"Česká mediální scéna pohledem žen, které mají zásadní vliv na její podobu"
Moderují zpravodajské pořady, vedou velké mediální domy, píšou o tématech, která hýbou světem. Jaké překážky musely ve své kariéře zdolávat a kde berou motivaci? Linda Bartošová, jedna z hlavních tváří zpravodajské ČT24, vyzpovídala své kolegyně napříč mediálním prostorem. Daniela Drtinová, Světlana Witovská, Lenka Kabrhelová a další výrazné osobnosti české žurnalistiky vám představí specifickou pozici žen na mediální scéně s nebývalou otevřeností.
Jsem moc ráda, že tahle knížka vznikla. Tohle totiž není "jen" pár rozhovorů o novinářské práci - tohle je rozbor feminismu, společnosti a pracovního prostředí, který Česko zoufale potřebovalo. Určitě mám pár výhrad a něco šlo zvládnout líp, ale ve výsledku je stejně nejdůležitější to poselství. A to se naplnilo. 4,5/5*
Hodně těžko hodnotit kvalitu knihy, která je o věcech mně osobně tak blízkých. Za prvé bych řekla, že je určitě dobře, že vznikla. Za druhé, že jsem po dočtení propadla tak trochu panice, jak moc intuitivně sama vlastně novinařinu dělám.
Obsah bych označila za sérii časopiseckých rozhovorů: četly se lehce, možná byly trochu šroubované, myslím, že mohly méně klouzat po povrchu. Často bych se sama víc nebo jinak doptávala. V té souvislosti mě taky někde už po prvním rozhovoru napadlo, že by to byl býval super podcast, i když samozřejmě naprosto chápu volbu psané formy. Která navíc vytváří prostor pro decentní komparaci (viz “aktivistická novinařina” a přístup ke kontaktům v odpovědích Andreji Procházkové, Petry Procházkové a Apoleny Rychlíkové.) To je super.
Paradoxně spíš než “ženský pohled na věc” pro mne nepolíbenou studiem žurnalistiky byly cenné praktické postřehy. Důraz na systematičnost od Daniely Drtinové, zkušenosti Lenky Kabrhelové, vhled do byznysu od Libuše Šmuclerové nebo rozhovorové metody a obří přirozenost, pokora i sebejistota, kterou nevímjak i přes papír srší Světlana Wittovská.
Celkový dojem za mě je, že knížka férově říká, že novinařina je skvělá ale vlastně dost crazy profese. Jsem ráda, že jsem si teď vybrala možnost chvíli ji pozorovat a sbírat zkušenost hlavně zvenčí. Kniha totiž taky ukazuje (potvrzuje), jak moc se v Česku podceňuje “novinářská výchova”, transfer zkušeností nejen mezigenerační, ale třeba i z ciziny. Je to velká škoda a mrhání zjevně velmi zajímavým know how.
Kniha rozhovorů, která osloví každého, kdo se zajímá o českou mediální svénu, problematiku služby ve veřejnoprávních médiích, ale hlavně o situaci žen v žurnalistice - rozhovory poukazují na různé problémy, kterým ženy v tomto silně maskulinním odvětví čelí a jak se s nimi různými způsoby vypořádávají. Linda Bartošová slevě balancuje mezi vážnými a odlehčujícími otázkami a rozhovory jsou proto čtivé a lépe stravitelné i laiky mimo novinářskou komunitu.
Nelituji toho, že jsem si knížku přečetla, a určitě si z ní něco odnáším, ale ve výsledku to není nic extra a pokud si člověk knížku nepřečte, tak o nic nepřijde.
Největším problémem knihy je, že graficky je to hrůza - nespočetněkrát musíte otočit na druhou stranu, abyste se dobrali k odpovědi nebo dokonce i ke zbytku otázky (přitom by člověk čekal, že zrovna novinářka si ohlídá, že otázka a odpověď bude vždy na stejné straně, nebo aspoň dvojstraně).
Co se týče obsahu - některé rozhovory (nebo jejich části) jsou super, jiné jsou takové meh, a největší bizár je, že autorka tam nechala část se Světlanou Witowskou o tom, proč nemá sociální sítě, a jen tam dopsala poznámku, že si založila twitter a je na něm aktivní... proč prostě ten rozhovor rychle nedoplnit o to, co ji k tomu vedlo a jak to vidí teď? To by bylo zajímavější, než si číst dnes už irelevantní věci.
