What do you think?
Rate this book
Prázdniny v Česku
Za dobrodružstvím není třeba létat přes půl světa! Stačí procestovat rodný kraj a dobře se dívat. Vydejte se s Ladislavem Ziburou na dvouměsíční jízdu po českých luzích a hájích a připomeňte si, v jak rozmanité a krásné zemi žijeme. Těšit se můžete na cestu plnou zajímavostí, při které se zasmějete nad příběhy svérázných lidí a načerpáte tipy na výlet. Tak přisedněte do roztomilého bílého autíčka a pevně se připoutejte! Váš řidič je začátečník.
408 pages, Hardcover
First published January 1, 2021
53 people are currently reading
331 people want to read
About the author
Ladislav Zibura
6 books293 followersLadislav Zibura (* 15. června 1992 České Budějovice) je český cestovatel, spisovatel, novinář a copywriter.
Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studoval žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě. Působil v Českém rozhlase. Pracuje jako copywriter.
Věnuje se pěším poutím, v roce 2011 šel pouť do Santiaga de Compostela, o rok později z Českých Budějovic do Říma, Santiaga de Compostela a v roce 2014 z bulharsko-tureckých hranic do Jeruzaléma. Na kole absolvoval cestu k Severnímu moři a zpět. V dubnu 2015 začal pořádat projekce o svých zážitcích z cest. V září 2015 se účastnil soutěžního pořadu AZ-kvíz, kde svou recesistickou strategií upoutal pozornost diváků i médií. Po ukončení studií v roce 2016 se vrátil k cestování a květen, červen, červenec strávil poznáváním Nepálu a Číny. Už na cestě začal psát druhou knihu s příznačným názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Kniha vyšla v listopadu téhož roku. Souběžně zahájil sérii projekcí po celé republice.
Citováno z https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladisla...
Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studoval žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě. Působil v Českém rozhlase. Pracuje jako copywriter.
Věnuje se pěším poutím, v roce 2011 šel pouť do Santiaga de Compostela, o rok později z Českých Budějovic do Říma, Santiaga de Compostela a v roce 2014 z bulharsko-tureckých hranic do Jeruzaléma. Na kole absolvoval cestu k Severnímu moři a zpět. V dubnu 2015 začal pořádat projekce o svých zážitcích z cest. V září 2015 se účastnil soutěžního pořadu AZ-kvíz, kde svou recesistickou strategií upoutal pozornost diváků i médií. Po ukončení studií v roce 2016 se vrátil k cestování a květen, červen, červenec strávil poznáváním Nepálu a Číny. Už na cestě začal psát druhou knihu s příznačným názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Kniha vyšla v listopadu téhož roku. Souběžně zahájil sérii projekcí po celé republice.
Citováno z https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladisla...
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 69 reviews
November 15, 2021
Jak jsem z autorova humoru začínala v Prázdninách v Evropě být unavená, v Česku mě to úplně přešlo. Možná je to tou nostalgií, protože čtu o Česku ve Vídni. Ale spíš mám pocit, že tahle kniha je o dost líp napsaná, než předchozí cestopisy. Přesně ten správný mix zajímavostí, historie, humoru a cestování, co jsem potřebovala :) Doporučuju!
4,5/5*
4,5/5*
January 8, 2022
V půlce listopadu jsem byla na přednášce, o necelé dva měsíce později jsem přečetla knihu.
Obojí má své kouzlo. Ačkoli většinu míst, které autor popisuje, jsem znala už dříve, takže mi mnoho nových tipů na výlety nepřinesla (mám dost nacestováno), Prázdniny v Česku jsem si užila. Ziburovy knihy totiž nečtu jako průvodce danou zemí, baví mě spíš neobvyklé postřehy a setkání s lidmi, které cestou (často náhodně) potkává. Ať už je to jachtař Konkolski, stavitel podhledny nebo majitel drezín, který bezostyšně tyká japonským návštěvníkům.
