Alois Jirásek se narodil roku 1851 v Hronově u Náchoda. Pocházel ze selského rodu, jeho otec byl původně tkalcem a pak pekařem. Dětství strávil ve Velké Vsi u Broumova. V letech 1863–1867 studoval na německém gymnáziu v Broumově, potom na českém gymnáziu v Hradci Králové. Po maturitě studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Alois Jirásek pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, potom na reálce v Litomyšli a poté v Praze. Spřátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem, Z. Nejedlým. Pracoval jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů.
V roce 1879 se Jirásek oženil. Narodilo se mu postupně šest dcer a jeden syn.
Alois Jirásek byl vynikajícím spisovatelem, ale i dramatikem. Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé. Jedná se hlavně o prózu s historickou tematikou, odrážející významné epochy dějin naší země. Hlavním hrdinou je vždy člověk, který reprezentuje svou dobu. Ze začátku byly jeho práce vydávány v časopisech Osvěta, Květy, Lumír, Zlatá Praha a Zvon. Mnoho jeho děl bylo zpracováno filmově. Ve svých velkolepých dílech ztvárnil svou představu národních dějin a poukázal na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid.
Z období husitství jsou nejznámější jeho romány Mezi proudy, Syn ohnivcův, Proti všem,
Bratrstvo. Z doby pobělohorské si zaslouží jmenovat alespoň Skaláci, Psohlavci, Skály a Temno. Období národního obrození se věnují například romány Na dvoře vévodském, Filosofská historie, F. L. Věk. Psal rovněž literaturu pro mládež – např. Z Čech až na konec světa, Staré pověsti české. Z jeho dramatické tvorby je pak nejznámější Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.
V roce 1920 byl zvolen do Senátu za Československou národně demokratickou stranu.
Alois Jirásek zemřel v březnu 1930 v Praze, pohřben byl pak v Hronově. Je právem považován za zakladatele české historické beletrie. Český národ v něm ztratil jednoho z největších synů. Bylo po něm pojmenováno Jiráskovo náměstí a Jiráskův most. Jeho jméno také nese náš největší festival amatérského divadla – Jiráskův Hronov.
First, you have to understand that this book was published in the Czech lands in 1894, not long after the Czech National Revival. Written Czech didn't have a very long history at that point; decades of Habsburg rule had caused German to be named the official state language. The Czech language was all but stamped out, surviving only among the peasantry. Scholars actually had to invent a Czech alphabet in the late 18th century so that books could be written in Czech. (Now you know who to blame for the ř, a trilled "r" followed by "zh". These scholars saw fit to combine all those mouth gymnastics into a single letter!)
Second, in the 1890s the Czech lands were part of the Austro-Hungarian Empire, and a constant push-pull for local autonomy was ongoing. Czechoslovakia did not become an autonomous nation until 1918.
Given all that, Jirásek's reasoning for choosing these tales becomes clearer. Each touts some facet of the long, proud history of the Czech lands, of numerous Czech victories over their oppressors, and even of magic and miracles wrought in favor of the Czechs. And Jirásek includes stories of numerous mystical saviors of the race who will come again when the need is greatest.
A reader can see kernels of history in these tales, but the storyteller has taken many liberties -- for example, I'm pretty sure the Queen of Sheba didn't travel all the way to see King Solomon just to predict the high points of Czech history. In addition, Jirásek's prose style is closer to Dickens than to a 20th century writer, despite this translation having been done in the early 1960s. It's not difficult to read, but it's somewhat florid.
That said, Legends of Old Bohemia is a fun introduction to some of the stories and legends associated with the Czech lands.
Fun Facts to Know and Tell: Jirásek was nominated for the Nobel Prize in Literature four times -- in 1918, 1919, 1921 and 1930.
