Kitchen

by Banana Yoshimoto, Megan Backus (Translator), Noguchi Rika

Banana Yoshimoto's novels have made her a sensation in Japan and all over the world, and Kitchen, the dazzling English-language debut that is still her best-loved book, is an enchantingly original and deeply affecting book about mothers, love, tragedy, and the power of the kitchen and home in the lives of a pair of free-spirited young women in contemporary Japan. Mikage, the heroine of Kitchen, is an orphan raised by her grandmother, who has passed away. Grieving, she is taken in by her friend Yoichi and his mother (who was once his father), Eriko. As the three of them form an improvised family that soon weathers its own tragic losses, Yoshimoto spins a lovely, evocative tale that recalls early Marguerite Duras. Kitchen and its companion story, "Moonlight Shadow," are elegant tales whose seeming simplicity is the ruse of a writer whose voice echoes in the mind and the soul.

Genres: Fiction, Japan, Japanese Literature, Short Stories, Contemporary, Literary Fiction, Asia

160 pages, Paperback

First published January 30, 1988

About the author

Banana Yoshimoto (よしもと ばなな or 吉本 ばなな) is the pen name of Mahoko Yoshimoto (吉本 真秀子), a Japanese contemporary writer. She writes her name in hiragana. (See also 吉本芭娜娜 (Chinese).)

Along with having a famous father, poet Takaaki Yoshimoto, Banana's sister, Haruno Yoiko, is a well-known cartoonist in Japan. Growing up in a liberal family, she learned the value of independence from a young age.

She graduated from Nihon University's Art College, majoring in Literature. During that time, she took the pseudonym "Banana" after her love of banana flowers, a name she recognizes as both "cute" and "purposefully androgynous."

Despite her success, Yoshimoto remains a down-to-earth and obscure figure. Whenever she appears in public she eschews make-up and dresses simply. She keeps her personal life guarded, and reveals little about her certified Rolfing practitioner, Hiroyoshi Tahata and son (born in 2003). Instead, she talks about her writing. Each day she takes half an hour to write at her computer, and she says, "I tend to feel guilty because I write these stories almost for fun."

Reviews

[Lou Bubbles]

málem jsem brečel v tramvaji dvakrát kvůli tomu

[Jana]

"S tou chřipkou, víš,“ začala Urara pomalu vykládat a vraštila obočí, „jsi na tom asi právě teď nejhůře. Možná hůř, než kdybys umírala. Ale horší už to nebude. To je tím, že mezní hranice u každého člověka zůstávají stejné. Můžeš to vzít z opačného konce a bát se, kdy opět přijde něco tak ošklivého, jako je tohle. Ale na druhou stranu, postavíš-li se tomu a řekneš si, že horší už to být nemůže, bude dobře. Tak se to má dělat. Pokud si řekneš, že se to možná bude opakovat, ale že už to znáš a není to nic tak hrozného, uvidíš, že to opravdu tak hrozné není.“
Zajímavé a čtivě napsané povídky, které sice nemají nějaké zvláštní rozuzlení a jsou spíše náhledem do života postav v určitém kritickém bodě jejich života, ale stále dovolují čtenáři možnost vcítit se do nich a najít si v nich kus sebe sama. Čtenář si může užívat klidný běh každodenních událostí s pocity, které možná dobře zná, ale stejně s novým náhledem na svět.

[Tereza]

Tahle knížka zahrnuje dvě povídky (Kitchen a Moonlight Shadow) ve velice minimalistickém stylu a komorním obsazení. Obě se nějakým způsobem dotýkají smrti a života po odchodu někoho blízkého.
Jako obvykle, když čtu něco japonského, mě okouzlilo, jak málo stačí k vytvoření silného příběhu a živého obrazu, a jako obvykle jsem si jistá, že mi něco zásadního uniklo - japonské knihy i filmy mi vždycky připadaly z určité části záhadné (zvláštní uvažování nebo chování postav, podivný smysl pro humor...) Možná i proto se mi tahle kniha líbí a hodlám pokračovat v průzkumu současných japonských autorů a autorek.
Pokud vím, neexistuje český překlad. Ale pokud se pletu, nebo se vám povede na tuhle knihu nějak narazit, doporučuji!

[anežka]

Pokud milujete Murakamiho a možná byste snesli ještě více melancholie a stran úchvatných popisů, vřele doporučuji. Dvě povídky - Kitchen a Moonlight Shadow - vypráví o smrti, smutku, ale i tom, jak na vše nejsme sami. Povídka Kitchen se mi líbila mnohem více - nádherný transsexuálního rodiče a jeho dítěte mě uchvátil. Stejně jako u Murakamiho nechybí knize a samotnému příběhu určité podivno.

[Šimon]

kuchyně/úplněk: 4,5⭐️
stín měsíčního svitu: 3,5⭐️

[Pixie]

Kuchyně / měkké pohovky / transsexualita / smrt matky, která byla zároveň i otcem / opuštěnost. Na to, jak mají ty povídky lyrické názvy, je v nich až příliš mnoho smrti. V kontextu všech nepříjemných japonských knih to ale bylo docela osvěžující. Hezky to plynulo. A bez démonů.
Než umřeme, budeme se těšit z jídla v epicentru smrti.
„Kolik mi asi bylo let, když jsem pochopila, že jediné světlo, které mi svítí na cestu tímto smutným a krušným světem, musí být moje vlastní?“

[Brašna]

Prázdné kuchyně, prázdné žaludky, prázdné duše. Naštěstí ale Banana netrpí vyprázdněností slov. Drtivost ztráty člověka, který byl v našem životě důležitý, provází čtenáře v mnoha dílech této autorky, až by si jeden myslel, že se to brzo omrzí. Ale místo toho nelze než identifikovat se s protagnisty a pochutnávat si na sladkobolu. Nevím, jestli jsem v poslední době četla japonskou literaturu tak plnou citu, který by zároveň nepůsobil jako klišé. Možná se k Bananě vrátím i v originále...