Contempt

by Alberto Moravia, Tim Parks (Introduction), Angus Davidson (Translator)

Contempt is a brilliant and unsettling work by one of the revolutionary masters of modern European literature. All the qualities for which Alberto Moravia is justly famous ~~ his cool clarity of expression, his exacting attention to psychological complexity and social pretension, his still-striking openness about sex—are evident in this story of a failing marriage. Contempt (which was to inspire Jean-Luc Godard’s no-less-celebrated film) is an unflinching examination of desperation and self-deception in the emotional vacuum of modern consumer society.

Genres: Fiction, Italian Literature, Italy, Classics, Literature, Novels, 20th Century

251 pages, Paperback

First published January 1, 1954

About the author

Alberto Moravia, born Alberto Pincherle, was one of the leading Italian novelists of the twentieth century whose novels explore matters of modern sexuality, social alienation, and existentialism. He was also a journalist, playwright, essayist and film critic.
Moravia was an atheist, his writing was marked by its factual, cold, precise style, often depicting the malaise of the bourgeoisie, underpinned by high social and cultural awareness. Moravia believed that writers must, if they were to represent reality, assume a moral position, a clearly conceived political, social, and philosophical attitude, but also that, ultimately, "A writer survives in spite of his beliefs".

Reviews

[Veronika · Rating 2 out of 5]

Tak za mě tohle ne. Celých 200 stran se vlastně pořád dokola omílá to samé, Riccardo se pořád hrabe ve svých "problémech" s manželkou. Kdyby si hned na začátku řekli, že to je mezi nima na hovno, ušetřila bych si pár hodin času.

[Barbora Kilian · Rating 4 out of 5]

Moravia píše o běžných situacích a stavech duše, kterými si všichni někdy v životě procházíme, ale píše způsobem, který málokdo umí. Takový režisér má daleko víc možností, jak vyjádřit příběh, emoce a atmosféru - použije barvy, kulisy, herecké projevy, dialogy protagonistů, hudbu… to všechno může vytvořit celistvý obraz, který diváka zaujme a se kterým nebude divákovi těžké se stotožnit. Spisovatel je však odkázán na slova, a nic než slova. V jedné monotónní sekvenci slov na 200 stranách vytvořit takové intezivní umění, to chce neobvyklý talent. Moravia to umí a v tom je kouzlo jeho knížek.

[RoseB612 · Rating 4 out of 5]

Pokud by někdo hledal excelentní příklad nespolehlivého vypravěče v první osobě, tak Riccardo je velmi dobrý adept. Celá kniha je psána z jeho perspektivy a navíc s jistým časovým odstupem, jak přizná na konci, jako jeho paměti - to všechno dohromady dává velmi nespolehlivé vyprávění, vzájemně si odporující prohlášení, popisy dějů a především náhled sám na sebe.
Základní osou příběhu je vývoj vztahu manželů Riccarda a Emilie, který od idyly (ale byla vůbec někdy nějaká?) neodvratně spěje k rozpadu a z větší části vinou Riccarda, byť ten si není ničeho takového vědom. Pár recenzentů zde psalo, že mělo nutkání na Riccarda během čtení zařvat a pořádně mu vynadat - byla jsem na tom podobně. Ten chlap je prostě neuvěřitelný, tak pevně přesvědčený o své pravdě a svém výkladu světa, že vše a všichni ostatní jsou vždy zatlačeni do pozadí. Riccardo je sice slyší a vidí, ale vždy si to nakonec vyloží podle sebe a třeba své ženě nevěří pomalu ani písmenko (a to je také asi ten důvod, proč o ni nakonec přijde).
V druhém plánu se pak vine historka se scénářem Odyssey, jejími různými výklady (které korelují s příběhem Riccarda a Emilie) a sporem o Riccardovu uměleckou dráhu.

Kontext: Budu se muset po letech znovu podívat na Godardův film - je to jeden z těch řídkých případů, kdy je film min. stejně dobrý jako kniha. Část příběhu se odehrává na Capri a hned mě naskočila Casa Malaparte. Až dodatečně jsem si uvědomila, že se tam odehrává i film.

První věta: "Během prvních dvou let manželství byly vztahy mezi ženou a mnou dokonale harmonické - to už teď dobře vím."

Poslední věta: "A v naději, že se mi tento záměr zdaří, rozhodl jsem se napsat tyto paměti."