Autorův styl je prostý. Ani příběh není žádná bomba. Navíc neudrží myšlenku, což je v tomto případě víc než tristní.
Je to takový... rodokaps průměrného grafomana.
Včetně úrovně korektury.
Během necelých 36 hodin udělají z nemocného ožraly, který 15 let chlastá (pod mostem) první ligu, elitního vojáka?
Protože kdysi před léty pracoval u SAS?
s. 78 „Do Bejrútu mohu přiletět ve čtvrtek ráno.“
s. 117 Odlétá z Heathrow v osm hodin, let trvá 4 hodiny a 45 minut
s. 124 [před odletem] Byla středa večer. (...) Za méně než dvacet čtyři hodin tam budu taky.
s. 208 V Bejrútu bylo o dvě hodiny více než v Londýně
Takže 8 + 4,45=12,45+2=14,45.
To je ráno?
s. 139 Byli ve vzduchu již tři hodiny (...) Byli přibližně v polovině cesty do Bejrútu.
Aha, přibližně polovina ze 4 hodin a 45 minut jsou 3 hodiny.
Konspirativně si koupil nové oblečení, aby si byl jistý, že ho nebudou sledovat.
s. 138 požádal o džíny, bílou košili, ponožky, trenýrky a jeden pár tenisek velikosti 43.
Přesto na s. 140 Lahvičky si schoval do kapes bundy.
A tu bundu vzal přibližně kde?
Ale nechá si tašku, kterou ho vybavili, a kde má rezervní džiny, několik košilí, holení a další drobnosti. (s. 136).
s. 21 Mužovy nohy však byly víc než měsíc svázané
s. 9 jej v posledních čtyřech měsících věznili
s. 26 Z pahýlů poraněných prstů
s. 27 atd. pahýly
s. 28 Kdybyste měl ty ustřelené články (...)co z jeho dvou prstů zbylo
Na s. 23 to byl jeden prst.
kdy z jeho levé ruky odpadl poslední článek ukazováčku
s. 140 tmavé oči jí planuly hněvem
Na s. 67 měla jasně modré oči.
s. 164 Rukama si sáhl na týl hlavy, aby si uvolnil pásku. (...) Chvíli mu trvalo, než je rozvázal.
s. 165 Začal rozvazovat uzly na pásce. Dalo mu to hodně práce a trvalo to dlouho, ale alespoň se nějak zaměstnal.
To rozvazoval ty uzly, které rozvázal už na s. 164?
s. 170 „Teď máme deset hodin,“ pokračoval muž. „Poprava – tvoje poprava – je stanovena na jednu hodinu.“
s. 171 a začal se modlit
s. 172 Do hodiny bude mrtvý.
To se modlil dvě hodiny?
s. 180,181
Musíme jet. Nezdržuj. Není čas.
Vlastně ne. Nejdřív se svlíkni a vezmi si jiné oblečení.
Když už předpokládá, že ultrasuper tajná organizace dá sledovací zařízení do oblečení, neměl by ho svlíknout hned?
Navzdory tomu, že ví, že jde o sebevražednou misi, neustále skuhrá a diví se, jak je to těžké a nemožné. A co čekal? Že mu vydají rukojmí a s kyticemi ho doprovodí k letadlu?
A můžou za to ti hlupáci z Vauxhalu. Nebo Vauxhallu.
Byť to byl celé hrdinův nápad.
Ale kdo by si to po 150 stranách ještě pamatoval.
Je zvláštní, že zatímco u Katie velmi podrobně popisuje leccos, hrdinovo ústrojí končí kopretinou.
s. 220 Když sloužil u Pluku a podnikali operace na osvobozování rukojmí, byl na to vycvičený a věděl, že je to jedna z nejtěžších vojenských operací...
A kolik jich tak prožil?
s. 10 Nyní měl před sebou první akci, v níž půjde skutečně o život...
Takže to byla jeho první akce? Nebo ty ostatní byly stěží obecním přeborem, o kterém není třeba hovořit?
s. 261 Muž ležel na zemi na břiše. (...) Byl skvěle maskovaný.
Porter měl naštěstí dalekohled, takže když ho z padesáti metrů slyšel mluvit, zatímco jedl cereálie(!), tak ho našel.
s. 268
Hassad svázal řidiče a Poté rychle doběhl k dodávce. (...) Hassad vzal za volant, prudce sešlápl plynový pedál, otočil se s autem a zacouval k okraji silnice. „Rychle dovnitř,“ zavolal na Portera, který čekal u Katie. (...)
Hassad položil Katie vedle klece a sedl si na sedadlo spolujezdce. „Jeď, je to asi deset kilometrů,“ vyštěkl na Portera.
Takže Hassad vystoupí z auta a naloží Katie, u které zatím jen tak postává Porter? Porter si sedne na místo řidiče a Hassad na místo spolujezdce?
Ale není tomu tak.
s. 269 Hassad sešlápl pedál plynu až k podlaze a rozjel auto
Ale přesto Hassad neřídil.
s. 270 Porter zapnul blinkr a odbočil. (...)
Porter sjel s dodávkou vedle cesty. (...) Porter zastavil motor a vystoupil z auta.
Tohle opravdu nikomu nepřišlo divné?
s. 276 i když je signál dost slabý
Ale přesto dost silný, aby ho našli i dole v dole?
Poučení ze s. 289 Není problém v deset večer překročit libanonskou a izraelskou hranici. Bez dokladů. S autem plným zbraní.
Pak se Hassad pěšky vrátí zpátky do Libanonu. Aby se zase o pár stran dál vynořil a zachránil hrdinu?
To jako šel s puškou zpátky do Libanonu? Nebo tam jen tak ležela a on to předvídal? A proč zastřelí jen dva ze tří?
A když tam autor ještě nacpal toho-jehož-jméno-nesmí-být-vysloveno, který tam na hrdinu číhá... Už jsem se snad ani nedivila.
I když... proč by průměrně inteligentní člověk věřil, že novinářka bude do smrti držet pusu a neřekne dvě věty, které by mu zničili život? Když ji prostě a jednoduše může zabít jako x lidí před tím?
s. 290 „Co po nás chce?“ zeptala se Katie s úzkostí v hlase.
„Jak to mám vědět?“
Co asi by po nich chtěl mezi dvěma hraničními přechody?
s. 223 Kapitola dvacátá první
s. 235 Kapitola dvacátá první
Oblíbené slovo: koksový koš
s. 25 Jeho rty se vyčerpaly ?
s. 37 Street_,_u
s. 51 ruku. otočil
s. 53 přinesla na stůj kávu
s. 54 my řekl
s. 62 všechnysvé
s. 83 na papíry, které měl položená
s. 122 další,a
s. 123 zabránit“
s. 134 zkouše [zkoušel]
opilec, V
s. 137 Johny Walkerem/Johnnie Walker
s. 138 mufina
s. 224 hlavou, „Už
s. 226 Provazy, jimž byl svázán
s. 231 skurvenej
s. 241 patro. tam
s. 247 Hassadovi, „Dej
s. 252 mrtvé“ řekl
s. 263 Porter [Portera]
s. 270 Hassada [Hassad a]
čárka - s. 10
špatné dělení slov - s. 39, 91
mě/mně – s. 77
uvozovky - s. 10, 15, 23, 30, 37, 47, 52, 68, 74, 78, 80, 87, 109, 121, 123, 124, 151, 196, 211, 214, 238, 244, 249, 265, 269, 274, 275, 285, 296
ji/jí - s. 245