Oproti předchozím knihám mi tu ale přece jenom něco chybělo a určitě to nebylo tím, že autor cestuje "jen" po Česku. Hledání dobrodružství v tuzemsku mi naopak bylo sympatické. Možná to bylo větší mírou plánování cílů, hlavně si však myslím, že Zibura nejlíp vypráví, když je sám. Jako osamělý poutník, který potkává lidi, funguje skvěle, ovšem když si na cestu vezme kamaráda, začíná být humor jaksi nucený (pubertální vtípky a rozverné špičkování překročily únosnou míru). V případě cestování s přítelkyní se pak nechutně zvýšil počet zdrobnělin (z opakování slov Adrianka a nissánek se mi chtělo blinkat do kyblíčku). Naštěstí většinu času tráví autor i v této knížce sám, takže výše uvedené pasáže šlo přežít.
Co se mi tradičně líbilo, byly doprovodné ilustrace. A samozřejmě nesmí chybět takové lehce dojemné závěrečné klišé, jak je ta naše země vlastně krásná. V tom ovšem se Ziburou musím souhlasit. Bez ironie.
Obojí má své kouzlo. Ačkoli většinu míst, které autor popisuje, jsem znala už dříve, takže mi mnoho nových tipů na výlety nepřinesla (mám dost nacestováno), Prázdniny v Česku jsem si užila. Ziburovy knihy totiž nečtu jako průvodce danou zemí, baví mě spíš neobvyklé postřehy a setkání s lidmi, které cestou (často náhodně) potkává. Ať už je to jachtař Konkolski, stavitel podhledny nebo majitel drezín, který bezostyšně tyká japonským návštěvníkům.
Oproti předchozím knihám mi tu ale přece jenom něco chybělo a určitě to nebylo tím, že autor cestuje "jen" po Česku. Hledání dobrodružství v tuzemsku mi naopak bylo sympatické. Možná to bylo větší mírou plánování cílů, hlavně si však myslím, že Zibura nejlíp vypráví, když je sám. Jako osamělý poutník, který potkává lidi, funguje skvěle, ovšem když si na cestu vezme kamaráda, začíná být humor jaksi nucený (pubertální vtípky a rozverné špičkování překročily únosnou míru). V případě cestování s přítelkyní se pak nechutně zvýšil počet zdrobnělin (z opakování slov Adrianka a nissánek se mi chtělo blinkat do kyblíčku). Naštěstí většinu času tráví autor i v této knížce sám, takže výše uvedené pasáže šlo přežít.
Co se mi tradičně líbilo, byly doprovodné ilustrace. A samozřejmě nesmí chybět takové lehce dojemné závěrečné klišé, jak je ta naše země vlastně krásná. V tom ovšem se Ziburou musím souhlasit. Bez ironie.
November 27, 2021
Putování po Čechách rozhodně pobaví a poučí i zcestovalého turistu.
Autor mi ale tentokrát nepřijde tak autentický - často si vypomahá různými berličkami - kostýmem cestovatele počínaje, příručním Japoncem konče.
Jako by měl málo času něco opravu prožít.
Možná je to i tím, že tentokrát cíleně volí místa zájmu, na řadu z nich dorazí, pronese vtip a zase spěchá dál, aniž by bylo jasné, proč sem vážil cestu (Severka, ale podobný pocit jsem měla z řady míst).
Čas s knihou strávený byl rozhodně příjemný a myslím, že nikoho vysloveně nezklame, ale ...
Autor mi ale tentokrát nepřijde tak autentický - často si vypomahá různými berličkami - kostýmem cestovatele počínaje, příručním Japoncem konče.
Jako by měl málo času něco opravu prožít.
Možná je to i tím, že tentokrát cíleně volí místa zájmu, na řadu z nich dorazí, pronese vtip a zase spěchá dál, aniž by bylo jasné, proč sem vážil cestu (Severka, ale podobný pocit jsem měla z řady míst).
Čas s knihou strávený byl rozhodně příjemný a myslím, že nikoho vysloveně nezklame, ale ...
November 2, 2021
Zibura opět nezklamal! Jeho nadšení, otevřenost a vstřícnost k okolnímu světu je pro mě inspirativní. Skvělá knížka, všem doporučuju!
