Nejmladší členka posádky vesmírné lodi Kraksna zmizela, a zatímco kapitán Moravec a poručík Vojcechovsky vyrazili na své mise, pátrání po ní zůstalo na techniku Vodičkovi a italském pěvci Giuseppem. Vyzvednout ji na planetě obřích žížal ale není žádná procházka růžovým separátem a oba musí dokázat, že ještě nepatří do starého železa. Aby mohli Amandu zachránit, musí přežít v manéži vesmírného cirkusu, vyhnout se Loydovi toužícímu po pomstě za ztrátu varlete, totiž antihmoty, a setkat se s Pánem hor, legendárním vůdcem odboje proti enlilskému impériu, který bude potřebovat jejich pomoc. To vše za klení břitkou ostravštinou a procítěného přednesu árií z Dona Giovanniho. Protože "Staro qui come agnellina le tue botte ad aspettar, vy modrý svině!" Vítejte ve vesmíru, kde poslední nadějí lidstva na záchranu okupované planety je nákladní loď Kraksna a její svébytná posádka, vesmíru Kristýny Sněgoňové a Františka Kotlety, který je temný, krutý i zábavný, jak jen profesorka Krasiński dovolí.
Tak trochu záhadná žena, mladá spisovatelka, která se před několika lety vynořila odnikud, aby následně začala s přehledem vítězit v žánrových soutěžích a dobývat jednu cenu za druhou. Je několikanásobnou Lady Řádu fantasy i Nositelkou meče, vítězkou Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka, stejně jako soutěží typu Vidoucí a jiných.
Svou literární kariéru začala výhrou v soutěži O brahmíní vemeno povídkou Zrůdy by měly držet spolu (2009) a po tvůrčí pauze, během které se věnovala sportu, napsala nespočet povídek a novel, protože ocenění vemenem zavazuje. Pro radost své rodiny z Vaultu šílené brahmíny napsala i povídku, která se stala základem pro Krev pro rusalku - jmenovala se Krvavý kožíšek a vzbudila tehdy pouze všeobecné zklamání, že se nejedná o dívčí román o ztrátě panenství.
Její díla jsou k nalezení v mnoha sbornících, v časopisu Pevnost se poprvé objevila jako vítězka soutěže Vidoucí s povídkou Zadostiučinění (Pevnost 03/2015), v roce 2017 si to zopakovala s povídkami O snílcích a snovačích (Pevnost 03/2017) a Sobotní směna (Pevnost 12/2017). Její povídky se stále pravidelněji objevují i v antologiích, jako například Ve stínu Říše (2017), kde ohromila a vyděsila příběhem "Na vlastní kůži", nebo ve volném pokračování antologie Ve stínu apokalypsy (2018).
Kristýna však nezůstala pouze u psaní povídek. Po úspěšném románu Krev pro rusalku (2018), který se v roce 2021 dočkal i druhého vydání, se vydala do Brna s fantasy románem Zřídla (2019), následovala sci-fi série Města, v rámci které zatím vyšly romány Město v oblacích (2020) a Země v troskách (2021), a v neposlední řadě se také podílela na antologiích Lockdown (2021), Krásky a vetřelci: Pulp stories (2021) a Zákon genu (2022).
Od roku 2020 pracuje společně s Františkem Kotletou na sci-fi sérii Legie, space opeře temné, akční i zábavné, jak jen to chladný vesmír dovolí.
[audiokniha] S Legií je to jako na houpačce...velmi povedenou Agu střídá nechutně patetický, roztahaný a celkově nudný a předvídatelný Pán hor. Žížaly na začátku jsou prozatím asi zatím nejslabším místem celé série a ani pak se kniha nerozjede. Spíš se mátožně plouží do patetického konce, který je jasný už od začátku. Nicméně i tak má Pán hor dvě pozitiva - je poměrně krátký a další knihu (snad) zase napíše František Kotleta.
Těšila jsem se na další pokračování od Kristýny, ale bylo trochu slabší. Snad je to proto, že jsme přestali sledovat ústředního hrdinu kpt. Moravce a soustředili se čistě na (přiznejme si, že méně atraktivní) dvojici Vodička-Giuseppe. A taky proto, že se tu nekonal happy-end, jak jsme na něj z Legie zvyklí (a který od série chci a čekám). Vážnější závěr ale bude určitě jiným čtenářům vyhovovat.
Pán Hor je slabší než předchozí díl. Po docela silné Aze je tady trošku čajíčkový Pán Hor. V hlavní roli je Vodička, a i když se Kristýna snaží a opravdu dává všem postavám trochu více rozměrů a hloubku, Vodičku uvádí do úplně posedlého transu v honu za Amandou. Jak mu Amanda postupně uniká, Vodička šílí čím dál víc – a čtenář se u toho diví, jak vůbec mohl Vodička přežít takovou dobu v otroctví.
První část s červy byla bezvadná – Chtorr-like červíci, co jsou znechuceny lidmi a diví se jak hnusně vypadá lidská hlava – prostě boží. Ale následný úprch na planetu lesů už byla zívačka. Akce byla nepřehledná a motivace postav trochu pochybná. Myslím, že by se Kristýna měla více soustředit na prokreslení charakterů a akci nechat na Kotletovi. I když – byl bych radši, kdyby Kotleta víc pracoval s psychologií a Kristýna se naučila, jak psát akci, takže někde se to naučit asi musí.
