What do you think?
Rate this book
Zmizet
Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila. Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři.
I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství.
Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové.
Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.
I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství.
Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové.
Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury.
344 pages, Paperback
First published January 1, 2009
23 people are currently reading
558 people want to read
About the author
Petra Soukupová
55 books234 followersPetra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři.
Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého.
V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.
Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého.
V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 86 reviews
July 19, 2014
„Ani nevim, proč se tak těšim. Možná proto, že na mě táta mrkl, možná proto, že si nepamatuju, že bych byl kdy na hradě, a slibuju si od toho něco skvělýho.“
Sedím s kamarádkou, kterou jsem roky neviděl, na zahrádce Ebisu a ona říká „Přečti si od ní všechno.“ Vím, že odpoledne si jdu pro dvě knížky do Academie, tak řikám „už se vidím, jak budu večer místo práce ležet a prstem obracet stou stránku,“ mám rád tahle impulsivní rozhodnutí, když knížku potkám poněkolikáté a najednou je to nadkritické množství a prostě už se neudržím. Pak jdem do parku a jíme její hummus (jo, vyrobený s kostkami ledu) a pijeme víno a prší a můj krmus vyteče do tašky a flek olivového oleje zůstane i na dlažbě v Tyršově sadu. Večer ležím v knížce a přijde i na tu stou stránku. Druhý den večer mám dočteno.
„Otevře asi třetí, už zklamaná, že nic nenajde, a v krabici jsou dvě Vojtovy lodě. V další krabici další dvě. Najde všechny. Pak je po jedné vrátí zpátky na poličku nad Vojtovu postel, musí sundat plyšového psa, jezevce a Křemílka. Usadí je na postel k plyšovým medvědům. Všechny hračky ji při tom pozorují.“
Drobná rozhodnutí a dny, kdy vzduch nad horkou cestou ovlivní co vidíme před sebou. Sebemenší detail, myšlenka, vzpomínka, nečekané souvislosti, nedorozumění… mikroskopie rána. Číst Zmizet je jako být někdo úplně jiný, což asi u literatury není úplně nečekané — ale tady jste sami v místnosti, nikdo na vás nekouká a můžete si dovolit spoustu toho, co byste nikde jinde neudělali, ale přitom zůstáváte sebou samými a víte, že dveře se otevřou a budete muset vyjít ven. Jako film s více záběry kamery, ale všemi otočenými do očí hlavních hrdinů. Mrknuti, pomrknutí, přivření víček, oči zavřené tak, že přijde štípání v nose a někde vzadu v hlavě cítíte smirkový papír. Výdech mimo záběr.
„Snaží se být v jejich hádkách spravedlivá soudkyně. Ale je přece přirozené, že chrání toho slabšího. Máťa se na ni pak dívá jako na vraha.“
A přitom je to napsané bez všech těch těsných slov, svazujících čtenáře jako nastražené hlídací anakondy. Všechna radost i tíseň zní tak skutečně, že občas chcete být strašně blízko i daleko najednou.
Sedím s kamarádkou, kterou jsem roky neviděl, na zahrádce Ebisu a ona říká „Přečti si od ní všechno.“ Vím, že odpoledne si jdu pro dvě knížky do Academie, tak řikám „už se vidím, jak budu večer místo práce ležet a prstem obracet stou stránku,“ mám rád tahle impulsivní rozhodnutí, když knížku potkám poněkolikáté a najednou je to nadkritické množství a prostě už se neudržím. Pak jdem do parku a jíme její hummus (jo, vyrobený s kostkami ledu) a pijeme víno a prší a můj krmus vyteče do tašky a flek olivového oleje zůstane i na dlažbě v Tyršově sadu. Večer ležím v knížce a přijde i na tu stou stránku. Druhý den večer mám dočteno.
„Otevře asi třetí, už zklamaná, že nic nenajde, a v krabici jsou dvě Vojtovy lodě. V další krabici další dvě. Najde všechny. Pak je po jedné vrátí zpátky na poličku nad Vojtovu postel, musí sundat plyšového psa, jezevce a Křemílka. Usadí je na postel k plyšovým medvědům. Všechny hračky ji při tom pozorují.“
Drobná rozhodnutí a dny, kdy vzduch nad horkou cestou ovlivní co vidíme před sebou. Sebemenší detail, myšlenka, vzpomínka, nečekané souvislosti, nedorozumění… mikroskopie rána. Číst Zmizet je jako být někdo úplně jiný, což asi u literatury není úplně nečekané — ale tady jste sami v místnosti, nikdo na vás nekouká a můžete si dovolit spoustu toho, co byste nikde jinde neudělali, ale přitom zůstáváte sebou samými a víte, že dveře se otevřou a budete muset vyjít ven. Jako film s více záběry kamery, ale všemi otočenými do očí hlavních hrdinů. Mrknuti, pomrknutí, přivření víček, oči zavřené tak, že přijde štípání v nose a někde vzadu v hlavě cítíte smirkový papír. Výdech mimo záběr.
