What do you think?
Rate this book
Mnichovský komplex: Jeho příčiny a důsledky
Tesařova studie Mnichovský komplex, pocházející z roku 1989 a určená původně pouze pro okruh přátel, nastavuje zrcadlo především stereotypům a hluboce zakořeněným mýtům v české národní sebereflexi. Také třetí vydání zahrnuje kromě tohoto stěžejního textu i cyklus esejů Vlastenci a bojovníci o počátcích české kolaborace a odboje, který vycházel v roce 1969 na pokračování v Listech, a dvě autorovy časopisecké studie na dané téma z konce šedesátých let. Texty Jana Tesaře vynikají především hloubkou a ostrostí pohledu, který v každém případě nutí k přemýšlení i ty, kteří nemusejí sdílet autorovy vývody. Tesař nikterak neskrývá svou zaujatost; je to však zaujatost v nejlepším slova smyslu – pro pravdu vědeckou i morální.
264 pages, Hardcover
First published January 1, 2014
10 people are currently reading
126 people want to read
About the author
Jan Tesař
11 booksJan Tesař was a Czech historian and writer. He was a dissident in the times of communist Czechoslovakia.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 14 of 14 reviews
April 16, 2018
První republika byla skvělý stát, takový v Evropě neměl obdoby, byly jsme demokratická oáza v centru Evropy, měli jsme vyspělý průmysl, prezidenta-zakladatele, který nic nemohl udělat špatně a kdyby ještě v roce 1938 žil, to byste viděli, co by se dělo. Mnichov byl velkou národní tragédií, "oni" nás zradili, "my" jsme se chtěli hrdinně bránit - jen kdyby bylo víc času dostavět pevnosti v pohraničí, jen kdyby nás nezradili, jen kdyby to Beneš nezabalil, měli jsme se bránit za každou cenu. Taky jste v něčem takovém vyrostli? Taky žijete obklopeni národními mýty?
A co když to celé bylo třeba trošku jinak? Třeba i trošku hodně jinak?
Jan Tesař napsal v jistém ohledu heretickou knihu - dovolil si zpochybnit národní mýtus (vlastně hned několik mýtů najednou) - mýtus zrady národa - mýtus "o nás bez nás", "my nic, to oni" - mýtus, který s námi přežívá do dneška a je úhelným kamenem většiny našich současných problémů. Místo, abychom přijali odpovědnost za své dějiny, za své chyby i omyly, jen ukazujeme prstem - "to oni". Už jen kvůli tomu stojí za to si tuhle knihu přečíst a začít pořádně přemýšlet, protože stále dokola opakujeme stejné chyby a tudíž vždycky skončíme se stejným výsledkem - prohrajeme sami sebe.
Tesař si příliš nebere servítky a místy je to opravdu neradostné a nelehké čtení, ale dokud nebudeme schopni se podívat za oponu mýtu, reálně zhodnotit své dějiny, tak se z toho začarovaného kruhu nedostaneme.
Vedle Mnichovského komplexu jsou v knize i eseje věnované březnu 1939, Druhé republice a Emanuelu Moravcovi - ty nejsou tak zásadní jako první polovina knihy, ale určitě nejsou nezajímavé a nelituji, že jsem si je přečetla.
Dle mého názoru jedna ze zásadních knih o podstatě tohoto národa - krutá, bez servítek, ale moc potřebná. Kdyby to byl je Mnichovský komplex, tak by to bylo za plný počet, s těmi dalšími texty to klesne na čtyři, ale minimálně ta první půlka by měla být povinné čtení (a já vím, že to její promýšlení mi bude chvíli trvat).
Kontext: Teď ještě někde zkouknout Ztraceni v Mnichově :-)
První věta: "Úvahy o tzv. mnichovské zradě a o tom „zda jsme se tenkrát měli bránit“ (tomto, jak uvidíme, pseudoproblému) patří k nejoblíbenějším námětům." (Mnichovský komplex čili Příspěvek k etologii Čechů)
Poslední věta: "„S ďáblem nelze vyrovnat se napůl,“ napsal český básník v roce 1942. Vyrovnat se se zjevem Moravcovým lze pouze negací základního principu jeho „realismu“." (Emanuel Moravec aneb logika realismu)
A co když to celé bylo třeba trošku jinak? Třeba i trošku hodně jinak?