November 12, 2021
Strašně jsem se na tu knihu těšila. A oprávněně. Zase - příjemné a vtipné čtení. A historické vsuvky! Upřímně, připomnělo mi to i rodinné dovolené, když jsem byla malá a jezdili se dívat na řopíky v jižních Čechách. A zároveň ukázalo, kolik různých míst jsem ještě nenavštívila - a i když to není kompletní ani vyrovnaný průvodce po ČR (což autor sám přiznává), stejně vím, že jako inspiraci na výlety ji použiju (důležitá poznámka: trochu opomenuté severní Čechy mi tolik nevadí, když jsem tam vyrostla, ale popsaný jih Čech, kam se mám stěhovat, mě nanejvýš těší, protože tohle poznávání mě v nejbližších letech čeká). A ty ilustrace! Ty jsou boží jako vždy.
January 12, 2022
cestopisy od Zibury mám moc ráda a tenhle hodnotím jako ten nejlepší. čekala jsem, že bude kniha plná krásných ilustrací, vtipných postřehů a absurdních situací, a to se všechno vyplnilo. obrovský kouzlo pro mě ale mělo to, že tentokrát Zibura necestoval někde po zahraničí, nýbrž u nás po republice. víc se rozepsal o historii, což fungovalo až překvapivě dobře. procestoval spoustu koutů Česka, kam by mě třeba ani nenapadlo jet, a ukázal, že i za zdánlivě obyčejnými místy se skrývají zajímavý příběhy.
je to možná zvláštní porovnání, ale Prázdniny v Česku mi přijdou jako česká cestopisná verze Anthropocene Reviewed od Johna Greena - zanechalo to ve mně podobnej pocit vděčnosti a hrdosti. přestože je mi jasný, že kniha ukazuje jenom velmi malou část český společnosti a záměrně málo toho špatnýho, je to moc hezká připomínka všech pozitivních stránek.
moje oblíbená výměna z celý knihy:
Zatímco jsme si povídali, přišla k chatce mé trampské informátorky i její tetička. Opírala se o hůl, ale už z dálky bylo vidět, jak se usmívá. "Vy žijete v zahraničí?" zeptal jsem se. – "Jak jste to poznal?" – "Když u nás potkáte Čecha, co se usmívá, tak obvykle žije v zahraničí," pokrčil jsem rameny.
[...]
"A chcete vysvětlit, jak je to s tím usmíváním? V zahraničí žiju padesát let a troufám si říct, že znám odpověď," prohlásila. "Podle mě se neusmíváme proto, že by nás to naučili někde jinde. Usmíváme se proto, že jsme po dlouhé době zase doma."
je to možná zvláštní porovnání, ale Prázdniny v Česku mi přijdou jako česká cestopisná verze Anthropocene Reviewed od Johna Greena - zanechalo to ve mně podobnej pocit vděčnosti a hrdosti. přestože je mi jasný, že kniha ukazuje jenom velmi malou část český společnosti a záměrně málo toho špatnýho, je to moc hezká připomínka všech pozitivních stránek.
moje oblíbená výměna z celý knihy:
Zatímco jsme si povídali, přišla k chatce mé trampské informátorky i její tetička. Opírala se o hůl, ale už z dálky bylo vidět, jak se usmívá. "Vy žijete v zahraničí?" zeptal jsem se. – "Jak jste to poznal?" – "Když u nás potkáte Čecha, co se usmívá, tak obvykle žije v zahraničí," pokrčil jsem rameny.
[...]
"A chcete vysvětlit, jak je to s tím usmíváním? V zahraničí žiju padesát let a troufám si říct, že znám odpověď," prohlásila. "Podle mě se neusmíváme proto, že by nás to naučili někde jinde. Usmíváme se proto, že jsme po dlouhé době zase doma."
January 19, 2022
Tradiční ziburovská směsice lehkého humoru, mozaiky zajímavostí, zážitků, dojímání se nad českou krajinou a českou vynalézavostí.
(A špetkou protivné přemoudřelosti a už poněkud křečovitě působící recese.)