Jak říkám, není to špatné, člověk se něco naučí a zjistí, ale když se knize vyhne, o nic nepřijde.
Knížka mi hodně rozšířila obzory reality žen nejen v médiích. Několik rozhovorů bylo velice silných, všechny velice zajímavé a celá kniha se četla velice příjemně. Doporučuju přečíst všem, budu ji půjčovat dál, hlavně mužům kolem mě. A děkuji Lindě i za podpis ❤️
Přemýšlím, v čem by bylo jiné číst tuhle knihu, než jsem šla na žurnalistiku, oproti tomu, že ji čtu dlouho po tom, co jsem se rozhodla, že novinářka nebudu - mimo jiné z řady těch důvodů, které tam respondentky popisují. Pro tyhle čtenářky na začátku/před ním, kterým je vlastně určena, je ta kniha za celých pět hvězdiček. Pro mě byl nejvíc přínosný rozhovor s Petrou Procházkovou, které si jako reportérky velmi vážím, s jejím (jak to někde popsala autorka rozhovorů) žitým, ale nedeklarovaným feminismem, protože mě nutil zamýšlet se a konfrontovat svoje postoje.
Ač přesvědčená feministka, tak z vedení rozhovorů moc nadšená nejsem, přišlo mi, že Linda v těch ženských otázkách zbytečně tlačí na pilu a příliš si tam projektuje vlastní prožitky. Většina zpovídaných žen má ale rozhodně co říct, škoda, že nedostaly víc příležitostí mluvit o tématech, která zase pálí je.
Některé rozhovory byly opravdu úžasné a velice inspirativní, některé ne až tak moc, což je naprosto v pořádku. Kupodivu jsem mnohem víc souzněla a rozuměla “starším” a zkušenějším, než mladé generaci a nejvíc ve mně rezonovala paní Witovská a paní Procházková. Doporučila bych všem, kdo se alespoň trochu zajímají o novinářský svět a zároveň o postavení žen v něm. Doufám, že se dočkáme buď pokračování a nebo trochu jiného směru, každopádně držím autorce palce, je to také velice zajímavá osobnost v malém českém rybníčku :)
Zavzpomínala jsem při čtení na svoje sny o válečný reportéřině a bylo to moc hezký, třeba v příštim životě neni jinym vesmíru. Kniha to není špatná, cesta a přístup každý jedný tázaný novinářky jsou fakt zajímavý a obohacující. Přišlo mi ale, že to bylo často vedený po povrchu s jasně nalajnovanýma otázkama bez hlubší reakce na samotný odpovědi, rozhovor, co vedete na obědě a kolegou, chtěla bych ale spíš tíživej vhled do duše cizího člověka ve tři ráno v baru. Paradoxně nejhlubší mi přišel rozhovor s A. Rychlíkovou, vůči který mám nějakou iracionální averzi (asi kvůli její twittwr personě). Po přečtení se ale rozhodně zaměřim na její práci, zaháčkovala si mě.
4 hvězdičky, protože přes něco jsem se musela prokousat a z něčeho se mi chtělo plakat. Kdybych měla vybrat 3 rozhovory, které mě bavily nejvíce, na třetím místě by byl ten s Lenkou Kabrhelovou, na druhém s Petrou Procházkovou a na třetím ten nejoblíbenější, se Světlanou Witowskou. Jsem ráda, že jsem si to přečetla. Po dlouhé době kniha, co není beletrie. Ale teď se k ní s radostí zase vrátím, hehe.
Kniha, ktera me utvrdila v tom, ze je dobre, ze jsem se novinarkou nestala. I kdyz me to neuveritelne bavilo a nebyla jsem uplne marna, to prostredi bych nezvladla. A obdivuju kazdeho (a zeny zejmena), kdo se v dnesni spolecnosti snazi delat kvalitni zurnalistiku.