Jan Tesař napsal v jistém ohledu heretickou knihu - dovolil si zpochybnit národní mýtus (vlastně hned několik mýtů najednou) - mýtus zrady národa - mýtus "o nás bez nás", "my nic, to oni" - mýtus, který s námi přežívá do dneška a je úhelným kamenem většiny našich současných problémů. Místo, abychom přijali odpovědnost za své dějiny, za své chyby i omyly, jen ukazujeme prstem - "to oni". Už jen kvůli tomu stojí za to si tuhle knihu přečíst a začít pořádně přemýšlet, protože stále dokola opakujeme stejné chyby a tudíž vždycky skončíme se stejným výsledkem - prohrajeme sami sebe.
Tesař si příliš nebere servítky a místy je to opravdu neradostné a nelehké čtení, ale dokud nebudeme schopni se podívat za oponu mýtu, reálně zhodnotit své dějiny, tak se z toho začarovaného kruhu nedostaneme.
Vedle Mnichovského komplexu jsou v knize i eseje věnované březnu 1939, Druhé republice a Emanuelu Moravcovi - ty nejsou tak zásadní jako první polovina knihy, ale určitě nejsou nezajímavé a nelituji, že jsem si je přečetla.
Dle mého názoru jedna ze zásadních knih o podstatě tohoto národa - krutá, bez servítek, ale moc potřebná. Kdyby to byl je Mnichovský komplex, tak by to bylo za plný počet, s těmi dalšími texty to klesne na čtyři, ale minimálně ta první půlka by měla být povinné čtení (a já vím, že to její promýšlení mi bude chvíli trvat).
Kontext: Teď ještě někde zkouknout Ztraceni v Mnichově :-)
První věta: "Úvahy o tzv. mnichovské zradě a o tom „zda jsme se tenkrát měli bránit“ (tomto, jak uvidíme, pseudoproblému) patří k nejoblíbenějším námětům." (Mnichovský komplex čili Příspěvek k etologii Čechů)
Poslední věta: "„S ďáblem nelze vyrovnat se napůl,“ napsal český básník v roce 1942. Vyrovnat se se zjevem Moravcovým lze pouze negací základního principu jeho „realismu“." (Emanuel Moravec aneb logika realismu)
January 31, 2023
Tesař skvěle vystihuje nejen českou společnost ale i její kultury a samozřejmě Mnichovský mýtus.
Toto by měla být povinná četba
Toto by měla být povinná četba
October 10, 2017
Zajímalo by mě, do jaké míry měl Tesař názor na Mnichov (a obecně politiku a Čechoslováky ve třicátých letech) a podle něj hledal argumenty pro svou esej, nebo až na základě zjištěných skutečností formuloval své závěry.
Nicméně nehledě na výše uvedené, Mnichovský komplex je podle mě jedna z prací, kterou by si měl přečíst každý. Mimo jiné i z toho důvodu, že je stále až nepříjemně aktuální. Sobecké osobní zájmy převyšují zájmy celku, neochota přiznat si reálný stav věcí, spoléhání na deux ex machinu v podobě někoho silnějšího, kdo všechno vyřeší za nás. Člověk vidí, že za těch už bezmála osmdesát let jsme moc dlouhou cestu v chápání zodpovědnosti za demokracii neurazili.
Doporučuji také články Standy Bilera k tomuto tématu:
http://finmag.penize.cz/recenze/32691...
http://finmag.penize.cz/recenze/32691...
Nicméně nehledě na výše uvedené, Mnichovský komplex je podle mě jedna z prací, kterou by si měl přečíst každý. Mimo jiné i z toho důvodu, že je stále až nepříjemně aktuální. Sobecké osobní zájmy převyšují zájmy celku, neochota přiznat si reálný stav věcí, spoléhání na deux ex machinu v podobě někoho silnějšího, kdo všechno vyřeší za nás. Člověk vidí, že za těch už bezmála osmdesát let jsme moc dlouhou cestu v chápání zodpovědnosti za demokracii neurazili.