Zatím jde o nejbohatěji ilustrovaný Ziburův cestopis. Na krásně barevné práce studia Tomski&Polanski se opravdu příjemně kouká a tvoří nedílnou a důležitou součást knihy.
Zibura tu (většinou) vynechává nejznámější české turistické cíle a vyhledává spíš lokální kuriozity, jako muzeum parních strojů nebo jedinou českou podhlednu. Historky z cest prokládá dějepisnými faktologickými okénky a zajímavostmi. Věděli jste třeba, proš se říká "opilý na šrot" nebo jak vznikla nadávka "grázl"?
Nicméně mi tento cestopis, který sám "princ Ládík" nejspíš sám považuje za svůj nejlepší, připadal právě nejslabší. Mám Ziburu raději v poloze rozjímajícího pěšího poutníka, než nešikovného piráta českých silnic.
(A špetkou protivné přemoudřelosti a už poněkud křečovitě působící recese.)
Zatím jde o nejbohatěji ilustrovaný Ziburův cestopis. Na krásně barevné práce studia Tomski&Polanski se opravdu příjemně kouká a tvoří nedílnou a důležitou součást knihy.
Zibura tu (většinou) vynechává nejznámější české turistické cíle a vyhledává spíš lokální kuriozity, jako muzeum parních strojů nebo jedinou českou podhlednu. Historky z cest prokládá dějepisnými faktologickými okénky a zajímavostmi. Věděli jste třeba, proš se říká "opilý na šrot" nebo jak vznikla nadávka "grázl"?
Nicméně mi tento cestopis, který sám "princ Ládík" nejspíš sám považuje za svůj nejlepší, připadal právě nejslabší. Mám Ziburu raději v poloze rozjímajícího pěšího poutníka, než nešikovného piráta českých silnic.
August 27, 2025
This is the 3rd book by Ladislav Zibura I read and it is the best one so far. Ladislav takes us on a journey across Czech republic and we get to know here many interesting things about various sites and places and meeting people. The book is very well written, with humour and I felt like travelling with the writer through our country. The book is worth reading.
March 4, 2025
Blonďatý princ Ládík v aute-chladničke s ešpézetkou PROMINTE jazdí po Česku, rozpráva sa s ľuďmi a robí rôzne viac či menej plánované „rošťárny“. Posledná zo šiestich kníh Ladislava Ziburu, ktorú som prečítal a aj tejto dávam 5 hviezdičiek. Prečo? Jednoducho ma baví jeho humor a svojský prístup k životu.
Pri Ziburovi sa nenechajte odradiť kategóriou cestopis. Áno, jeho knihy sú o cestovaní (alebo skôr putovaní) po svete a opisovaní zážitkov. Autorov talent vtipne popísať aj banálne situácie ma nikdy neprestane baviť. Ide zároveň prirodzený spôsob, ako udržať čitateľskú pozornosť.
V tejto knihe navyše dostanete veľa tipov na zaujímavé, prekvapivé aj absurdné miesta v Českej republike. Mnohé som si priebežne značil na mapu. Posúvam vám aj jeho prehľad tipov na výlety v Česku, ktoré zozbieral od svojich fanúšikov: https://www.zibura.cz/vylety
Ladislava mám rád odkedy som ho prvýkrát stretol v PR tíme brnenského študentského Rádia R. Pamätám si, že som mu pripravoval cover fotku na Facebook udalosť k úplne prvej projekcii, kde rozprával o putovaní po Jeruzaleme. Vtedy sa mu tam prihlásili tisícky ľudí, namiesto kaviarne prenajal Kino Scala, a nakoniec z toho vznikla jeho vôbec prvá kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma.
Šikovný a dobrý človek ten Láďa. :)
Pri Ziburovi sa nenechajte odradiť kategóriou cestopis. Áno, jeho knihy sú o cestovaní (alebo skôr putovaní) po svete a opisovaní zážitkov. Autorov talent vtipne popísať aj banálne situácie ma nikdy neprestane baviť. Ide zároveň prirodzený spôsob, ako udržať čitateľskú pozornosť.
