Hiroshi Takashige (たかしげ宙) is a Japanese manga artist best known in various manga communities in Japan and overseas for his work in Spriggan and later in Until Death Do Us Part.
Moc pěkná kresba, jež vypadala velmi realisticky. Tedy až na ty oči. Byla již od začátku pěkná a postupem času se dokonce i zlepšovala. Lidé měli normální proporce a všechno bylo dosti detailně vykreslené. Jediné, co mi vadilo, byl fakt, že hodně postav se sobě navzájem podobala. Já kvůli tomu občas ztrácela přehled, protože jsem si někdy někoho spletla s někým jiným. Mimochodem se mi moc líbily ženské outfity, neboť byly oproti mužským různorodé, a tak nevypadaly všechny stejně.
Příběh byl do jisté míry zajímavý, ale pořádně mě začal bavit až ke konci. Ze začátku mě to totiž nijak extra nebavilo. Zřejmě to bude tím, že se tam opakoval stejný vzor a nebavilo mě zasazení děje. Není to tím, že by podsvětí nebylo zajímavé, avšak tady se mi jevilo jako nudné. Bylo tam na mě moc technických detailů, které se mi zdály až moc složité, a tak jsem je někdy měla chuť přeskočit. Dokonce jsem i přemýšlela, že s tím seknu, ale nakonec jsem se udržela.
Co mě trochu pobavilo, byla doba, za již se objevil název díla. U většiny mang či knih je jejich pojmenování někde použito. Objevuje se převážně od druhé poloviny. Avšak tato manga překonala všechny mé očekávání, jelikož název se objevil již v první kapitole prvního volume někde okolo dvacáté stránky. :D
Haruka byla zajímavá hlavní hrdinka, jež ve mně později vyvolávala pocit neschopnosti. Musela jsem ji litovat, protože žádné dítě by tohle nemělo zažít. Její schopnost byla velmi interesantní, avšak nebyla originální, protože jsem něco podobného viděla již mnohokrát. Musím ocenit její schopnost plánovat a vést celý tým, jelikož v tom byla opravdu dobrá. Taky bych chtěla dokázat něco velkého v tak útlém věku. Ona je jedním z důvodů, proč mě právě ta poslední část začala bavit. V té bojové uniformě vypadala opravdu cool.
Mamoru byl hrozně hustý hlavní hrdina, ale z nějakého důvodu jsem si ho moc neoblíbila. Fascinovalo mě, že byl schopný bojovat slepý proti pistolím a podobným zbraním, a přitom být ozbrojen pouze katanou a pár házecími nožíky. Trochu mi vadila jeho osobnost, protože vše vždy řešil násilím a byl hrozný egoista. Nechápu, proč si myslel, že je o tak moc lepší než všichni ostatní, když znal pár lidí, kteří byli na jeho úrovni. Jinak byl poměrně přitažlivý, avšak to je vedlejší. :D
Dost mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že tato manga má označení romance, protože je jasná, že musí proběhnout mezi hlavními hrdiny. Což bylo trochu divné, jelikož měli mezi sebou docela věkový rozdíl, jenž by asi ani nevadil, kdyby Haruce nebylo něco okolo třinácti let.
Z ostatních charakterů jsem měla ráda jen Igawu (piercing, zvláštní účes, machr přes počítače, hlavní řidič) Byl mi sympatický, protože byl inteligentní, zodpovědný a za své přátelé by položil i život. Na druhou stranu naší snědou tmavovlásku jsem nesnášela. Byla tak otravná. A když se ukázalo, že se jí v minulosti stalo něco hrozného, stále jsem ji nelitovala. Ostatním se děli horší věci a ona její minulost brala jako vysvětlení jejího strašného chování.
Nechápala jsem smrt jednoho detektiva. Sice jsem ho neměla ráda, ale jeho úmrtí bylo dojemná. Aspoň je dobře, že zemřel pro to, co považoval za životní poslání. Avšak si myslím, že jeho smrt byla naprosto zbytečná. Autor se ho asi chtěl zbavit. :D Mně to nevadilo, neboť mi přišel jako otravná postava. A mimochodem nechápu, proč pro něj Haruka tak moc brečela, když ho ani pořádně neznala.