Doporučuji také články Standy Bilera k tomuto tématu:
http://finmag.penize.cz/recenze/32691...
http://finmag.penize.cz/recenze/32691...
August 30, 2017
Kromě obhajování politiky Edvarda Beneše, která se ukázala jako nejlepší ze všech špatných řešení (Československo nebylo připravené se samo bránit německé okupaci), Jan Tesař vyvrací některé mýty a iluze, které mají Češi o sobě a o době protektorátu. Zároveň analyzuje politické a společenské souvislosti této doby a ukazuje tak, že i tehdejší vlastenecké hnutí do jisté míry pomáhalo upevnit tehdejší společenský režim.
Zpočátku mi Tesařovi břitce formulované názory přišli lehce kontroverzní, po přečtení knihy si to ale už nemyslím, jeho pohled je zde velice dobře vyargumentovaný.
Slabší stránkou knihy trochu je, že se nejedná o ucelenou práci, ale soubor Tesařových článků z různých období.
Zpočátku mi Tesařovi břitce formulované názory přišli lehce kontroverzní, po přečtení knihy si to ale už nemyslím, jeho pohled je zde velice dobře vyargumentovaný.
Slabší stránkou knihy trochu je, že se nejedná o ucelenou práci, ale soubor Tesařových článků z různých období.
July 22, 2018
Soubor Tesařových textů z období konce 60. let a hlavní nosný text o Mnichovském komplexu z konce 80. let, týkající se všechny Mnichova, Druhé republiky a do určité fáze i prvních let Protektorátu. Tesař tu staví současné (v poslední době snad ještě více zveličované) povědomí a obecné poučky o situaci těch let do rolí mýtů, které tu jeden po druhém trhá na kousky. Občas se tu sice dopouští nepřesností (jako např. dle něj absolutně nechráněná rakouská hranice), občas jen spíš tak nastíní (například texty dotýkající se Ribbentrop-Molotov jsou často hodně v náznacích), ale jako celek je kompaktní a na závěrech to toliko nemění - rakouský anšlus akorát zhoršil už tak bezvýchodné možnosti obrany a orientaci na SSSR důkladně zpochybňuje i bez toho, aby se musel ohánět v paktu nalinkovaným osudem Polska a dalších území.
Z jeho textu čechové nevychází tak úžasní a schopní, morálně čistí, kterým by okolní svět házel klacky pod nohy, tak jak si rádi říkýme. Naopak - hovoří o diletantské nepřipravenosti a neschopnosti, lavírování, vše vyvažované konformismem, spoléháním na ostatní a často až diletantskou přizpůsobivostí. Hovoří tu o národu, který, aby se měl čím pochlubit, potřebuje jedince, kteří se pro celek obětují, aby tento celek autora odsoudil a úspěch si přivlastnil. Toto téma se prolíná celými dějinami, které pak ukazuje jak dobách nedávných (období druhé světové války), tak dávnějších (první republika, snahy o větší autonomii, obrozenectví, Bílá hora...).
Toto čtení (hlavní část je z konce 80. let, zbytek z konce 60. let) je stále aktuální i pro současnou společnost a současnou politiku. Motivace a chování tehdejších politiků a davů se zas tolik neliší tváří v tvář současným krizím a problémům. Jednotlivá souvětí či celé odstavce vytržené z Tesařova textu, očištěné od jmen a dobových událostí by, bohužel, i dnes byly více než platnými hodnoceními celé řady situací a událostí.
Není to hezké čtení pro čechy. Ale jeho smyslem není pošlapat a pošpinit vše české, ale naznačit možná východiska, jak vzít osud více do svých rukou.
