House of Chains

Malazan Book of the Fallen #4

by Steven Erikson

An alternate cover edition can be found here.

In Northern Genabackis, a raiding party of savage tribal warriors descends from the mountains into the southern flatlands. Their intention is to wreak havoc amongst the despised lowlanders, but for the one named Karsa Orlong it marks the beginning of what will prove to be an extraordinary destiny.
Some years later, it is the aftermath of the Chain of Dogs. Tavore, the Adjunct to the Empress, has arrived in the last remaining Malazan stronghold of Seven Cities. New to command, she must hone twelve thousand soldiers, mostly raw recruits but for a handful of veterans of Coltaine's legendary march, into a force capable of challenging the massed hordes of Sha'ik's Whirlwind who lie in wait in the heart of the Holy Desert.
But waiting is never easy. The seer's warlords are locked into a power struggle that threatens the very soul of the rebellion, while Sha'ik herself suffers, haunted by the knowledge of her nemesis: her own sister, Tavore.
And so begins this awesome new chapter in Steven Erikson's acclaimed Malazan Book of the Fallen.

Genres: Fantasy, Fiction, Epic Fantasy, High Fantasy, Epic, Dark Fantasy, Audiobook

1015 pages, Mass Market Paperback

First published December 2, 2002

About the author

Steven Erikson is the pseudonym of Steve Rune Lundin, a Canadian novelist, who was educated and trained as both an archaeologist and anthropologist. His best-known work is the series, the Malazan Book of the Fallen.

http://us.macmillan.com/author/steven...

Reviews

[Ettelwen]

3.5

I tohle je prý láska, kolísavá a nedokonalá. Kniha plná paradoxů a odlišných cest. Ty paradoxy si tentokrát beru za své. Zalepili jsme s Eriksonem pár děr, vlastně docela dost, to ale neznamená, že jsme nevytvořili nové, takové, kterých je o něco víc než jen pár… Ale, jako bych to, co jsem potřebovala dostala na špatném místě od špatných postav. Jako bych sbírala po bojišti roztříštěné střípky, které sice dávají smysl, ale nezanechávají ve vás ten správný pocit, protože k nim nedostáváte cit. Dům řetězů se doslova, před očima tříští na drobné příběhy, které prostupují skrz na skrz dvěma armádami. Ale tak, jak jsme milovala Paliče mostů, jednoho starýho historika, Psí řetěz i Felisín, jsem se tentokrát zamilovat nedokázala.

[terka]

Co říct, když nemám slov... tohle je nejlepší fantasy série, co jsem kdy četla. A to jsem dočetla teprv čtvrtý díl.
Je to naprosto dechberoucí a až děsivé svou propracovaností. A fascinuje mě, že až ve čtvrtém díle se objasnily některé nejasnosti z prvního. Tato série je komplexní celek, ze začátku vypadá hodně zmateně, ale postupně se to začne nabalovat a pak už nelze než žasnout nad tou hloubí, nad tím vším...
Dóm řetězů navazuje na druhý díl, Dům mrtvých. Část děje se odehrává paralelně se Vzpomínkami ledu, něco málo se pak odehrává ještě před Měsíčními zahradami. Nicméně většina postav je z Domu mrtvých a hlavní dějová linie začíná tam, kde Dům mrtvých skončil, jen o několik měsíců později.
Na Vzpomínky ledu to nemá, ty byly prostě dokonalé ve všech směrech - to naprosto nechutně děsivé Pannionské dominium, ty postavy, z jejichž osudu jsem si u knihy zaplakala jako malá holka... Nicméně i tak měla tato kniha spoustu silných míst a krásně skloubila hlubokou tragiku s romantikou zlomených srdcí a s komickými vsuvkami (Iskaral Pust je geniální postava :D potkat ho tak do půl hodiny zešílím).
Jo a byla tam spousta Kotiliona, mé nejoblíbenější postavy, takže spokojenost :D
Další díl by se měl odehrávat na úplně novém kontinentu, s novou sadou postav, takže jsem hodně zvědavá :) můj názor na Sedmiměstí se od Domu mrtvých nezměnil - pořád je tam moc vedra a mrtvol. Takže hurá do nových končin!