V tejto knihe navyše dostanete veľa tipov na zaujímavé, prekvapivé aj absurdné miesta v Českej republike. Mnohé som si priebežne značil na mapu. Posúvam vám aj jeho prehľad tipov na výlety v Česku, ktoré zozbieral od svojich fanúšikov: https://www.zibura.cz/vylety
Ladislava mám rád odkedy som ho prvýkrát stretol v PR tíme brnenského študentského Rádia R. Pamätám si, že som mu pripravoval cover fotku na Facebook udalosť k úplne prvej projekcii, kde rozprával o putovaní po Jeruzaleme. Vtedy sa mu tam prihlásili tisícky ľudí, namiesto kaviarne prenajal Kino Scala, a nakoniec z toho vznikla jeho vôbec prvá kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma.
Šikovný a dobrý človek ten Láďa. :)
September 11, 2023
4,5/5
Ladislav Zibura během pandemie koronaviru nemohl cestovat do zahraničí, tak se rozhodl užít si Prázdniny v Česku. Tentokrát nechodí a dokonce ani nestopuje, ale vydává se na road-trip po krásách naší domoviny ve svém Nissanu Cube (a snaží se nenabourat nebo nesrazit nějakého nebohého cyklistu).
Ladislav Zibura jezdí křížem krážem Českou republikou s cílem navštívit více či méně známá a někdy i dost podivná místa v naší kotlině a hlavně se setkat s co nejvíce lidmi, mluvit s nimi a poslouchat jejich historky. Společně s princem Ládíkem tak můžeme navštívit kuriozní místa jako je podhledna v obci Svinná u České Třebové, obří mrazák na sníh v Novém městě na Moravě, dozvíme se, kde na benzínce natankovat kromě benzínu taky tuzemák nebo kde najít velkou výstavu vycpaných psů (pokud tedy něco takového vůbec chcete vidět). Obzvlášť se mi líbila část v Jižních Čechách, které jsou pro mě i prince Ládíka rodným krajem, a jeho poznámky na poměrně svéráznou mluvu Jihočechů.
Ladislav Zibura už od začátku nepsal klasické cestopisy, a ani tentokrát tomu není jinak. V Prázdninách v Česku propojil známá i bizarní místa v České republice se svým typickým, ironickým smyslem pro humor, neobvyklými zážitky, spoustou zábavných či trefných historek a množstvím zajímavých informací. Ladislav Zibura se vypsal a vyzrál (a to už jeho první kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma byla velmi povedená) a v Prázdninách v Česku se dopracoval ke svému vlastnímu, jedinečnému a skvělému stylu. A ilustrace autorského dua Tomski & Polanski, které mě v předchozích titulech Pěšky po Arménii a Gruzii a Prázdniny v Evropě nechávaly poměrně chladnou, jsou tentokrát mimořádně působivé, atmosférické a požitek z knihy ještě umocňují.
Cílem knihy Prázdniny po Česku není seznam míst, co musíte navštívit, ale ukázat, že Češi nejsou jen věčně naštvaní, nabručení pesimisti, ale lidé s jedinečným smyslem pro humor a zájmy jako je houbaření, turistika nebo tramping. Že se u nás dá taky zažít dobrodružství a stačí si k němu zahrát na převaděče za doby totalismu, přespat ve zřícenině továrny nebo si půjčit osla. A taky že jsme národ kutilů, o čemž se můžete přesvědčit na výstavě kutilství na zámku v Polné nebo třeba na hradě Švecburgu u Kváskovic, který patří mezi nejmenší a nejmladší hrady v České republice, protože první zmínka o něm je z roku 2007.
Pokud byste ale chtěli některé z výletů a dobrodružství podle Ladislava Zibury napodobit, tak je dobré nezapomínat, že princ Ládík je celebrita, takže se dostane tam, kam obyčejný člověk ne, nebo se s ním baví lidé, kteří by se s vámi nejspíš nezdržovali.
Prázdniny v Česku jsou podle mě (možná překvapivě) nejpodařenější Ziburovka, přestože nás tentokrát nezavádí do žádných dalekých či exotických krajů. A já už se nemůžu dočkat, až se s Ladislavem Ziburou vydám na slavnou pouť do Santiaga de Compostela v jeho nové knize Všechny cesty vedou do Santiaga, která vyjde v říjnu 2023.