Tuto knihu bylo jednu dobu docela dost vidět, takže když jsem na ni před nějakou dobou narazila v knihovně, rozhodla jsem se si ji půjčit a vyzkoušet. Na jedné straně si cením toho, že dostaly prostor různé novinářky napříč různými médii-v případě této knihy šlo dámy s různými zkušenostmi a s různou délkou novinářské praxe, tak mi to v tomto ohledu přišlo takové dost pestré. Vlastně co člověk, to trochu jiný pohled a názor. Výběr dam, s nimiž Linda Bartošová hovořila, byl pro mne zajímavý. Některé novinářky jsem znala, některé tolik ne (někdy třeba jen podle jména). Tematicky to bylo také zajímavé čtení a ten pohled do zákulisí české novinařiny mi přinesl i nové informace, neboť tento obor je pro mne spíše vzdálený - moc do něj nevidím a mám s ním zkušenosti jen jako "konzument" zpráv. A byť jsem si tu našla určitá pozitiva, nehodnotím naplno. Musím se přiznat, že v některých pasážích jsem měla pocit, že se rozhovory trochu točí v kruhu a já vlastně trochu měla potřebu některé otázky/odpovědi v rychlosti prolítnout, než si to detailně pročítat. (Což mi vlastně bylo i líto. Nakonec tedy průměrné hodnocení. Záměr knihy určitě moc fajn, snaha vnést nějaký pohled do tematiky žen v oboru novinařiny - super. Ale tou formou dotazování to pro mne ne vždy úplně souznělo. Ale knihy jako celku si i tak cením.
Rozhodne zajimavy čtení a skvely průřez českou novinářskou scénou. Myslim ze přináší zajimave náhledy i zvýrazňuje generační rozdíly a přináší kontext specifické situace po revoluci která hrála roli pro spoustu ze zpovidanych novinářek. Nektere rozhovory opravdu trochu jdou po povrchu, otázka je vsak nakolik je to neco na cem by Linda Bartošová mela dale pracovat a do jake míry je to proste rozhovor s ženami z oboru které vi co chteji sdilet i mohou byt nejak ovlivněné tim, ze se v oboru stale pohybují, coz taky muze mit nekdy vliv na to, kolik jsou ochotné odhalit. Ja sama sem mela nejvetsi problem s tim rozhovorem vedeným s dvema novinarkami zaraz, nedokazala jsem sledovat která rika co a strasne jsem se v tom ztrácela, takze jsem ze samotnyho obsahu toho rozhovoru moc nemela. Nevim, jestli tohle je jen muj problem kazdopadne, treba by aspon trochu pomohlo nejak výrazněji označit nebo graficky odlišit kdo mluvi. Novinářky jsem neznala takze mi nebylo k nicemu ze tam pred odpovědí bylo jiny jmeno.
Určitě zajimavý počin,přečíst si takhle na jednom místě rozdílné zkušenosti novinářek napříč médii a generacemi a zároveň tak reflketovat jistý posun v žurnalistice. Každopádně je fakt, že si Linda Bartošová dokázala vybrat opravdu zajímavý mix žen, takže si troufám řict, že by mě rozhovory s nimi zajímaly, i kdyby je daly třeba do Květů. Jenom jsem si říkala, že by bylo fajn, kdyby místo doslovu byl obdobný rozhovor se samotnou Lindou Bartošovou, že by mě dost zajímala i její vlastní zkušenost mladé novinářky v kontrastu k ostatním zpovídaným a pro mě by to dost možná bylo mnohem výmluvnější než doslov samotný. Na druhou stranu jsem měla chvílemi pocit, že Linda Bartošová tlačí některé svoje respondentky do témat, které pro ně nejsou tématem nebo důležité, a to mi přišlo trochu křečovité. A taky, co mě iritovalo hodně, byly všechny ty (smích). Ale to je čistě subjektivní věc. Jinak nepochybuju, že je to určitě užitečná věc pro všechny aspiranty žurnalistiky a pro všechny ostatní zajímavé nahlédnutí do zákulisí a dobrý zdroj reflexe vlastního vnímání o médií.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Kniha rozhovorů se ženami v českých médiích, ať už v novinách, rádiu nebo v televizi. Jaká byla jejich cesta k tomu, aby se dostaly tam, kde jsou, jaké překážky musely zdolávat. Na otázky odpovídají například Daniela Drtinová, Světlana Witowská, Lenka Kabrhelová a další.