No a málem bych zapomněla - ten hovňousek. Štír hovňousek. Za tohle krásné slovíčko si česká překladatelka získala mé srdce. Hovňousek!

[Magda]

Edit po druhém čtení: Recenze na celou sérii MKP (bez spoilerů).

Čtvrtý díl byl slabší než předchozí, …který jsem četla asi před rokem. Což znamená, že se mi za tu dobu hodně z hlavy vykouřilo. A to není u série, která vám nehodlá nic ze zamotaného děje vysvětlit, ideální. Takže jsem touto knihou tak nějak proplula, někdy jsem věděla co se děje a někdy ne. Rozhodně to ale nebylo tak silné jako předešlý docela epický díl. Abych předešla dalším ztrátám paměti, rovnou se vrhám na pokračování.

[Mášenka]

Frustrující procházka, kde je toho spousta schovaná za kopcem a neviditelná. Je trošku hloupý, když Eriksonovo ego ukázat, že dokáže psát jeden POV delší dobu než pár stránek vede k příběhu Karsy, který by se četl o dost lépe, kdyby byl rozkouskovaný, protože najednou to bylo chvílemi utrpení.

Obecně mi přijde jako podvod na čtenáře, když autor píše knihu tak, aby ji na první přečtení nemohl pochopit. Ono je fajn, když vám některé věci dojdou až v průběhu čtení celé série, ale tahle kniha má spoustu momentů, jejichž význam se úplně ztratí čistě tím, že čtenář nemá napoprvé informace o tom, co se vlastně děje. Kamarád mi v podstatě několikrát musí říkat, že tohle a tamto je vlastně velká věc, protože to se dozvíš v šesté knize a když to budeš číst podruhé, potřetí, podesáté, tak to tam uvidíš!

Nicméně pořád tu máme zajímavý a barvitý svět, příběhy postav, které si nejde nezamilovat, na druhou stranu i temnou stránku života se všemi bolestmi utrpení a války.

[Tomáš Bederka]

Otevírá se nová kapitola a dějová linka v MKP. Objevují se nové postavy a to vše zapadá do Malazského universa.

Objevují se nové hrozby... a stále je čtenář maximálně soustředěn na dějové linie, kterých není málo.

Byť má MKP cca 8 a půl tisíce stran, nedá se od děje odtrhnout.

Doporučuji. 5*

[Jan]

Začal jsem se tu trošku ztrácet. Hutná kniha, spousta nových informací, volnější tempo. Příběhově mě to neuhranulo, ale přesto je to důležitý díl.

[Tomáš Zapletal]

Tak končí čtvrté krvavé vyprávění z Malazské knihy padlých...

A já již nenacházím slov. Nechci, ale musím se opět opakovat. Steven Erikson není člověk a jestli je, tak upsal duši temným silám, takhle skvělý spisovatel, který vás chytí a nepustí se jen tak nevidí....
Tak tedy, v dalším díle Malazské knihy mrtvých přichází na scénu Karsa Orlong - můj úplně nejoblíbenější hrdina této monumentální ságy. Válečník a bojovník každým coulem, Thelomen Toblakai odolávající i magii a ničící své soupeře s drtivou převahou. Obr, který "děti" ( lidi) zabíjí po desítkách, pokud mu k tomu dají důvod. A bohužel, v Malazské říši se najde mnoho hlupáků, kteří zkříží cestu Karsovi. Jen Eriksonovi se povedlo udělat z (pro mě) nesympatického jedince, který zažije takovou pouť a nakonec se z něj stává dokonalý rek, který si mě naprosto získal. Jeho střetnutí s pobočnicí Císařovny se už teď zapsalo do legend.

Země přestává existovat, ve vesmíru je pouze Malaz. Ať žije Thelomen Toblakai!