„Snaží se být v jejich hádkách spravedlivá soudkyně. Ale je přece přirozené, že chrání toho slabšího. Máťa se na ni pak dívá jako na vraha.“
A přitom je to napsané bez všech těch těsných slov, svazujících čtenáře jako nastražené hlídací anakondy. Všechna radost i tíseň zní tak skutečně, že občas chcete být strašně blízko i daleko najednou.
January 2, 2016
Těžko hodnotit knížku, ze které mi bylo neuvěřitelně špatně. Těžko si nebrat osobně první povídku, když některé věci z ní znám moc dobře. Z druhé mi bylo ale ještě hůř. Myslela jsem si, že ustojím leccos, ale tohle byla taková depka, že mě skoro složila. Děsný.
Nicméně třetí povídka se mi líbila dost. (Samozřejmě první povídka je bez debat nejlepší, nejsilnější, nejpropracovanější, jenže... Ta třetí prostě nebyla tak šíleně depresivní)
Pořád mě trochu irituje Soukupové styl plný "řekl sem" a "du pryč" i mimo přímou řeč. Je mi líto, že jsem dala na okolní doporučení a přesvědčila mamku, ať si to koupí a přečte. Já už to rozhodně znovu číst nebudu (a mamka taky ne).
Řekněme 3 a půl, ale nevím... Skvěle napsaný soubor, ale prostě mě to strašně vyčerpalo...
Nicméně třetí povídka se mi líbila dost. (Samozřejmě první povídka je bez debat nejlepší, nejsilnější, nejpropracovanější, jenže... Ta třetí prostě nebyla tak šíleně depresivní)
Pořád mě trochu irituje Soukupové styl plný "řekl sem" a "du pryč" i mimo přímou řeč. Je mi líto, že jsem dala na okolní doporučení a přesvědčila mamku, ať si to koupí a přečte. Já už to rozhodně znovu číst nebudu (a mamka taky ne).
Řekněme 3 a půl, ale nevím... Skvěle napsaný soubor, ale prostě mě to strašně vyčerpalo...
October 23, 2023
Powerful stories about dynamics between siblings. Very specific relation, strong but also delicate and vulnerable.
About parenting, family, love, society, humans.
About family ties that people destroy slowly. About that that many wounds can be healed, but there is always a boundary, a line, and when people cross it - there is no healing, ties are severed and there is no way to bind them again.
Really, powerful book. Told swiftly and dispassionately. There is no way to not feel it deeply.
Obviously, it was sad. And it forces the reader to think, to appreciate our families, and to save those relations that started to decompose. Reach out before it's too late!
About parenting, family, love, society, humans.
About family ties that people destroy slowly. About that that many wounds can be healed, but there is always a boundary, a line, and when people cross it - there is no healing, ties are severed and there is no way to bind them again.
Really, powerful book. Told swiftly and dispassionately. There is no way to not feel it deeply.
Obviously, it was sad. And it forces the reader to think, to appreciate our families, and to save those relations that started to decompose. Reach out before it's too late!
February 26, 2018
Naprosto chápu, proč se to lidem líbí. Je to obyčejné a přitom není; je to ze života, a přesto doufáte, že Vám se tedy nic podobného nikdy nestane. Je to pravděpodobně mnohem surovější než realita většiny z nás. Pro mě bylo Zmizet zejména panoptikem těch nejpříšernějších lidských charakterů, jaké si lze představit. Proplesknout by zasloužili téměř všichni, babičku z povídky Na krátko bych ale musela vzít po hlavě nejmíň cihlou...
Myslím, že až budu mít sama děti, bude to pro mě ještě aktuálnější, i tak se mi to ale vlastně "líbilo"... Nejvíc asi úvodní povídka Zmizel, ale tam za to hodně může narace mého nejoblíbenějšího Kryštofa Hádka. Audiokniha je ale celkově vážně dobrá!
Myslím, že až budu mít sama děti, bude to pro mě ještě aktuálnější, i tak se mi to ale vlastně "líbilo"... Nejvíc asi úvodní povídka Zmizel, ale tam za to hodně může narace mého nejoblíbenějšího Kryštofa Hádka. Audiokniha je ale celkově vážně dobrá!
