Za událostmi z minulého léta by Lena nejraději udělala tlustou čáru. Nečekaná žádost o pomoc ji však přivede zpět do Lukášova penzionu, kde odhalí znepokojivé tajemství. Kvůli němu se vydává přes Temný Nav k Ostrovu neviňátek, aby našla duši nenarozeného dítěte. Kostějovo království je ale nebezpečnější než kdy dřív a Leně by se velmi hodila Divišova pomoc. Dokáže úkol splnit? Odolá nové hrozbě, která se Temným Navem šíří?
Lucie Ortega is a Czech fantasy author for young adult and adult readers. Her stories mix adventure, emotional depth, and rich worldbuilding, while exploring darker and more serious themes. She often draws inspiration from mythology.
In 2019, she won the Hvězda inkoustu literary contest with Světla nad močálem, a Slavic fantasy infused with heavy contemporary elements. Its success sparked a full series, now reaching readers in Poland. She also wrote the standalone Soumrak Edenu, blending myth, philosophy, and dystopian fantasy, as well as several short stories featured in magazines and anthologies.
When she’s not writing, Lucie tends her garden, sketches photorealistic portraits, and studies mythologies, cultures, and human nature. She loves green tea, long walks, and, of course, a good book. She lives with her family in a small village, but when she turns 100, she plans to move to a forest hut with thirteen black cats and a wolf. Until then, she keeps weaving new stories.
Skvělé čtení, líbilo se mi to ještě víc jak Světla nad močálem. Napětí, zvraty, oblíbení postavy. Užila jsem si každou stránku a jen doufala v nějaký aspoň trochu dobrý konec.
Zarazilo mě jediné - bratři Simeonové vlastně neměli vlastní jména. Asi součást záhady kolem Navu.
Po prvním díle jsme byly velice natěšené, ale bohužel očekávání byla velká a pokračování nás celkem zklamalo. Jsme z hodnocení na rozpacích, máme celkem smíšené pocity. Pořád tam byly věci, které milujeme, ale těch špatných tak trochu přebývalo 😔 oběma nám tento příběh nesedl, ale věříme, že si své čtenáře rozhodně najde 🩵 V první řadě bychom chtěly vychválit svět. Již ve Světlech se nám líbil nápad propojit slovanskou mytologii a realitu spolu s jejími problémy. Autorka umí hezky pracovat se slovy a s posloupností situací a nemůžeme jí upřít, že dokáže udržet napětí a spolu s ním i čtenářovu pozornost. Ta čtivost nechyběla ani tady, neustále se něco dělo Narozdíl od toho se dle našeho mínění postavy změnily k horšímu. Očekávaly jsme nějaký posun, to ano, přece jen dění je o rok později, ale tady nám přišlo, že se nevyvinuly, ale stal se z nich někdo skoro úplně jiný 🤷♀️ Asi to byl záměr, udělat z nich více skutečné lidi, chybující, s unáhlenými rozhodnutími… ale nemusela se jim měnit povaha 🙏🏻 měly jsme obě Lenu v prvním díle rády, teď si nejsme jisté… Myslím, že to mělo vliv i na vnímání příběhu. Protože nám nesedly postavy, bylo najednou všechno takové nedostačující 👀 i když by nás některé situace normálně zasáhly, přistihly jsme se, že teď jsme se skoro ani nepozastavily, je to škoda, pak jsme si přišly jako suchar 😭 A i když máme z tohoto trochu negativní pocity, na Pána močálu se těšíme, protože jeho backstory nás ale opravdu zajímá ✨
Strašně ráda vidím, když se autoři svými knihami postupně zlepšují a tohle byl příklad jedné z nich. Je to bez chyby? Ne, jsou věci, co prostě podle mě na té knize moc nefungují, ale je to o hodně lepší než kniha první.
Co mě trochu mrzí jsou ty nekonzistentnosti, které by průměrný betareader nebo pořádný korektor odhalil. V tom je mi trochu té knihy líto, kdyby se tam vychytaly ty nesrovnalosti, tak to mohlo být tak dobrý, protože čtivé to fakt je. A i přes pomalejší začátek se mi to hodně líbilo, aspoň někdo tu hypersenzitivitu a deprese popsal reálně.