Z jeho textu čechové nevychází tak úžasní a schopní, morálně čistí, kterým by okolní svět házel klacky pod nohy, tak jak si rádi říkýme. Naopak - hovoří o diletantské nepřipravenosti a neschopnosti, lavírování, vše vyvažované konformismem, spoléháním na ostatní a často až diletantskou přizpůsobivostí. Hovoří tu o národu, který, aby se měl čím pochlubit, potřebuje jedince, kteří se pro celek obětují, aby tento celek autora odsoudil a úspěch si přivlastnil. Toto téma se prolíná celými dějinami, které pak ukazuje jak dobách nedávných (období druhé světové války), tak dávnějších (první republika, snahy o větší autonomii, obrozenectví, Bílá hora...).
Toto čtení (hlavní část je z konce 80. let, zbytek z konce 60. let) je stále aktuální i pro současnou společnost a současnou politiku. Motivace a chování tehdejších politiků a davů se zas tolik neliší tváří v tvář současným krizím a problémům. Jednotlivá souvětí či celé odstavce vytržené z Tesařova textu, očištěné od jmen a dobových událostí by, bohužel, i dnes byly více než platnými hodnoceními celé řady situací a událostí.
Není to hezké čtení pro čechy. Ale jeho smyslem není pošlapat a pošpinit vše české, ale naznačit možná východiska, jak vzít osud více do svých rukou.
April 12, 2020
Zaměřil jsem se pouze na první část věnovanou samotnému "Mnichovskému komplexu", která je bezpochyby zajímavá. Zároveň je ale rétoricky přesvědčivá jen v některých svých částech, u nichž si také nejsem úplně jistý. Výklad je totiž často postaven na předpokladech, které jsou ale spekulacemi (s různorodou faktickou podložeností) a citátech, které se v současnosti dají nalézt jen v kopiích této knihy (viz níže). Je to tak slovní cvičení plné hypotetických možností. A navíc, množství let od "Mnichova" už Čechy ve svém pohledu zatvrdilo natolik, že nevěřím ve změnu kolektivního pohledu, stejně jako výsledku projevujícího se v naší "strategické kultuře". Příběh o tom, jak jsme byli zrazeným ostrůvkem meziválečné demokracie, už je prostě v češství zakořeněn stejně jako Bílá hora.
Každopádně stojí za to si ve stále přetrvávajícím narativu připomenout některé opomíjené Tesařovy pohledy:
• Dnes tolik chválená a zdůrazňovaná "Velká stavba" pohraničního opevnění začala až koncem léta 1936, v době Mnichova tak nebylo zdaleka hotovo (např. v Orlických horách se směřovalo na rok 1939, což celý systém prakticky znehodnocovalo). Nebyla zároveň chráněna hranice s Polskem a Maďarskem, tedy státy Československu nepřátelskými. Třetí fáze stavby - včetně těžkých opevnění na rakouské hranici - měla přijít až v roce 1946.
• Československá strategie v případě napadení ze strany Německa byla pravděpodobně stáhnout se na Moravu a Slovensko. Lehké opevnění z Bavorska a Saska mělo útočníky zdržet na nezbytně dlouhou chvíli, těžké opevnění na Moravě a ve Slezsku (budované prioritně a zdánlivě nelogicky v dobře chráněném terénu) mělo krýt ústup (Vyškov v této strategii sloužil jako důležitý mezikrok, jenže nebyl prakticky vybaven a např. štáb byl pouhý "rozměrný sklep") směrem na Moravu a Slovensko, kdy následně měla přijít pomoc SSSR. Jenže se počítalo s nezávislostí Rakouska, což změnil anšlus a strategie padla s nechráněnou jižní hranicí.
• Alternativní strategie, po anšlusu už jediná možná, kruhové obrany ("Česká čínská zeď") byla ale nedokonalá (na rakouské hranici bylo jen narychlo budované a nedokonalé lehké opevnění), bylo možné ji protrhnout soustředěným útokem, poutala množství vojáků (kteří se pak nemohli stáhnout flexibilně směr východ a bojovat), nesledovala zranitelné vnitřní národnostní hranice apod. Navíc, když pak na konci války přišly jednotky z východu i západu, "Velká stavba" je v boji proti nacistům nijak mnoho nezpomalila a po protržení byla k ničemu.