April 14, 2021
The author is not even 40, but she describes family relations and human interactions with such an insight that you would think she has lived through it all!
I very much liked the style of the narration, like an inner monologue, as well as changing of the protagonists telling the story. The idea to make children as main story tellers was also brilliant!
Great book! :)
[read in CZ]
I very much liked the style of the narration, like an inner monologue, as well as changing of the protagonists telling the story. The idea to make children as main story tellers was also brilliant!
Great book! :)
[read in CZ]
August 10, 2019
3 příběhy obyčejných lidi, obyčejných rodin. 3 příběhy, jež chcete, aby se vám vyhnuly velkým obloukem. Příběhy, tak realisticky vyprávěny z pohledu dětí i dospělých. Bezmoc, nepochopení, staré křivdy, neštěstí, první lásky, nešťastné náhody... příběhy, které se vás dotknou.
January 7, 2021
Nie znalazłam w tej książce nic dla siebie - to zdanie idealnie wyraża moje odczucia wobec "Zniknąć". A w zasadzie wobec połowy, bo po jakichś 200 stronach książkę postanowiłam odłożyć. Zdecydowałam w tym roku bezwzględnie porzucać książki, do których nie chce mi się wracać.
"Zniknąć" to trzy nowele, każda opowiada o rodzinie, skupiając się głównie na relacjach między jej członkami. Nie przepadam za perspektywą dziecka (a ona przeważa w 2 pierwszych opowiadaniach) i być może również przez to między mną a "Zniknąć" nie zaiskrzyło.
Mam wrażenie, że świat "Zniknąć" jest bardzo zawężony - i nie chodzi o to, że świat jest mały, a bohaterów mało, bo ograniczanie się do jednej rodziny jest charakterystyczną cechą prozy Soukupovej i właśnie to (między innymi) tak bardzo zachwyciło mnie w "Pod śniegiem". Tutaj natomiast odnosiłam wrażenie, że Soukupova się powtarza, że kluczy trochę za bardzo, że kolejne fragmenty nie wnoszą nic nowego, że przesadza z dialogami, bo w którymś momencie zaczęłam się najzwyczajniej w świecie nudzić. W "Pod śniegiem" każdy dialog, każda myśl, każde zachowanie bohaterek były absolutnie niezbędne i kluczowe dla całej powieści - i to się czuło - że powieść jest przemyślana, że narracja jest pociągnięta po mistrzowsku, że kreacje bohaterek są zrobione tak detalicznie, wręcz do poziomu każdego zdania. W "Zniknąć" Soukupova również żongluje perspektywą, ale nie robi tego tak precyzyjnie jak w 'Pod śniegiem'. Trudniej jest wyłapać zmiany osobowe w narracji - brakuje tej płynności znanej z "Pod śniegiem". Zdecydowanie widać, że "Zniknąć" zostało napisane wcześniej (zdaje mi się nawet, że to debiut - 2009) i widać, że Soukupova już w tej pierwszej książce zdecydowała nadać swojej prozie bardzo charakterystycznych cech. W "Zniknąć" te cechy (niedopracowane) jeszcze nie zachwycają (mnie wręcz męczyły), ale już w "Pod śniegiem" zdecydowanie tak.
Nowy rok rozpoczynam zatem sporym rozczarowaniem. I tak się zastanawiam przy tym, jak kolejność sięgania po książki danej autorki/danego autora wpływa na nasze ich postrzeganie. Czy gdyby to 'Zniknąć' było moją pierwszą książka Soukupovej to moje wrażenia byłyby inne?
"Zniknąć" to trzy nowele, każda opowiada o rodzinie, skupiając się głównie na relacjach między jej członkami. Nie przepadam za perspektywą dziecka (a ona przeważa w 2 pierwszych opowiadaniach) i być może również przez to między mną a "Zniknąć" nie zaiskrzyło.