No, co k tomu říct. Tou knihou se prokousávám asi už víc jak dva roky... První díl byl úžasný... Ten folklór a mytologie... Slovanská atmosféra... Milovala jsem, když se snažila stát bludičkou... Když procházela všemi částmi Navu, potkávala dobré i špatné bohy... Prostě to mělo tu kouzelnou atmosféru míchající se s těžkými a temnými tématy... A Nemoj byl úžasný! Ale tohle? Několik kapitol na začátku je v lidskem světě, kde řeší deprese a svoji toxickou matku, pak se potká s babou Jagou, která má být zla, ale změkne v okamžiku, kdy ji řekne babičko? A ona jim najednou nabídne všechno co má a je to z ničeho nic milá paní? Démoni ztratí moc, když ji ukápne slzička a odpustí jim? Postava mění názory jak ponožky, sebelítost je na každé straně, některá témata se tam objevují nepřirozeně... Jako když se tam z ničeho nic rozohní ohledně potratů. Jako, já s jejím názorem souhlasila a vím, že tam celou knihu pak to téma hraje roli.. ale v této části se to objevilo jak facka na tváři a prostě to bylo divný... Lena se snadno rozčílí.. všechny své problémy svádí na svoji mámu... Což chápu, je to mrcha... Ale prostě... Bylo to celý takový... Nevím... Kdybych z toho měla jiné očekávání, asi by to ušlo.. ale já čekala ten pořádný slovanský vibe... Zápletka s Dušemorem byla fajn, ale taky to bylo jak na horské dráze, kdy to občas dávalo smysl a občas ne... Na konci jsem necítila žádný výrazný emoce, žádný smutek z dočtení... Romantická zápletka byla slabá...v prvním díle byla romantika hodně na okraji a stejně to byla tisíckrát lepší romantika, než tady. Tam byla prostě přirozenější a něžnější. Prostě mi tam toho hodně chybělo... Hlavně nějaká ta surovost, co byla v prvním díle... Všechno se vyřešilo strašně snadno, rychle a občas až nelogicky. Chápu že to někoho bavilo, ale moje oblíbená kniha to bohužel není. A mrzí mě to. Autorku mám ráda, první díl je stále moje srdcovka... Ale tohle nenaplnilo mé očekávání. Dala bych dvě hvězdičky, ale dávám tři za božskou obálku, za to, že ta autorka je jinak skvělá a za některé skvělé časti, které tu knihu pro mě zachránily.
Možno to bude znieť zvláštne, ale napriek perfektnej jednotke som sa čítaniu tejto časti vyhýbala. Tešila som sa, no zároveň obávala. Nechcela som si pokaziť zážitok a pomyselnú dokonalosť, ktorá mi po dočítaní ostala. Našťastie moje obavy boli zbytočné.
Dostala som ďalší skvelý príbeh plný myšlienok, nad ktorými som mohla premýšľať. Hypersenzibilita, depresie, toxické rodinné vzťahy, materstvo... Opäť som sa dokázala vcítiť do Leninej kože, i keď tentoraz som mala pár odlišných názorov.
Najviac sa mi páčil úvod a koniec. Stred bol tiež dobrý, ale pripadalo mi, že ho tvorili zbytočné cesty a okľuky, aby sa vyplnilo veľké časové obdobie, počas ktorého smeli byť v podsvetí.
Potrebné informácie prichádzali náhodne. Všetko stálo na nádeji, že Nemoj bude poznať cestu a odpovede na otázky. Chýbal mi plán B, lepšia organizácia po prvotnom zlyhaní, možno i viac nástrah a dodatočné informácie o bytostiach, čo stretli. Stačili aspoň dve tri vety naviac o ich schopnostiach alebo pôvode lebo tak som nevedela , čo čakať a zabudla som na nich po pár stranách.
Dušemorovu identitu som uhádla takmer okamžite. Preto, keď to zistila i Lena ma iritovalo, že ju nenapadlo zmeniť uvažovanie, keďže v jednom kuse bol pred ňou a vždy jej hovoril, že vie ako rozmýšľa a teda všetky jej plány, boli zbytočné. Ako čitateľ som sa trocha nútila do čítania, keď sa to opakovalo lebo jej parťáci skočili po prvom nápade a záložný nemali. Našťastie, netrvalo to dlho.