[DaViD´82]

Než se Erikson dostane k dokončení linií z druhé knihy, tak se dobře čtvrtinu knihy věnuje výhradně jediné postavě. Musím přiznat, že jsem si na to chvíli zvykal, tak nějak jsem již navykl tomu jeho „každou chvilku jiný tahá jinou pilku“. Ovšem sedne to sem a ta postava má ohromný potenciál utáhnout mnohé neduhy knihy; nyní i v budoucnu. Jinak je vše jak by jeden čekal. Což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu tu nic nepřekvapí (ani pointa té úvodní čtvrtiny knihy). Zároveň citelně schází tak silné linie jako byly Coltainova/Kalousova či Mappova při minulé návštěvě Sedmiměstí. Přitom tu naopak přebývá ta s otravným Řezníkem a ze zbylých se zase ne vždy daří vytáhnout plný potenciál (především osobní rovina ve střetu Felisín s Tavore zůstává těžce za očekáváním). Každopádně kvalita, ne že ne, jen prostě očekávaná kvalita a nic (na)víc.

[Jan Tlach]

Došla mi slova! V životě jsem u čtení knihy nepropadal takové euforii!!!.... Karsa Orlong! Z nic neříkajícího barbara nejcharizmatičtější postava o jaké jsem kdy četl!... L´orik a Heborik totální dějový nášup!... "mistr" Gamet, při jehož řádcích jsem ronil slzy... Monok Ochem, vedlejší postava, T´lan Imass (nemrtvý tak já je neznáme ^ _ ^), charizma #2...

Společně se všemy předešlými knihami nejúžasnější čtení, jaké jsem měl v životě tu čest číst (a ještě štěstí že mám před sebou dalších 6 kousků :)))))))

[Mikuláš Labanc]

Věnovat prvních 300 stránek vývoji jednoho charakteru je príma. Vyjít s rekruty na poušť už tak príma není, ještě že se mezi nimi skrývají veteráni, co mají plný brašny munice. K tomu všemu přidejme další zamotání a rozmotaní historie nemrtvých válečníku, zapůsobí nějaký ten bůh a můžeme prodávat jako další bichli.

[Martin Fojtík]

Když jsem se o MKP před deseti lety poprvé dozvěděl, Dóm řetězů byla první kniha z této série, kterou jsem přečetl. A právě díky ní jsem světu Malažanů propadl. Ač čtu celou sérii už potřetí, osudy postav a míst, o kterých Erikson píše, mne uchvacují (a místy uvádějí do melancholického rozpoložení) stále víc. Už teď vím, že se k nim v budoucnu ještě mnohokrát vrátím.

[David Holec]

Proboha, Eriksone, co mi to děláš? Od začátku až do konce jedna velká genialita. Je úplně jedno, kolik postav ještě do příběhu zatáhneš, stejně se vše na konci spojí v jedno. A díky za ten kousek s Rychlým Benem!

[Martin K.]

Ne tak působivé a epické jako Dům mrtvých nebo některé linky ze Vzpomínek ledu, ale pořád vysoko. Pořád vysoko. A finále skvěle ukazuje, jak se navazují roztřepené konce tím nejjednodušším a přitom nejefektivnějším způsobem.

[Tymyvymy]

Čím dál tím víc této složité sérii rozumím a čím dál tím více se mi líbí :) Těším se na další díly :-)

[Lukáš Konečný]

V severní Genabakis vyrazila z hor do nížin na jihu skupinka divokých domorodých válečníků. Hodlají u nenáviděných lidí z nížin vyvolat strach a zmatek, avšak pro jejich vůdce Karsu Orlonga je výprava začátkem neobyčejného osudu. O několik let později, po masakru u Arena, přijíždí Tavore, nová pobočnice císařovny, do poslední malazské výspy v Sedmiměstí. Hodnost velitele je pro ni nová, a ona navíc musí z dvanácti tisíc vojáků, hlavně nových rekrutů, jen s hrstkou veteránů z Coltainova vojska, vytvořit sílu schopnou odolat výzvě, jakou představují hordy Smršti ša'ik, číhající v srdci Svaté pouště. Čekání však nikdy není snadné. Velitelé ša'ik bojují o moc a jejich zápas ohrožuje přímo srdce povstání, zatímco ša'ik sama trpí, pronásleduje ji pravda o vlastním osudu.
Takto začíná úžasná nová kapitola v Eriksonově oceňované Malazské knize padlých.