Za mě slabší dvě hvězdy. Zase jsem se na pár měsíců nasytil, další díl už mám koupený, ale nebudu s ním nikam spěchat. Otevřu ho zase až ve chvíli, kdy mě přemůže touha číst trochu toho lehce stravitelného braku
Myslel som si, že už nič neprekoná záver Agy. Ale znechutenie z predchádzajúceho dielu nahradila frustrácia z toho ako stupídny bol tento. Tie žížaly sú vlastne stonožky a žiadne žížaly... Obchodujú s celým vesmírom, ale aspoň 10x za prvých 100 strán zaznie ako nevedia čo je ľudská hlava, a že je odporná až z nej grcajú. Hahahahaha, tak vtipné... 😩🔫 Čo na tom, že cestujú celou galaxiou a aj na ich planéte sú sukrovia a iní mimozemšťania, ktorí vyzerajú takmer ako my. Načo sa riadiť nejakou logikou fiktívneho sveta, keď môžem 10x zopakovať ten istý nezmyselný vtip?
A chvala bohu, že , lebo táto celá kniha je jeho charakterová asasinácia. Ak by som mal ešte raz čítať o tom ako (je to asi na každej štvrtej strane tohto románu), tak by som tú vodnú pištoľ vymenil za reálnu... Dávam 2/5*, za tú lesnú planétu, kde to už bolo lepšie. Ak bude ďalší diel v podobnom štýle, tak končím. Pritom prvé štyri romány a polka Agy ma celkom bavili.
První polovina knihy se rozjíždí pomaleji oproti předchozím dílům, ale druhá polovina už nabere to správné tempo. Původně jsem se obával vytažení dvou méně výrazných postav do první linie, ale nakonec to bylo dobře čtivé až do konce.
Členka posádky lode Kraksna zmizla a jediný kto ju môže momentálne nájsť je Alois Vodička a Giuseppe. Pátranie ich zavedie opäť na neznáme planéty, pričom nebezpečenstvo na nich striehne za každým rohom. Už nie sú neznámymi otrokmi na úteku.
Na jednu stranu som rád, že Giuseppe a Vodička dostali konečne dosť priestoru a celá kniha je vlastne o nich dvoch, no Pán hor na mňa dejovo moc nezapôsobil. Aj keď na konci sa stane dosť zásadná vec (nebudem spoilerovať), tak celá táto časť mi príde len ako dejová výplň pred ďalším dielom. Charakteristický humor pre túto sériu funguje len na začiatku a potom sa až na pár hlášok takmer úplne vytráca. To sa nestalo v žiadnej z predošlých častí. Opäť sa tu objavuje a zasa hneď na to mizne záporák Loyd, ktorého autori pravidelne spawnujú, keď nevedia ako ďalej. Napriek týmto výhradám musím pochváliť nápad rozdelenia posádky. Je vidieť, že autori chcú, aby každá z postáv dostala dostatok priestoru. Zrovna Vodička patrí k mojim obľúbeným postavám a bavil ma aj v tejto časti, no bohužiaľ ten dej za veľa tentokrát nestál. Dokonca aj nové postavy sú dosť nevýrazné a nezaujímavé. Teda snáď okrem Rakka, ten bol fajn. Finále bolo za mňa dosť uponáhľané a plné neprehľadnej akcie. Ani nová planéta mi neprišla dostatočne zaujímavá. Skrátka autorom toho nevyšlo až príliš veľa.
Prvý krát som z Legie sklamaný a opäť si dám od série prestávku. Na druhú stranu pochybujem, že niektorí z nasledujúcich dielov bude takto slabí. Táto temná a humorná space opera má stále čo ponúknuť a napriek sklamaniu z Pána hor sa teším na ďalšie časti.
Silný kandidát na nejslabší díl série. Zejména v kontrastu s předchozí Agou hodně zaostává. Ano, pořád je to brak od kterého má člověk jiná očekávání, než od vážného sci-fi, ale tady toho bylo prostě málo. Částečně to dávám za vinu tomu, že tenhle díl sleduje Vodičku a Giuseppeho, což jsou bezesporu ty slabší postavy v sérii, ale i tak se dalo vytěžit trošku víc. První půlka knihy byla na daný subžánr až moc nudná. A úplný závěr byl zase jako z rychlíku odbytý. Body má tahle kniha zejména za druhou půli, kde příběh docela odsýpal, akce nebyla marná a nějaký ten vtip se občas také povedl. Myslím, že by prospělo knihu o několik desítek stran protáhnout a věnovat je závěrečnému rozuzlení, které se najednou prostě stalo a po vzoru seriálu jsme zase v "počátečním stavu" připraveni na další dobrodružství. Určitě sérii neopouštím, ale tohle je prostě slabší kousek. Dovela se těším na to, co čeká i další členy posádky, protože dostat v téhle sérii na starost knihu, kde hlavní roli hrají právě Vodička a Giuseppe, je tak trochu jako vytáhnout si Černého Petra.
Bylo to jiné, zvláštní a zběsilé. Přesto tenhle díl si svoji poctu zaslouží už jenom kvůli tomu, že lépe poznáme Vodičku a Guissepeho. Je pravda, že první polovina je taková zvláštní, ale pak se to srovná do toho co od Legie očekáváme. Jenom ten konec ... proč to muselo být tak rychlé? A zrovna oni?
Co se týče těch pár hlášek z Červeného Trpaslíka tak osobně pro mne to je velký plus, protože jsem na něm vyrostl. Stejně jako narážky na Opavu či Bruntál.
"Od doby, kdy jí Gerasim ukázal trik s mincí za uchem, věřila, že je kouzelník, stejně jako věřila, že Giuseppe umí zpívat a Moravec se rozhodovat."