Mam wrażenie, że świat "Zniknąć" jest bardzo zawężony - i nie chodzi o to, że świat jest mały, a bohaterów mało, bo ograniczanie się do jednej rodziny jest charakterystyczną cechą prozy Soukupovej i właśnie to (między innymi) tak bardzo zachwyciło mnie w "Pod śniegiem". Tutaj natomiast odnosiłam wrażenie, że Soukupova się powtarza, że kluczy trochę za bardzo, że kolejne fragmenty nie wnoszą nic nowego, że przesadza z dialogami, bo w którymś momencie zaczęłam się najzwyczajniej w świecie nudzić. W "Pod śniegiem" każdy dialog, każda myśl, każde zachowanie bohaterek były absolutnie niezbędne i kluczowe dla całej powieści - i to się czuło - że powieść jest przemyślana, że narracja jest pociągnięta po mistrzowsku, że kreacje bohaterek są zrobione tak detalicznie, wręcz do poziomu każdego zdania. W "Zniknąć" Soukupova również żongluje perspektywą, ale nie robi tego tak precyzyjnie jak w 'Pod śniegiem'. Trudniej jest wyłapać zmiany osobowe w narracji - brakuje tej płynności znanej z "Pod śniegiem". Zdecydowanie widać, że "Zniknąć" zostało napisane wcześniej (zdaje mi się nawet, że to debiut - 2009) i widać, że Soukupova już w tej pierwszej książce zdecydowała nadać swojej prozie bardzo charakterystycznych cech. W "Zniknąć" te cechy (niedopracowane) jeszcze nie zachwycają (mnie wręcz męczyły), ale już w "Pod śniegiem" zdecydowanie tak.
Nowy rok rozpoczynam zatem sporym rozczarowaniem. I tak się zastanawiam przy tym, jak kolejność sięgania po książki danej autorki/danego autora wpływa na nasze ich postrzeganie. Czy gdyby to 'Zniknąć' było moją pierwszą książka Soukupovej to moje wrażenia byłyby inne?
September 18, 2015
Jak jsem byla posledlá Jodi Picoult, teď budu asi Soukupovou!:-) tři povídky, které mají společné nějaké rodinné drama. Takže knížka, po které bych normálně nikdy nesáhla. A taková škoda by to byla. Stejně jako v "K moři" si můžeme skrz vyprávění postav prohlížet, co se děje člověku v hlavě během zdánlivě běžných životních situací. Nejvíc se mi líbila asi první povídka, ale všechny tři stály za to. Vykreslení myšlenkových pochodů umí Soukupová perfektně a člověk se v tom, ač nerad, musí někdy najít!:-)
August 3, 2025
Petra Soukupova po raz kolejny udowadnia, że jest mistrzynią opisywania relacji rodzinnych. Uwydatnia to, co zazwyczaj zamiatane pod dywan, daje swoim bohaterom prawo do odczuwania emocji i pisze tak, że odczuwa je też czytelnik. Jej język jest prosty, dialogi dynamiczne, a całość aż kipi od niewypowiedzianych pretensji, przemilczanych prawd i uczuć, z którymi trudno sobie poradzić.
December 23, 2023
Jedna velká psaná depka.
April 20, 2011
Tři povídky - Zmizel, Na krátko, Věneček. Tři rodiny, které nefungují tak, jak diktuje tradiční ideál, a tři příběhy líčené střídavě z pohledu hrdinů a nezaujaté vypravěčky v nejasné pozici.
Přiznám se, že strohý, prostý a přímý jazyk ve mně nejdřív vzbudil dojem, že budu číst českou, aktuálnější verzi Salingera nebo McCabeova Řeznickýho kluka, na to je ale Petra Soukupová asi příliš mírná a opatrná. Proto ty tři hvězdičky - kdyby hodnocení "goodreads" umožňovalo polovičatost, přidala bych ještě půlku.
Všechny povídky stojí za přečtení už proto, že narušují naivní představu o funkční rodině ("největší nepřítel člověka je jeho dům a rodina" ~ William Blake) a vyprávějí o dětech (větším, menším a nakonec dospělém), které zatouží "zmizet" z dosahu těch, s nimiž si mají být povinně a/nebo pokrevně blízké. Rodiče a prarodiče pak logicky líčí i jako zamindrákované slabochy, lháře s různými závislostmi a sobce.
Zmizet je zkrátka dobrá, i když krotká knížka. Jen ty příběhy bych seřadila jinak - od posledního k prvnímu, nejsilnějšímu a nejlépe napsanému.
(recenze na iLiteratura; ukázka)
Přiznám se, že strohý, prostý a přímý jazyk ve mně nejdřív vzbudil dojem, že budu číst českou, aktuálnější verzi Salingera nebo McCabeova Řeznickýho kluka, na to je ale Petra Soukupová asi příliš mírná a opatrná. Proto ty tři hvězdičky - kdyby hodnocení "goodreads" umožňovalo polovičatost, přidala bych ještě půlku.
Všechny povídky stojí za přečtení už proto, že narušují naivní představu o funkční rodině ("největší nepřítel člověka je jeho dům a rodina" ~ William Blake) a vyprávějí o dětech (větším, menším a nakonec dospělém), které zatouží "zmizet" z dosahu těch, s nimiž si mají být povinně a/nebo pokrevně blízké. Rodiče a prarodiče pak logicky líčí i jako zamindrákované slabochy, lháře s různými závislostmi a sobce.