Koniec som rozhodne nečakala. Prekvapil, dojal a vyčaril úsmev na tvári.
Samozřejmě jelikož se jedná o druhý díl mám tendence ho porovnávat s tím prvním. Jak jsem si už v jedné recenzi přečetla, začátek se rozjíždí pomalu, s čímž víceméně souhlasím. Hlavně děj skákal po velkých časových úsecích, u čehož se nemůžu rozhodnou, zda mi to vadí či ne. Možná nakonec to není ani na škodu, jelikož nás to ušetřilo nějakých zbytečných pasážích o Leniném životě. Druhý díl mě nevtáhl tak moc jako ten první, ale získal si mě nakonec taky. Především od poloviny, kdy děj začal být dosti epický a byly tam zábavné zvraty, co mě udržovaly v pozornosti. Ráda bych napsala, že nečekané, no ale...kam se poděl Nemoj v Navu jsem věděla téměř hned, co bylo zmíněno Dušemorovo jméno. Bavily mě jiné zvraty, ty pozdější, kde už jsme o identitě Nemoje věděli naprosto jistě. Hvězdička nejde dolů jen za ten prapodivný rozjezd, ale i za chyby ve fabuli, které mě velice mrzely. Například, když Lena přechází s Lukášem do Navu a je tam zmínka, že Ličichar s nimi nesmí. O pár scén dále už je zase v podobě potkana u Leny v kapse. To mi nějak nesedělo, ale možná se to týkalo jen toho přechodu, kam Ličichar nesměl a v ději mi to uteklo. Možná to mohlo být blíže specifikované. Další nesrovnalost mám s puškou od babičky Jagy. V jedné chvíli ji Dušemor rozbil - rozlomil ji vejpůl. A ejhle! O několik scén dál je zase puška celá a Lena s Lukášem mají čím zaplatit čertici za pomoc. No já vám nevím, ale jednou rozbitá puška zlomená vejpůl už se spravit úplně nedá, ne? Je možné, že to byla jen nějaká moje nepozornost, ale nezdá se mi. Celkově později bylo těch pušek v ději nějak moc a teď, jak má člověk vědět, co je jenom puška a co kouzelná brokovnice? Konec se mi líbil moc. Jak se to tam tak hezky začalo motat a mělo to nějakou šťávu (jooo). A díky tomu konci, který mě vážně vážně bavil si odnáším z knížky hezké pocity. A tak tedy 4/5 🤩 protože první díl mám prostě radši a nesrovnalosti v ději mě rozptylovaly. Ale stále je to dobrá kniha!
This entire review has been hidden because of spoilers.
I když pro mě byl konec Světel nad močálem naprosto přijatelný a uzavřený, byla jsem zvědavá, jak autorka rozvine příběh dál. Něco se zlepšilo, něco vůbec. Je vidět, že dvojka je víc "vypsaná", syntax o dost míň kostrbatý, dialogy přirozenější a celkově se mi to lépe četlo. Hrozně se mi líbilo propojení Leniných "moderních" psychických problémů s tím, co se jí dělo v Temném Navu - fakt zajímavý koncept a jen víc takových témat v YA. Za to, že hlavní hrdinka chodí na terapii místo toho, aby neustále fňukala, jak se má špatně, určitě taky palec nahoru. Dalším plusem byl pro mě Ličichar (nutně potřebuju svého ančutku :D) a pasáž u Baby Jagy je fakt vtipná a zároveň děsivá. :)
Co poněkud pokulhává, je sice slibně rozjetá zápletka, ale to jak se postavy dostávají z jedné situace do druhé na mě působilo strašně nepřirozeně a často jsem si kladla otázku "Proč se tohle stalo? Jaký to má smysl?" Výčty jmen mytologických bytostí bez popisu/kontextu mi vadily už ve Světlech - tady to bylo úplně stejné. Taky jsem nepochopila, jak je možné, že toho Lena o Temném Navu a jeho bytostech tolik ví. Kolektivní vědomí bludiček? Nastudovávala si to? Učí se to bludičky? Kdo ví... Když už jsem u Leny, patří sice mezi snesitelné a rozumné YA hrdinky, ale její neustále shazování se při každí příležitosti mi opravdu lezlo na nervy. Další věc, co mi přišla přehnaná, bylo Nemojovo vystupování a chování, ale tady nechci spoilerovat.