Většina záporáků stála za prd. Na druhou stranu jich tady ani moc nebylo. Napadají mě tak tři hlavní, jelikož většinou měli akorát hodně podřízených, kteří byli schopní. Nejvíce mě bavil děj, když se nacházel u třetího, jelikož ti předchozí dva nebyli nijak zajímavý. Ten první akorát toužil po pomstě, jež se mu vůbec nedařila, a druhého jsme ani neviděli pořádně bojovat.
Na to, v jaké době se příběh odehrává, spoustu lidí používalo něco jiného než střelnou zbraň. By mě zajímalo, kde ty chladné zbraně sebrali. Nemyslím si, že se všude válí katany a podobné věci. :D Ale jsem za to ráda, neboť souboje Mamorua by byli pořád dokola to samé. Což i po většinu času byly. Opravdu mě nebavilo se dívat na to, jak Mamoru naláká všemožné lovce odměn do budovy a pak je rozseká na kousky (teda ne doslova, protože své nepřátelé nezabíjí, čímž si u mě vysloužil respekt). Nejnudnější na jednotlivých utkání bylo to, že Mamoru měl tendenci vysvětlovat, co jeho protivník dělá špatně a co on provádí za techniku. A když to nedělal on, slyšeli jsme o tom od jiné postavy. Na druhou stranu musím uznat, že Mamoru při těch soubojích vypadal opravdu cool. A to platí i o ostatních postavách. :D
Jedna věc mě zde opravdu znepokojila. Když samozřejmě nepočítám vraždění, mafii a podobné věci, které mě už tolik neděsí, protože jsem je všechny viděla mnohokrát.
Naštěstí se to trochu vylepšilo...
Nechápu ženy a dívky v harému posledního záporáka. To musely mít v hlavě piliny, aby s ním dobrovolně spaly, zatímco nemohou opustit jeho sídliště. Ke všemu k němu byly tak ochranitelské a přímo po něm letěly. Čemuž naprosto nerozumím, jelikož nebyl atraktivní a z jeho peněz moc neviděly. Nejhorší bylo, že se v něm vykytovaly i holčiny útlého věku. Dost děsivá myšlenka byla i to, že měl vůbec nějaký harém. A všechny v něm věděly, že slouží pouze pro předávání genů. Bleh... (O_O)
Konečný souboj byl pro mě velkým zklamáním. Mamoru posledního záporáka porazil opravdu rychle. Stalo se to během jedné kapitoly. A ke všemu útok, který k tomu použil, byl opravdu směšný. A to s ním předtím měl takové potíže, kdy ani nevěřil v jeho vlastní přežití.
S koncem moc spokojená nejsem. Zdál se mi urychlený stejně jako celé finále tohoto díla. Mimochodem jak je možné, že většina postav i po timeskipu vypadala stejně?? U dospělých bych to dokázala ještě pochopit, ale u adolescentů to tak trochu nedává smysl.
Obálky se mi líbí, akorát mi připadá, že některé jsou od zbytku odlišné, a tak to vypadá, jakoby do této série nepatřily. Kresba postav vypadá úžasně již od začátku. Akorát trochu nechápu, proč poslední obálka vypadá jako něco, co bych když už dala jako počátek. No nic, toto je konečně sladký konec. :D
Hodnotím 48% Jazyk: Aj ["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>
What a challenge and change in tactics, it was great to see Haruka as a real girl but also one who is able to master her fear and make use of it i battle. Yes a lot of tactics used but it is interesting to see how he adapts to the challenge.
Ada cameo Carlito Tate-nya karya Nanatsuki sensei hha. Bertarung seimbang pula dengan Mamoru. Intrik semakin menarik mengingat jalan ceria yg berlangsung intens dan cepat. Perkembangan karakter Haruka menarik untuk disimak.
Serial Aegis In The Dark-nya Nanatsuki Kyouichi sudah bertahun-tahun mentok di jilid 26. Eh, tokoh utamanya, Carlito Tate, The Shield of Aegis, malah jadi bintang tamu di sini dan berantem dengan Mamoru.
Crossover yang nggak disangka-sangka... sekalian aja munculin J, biar tambah seru!