No neprecetla jsem to celé ale všechny ty hlavní a už to je myslím výkon takže to tady prostě dám 🤣. A nakonec to nebylo ani tak příšerné a zaslouží si to celé 3 hvězdičky
Yeah it was fine. Part one is by far my favorite. I love the motif of tragic unfulfilled prophecies throughout the entire the whole book. It really gives the legends certain czech je ne sais quoi
A book in very florid language, containing nationalistic stories and myths from Czech history. Many are history rather than legend. A few stories are very nice, especially the Jewish ones. All stories are written from a Czech perspective, so all their heroes are very heroic indeed and everyone else is a bad guy, be they German, Hungarian, Bulgarian or whatever. But read between the lines and a rich mythological and legendary background emerges, making this book more interesting than fun. I like interesting works. The illustrations are a big plus, too, although the pictures (especially the coloured ones) are placed throughout the book and rarely with the story they illustrate, making it a bit of a puzzle. I like puzzles.
Tohle vydání jsem nečetl, ale to s Trnkovými ilustracemi. I přes archaický jazyk mám tuhle literaturu rád. Škoda každého, kdo nenašel vůli to přelouskat.
Známá školní klasika povinné četby. Začal jsem číst se synem, ale vydržel jen zhruba první třetinu, zbytek už jsem dočítal sám. K Jiráskovi jsem měl odpor už od školních let a znovupřečtení pověstí mě v něm jen utvrdilo. Začnu tím pozitivním a to jsou klasické pohanské pověsti z nejstarších dob. O Čechovi, Krokovi a jeho dcerách. Přestože z drtivé většiny zřejmě smyšlené, příběhy jsou to pěkné. Horší už je to s pozdějšími pověstmi z období křesťanství. Většinou ne tolik zajímavé, silně adorující vybrané postavy historii, zejména Karla IV. Nejhorší je ovšem archaický a velmi nepřístupný styl prózy. To je hlavní důvod proč tahle kniha spoustě dětí jen znechucuje literaturu. Pokud je cílem seznámit mladší čtenáře s českými pověstmi, doporučil bych nějaké převyprávění do srozumitelnější podoby. Tohle dílo je z literárního hlediska zajímavé možná tak náhledem do obrozeneckých nálad a silného nacionalismu konce 19. století. Pro základní školy podle mého názoru silně nevhodné. I jako dospělému čtenáři se mi Staré pověsti české četly velice špatně. Spousta z nich byla napsána zcela nekriticky k historickým postavám. Spousta z nich zcela účelově vyzvihuje český národ a to až tolik, že je čtení nepříjemné. Svým stylem tohle dílo patří už jednoznačně minulosti. Dávám 2*.
Karolína Zoe Meixnerová mě svou knížkou (Průvodce literární hysterií 19. století) zaujala natolik, že jsem se vrhla na několik (nejen) obrozeneckých knížek. Jiráskovy Pověsti jsme ve škole nebyli nuceni číst, takže mě to minulo a chtěla jsem zjistit, jestli je to opravdu taková nuda. Začátek byl opravdu super, zaujalo mě to, bylo fajn si spojit věci, co člověk zná/slyší kolem sebe do kontextu, ale jakmile došlo na část s křesťanskými pověstmi.. ne. Z dobrých 3/5 šlo hodnocení rychle na 1/5. Přestalo to být zajímavé, začalo se to vléct. Nevím, jestli je to nějaký můj vnitřní odpor ke křesťanství (i když u jiných knih z téhle doby jsem s tím problém neměla), ale zbytek knihy jsem mrtvá nudou dočetla jen ze setrvačnosti a zabralo mi to po kouskách cca měsíc. Jsem ráda, že jsem si tuhle knížku jenom půjčila od babičky a nemusela si ji koupit, opravdu by mi to za ty peníze nestálo.
Kniha se mi líbila. Knihu jsem četl už dvakrát a ke knize se určitě ještě vrátím, abych si oživil jednotlivé pověsti. Kniha je určena pro mládež, nicméně si knihu oblíbili také dospělí čtenáři. Alois Jirásek čerpal z kroniky Kosmovy, Dalimilovy, z kroniky Václava Hájka z Libočan a dalších pramenů.