Zmizet je zkrátka dobrá, i když krotká knížka. Jen ty příběhy bych seřadila jinak - od posledního k prvnímu, nejsilnějšímu a nejlépe napsanému.
(recenze na iLiteratura; ukázka)
September 10, 2018
Nejak nevim, jak tuhle knizku ohodnotit. Prvni pribeh ctivy, smutny a celkove silny, mozna na me az moc. Druhy pribeh krasny zacatek, hur se mi ale docital. Treti pribeh se mi spatne rozecital, pekne gradoval, ale z konce jsem byla zklamana, cekala jsem hlubsi zaver. Celkove se mi libi popis nekterych naprosto beznych a obycejnych situaci (jako kdyby clovek v te situaci prave byl), perfektne vykreslene myslenkove pochody a pocity postav, nekdy vidim v charakterech svou rodinu a zaujal me i motiv zmizeni v kazdem ze tri pribehu, presto mi v knizce neco chybi...
January 8, 2013
Bál jsem se, jestli to nebude spíš čtení pro ženské, ale zbytečně. Recenze slibovaly prokreslenou psychologii postav, což je pravda. Velmi deprimující příběhy. Mám jen připomínku k tomu poslednímu. Pojmenovat hlavní postavy podobně (Hanka a Helenka) značně stěžovalo četbu a orientaci v rodinných vazbách.
December 30, 2024
*autentické, originální, s rychlým spádem*
Kniha mě hned na začátku zaujala stylem, kterým je napsaná. Velmi rychle a přirozeně se zde mísí popisy děje s myšlenkami postav, které ani nejsou označeny uvozovkami. To dodává ději rychlý spád a naprostou autentičnost.
Kniha Zmizet obsahuje tři příběhy, které vypravují životní osudy tří různých osob. Všechny mají ale společné to, že se jejich příběhy odehrávají (převážně) v dětství a vždy v nich dojde k tomu či onomu druhu zmizení, které na postavách zanechávají stopy.
"V noci se otec opije a pohádá s matkou. Otci připadá, jako by jeho bol byl větší. Cítí se ukřivděný. On přišel o dítě, o to, které bylo více jeho, o dítě, s kterým si rozuměl, s kterým měl tolik společného, o svýho kluka. Matce přece její mazlíček zůstal. Otec vůbec nechápe, že matka to takhle nerozlišuje, pro matku jsou obě děti stejně její, stejně drahocenné. Četla kdysi Sophiinu volbu a dělalo se jí při tom fyzicky zle. Sophiina volba je pro každou matku nejhorší věc na světě, myslí si matka."
Kniha mě hned na začátku zaujala stylem, kterým je napsaná. Velmi rychle a přirozeně se zde mísí popisy děje s myšlenkami postav, které ani nejsou označeny uvozovkami. To dodává ději rychlý spád a naprostou autentičnost.
Kniha Zmizet obsahuje tři příběhy, které vypravují životní osudy tří různých osob. Všechny mají ale společné to, že se jejich příběhy odehrávají (převážně) v dětství a vždy v nich dojde k tomu či onomu druhu zmizení, které na postavách zanechávají stopy.
"V noci se otec opije a pohádá s matkou. Otci připadá, jako by jeho bol byl větší. Cítí se ukřivděný. On přišel o dítě, o to, které bylo více jeho, o dítě, s kterým si rozuměl, s kterým měl tolik společného, o svýho kluka. Matce přece její mazlíček zůstal. Otec vůbec nechápe, že matka to takhle nerozlišuje, pro matku jsou obě děti stejně její, stejně drahocenné. Četla kdysi Sophiinu volbu a dělalo se jí při tom fyzicky zle. Sophiina volba je pro každou matku nejhorší věc na světě, myslí si matka."
April 21, 2022
Většina hodnotících tvrdí, že se jim nejvíc líbila první povídka. Tak mně nejvíc asi třetí. Bolavá a zamotaná historie dvou sester. Konec mě úplně zabolel. U první mi vadí absence vysvětlení. Někdo ho možná nepotřebuje, já jo :)
Jinak jsou všechny o mizení. Odcházení z domova. Ztrácení. Zároveň je tam znát ten věk, oproti současným knížkám Soukupové žádné děti s tablety, mobily... tak trochu ještě duch devadesátek. Mazec.
Jinak jsou všechny o mizení. Odcházení z domova. Ztrácení. Zároveň je tam znát ten věk, oproti současným knížkám Soukupové žádné děti s tablety, mobily... tak trochu ještě duch devadesátek. Mazec.