Jelikož miluji knihy rozhovorů, tato kniha byla jasnou volbou a jsem nadšená. Jelikož novinařina je pro mě neznámé prostředí – na televizi se téměř nedívám, rádio poslouchám občas, noviny nečtu, tak jsem se díky tomu dozvěděla spoustu zajímavých informací, a to mám vždy u knížek ráda.
Rozhovory krásně plynou, autorka pokládá zajímavé otázky, vše má hlavu a patu. Kromě novinařiny tu zabrousíme i k tématům feminismu a postavení žen. Jak je těžké se probojovat do světa, kde většinou pracují jen muži.
Každá z žen poradí i svoje tipy pro začínající novinářky a pro všechny, které by chtěly do tohoto prostředí proniknout.
Myslím, že se po dočtení této knihy budu na ženy v médiích už vždy dívat jinak.
Chtěla jsem být víc kritická v těch hvězdičkách, ale ber to pes.. Je dobře, že tato kniha vznikla, líbil se mi výběr respondentek, kdy jejich práci často obdivuji a některé od poslechu, vidění či přečtení znám.
Nicméně věci, co se mi nelíbily: * vedení a šroubování rozhovorů, autorka strašně skáče, nerozebírá témata, strašně hrr někam. Doufám, že si do další praxe vzala něco ze slov Světlany Wittovské, kterou zpovídala * strašně tlačí na pilu a přišlo mi, že je strašně kritická, když některá z žen nesdílí její názor nebo se nechová, tak jak si ona myslí, že by se měla chovat. Každý má svůj vlastní přístup k feminismu, ale autorce snad každá poznámka přijde špatná * hele, já jsem špatná v češtině a slepá, ale sakryš, když i já si všimnu chyb, tak ta korektura stála za starou belu
PS. své knize doma na poličce se omlouvám, že jsem ji tak dlouho tahala v batohu, že vypadá fakt strašně teď
Myslím, že jsem nebyla úplně cílovka, což se potvrdilo v závěru knihy, kde autorka píše, že ji tvořila hlavně pro mladé, začínající novinářky, aby ukázala, co všechno může tahle profese zahrnovat a z čeho se dá vybírat. Rozhovory byly tedy hodně vedené kolem kariéry jednotlivých respondentek a pak k tomu, jestli měly mentora, co je v jejich práci důležité a jak ji dělat dobře. Část o kariéře mi přišla zajímavá, ale jinak bych víc ocenila popis prostředí, nějaké informace ze zákulisí, do kterého jako běžný divák nevidím. Zároveň chápu, že z autorčiny pozice by takové dotazy moc nedávaly smysl, protože ona sama se v zákulisí pohybuje a tedy ho dobře zná. Neříkám, že tenhle aspekt úplně chyběl, ale já bych ho tam ráda viděla víc. Nejvíc mě zaujala odpověď Witovské na otázku, co nemá ráda v cizích rozhovorech. Řekla, že nesnáší formulku "k tomu se ještě dostaneme". Její vysvětlení mi dávalo velký smysl a myslím, že na to teď začnu být v rozhovorech alergická taky.
Nahlédnutí pod pokličku žurnalistického světa se autorce velmi zdařilo. Jako čtenářka jsem se cítila nenásilně vtažena do přítomnosti rozhovoru, jako bychom u něj seděly tři.
U některých odpovědí se mi tajil dech. Věřím, že pro potencionální začínající novinářky je tohle nádherná a cenná inspirace silných žen.
Téma žen pracujících v tomto odvětí poodkrylo značný nepoměr v počtu žen a mužů. Také mě zaujaly odpovědi ohledně vybalancování kariéry X rodiny.
Z rozhovorů na mě působí novinářská práce v ženském podání jako poměrně náročná. Jsou potřebné ostré lokty, neustálá pozornost a pohotovost. Mohla by být novinářkou křehká květinka? Zřejmě ne. Tohle je práce pro opravdové bojovnice s velkým odhodláním.
Kéž by byl takový prostor rozhovorů dopřán nejen novinářkám.