What I absolutely love about the edition I have read are the endless notes everywhere not only about some of the old czech sentences and words but also in references to historical chronicals. Overally it was great returning to it while not sulking in middle school, not understanding archaic czech and actually appreciating my own culture, language and legends that come with it.
ja sobei zdaje sprawe z tego, ze te legendy sa wazne z punktu widzenia kultury i historii, ale to nei zmienia faktu, ze sa chujowe (z paroma wyjatkami)
Vzhledem k tomu, že co jsem si o Starých pověstech českých pamatovala, jsem si pamatovala ze základky, bylo pro mě trochu překvapením, jak násilná většina z nich je. Mně to nevadilo, možná to tak dokonce preferuju, ale plán, že to budu číst svým budoucím dětem, padá. Nikdy jsem se nepovažovala za vlastenkyni, a vlastně ani teď mi nepřijde, že bych si na sebe to označení vzala. Ale, a to se klidně přiznám, Kingdom Come ve mně probudilo národní cítění a Staré pověsti české ho nechaly vykvést. Jiráskova próza je skutečné umění, mnoho z těch pověstí má určité kouzlo podobné starým českým pohádkám. Přijde mi škoda, že se to vnucuje ve školách, když to většina děcek nemá šanci ocenit a upřímně ani pochopit, když vezmeme složitost jazyka. Jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst po odchodu ze střední, svým tempem a v době, kdy to mohlo opravdu pozitivně ovlivnit můj náhled na svět a vnímání národa.
Klasika, kterou jsem si po mnoha letech připomenula. Pro mladší dceru ještě ne příliš zajímavé a s mnohdy komplikovanými výrazy. Té starší, již školou povinné, se kniha myslím celkem zamlouvala, pro mne byly některé povesti až příliš krvavé na věk mých dcer.
Tak, konečně dočteno. Jirásek je zajímavá zkušenost, opravdu. Kdysi jsem se pokoušela číst Psohlavce, ale ve dvanácti to asi dobrý nápad nebyl. No, Staré pověsti české jsou oproti tomu pohoda, jen to chce trochu se soustředit. Nelituji, že jsem si je přečetla úplně všechny, mám úžasné vydání s pěknými ilustracemi a grafickou úpravou celkově. Rozhodně mi jsou všechny tyto pověsti bližší než Staré řecké báje a pověsti. A baví mě v tom i ty historické souvislosti - propojení pověstí a pravdivých příběhů. Zajímavé taky bylo číst knihu paralelně s Vondruškovou Husitskou epopejí. Jak se na události patnáctého století dívá Jirásek a jak Vondruška, to rozhodně stojí za porovnání. Celkově si myslím, že Staré pověsti české jsou klasika, kterou by měl mít každý Čech v malíčku. A já jsem ráda, že knížku i vlastním (dobře, je sestry :D) a že do ní můžu kdykoliv nahlédnout. :)
Tak jo,mám to úspěšně znovu za sebou. Kdysi dávno, pradávno už jsem to jednou četla a teď mě okolnosti donutily si to přečíst podruhé. Chápu,že je to nějaký náš základ,možná i národní poklad,a nepopírám,že příběhy se týkají opravdu zajímavých věcí v naší historii, ale proboha proč už to v dnešní době někdo nepřevede do normální češtiny,aby z toho čtenáři taky něco měli. Chudáci děti. To už by možná lépe rozuměly,kdyby to bylo v angličtině.
I quite enjoyed the writing style of the author as well as the illustrations. The writing had the effect of making the many of the legends seem more grand than they actually are. Don't get me wrong, these stories are enjoyable to read, but you can tell they are quite nationalistic and not necessarily super interesting stories. With that said, the story of Brucvik stood out amongst the rest. It is unique in my experience of fairy tales. I also thought the story of the magician was enjoyable.
Toto byla povinnost číst ve škole. Krásné pověsti naší minulosti. Jsou to příběhy pěkně napsané, poutavé a určitě stojí za pozornost. O některých pověstech jsme se učili na základní škole ale podrobnosti časem upadají v zapomnění a proto je prima si je jednou za čas přečíst.