Výsledek: Pokud jste zvědaví na pokračování, jděte do toho - návrat do Temného Navu a jeho prostředí si jako oddechovou četbu určitě užijete.
Lena se probouzí v nemocnici. Bludičkovská svoboda, temné podsvětí a neuvěřitelné léto jsou pryč. Zůstává jen nejistota, jestli to všechno nebyl pouhý sen. Ale některé věci se nevytratí jen tak. Někdy tma nezmizí, jen se stáhne pod povrch, tiše dýchá a čeká na svoji příležitost zatnout znovu drápy. Lena se musí rozhodnout komu věřit, kam směřovat a zda bude mít odvahu slyšet hlasy těch, kteří prosí o záchranu.
Tma pod srdcem navazuje na první díl série Světla nad močálem, ale přitvrzuje v tématech i atmosféře. Zatímco v předchozím díle jsme se skrze Lenu spíše seznamovali se světem slovanské mytologie, druhý díl nás vede ještě hlouběji – po špičkách kolem dětských duší, do říše Navu, ale i do psychických zranění, která se neléčí snadno. Spisovatelka Lucie Ortega propojuje temné pohádkové motivy s lidskými bolestmi jako je deprese nebo vztahové odcizení. Důležitým tématem se stávají matky a jejich dcery. Kromě toho také vyzdvihuje v první části knihy důležitost hledání pomoci, pokud se začnete ve své hlavě topit bezmocí. Autorka opravdu bravurně umí pracovat s atmosférou a já se moc těším na pokračování Pán močálu, které nedávno vyšlo.
Trochu jsem se dvojky obávala, ale nakonec to bylo moc fajn čtení. Rozjezd byl přeci jen pomalejší a Lena mi místy tím svým neustálým opakování se, lezla na nervy, ale zhruba za třetinou, jak děj postupně nabíral spád, mě začal neuvěřitelně bavit a já si ho skvěle užila. Lena se sice stále až zbytečně často nimrala ve vlastních bebíčkách, a neustále je připomínala, ale už to nebylo tak otravné. I když tentokrát byla mytologie přeci jen o něco upozaděna, což mě malinko zamrzelo, četl se příběh, i přes v sobě obsažená nelehká témata s lehkostí, a udržel si moji pozornost. Je vidět, že s další knihou, udělala autorka obrovský krok v před. Já si určitě ráda přečtu i její další knihy, jelikož je moc fajn, že i česká scéna se s jistou lehkostí, postupně dostává na úroveň té zahraniční.
Po dočtení knihy SVĚTLA NAD MOČÁLEM jsem se pustil do četby TMA POD SRDCEM. Jedná se o 2. díl ze série Světla nad močálem.
Lena se má dostat přes Temný Nav k Ostrovu neviňátek, aby našla duši nenarozeného dítěte. Jestli se jí to podaří, se už dočtete v tomto dílu.
V knize se nacházejí krátké kapitoly. Na počátku každé kapitoly se nacházejí různá zamyšlení, což se mi líbilo. Zamyšlení nad životem a smrtí, depresemi, těhotenstvím a dalšími tématy.
Autorka v druhej knihe rozvinula zaujímavý svet a osobne mám pocit, že aj dosť vylepšila svoje písanie. Hlavná postava sa stala oveľa sympatickejšou ako v prvom dieli, doriešili sa otvorené konce z jednotky (aj keď si myslím, že jeden "harrypoterovský" zvrat nebol nutný) a znovu máme aj náznak možného pokračovania (ktoré by už bolo asi zamerané na inú postavu, ale to je len môj tip:). Ozaj slušné 4 hviezdy :)
První díl (Světla nad močálem) mě absolutně pohltil a zamilovala jsem si hlavní hrdiny během pár stránek. A jak to tak bývá, druhého dílu jsem se trochu obávala.
A úplně zbytečně! Předčil veškerá má očekávání.
