What do you think?
Rate this book
Les Choses
L.F: " Les choses " ? C'est un titre qui intrigue, qui alimente les malentendus. Plutôt qu'un livre sur les choses, au fond n'avez-vous pas écrit un livre sur le bonheur ? G. P: C'est qu'il y a, je pense, entre les choses du monde moderne et le bonheur, un rapport obligé. Une certaine richesse de notre civilisation rend un type de bonheur possible : on peut parler, en ce sens, comme d'un bonheur d'0rly, des moquettes profondes, d'une figure actuelle du bonheur qui fait, je crois, que pour être heureux, il faut être absolument moderne. Ceux qui se sont imaginé que je condamnais la société de consommation n'ont vraiment rien compris à mon livre. Mais ce bonheur demeure un possible ; car, dans notre société capitaliste, c'est : choses promises ne sont pas choses dues. --Ce texte fait référence à une édition épuisée ou non disponible de ce titre.
157 pages, Paperback
First published January 1, 1965
About the author
Georges Perec
147 books1,731 followersGeorges Perec was a highly-regarded French novelist, filmmaker, and essayist. He was a member of the Oulipo group. Many of his novels and essays abound with experimental wordplay, lists, and attempts at classification, and they are usually tinged with melancholy.
Born in a working-class district of Paris, Perec was the only son of Icek Judko and Cyrla (Schulewicz) Peretz, Polish Jews who had emigrated to France in the 1920s. He was a distant relative of the Yiddish writer Isaac Leib Peretz.
Perec's first novel, Les Choses (Things: A Story of the Sixties) was awarded the Prix Renaudot in 1965.
In 1978, Perec won the prix Médicis for Life: A User's Manual (French title, La Vie mode d'emploi), possibly his best-known work. The 99 chapters of this 600 page piece move like a knight's tour of a chessboard around the room plan of a Paris apartment building, describing the rooms and stairwell and telling the stories of the inhabitants.
Cantatrix Sopranica L. is a spoof scientific paper detailing experiments on the "yelling reaction" provoked in sopranos by pelting them with rotten tomatoes. All the references in the paper are multi-lingual puns and jokes, e.g. "(Karybb et Scyla, 1973)".
Perec is also noted for his constrained writing: his 300-page novel La disparition (1969) is a lipogram, written without ever using the letter "e". It has been translated into English by Gilbert Adair under the title A Void (1994). The silent disappearance of the letter might be considered a metaphor for the Jewish experience during the Second World War. Since the name 'Georges Perec' is full of 'e's, the disappearance of the letter also ensures the author's own 'disappearance'.
His novella Les revenentes (1972) is a complementary univocalic piece in which the letter "e" is the only vowel used. This constraint affects even the title, which would conventionally be spelt Revenantes. An English translation by Ian Monk was published in 1996 as The Exeter Text: Jewels, Secrets, Sex in the collection Three.
It has been remarked by Jacques Roubaud that these two novels draw words from two disjoint sets of the French language, and that a third novel would be possible, made from the words not used so far (those containing both "e" and a vowel other than "e").
W ou le souvenir d'enfance, (W, or, the Memory of Childhood, 1975) is a semi-autobiographical work which is hard to classify. Two alternating narratives make up the volume: one, a fictional outline of a totalitarian island country called "W", patterned partly on life in a concentration camp; and the second, descriptions of childhood. Both merge towards the end when the common theme of the Holocaust is explained.
Perec was a heavy smoker throughout his life, and was diagnosed with lung cancer in 1981. He died the following year in Ivry-sur-Seine at only forty-five-years old. His ashes are held at the columbarium of the Père Lachaise Cemetery.
David Bellos wrote an extensive biography of Perec: Georges Perec: A Life in Words, which won the Académie Goncourt's bourse for biography in 1994.
Born in a working-class district of Paris, Perec was the only son of Icek Judko and Cyrla (Schulewicz) Peretz, Polish Jews who had emigrated to France in the 1920s. He was a distant relative of the Yiddish writer Isaac Leib Peretz.
Perec's first novel, Les Choses (Things: A Story of the Sixties) was awarded the Prix Renaudot in 1965.
In 1978, Perec won the prix Médicis for Life: A User's Manual (French title, La Vie mode d'emploi), possibly his best-known work. The 99 chapters of this 600 page piece move like a knight's tour of a chessboard around the room plan of a Paris apartment building, describing the rooms and stairwell and telling the stories of the inhabitants.
Cantatrix Sopranica L. is a spoof scientific paper detailing experiments on the "yelling reaction" provoked in sopranos by pelting them with rotten tomatoes. All the references in the paper are multi-lingual puns and jokes, e.g. "(Karybb et Scyla, 1973)".
Perec is also noted for his constrained writing: his 300-page novel La disparition (1969) is a lipogram, written without ever using the letter "e". It has been translated into English by Gilbert Adair under the title A Void (1994). The silent disappearance of the letter might be considered a metaphor for the Jewish experience during the Second World War. Since the name 'Georges Perec' is full of 'e's, the disappearance of the letter also ensures the author's own 'disappearance'.