• Před vznikem protektorátu Československo "bezdůvodně" prodávalo zbraně Hitlerovi (těžké dělostřelectvo), a když už byla invaze do Druhé republiky doslova na spadnutí a všechny informace naznačovaly, že vznikne protektorát, zbraně místo zničení/prodání/odvozu počkaly na okupanty na svém místě, aby pak sloužily ve velkém (v některých oblastech nad 10 %) Německu velmi výrazně ve válce proti spojencům. A zároveň, pokud bychom se s tímto množstvím zbraní chtěli jako Československo bránit, nebylo jich rozhodně dostatek.
• Tesař se ale nezaměřuje pouze na aspekty "Velké stavby" a na zbraně, ale také na to, jak nekonala vláda Jana Syrového (i když měla a sama říkala, že kroky tě předchozí byly neústavní), jak se cíleně nebrala v úvahu pomoc SSSR atd.
• Tesař tak přichází s myšlenkou, že "Mnichov" byla strategie. Konkrétně například odkazuje na citát prezidenta Beneše: „Půjdeme-li sami proti vůli západní Evropy do války hned a Sověti půjdou s námi, je jisto, že to bude válka s Německem na jednu frontu, v níž by pravděpodobně Polsko, Maďarsko a jiní šli proti nám. Odložíme-li válku – třeba za hrozných našich obětí –, je stejně jisto, že Hitler půjde proti Polsku, a velmi pravděpodobno, že západní Evropa bude musit hned s Polskem jíti proti Německu. Tím bude hned od počátku dvojfrontová válka, v níž my budeme v každém případě a do níž se Sovětský svaz … dříve nebo později … dostat musí… To pak pro nás bude znamenat nejpravděpodobnější vítězství. Za těch okolností je lépe zatnout zuby, přinést oběti a čekat…“ Jenže hned v následující větě říká, že je to citát z roku 1943 nebo 1944 a neříká přesně, kde se vzal. To nevyvolává úplně jistotu. A ani dnes není k nalezení jinde, než v této knize a citacích z ní. Rád se ale o pravosti výroku nechám přesvědčit.
• Jak tedy "Mnichovský komplex" nejlépe charakterizovat? Dle Tesaře to bylo strategické řešení. Byla to "zrada a katastrofa", ale taková, která byla cíleně umožněna, vedení státu na ni bylo připraveno a následně byla skryta právě do divadelních frází, přetrvávajících dodnes."Chtěli jsme prostě bojovat a nemůžeme za to, atd... Nepřehlédněme, že toto „chtěli jsme, ale nebylo nám to umožněno" je otevřené všem: dává satisfakci těm, kdo opravdu chtěli, a zejména alibi pro většinu těch, kteří si oddechli - takže vlastně národ skvěle sjednocuje, bez nějakých traumat a na zásadě, kterou musí zastávat každý stát. (Nebylo každému národu dopřáno takových bezbolestných řešení!) Mýtus zajišťuje národ vnitřně proti nebezpečí."
Když pak odhlédnu od tématu knihy, zaujala mě anexe Sudet, která jako by vypadla ze současné příručky pro Ruské chování na východě Ukrajiny (doporučuji Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna). Psychologická válka, propaganda, místní milice, zbraně a trénink od "vedlejšího bratra", únosy a zabíjení místních policistů a dalších silových složek, množství zběhů, povstání... Něco, co jsem o Sudetech ještě nečetl. V tom má kniha pravdu - když se vrátím k jejím ústřednímu tématu - že se "Mnichova" drží Češi jako klíště, některé věci jsou tak neustále opakov��ny (Runcimanova mise apod.), některé důležité detaily ale chybí...
Každopádně stojí za to si ve stále přetrvávajícím narativu připomenout některé opomíjené Tesařovy pohledy:
• Dnes tolik chválená a zdůrazňovaná "Velká stavba" pohraničního opevnění začala až koncem léta 1936, v době Mnichova tak nebylo zdaleka hotovo (např. v Orlických horách se směřovalo na rok 1939, což celý systém prakticky znehodnocovalo). Nebyla zároveň chráněna hranice s Polskem a Maďarskem, tedy státy Československu nepřátelskými. Třetí fáze stavby - včetně těžkých opevnění na rakouské hranici - měla přijít až v roce 1946.