October 3, 2021
První dva příběhy velmi dobré, ke třetímu jsem se nedokázala dostatečně namotivovat. Zejména hlavní postavy Hanka a Helenka se mi pořád pletly, tak jsem se v ději ustavičně ztrácela. Nicméně doporučuji každému, kdo rád čte takovou tu každodenní rodinnou depku z prostředí zpackanýho dětství.
July 23, 2022
moc se mi libila a je to jedna z knizek, ktera cloveka prinuti se zamyslet. 4/5 protoze 1. a 2. cast se mi sice hodne libily, ale 3. uz byla slabsi.
April 29, 2025
Tri nefunkčné rodiny, tri nezávislé príbehy. Jedno však majú spoločné - zlyhávajúcu komunikáciu a utekanie od problémov. Výsledok? Dokonalá emocionálna nálož pre čitateľa.
September 7, 2025
skvele napsany 3 povidky, doufam ze si to vytahnu u matury
December 27, 2012
Tři povídky, které mě ničím nenadchly. Psaní z pohledu dětských hrdinů mi připomínalo spíš psaní pro čtenáře, kteří jsou ve věku, kdy zhltnou Tajemství proutěného košíku nebo Steklačova Boříka & spol., ale přitom jsem v knize necítil popis té údajně roztomilé dětské naivity, ale spíš autorčinu úpornou snahu zneužít (pun intended! :) ) ty prý nevinné malé potvory k lacinému zvýšení emocionálního náboje banálních příběhů.
Patologický obraz rodiny, která je zdrojem celoživotních komplexů, spíží uchovávající v čerstvém stavu staré rodinné křivdy, které nelze odčinit, špinavá rodinná tajemství, která nelze vyjevit, i posvátným prostorem, v němž jsou zasvěcovány nové generace frustrátů a neurotiků, je sice asi pro Petru Soukupovou osobně tíživý, ale pouhý popis fádních událostí na nevýrazných postavách na román ani na zajímavou povídku nestačí.
Kniha je pěkným dokladem toho, jak je na tom současná česká literatura bídně, když tato po všech stránkách průměrná kniha dostane Magnesiu Literu.
Patologický obraz rodiny, která je zdrojem celoživotních komplexů, spíží uchovávající v čerstvém stavu staré rodinné křivdy, které nelze odčinit, špinavá rodinná tajemství, která nelze vyjevit, i posvátným prostorem, v němž jsou zasvěcovány nové generace frustrátů a neurotiků, je sice asi pro Petru Soukupovou osobně tíživý, ale pouhý popis fádních událostí na nevýrazných postavách na román ani na zajímavou povídku nestačí.
Kniha je pěkným dokladem toho, jak je na tom současná česká literatura bídně, když tato po všech stránkách průměrná kniha dostane Magnesiu Literu.
August 6, 2014
Dva dny a dvě noci, jenom občas jsem zaslechla, jak pod oknama projíždí rozjezdy.
Ale bylo to na mě moc smutné, jako takový ten sirup, co je všude kolem, lepí a nepustí,
je to nepříjemné, táhne,a nedá se z něj vyhrabat, nesnesitelná lehkost bytí (už zas a kolikrát ještě?), všichni se do ní propadali
a uniknout se dalo jenom, když jste skládali lodě, malovali nebo vařili.
Spoustu těch pocitů jsem moc dobře znala, nějak mi z toho vychází, že je všechno
beznadějné, jenom snad čeho se můžu v životě vyvarovat...anebo zmizet a znovu a znovu, jako už tolikrát.
/četla jsem zároveň s Luckou/
Ale bylo to na mě moc smutné, jako takový ten sirup, co je všude kolem, lepí a nepustí,
je to nepříjemné, táhne,a nedá se z něj vyhrabat, nesnesitelná lehkost bytí (už zas a kolikrát ještě?), všichni se do ní propadali
a uniknout se dalo jenom, když jste skládali lodě, malovali nebo vařili.
Spoustu těch pocitů jsem moc dobře znala, nějak mi z toho vychází, že je všechno
beznadějné, jenom snad čeho se můžu v životě vyvarovat...anebo zmizet a znovu a znovu, jako už tolikrát.
/četla jsem zároveň s Luckou/
August 1, 2013
Pro me originalne psana kniha slozena ze tri povidek... Melancholicky ladenych se silnym tematem rodiny a vzajemnych pout. Autorcin projev je zajimavy, prvni povidka psana z pozice maleho kluka predevsim, a chytre vlozene pasaze o tom co nas bude cekat dal me nutily pokracovat. Rozhodne doporucuji.