His novella Les revenentes (1972) is a complementary univocalic piece in which the letter "e" is the only vowel used. This constraint affects even the title, which would conventionally be spelt Revenantes. An English translation by Ian Monk was published in 1996 as The Exeter Text: Jewels, Secrets, Sex in the collection Three.
It has been remarked by Jacques Roubaud that these two novels draw words from two disjoint sets of the French language, and that a third novel would be possible, made from the words not used so far (those containing both "e" and a vowel other than "e").
W ou le souvenir d'enfance, (W, or, the Memory of Childhood, 1975) is a semi-autobiographical work which is hard to classify. Two alternating narratives make up the volume: one, a fictional outline of a totalitarian island country called "W", patterned partly on life in a concentration camp; and the second, descriptions of childhood. Both merge towards the end when the common theme of the Holocaust is explained.
Perec was a heavy smoker throughout his life, and was diagnosed with lung cancer in 1981. He died the following year in Ivry-sur-Seine at only forty-five-years old. His ashes are held at the columbarium of the Père Lachaise Cemetery.
David Bellos wrote an extensive biography of Perec: Georges Perec: A Life in Words, which won the Académie Goncourt's bourse for biography in 1994.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 6 of 6 reviews
July 1, 2017
Dávám tři až možná čtyři hvězdy a chtěl bych i dát víc, ale nemůžu. Nápad je to sice strašně hezkej, psát o životě jedné dvojice jen tím způsobem, že autor vyjmenovává věci, které mají, chtějí mít, po kterých touží a které nemají v průběhu svého života, ovšem po třiceti stránkách to trochu ztrácí koule. To je jako by natočili Beverly Hills 90210 bez Dylana a Brandona a Kelly a vostatních.
Jakmile se ovšem kniha přesune do Tunisu, kam se párek odstěhuje, začne konečně dobrá emotivní valba, která stojí na univerzálním a klasickém "nikdy vlastně nebudeme šťastní ať jsme kde jsme protože chceme to co nemáme a navíc tu nikde neprodávají le kroasánty, takže se nám stýská po tom životě, který jsme nenáviděli, ale aspoň tam byly le kroasánty."
Tam se asi na chvilku najde každej z nás a byl by to i dobrej závěr, ale pak tam Perec narve pro mě nešťastnej epilog, který to nevyšponoval, ale spíš trochu zazdil. V nejlepším se má přestat, což například já vím a proto sex neprotahuju nad dvě minuty. Škoda, že to Perec v prvotině nedodržel.
Jakmile se ovšem kniha přesune do Tunisu, kam se párek odstěhuje, začne konečně dobrá emotivní valba, která stojí na univerzálním a klasickém "nikdy vlastně nebudeme šťastní ať jsme kde jsme protože chceme to co nemáme a navíc tu nikde neprodávají le kroasánty, takže se nám stýská po tom životě, který jsme nenáviděli, ale aspoň tam byly le kroasánty."
Tam se asi na chvilku najde každej z nás a byl by to i dobrej závěr, ale pak tam Perec narve pro mě nešťastnej epilog, který to nevyšponoval, ale spíš trochu zazdil. V nejlepším se má přestat, což například já vím a proto sex neprotahuju nad dvě minuty. Škoda, že to Perec v prvotině nedodržel.
September 1, 2020
No to jsou mi věci.
Mladej francouzskej pár není ani bohatej, ani chudej, a chce bejt bohatej. Což chápu, taky bych si rád dopřával každej den kilo lékorek a nemůžu. Nicméně tito občané pro to nedělají nic. Jsou si vědomi situace, ale na jakékoliv zvýšení svého postavení naprosto rezignují a radši spolu dál svačí pečený kaštany.
Materialismus a povrchnost jsou značná, zkrátka konzumní střední třída. Fakt mě překvapovala ta bezmezná touha po předmětech, všude na každým rohu, toto musíme mít, takhle se to sluší a patří. Milióny lidí bojují o chleba, Jerôme a Sylvie o divan Chesterfield.
Po sto stranách výčtu všemožných tužeb se přesouváme do Tuniska, kde uspokojení k nalezení není. A tak zas zpět a skončí to v lokomotivě, to je docela, řečeno moderně, sweet jak hovězí.
Perec je mistr stylu a formy. Zas něco úplně jiného - občas to až připomínalo nějaké non-fiction/studii, páč ten objektivní detailní pohled je naprosto svérázný. Lyrika je naprosto nulová a i když je to o dvou mladejch lidech, co jsou spolu, tak popis jakýchkoliv pocitů a emocí neexistuje.
Závěrečnej povzdech - proč se tahle díla, která reálně mladým lidem mohou něco dát (možná i mnohem víc než v 60. letech 20. století), vyhýbají kánonu? Pryč s Drdou, Otčenáškem a dopřát študentům tohle vskutku věcné dílo!