• Československá strategie v případě napadení ze strany Německa byla pravděpodobně stáhnout se na Moravu a Slovensko. Lehké opevnění z Bavorska a Saska mělo útočníky zdržet na nezbytně dlouhou chvíli, těžké opevnění na Moravě a ve Slezsku (budované prioritně a zdánlivě nelogicky v dobře chráněném terénu) mělo krýt ústup (Vyškov v této strategii sloužil jako důležitý mezikrok, jenže nebyl prakticky vybaven a např. štáb byl pouhý "rozměrný sklep") směrem na Moravu a Slovensko, kdy následně měla přijít pomoc SSSR. Jenže se počítalo s nezávislostí Rakouska, což změnil anšlus a strategie padla s nechráněnou jižní hranicí.
• Alternativní strategie, po anšlusu už jediná možná, kruhové obrany ("Česká čínská zeď") byla ale nedokonalá (na rakouské hranici bylo jen narychlo budované a nedokonalé lehké opevnění), bylo možné ji protrhnout soustředěným útokem, poutala množství vojáků (kteří se pak nemohli stáhnout flexibilně směr východ a bojovat), nesledovala zranitelné vnitřní národnostní hranice apod. Navíc, když pak na konci války přišly jednotky z východu i západu, "Velká stavba" je v boji proti nacistům nijak mnoho nezpomalila a po protržení byla k ničemu.
• Před vznikem protektorátu Československo "bezdůvodně" prodávalo zbraně Hitlerovi (těžké dělostřelectvo), a když už byla invaze do Druhé republiky doslova na spadnutí a všechny informace naznačovaly, že vznikne protektorát, zbraně místo zničení/prodání/odvozu počkaly na okupanty na svém místě, aby pak sloužily ve velkém (v některých oblastech nad 10 %) Německu velmi výrazně ve válce proti spojencům. A zároveň, pokud bychom se s tímto množstvím zbraní chtěli jako Československo bránit, nebylo jich rozhodně dostatek.
• Tesař se ale nezaměřuje pouze na aspekty "Velké stavby" a na zbraně, ale také na to, jak nekonala vláda Jana Syrového (i když měla a sama říkala, že kroky tě předchozí byly neústavní), jak se cíleně nebrala v úvahu pomoc SSSR atd.
• Tesař tak přichází s myšlenkou, že "Mnichov" byla strategie. Konkrétně například odkazuje na citát prezidenta Beneše: „Půjdeme-li sami proti vůli západní Evropy do války hned a Sověti půjdou s námi, je jisto, že to bude válka s Německem na jednu frontu, v níž by pravděpodobně Polsko, Maďarsko a jiní šli proti nám. Odložíme-li válku – třeba za hrozných našich obětí –, je stejně jisto, že Hitler půjde proti Polsku, a velmi pravděpodobno, že západní Evropa bude musit hned s Polskem jíti proti Německu. Tím bude hned od počátku dvojfrontová válka, v níž my budeme v každém případě a do níž se Sovětský svaz … dříve nebo později … dostat musí… To pak pro nás bude znamenat nejpravděpodobnější vítězství. Za těch okolností je lépe zatnout zuby, přinést oběti a čekat…“ Jenže hned v následující větě říká, že je to citát z roku 1943 nebo 1944 a neříká přesně, kde se vzal. To nevyvolává úplně jistotu. A ani dnes není k nalezení jinde, než v této knize a citacích z ní. Rád se ale o pravosti výroku nechám přesvědčit.