July 20, 2011
Hmmm.... Zmizet...ten pocit z mizení, z mizejících smutných lidí, kteří mizí jeden před druhým a sami před sebou. Nezmizí... ten pocit potřebuju rozlomit jinou knihu. smutné, drásavé čtení.
www.iliteratura.cz/Clanek/24771
www.iliteratura.cz/Clanek/24771
www.iliteratura.cz/Clanek/24771
www.iliteratura.cz/Clanek/24771
April 4, 2013
Zmizet 5/5 (to bylo fakt drsné!)
Na chvíli 3/5 (žádný zásadní dojem, leda tak, známý fakt: bacha na rodiné vetřelce)
Věneček 4/5 (detektivka pro čtenáře, který neustále pátrá, kdo mluví a o kom je vlastně řeč, i tak pěkné)
Na chvíli 3/5 (žádný zásadní dojem, leda tak, známý fakt: bacha na rodiné vetřelce)
Věneček 4/5 (detektivka pro čtenáře, který neustále pátrá, kdo mluví a o kom je vlastně řeč, i tak pěkné)
September 16, 2023
Tahle kniha je prostě pro masochisty. Nepříjemná a člověka jen naštve. Kdybych to nemusela číst kvůli práci, tak to nedočtu.
Tři příběhy tří rodin, kde se všichni navzájem nenávidí, ale zároveň bez sebe nemohou vydržet. Ke konci jsem se ke čtení musela nutit, zažila jsem si dost vlastní sourozenecké nenávisti se starší sestrou a dobrovolně si číst o žabomyších sporech dětí se mi fakt nechtělo. Navíc žádné postavy nebyly sympatické - rozmazlené a nevychované děti, rodiče alkoholici, všichni nadávali, lhali… Nikoho jsem neměla ráda, prostě samí nepříjemní lidé. Většinou ke konci povídky nastal zvrat, kdy si postavy, které se sto stran nenáviděly, najednou uvědomily, jak bez druhého nemohou žít, což mi připadalo docela divné.
Dvě hvězdičky za to, jak je to napsané - autorka má fajn styl. Jen v poslední povídce už to bylo malinko překombinované a jména postav byla šíleně podobná - Mirek a Milan, Hanka a Helenka… První povídka byla nejlepší, druhá horší, třetí nejhorší. Třetí měla nejosobitější vyprávěcí styl, ale když se nad tím zamyslím, tak se v ní vlastně tak nějak nic nestalo.
Tři příběhy tří rodin, kde se všichni navzájem nenávidí, ale zároveň bez sebe nemohou vydržet. Ke konci jsem se ke čtení musela nutit, zažila jsem si dost vlastní sourozenecké nenávisti se starší sestrou a dobrovolně si číst o žabomyších sporech dětí se mi fakt nechtělo. Navíc žádné postavy nebyly sympatické - rozmazlené a nevychované děti, rodiče alkoholici, všichni nadávali, lhali… Nikoho jsem neměla ráda, prostě samí nepříjemní lidé. Většinou ke konci povídky nastal zvrat, kdy si postavy, které se sto stran nenáviděly, najednou uvědomily, jak bez druhého nemohou žít, což mi připadalo docela divné.
Dvě hvězdičky za to, jak je to napsané - autorka má fajn styl. Jen v poslední povídce už to bylo malinko překombinované a jména postav byla šíleně podobná - Mirek a Milan, Hanka a Helenka… První povídka byla nejlepší, druhá horší, třetí nejhorší. Třetí měla nejosobitější vyprávěcí styl, ale když se nad tím zamyslím, tak se v ní vlastně tak nějak nic nestalo.
May 9, 2023
Hlavným motívom podľa mňa nebolo zmiznutie ako naznačuje názov. Boli to toxické súrodenecké vzťahy, ku ktorým viedla, okrem iného, aj nesprávna výchova rodičov.
Súrodenecký vzťah je jeden z najkrajších vzťahov, aký si môžeme v živote vytvoriť. Zdieľané prostredie, spoločné detstvo, blbnutie, ale aj spoločné traumy a možné diskusie o rodine a našich predstavách o nej a najmä veľká blízkosť počas života. Ďakujem tejto knihe, že ma naučila, že takéto pekne vzťahy nie sú samozrejmosť a môžu niektorým ľudom navodzovať nepríjemné emócie. A nakoniec, nás kniha môže krásne naučiť ako sa toxickému správaniu našich detí voči súrodencom vyhnúť.
Posledný príbeh sa mi páčil najviac a aj najviac bolel. Tak trochu vždy človek dúfa, že čas rany lieči, ale nemusí to tak nutne byť.