Kniha rozhovorů s novinářkama - téma mne nadchlo. Obsah pro mě ale byl vlastně velkým zklamáním a docela nuda. Nejsem asi cílová skupina - o práci novinářky jsem nikdy ani nepřemýšlela a jako feministku mne moc zajímalo, co se dozvím o prostředí, které moc neznám… no nic moc upřímně. Nakonec mne bavily jen rozhovory s Petrou Procházkovou a Apolenou Rychlíkovou, které umí popsat některé životní pravdy tak nějak surově a opravdově. Světlana Witovská zase dokáže i do rozhovoru dát kotel energie. Na nic si nehrajou. Zato koukání za oponu s Danielou Drtinovou nebo obecné stesky, že je to těžká práce mně upřímně hrozně nudily…
Novinářky jsem si chtěla přečíst už dlouho. Ještě na gymplu jsem si myslela, že chci jít studovat žurnalistiku, brzo jsem ale pochopila, že na to bejt novinářka prostě nemám náturu. A tahle knížka mi to potvrdila 👌🏼 I přesto, že ale nepracuju v médiích, mi tahle kniha dala hodně. Najdete v ní zajímavý a inspirativní lidský příběhy, kariérní cesty i různý úhly ženskejch pohledů. Doporučuju všem, kdo maj chuť poznávat nejen český mediální prostředí, ale i společnost obecně. PS: pro mě nejinspirativnější rozhovor byl ten s Petrou Procházkovou. Zaujal mě znatelnej generační rozdíl, kterej ukazoval jiný cesty ke stejnejm hodnotám a cílům 🤔
4*/5 Média se dotýkají nás všech a jestli si někdo myslí, že tohle je nějaká feministická kniha jen pro ženy, tak se plete. Je to skvělý vhled do mediálního světa, ale do mediálního světa žen. Novinářky vystihuje alovo pestrost. Od vybraných respondentek, přes jejich práci, pohled na ženy v médiích, přístup k práci, zkušenosti.... Za mě jsou Novinářky vážně knihou, kterou by si měl přečíst každý a každého může zaujmout. U některých témat mě jen mrzelo, že jim nebyl věnován větší prostor, ale chápu, že kniha nemůže mít nekonečný rozsah a konkrétní témata nejsou pointou knihy.
Tohle by měla být povinna kniha nejenom pro ty, kteri se chteji venovat zurnalistice. Vic nez o zurnalistice to vypovida o spolecnosti. Libi se mi diverzita, kazda respondentka ma jinou zivotni zkusenost, nektere se za feministky nepovazuji. Otazky jsou taky skvele polozene. Myslim si, ze tohle muze byt skvela kniha pro mlade zeny na zacatku kariery, takovy pruvodce toho, s cim se muzou potykat, na co si dat pozor a to uz v jakemkoli oboru.
Z první části jsem měl smíšené pocity, kvůli repetetivním otázkám a pocitu, že čtu vlastně dokola stále to samé.
Nechal jsem knihu nakonec chvíli uležet a vrátil jsem se k ní po pár měsících. Druhá část mě bavila podstatně více, zejména kvůli tomu, že jsem rozhovory četl samostatně a ne vkuse za sebou. To bych doporučil udělat i ostatním čtenářům.
Dvě hvězdy dolu dávám především za zmíněné opakování otázek.
Novinářky. Deset žen české žurnalistiky. Rozhovory. Nahlédnutí do jejich životů i do mediálního působení. Válečné zpravodajky, redaktorky, sportovní novinářky, analytičky, dokumentaristky, dramaturgyně, humanitární pracovnice... Rozšíření obzorů. Obrovská inspirace. A ještě větší doporučení.
Zjistila jsem, že vlastně vůbec nevím, jak vypadá práce v médiích a jsem ráda, že mi Linda toto prostředí přiblížila. Líbil se mi pestrý výběr respondentek, některé rozhovory byly velmi silné a v každém jsem si našla něco, co se mnou rezonovalo.
Mínus ⭐️ za (nejen) můj pet peeve "k tomu se ještě dostaneme"
Skvělé rozhovory s českými novinářkami z různých mediálních oborů. Pecka! Moc mě bavilo, jak jsou rozhovory vedené, jak má každá žena za sebou svůj zajímavý příběh, jak má každá jinou osobnost a je to z těch rozhovorů cítít. Většinu z nich znám z různých podcastů a bylo obohacují je trochu poznat i z jiné strany. S pokorou, s respektem k profesi, kterou dělají, dávám klobouk dolů.