• Jak tedy "Mnichovský komplex" nejlépe charakterizovat? Dle Tesaře to bylo strategické řešení. Byla to "zrada a katastrofa", ale taková, která byla cíleně umožněna, vedení státu na ni bylo připraveno a následně byla skryta právě do divadelních frází, přetrvávajících dodnes."Chtěli jsme prostě bojovat a nemůžeme za to, atd... Nepřehlédněme, že toto „chtěli jsme, ale nebylo nám to umožněno" je otevřené všem: dává satisfakci těm, kdo opravdu chtěli, a zejména alibi pro většinu těch, kteří si oddechli - takže vlastně národ skvěle sjednocuje, bez nějakých traumat a na zásadě, kterou musí zastávat každý stát. (Nebylo každému národu dopřáno takových bezbolestných řešení!) Mýtus zajišťuje národ vnitřně proti nebezpečí."
Když pak odhlédnu od tématu knihy, zaujala mě anexe Sudet, která jako by vypadla ze současné příručky pro Ruské chování na východě Ukrajiny (doporučuji Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna). Psychologická válka, propaganda, místní milice, zbraně a trénink od "vedlejšího bratra", únosy a zabíjení místních policistů a dalších silových složek, množství zběhů, povstání... Něco, co jsem o Sudetech ještě nečetl. V tom má kniha pravdu - když se vrátím k jejím ústřednímu tématu - že se "Mnichova" drží Češi jako klíště, některé věci jsou tak neustále opakov��ny (Runcimanova mise apod.), některé důležité detaily ale chybí...
January 9, 2016
Jan Tesař provokativně boří mýtus Mnichovské dohody a problematizuje klasický výklad konce První republiky. Zastává se Edvarda Beneše, jehož rozhodnutí se snaží pochopit z hlediska tehdejšího kontextu vojenské nepřipravenosti Československé armády, velmi malé společenské podpory případného konfliktu s Německem i stavu politických stran. Zajímavě pohlíží na vztahy tehdejších mocností k Německu a Československu. Autorův břitký esejistický jazyk neubírá na historiografické fundovanosti knihy. Hlavní slabinou textu je Tesařovo pojetí místy až esencialistické pojetí národa jako homogenního nositele jasně definovatelných vlastností.
September 14, 2016
Autor rozebira uveritelnou verzi udalosti v letech 1938-39. Verze, v niz Mnichovsky diktat neni prohra svobodneho Ceskoslovenska, ale naopak jeho (a hlavne prezidenta dr. Benese) triumfem. Ovsem za cenu, ze cesky narod opet unikl moznosti celonarodnimu boji proti svemu nepriteli.
Kniha je ustrednim motivem filmu "Ztraceni v Mnichive"
Snad prvni knizka, kde neni jediny obrazek a ja to docetl az do konce! :-)
Doporucuji pro ty, kteri veri ze v roce 1939 jsme se meli branit a veri v prvorepublikovy raj
Nedoporucuji tem, kteri jiz ted trpi nedostatkem narodni hrdosti, kniha vas v tom dozajista jen utvrdi
Kniha je ustrednim motivem filmu "Ztraceni v Mnichive"
Snad prvni knizka, kde neni jediny obrazek a ja to docetl az do konce! :-)
Doporucuji pro ty, kteri veri ze v roce 1939 jsme se meli branit a veri v prvorepublikovy raj
Nedoporucuji tem, kteri jiz ted trpi nedostatkem narodni hrdosti, kniha vas v tom dozajista jen utvrdi
April 17, 2023
Mnichovský komplex je kniha o české povaze. O tom, jak dobře nám jdou kapitulace a jak dobře umíme hanbu a své chyby svést na někoho jiného. My bychom byli stateční, ale ti okolo nás zradí. 1938, 1968, normalizace,...
May 27, 2019
Zajímavé, jak se může změnit náhled na četbu, když si ji dáte podruhé během deseti let. Asi jsem toho přečetl už příliš, abych zůstal stejně naivní.
May 26, 2019
Hrozně dobře se to (mně) čte. Napsáno někdy snad v lednu 1989, což je důležitý si při čtení uvědomovat, ať už kvůli době, která od té doby uplynula, nebo pro pochopení autorových "narážek" (jsou velmi přímé a jasné), které se nám mohou dnes zdát zbytečné nebo i nepochopitelné. Držet se Tesařova výkladu jako jediného možného jsem shledal nerozumným :) ovšem nepřečíst si ho a alespoň ho nevzít v potaz taktéž nedoporučuji.