Súrodenecký vzťah je jeden z najkrajších vzťahov, aký si môžeme v živote vytvoriť. Zdieľané prostredie, spoločné detstvo, blbnutie, ale aj spoločné traumy a možné diskusie o rodine a našich predstavách o nej a najmä veľká blízkosť počas života. Ďakujem tejto knihe, že ma naučila, že takéto pekne vzťahy nie sú samozrejmosť a môžu niektorým ľudom navodzovať nepríjemné emócie. A nakoniec, nás kniha môže krásne naučiť ako sa toxickému správaniu našich detí voči súrodencom vyhnúť.
Posledný príbeh sa mi páčil najviac a aj najviac bolel. Tak trochu vždy človek dúfa, že čas rany lieči, ale nemusí to tak nutne byť.
August 24, 2021
K této knize jsem se vrátila již po několikáté a opět mě nezklamala. Obsah příběhů mě naprosto pohltil, ne pouze svou hloubkou a složitým emocionálním rozpoložením všech hrdinů, ale také nečekanou přímostí a brutální odhaleností, kterou Petra Soukupová servíruje rodinné vztahy a osobní momenty postav. Styl psaní rozhodně nemusí být chytlavý pro všechny čtenáře a tak tuto knihu budete nejspíše milovat, nebo nenávidět.
I přes to, že má kniha vcelku depresivní nádech, mě samotnou nakonec tajemně povzbudila v tom, že na ty naše rodinné starosti a radosti tu nejsme nikdy sami.
Rozhodně doporučuji přečíst!
I přes to, že má kniha vcelku depresivní nádech, mě samotnou nakonec tajemně povzbudila v tom, že na ty naše rodinné starosti a radosti tu nejsme nikdy sami.
Rozhodně doporučuji přečíst!
November 7, 2024
"Mamy już sierpień, ale rano jest zimno, a w powietrzu pachnie już jesienią."
(...) Opowiadania Soukupovej detalicznie przedstawiają uczucia dzieci. Jest w nich wiele zazdrości, niechęci do rodziny, kłótni, napięć. Dzieci kłócą się i biją praktycznie bez wytchnienia. Powodem są, mam wrażenie, błędy wychowawcze rodziców, trudne relacje dorosłych między sobą, ukrywanie prawdy przed dziećmi, trujące relacje matek z ich matkami (babciami dzieci) i - last but not least - rozbicie rodzin. To ważna książka, nie tylko dlatego, że ukazuje perspektywę dzieci. (...)
Cała opinia na stronie: https://nakanapie.pl/recenzje/zniknal...
(...) Opowiadania Soukupovej detalicznie przedstawiają uczucia dzieci. Jest w nich wiele zazdrości, niechęci do rodziny, kłótni, napięć. Dzieci kłócą się i biją praktycznie bez wytchnienia. Powodem są, mam wrażenie, błędy wychowawcze rodziców, trudne relacje dorosłych między sobą, ukrywanie prawdy przed dziećmi, trujące relacje matek z ich matkami (babciami dzieci) i - last but not least - rozbicie rodzin. To ważna książka, nie tylko dlatego, że ukazuje perspektywę dzieci. (...)
Cała opinia na stronie: https://nakanapie.pl/recenzje/zniknal...
September 17, 2021
další kniha od této skvělé autorky a opět nezklamala. kniha je rozdělena na tři povídky, kdy každá má svůj příběh a postavy. nejvíce se mi líbily prostřední druhá povídka, ta mě bavial nejvíce, i když to nebylo vůbec lehké a veselé čtení. ani jedna povídka nebyla veselá, v každé byla nějaká negativní postava a každá postava měla svůj příběh a svůj charakter. tohle mám na knihách od Soukupové nejradši, ty rozdílné charaktery postav, jak je každá jiná a jak dokáže autorka popsat jejich myšlení a chování.
opět jsem si čtení užívala i přes ne příliš veselý obsah. moc doporučuji.
opět jsem si čtení užívala i přes ne příliš veselý obsah. moc doporučuji.
March 20, 2021
Kniha Zmizet je pro mě první zkušenost s touto autorkou. Musím ji pochválit. Zajímavé pojetí sourozeneckých vztahů. Příběhy jsou silné, obzvlášť ten první, zejména pokud jste již rodiče, protože si dokážete nejvíc představit, co museli jako rodiče prožívat. Strhávám jednu hvězdičku za to, že jsem se občas na malou chviličku ztratila v tom, o jakou osobu se zrovna jedná, nebo zda jde o vzpomínku či současnost. Každopádně knihu doporučuji, četla se dobře a je prostě jiná, což já mám ráda.
Displaying 1 - 30 of 86 reviews