Bonusový body za to, že Jerôme a Sylvie měli džezvu z Československa, takový milý je to.
Chladné ubrusy, masivní příbory se značkou Wagons-Lits, tlusté talíře s erby budou vypadat jako předehra skvělé hostiny. Ale jídlo, které jim přinesou, bude vyloženě bez chuti. (s. 134)
Mladej francouzskej pár není ani bohatej, ani chudej, a chce bejt bohatej. Což chápu, taky bych si rád dopřával každej den kilo lékorek a nemůžu. Nicméně tito občané pro to nedělají nic. Jsou si vědomi situace, ale na jakékoliv zvýšení svého postavení naprosto rezignují a radši spolu dál svačí pečený kaštany.
Materialismus a povrchnost jsou značná, zkrátka konzumní střední třída. Fakt mě překvapovala ta bezmezná touha po předmětech, všude na každým rohu, toto musíme mít, takhle se to sluší a patří. Milióny lidí bojují o chleba, Jerôme a Sylvie o divan Chesterfield.
Po sto stranách výčtu všemožných tužeb se přesouváme do Tuniska, kde uspokojení k nalezení není. A tak zas zpět a skončí to v lokomotivě, to je docela, řečeno moderně, sweet jak hovězí.
Perec je mistr stylu a formy. Zas něco úplně jiného - občas to až připomínalo nějaké non-fiction/studii, páč ten objektivní detailní pohled je naprosto svérázný. Lyrika je naprosto nulová a i když je to o dvou mladejch lidech, co jsou spolu, tak popis jakýchkoliv pocitů a emocí neexistuje.
Závěrečnej povzdech - proč se tahle díla, která reálně mladým lidem mohou něco dát (možná i mnohem víc než v 60. letech 20. století), vyhýbají kánonu? Pryč s Drdou, Otčenáškem a dopřát študentům tohle vskutku věcné dílo!
Bonusový body za to, že Jerôme a Sylvie měli džezvu z Československa, takový milý je to.
Chladné ubrusy, masivní příbory se značkou Wagons-Lits, tlusté talíře s erby budou vypadat jako předehra skvělé hostiny. Ale jídlo, které jim přinesou, bude vyloženě bez chuti. (s. 134)
October 13, 2025
pronikali tajemstvím univerzálního „hm“
May 1, 2021
Připomnělo mi to scénu z filmu Na samotě u lesa:
"To jste to teda vzal z gruntu."
"Je to nákladnější a pracný, ale co kde chcete mít, tak máte. Ať už je to plot, schody, ložnice. kuchyň, koupelna, obývák, garáž, záchody, špajz, sklep, chodba, vana."
"No to je pravda, to bude vlastně nová vila."
"No to máte pravdu, ale co to zhltne materiálu. To máte vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, trámy, krovy, latě, tašky, odpad, hřebíky, vruty, šrouby, dráty, dvojlinky, trojlinky, okapy, elektroměr, pojistky, hromosvod, krabice pod vypínače, krabice odbočné."
"To jste to teda vzal z gruntu."
"Je to nákladnější a pracný, ale co kde chcete mít, tak máte. Ať už je to plot, schody, ložnice. kuchyň, koupelna, obývák, garáž, záchody, špajz, sklep, chodba, vana."
"No to je pravda, to bude vlastně nová vila."
"No to máte pravdu, ale co to zhltne materiálu. To máte vápno, cement, cihly, tvárnice, překlady, trámy, krovy, latě, tašky, odpad, hřebíky, vruty, šrouby, dráty, dvojlinky, trojlinky, okapy, elektroměr, pojistky, hromosvod, krabice pod vypínače, krabice odbočné."
April 30, 2018
Tato kniha má minimálně dvojí prvenství - je Perecovým debutem a první knihou od něj, která mne příliš neoslovila. Důvod ale vidím v "nepoznaném" stylu. Banální motiv hledání spokojenosti a štěstí je uchopen odosobněným pozorovacím "oni", které je dráždivé do té míry, že dělá ze dvou individuí až skoro sociologickou kategorii. Jelikož kniha vznikla v šedesátých letech, kdy podobné rozpravy běžně střílely sociologové tak říkajíc od pasu, hádám, že v době vydání by právě jistá rovina analogie stylu mohla být oceňována.
I tak je ale vidět začínající záliba Pereca v hromadění opisů do detailní neúměrnosti a cit pro inovaci vypravěčské strategie.
I tak je ale vidět začínající záliba Pereca v hromadění opisů do detailní neúměrnosti a cit pro inovaci vypravěčské strategie.
August 28, 2022
"Rozhlíželi se kolem po rozsáhlých žlutých polích s malými skvrnkami vlčích máků. Měli pocit, že jsou drceni."
Displaying 1 - 6 of 6 reviews