Beneš je dnes (pro změnu) opět terčem kritiky, myslím, že zde najdete argumenty pro jeho zastání. A to vcelku racionální. Tato - jistým způsobem - obhajoba Beneše pramení však výlučně z kritiky první (a samozřejmě druhé) republiky a ze snímání oparu úžasnosti z politiků a politického uspořádání té doby. Což opět považuji za velmi přinosné. Zejména konkrétní příklady, příběhy, jména a "strategické plánování" made in Československo v předvečer války pojmenovává příčiny naší role v rychle následující válce. Mnichovská dohoda je terčem či zdrojem propagandy na všech stranách, Beneše nevýjimaje. Tesař tvrdí, že sama intepretace této dohody jako prohry a katastrofy je součástí "legendy" a jedná se spíše o diplomatický "majstrštyk" zahraný Benešem. Skvělá kniha, "studie", plná neuvěřitelných detailů, odpovědí na otázky, které jste si vždy kladli s rokem 1938 v čele s populární otázkou "Měli jsme se bránit?"
Beneš je dnes (pro změnu) opět terčem kritiky, myslím, že zde najdete argumenty pro jeho zastání. A to vcelku racionální. Tato - jistým způsobem - obhajoba Beneše pramení však výlučně z kritiky první (a samozřejmě druhé) republiky a ze snímání oparu úžasnosti z politiků a politického uspořádání té doby. Což opět považuji za velmi přinosné. Zejména konkrétní příklady, příběhy, jména a "strategické plánování" made in Československo v předvečer války pojmenovává příčiny naší role v rychle následující válce. Mnichovská dohoda je terčem či zdrojem propagandy na všech stranách, Beneše nevýjimaje. Tesař tvrdí, že sama intepretace této dohody jako prohry a katastrofy je součástí "legendy" a jedná se spíše o diplomatický "majstrštyk" zahraný Benešem. Skvělá kniha, "studie", plná neuvěřitelných detailů, odpovědí na otázky, které jste si vždy kladli s rokem 1938 v čele s populární otázkou "Měli jsme se bránit?"
August 26, 2016
Velice zajímavý pohled na období konce první a druhé republiky z ne příliš známého pohledu, který se snaží vyvrátit klasický pohled na hrdinný národ, jemuž byla odepřena možnost bránit se. Dle autora byla politická situace jiná než si my po skoro osmdesáti letech, v jeho případě mnohem méně (polovina knihy je psána v roce 1989, druhá v letech 1968 a 1969), uvědomujeme. Jistě se mu nedá odepřít snaha jít proti proudu, ale kniha samotná by dle mého názoru zasloužila zkrácení, jelikož se, hlavně v druhé polovině složené z Tesařových článků, často opakuje.
September 16, 2017
Panu Tesařovi se podařilo ukázat období Mnichovské dohody a Protektorátu v novém a dle mého názoru v zásadě správném světle. Empaticky oceňuje široký rozhled a dobré vedení ze strany p. Beneše. Ukazuje, že většina české elity (natož širší veřejnosti) nebyla dostatečně morálně a intelektuálně vyzrálá, aby byla schopna optimálně sehrát obtížnou pozici, z níž bylo - i přes naši slabost - možno získat více, pokud by naši předci byli houževnatější, systematičtější a měli své konání lépe promyšleno. Působivé je absolutní vyznání, které podává k činům odboje. Článek na blogu: https://goo.gl/XTbn1Y
January 25, 2016
Zacal bych obalem knihy, ktery je tak strasny, ze sem ji musel nosit v obalu. Nechtel sem s ni chodit po meste. Obcas je autor vcelku vulgarni, hodnekrat rika sve nazory, bez jakehokoliv "dukazu/duvodu". Jsem rad, ze jsem ji precetl, ale mohla byt 2x kratsi
Displaying 1 - 14 of 14 reviews