Spousta lidí si tu stěžuje na pasáže z terapeutovny, na povídání o hypersenzitivitě a podobně. A já to chci naopak vyzdvihnout. Jakožto člověk se stejnou "diagnózou" jsem opravdu ráda, jakým způsobem o tom autorka psala, jak popsala Lenino prožívání náročných situací a krásně vystihla život s tímto "problémem."
Nemůžu se dočkat, až se pustím do posledního dílu.
Jednička byla skvělá a číst o “našil” mytologii bylo hooodně jiný a zajímavý. Musím říct, že druhý díl byl výborný, čtivý, se skvělou zápletkou, zajímavými zvraty až do poslední stránky. Lucie je skvělá autorka a touhle tímhle pokračováním to jen podtrhla !!
Obrovské sklamanie! Jednička sa mi celkom páčila hlavne kvôli mytologickému námetu a bola som zvedavá na ďalšie osudy postáv. Čo som však dostala bola doslova mileniálska emočná hnačka.
Prvých pár kapitol budilo dojem, že autorka omylom poslala do vydavateľstva stránky svojho denníčka, miesto stránok rukopisu. Keď preskočíte zhruba osminu knihy, o nič neprídete. Ďalej som sa pristihla, že preskakujem celé paragrafy nezmyselných úsekov, nudných konverzácii a neinteligentných moralizácii. Z mytológie, ktorá bola hlavným lákadlom prvej knihy, zostali len mená a celý dej sa zvrhol na opakujúce sa scény na tých istých miestach, s nožmi, puškou, ukňúranými výlevmi Leny a hladkanie Ličichara. Autorka pridala Lene, že je hypersenzitívna - čo ma pobavilo, pretože to je jeden z najobľúbenejších internetových samodiagnostických "mental health" trendov posledných rokov. Nestačí, že sme sa to len dozvedeli, musíme to mať aj každých pár odsekov znova napísané. Mnohí čitatelia zmieňovali už pri prvom dieli, že im nesadlo romantizovanie i bagatelizovanie tém psychického zdravia. V tomto dieli je to nový level. Zápletka je... No neviem, či to mám vôbec komentovať. Jedna z vecí, ktoré mi naozaj nesadli je, že žiadnej z postáv (boh, démon, človek,... doplňte si) až takmer do konca knihy neprišlo na rozum, že dať nevinnú dušu novorodeniatka do rúk psychicky narušenej sériovej vrahyni (ktorá, mimochodom, zabila aj vlastnú matku), je problém. Uprímne sa priznám, že mi bolo všetkých, vrátane Leninej matky, ľúto. Neustála snaha o vykreslenie Leny "akože tej dobrej" aj za cenu nelogického chovania postáv, inkonzistencie v deji a v charakteroch plus vždy pridané info o nej "martýrke"... Aj keď taká vlastne nie je a pôvodcom väčšiny šlamastík je práve hrdinka sama... A ešte aj preklepy ako bonus... No, nenadchlo ma to a rozhodne to pokazilo dojem aj z toho dobrého, čo bolo v prvej knihe. Tú jednu hviezdu dávam sebe, pretože som mala nádej, že by mohla kniha nadviazať v určitom momente na pozitívne prvky prvej a vydržala som do konca. Očividne sú ľudia, ktorým toto sadlo. Ja medzi nich nepatrím.
V každom prípade ako čítanie pre mládež rozhodne nedoporučujem.
Ak máte pocit, že je toho na vás moc, treba vyhľadať odborníka. Ak máte medikáciu, berte ju podľa pokynov lekára. Ak premýšľate nad rozlúčkou so životom, v žiadnom prípade si to nenechávajte pre seba, komunikujte s odborníkom.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli je tohle lepší než Světla nad močálem a dospěla jsem k názoru, že ano. Stoprocentně! Boží postavy, jejich vzájemné vztahy, svět, který čtenáře díky zpracování slovanské mytologie vrátí do dětství k pohádkám. Autorčin styl vyprávění je jedinečný, tolik krásných myšlenek! Miluju propojení dobrodružné fantasy s reálnými lidskými problémy. Způsob, jakým Lucie Ortega rozebírá psychické problémy na mě zapůsobil ji v jedničce, tady se jen ukázalo, že to (světě div se) může být ještě lepší ♡