Ladislav Zibura během pandemie koronaviru nemohl cestovat do zahraničí, tak se rozhodl užít si Prázdniny v Česku. Tentokrát nechodí a dokonce ani nestopuje, ale vydává se na road-trip po krásách naší domoviny ve svém Nissanu Cube (a snaží se nenabourat nebo nesrazit nějakého nebohého cyklistu).
Ladislav Zibura jezdí křížem krážem Českou republikou s cílem navštívit více či méně známá a někdy i dost podivná místa v naší kotlině a hlavně se setkat s co nejvíce lidmi, mluvit s nimi a poslouchat jejich historky. Společně s princem Ládíkem tak můžeme navštívit kuriozní místa jako je podhledna v obci Svinná u České Třebové, obří mrazák na sníh v Novém městě na Moravě, dozvíme se, kde na benzínce natankovat kromě benzínu taky tuzemák nebo kde najít velkou výstavu vycpaných psů (pokud tedy něco takového vůbec chcete vidět). Obzvlášť se mi líbila část v Jižních Čechách, které jsou pro mě i prince Ládíka rodným krajem, a jeho poznámky na poměrně svéráznou mluvu Jihočechů.
Ladislav Zibura už od začátku nepsal klasické cestopisy, a ani tentokrát tomu není jinak. V Prázdninách v Česku propojil známá i bizarní místa v České republice se svým typickým, ironickým smyslem pro humor, neobvyklými zážitky, spoustou zábavných či trefných historek a množstvím zajímavých informací. Ladislav Zibura se vypsal a vyzrál (a to už jeho první kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma byla velmi povedená) a v Prázdninách v Česku se dopracoval ke svému vlastnímu, jedinečnému a skvělému stylu. A ilustrace autorského dua Tomski & Polanski, které mě v předchozích titulech Pěšky po Arménii a Gruzii a Prázdniny v Evropě nechávaly poměrně chladnou, jsou tentokrát mimořádně působivé, atmosférické a požitek z knihy ještě umocňují.
Cílem knihy Prázdniny po Česku není seznam míst, co musíte navštívit, ale ukázat, že Češi nejsou jen věčně naštvaní, nabručení pesimisti, ale lidé s jedinečným smyslem pro humor a zájmy jako je houbaření, turistika nebo tramping. Že se u nás dá taky zažít dobrodružství a stačí si k němu zahrát na převaděče za doby totalismu, přespat ve zřícenině továrny nebo si půjčit osla. A taky že jsme národ kutilů, o čemž se můžete přesvědčit na výstavě kutilství na zámku v Polné nebo třeba na hradě Švecburgu u Kváskovic, který patří mezi nejmenší a nejmladší hrady v České republice, protože první zmínka o něm je z roku 2007.
Pokud byste ale chtěli některé z výletů a dobrodružství podle Ladislava Zibury napodobit, tak je dobré nezapomínat, že princ Ládík je celebrita, takže se dostane tam, kam obyčejný člověk ne, nebo se s ním baví lidé, kteří by se s vámi nejspíš nezdržovali.
Prázdniny v Česku jsou podle mě (možná překvapivě) nejpodařenější Ziburovka, přestože nás tentokrát nezavádí do žádných dalekých či exotických krajů. A já už se nemůžu dočkat, až se s Ladislavem Ziburou vydám na slavnou pouť do Santiaga de Compostela v jeho nové knize Všechny cesty vedou do Santiaga, která vyjde v říjnu 2023.
May 4, 2022
Ládík v Česku? Ano, ukázat, že toho v naší zemi máme spoustu k vidění a navštívení, je chvályhodný čin. Zvláště, když je protknut historkami všeho druhu, humorem i sebeironií. (Nemluvě o kontextu ne/cestování předchozích dvou let.) Na druhou stranu je kniha, a to i přes zatím největší počet stran autorem napsaných, mnohdy velmi přeskakující (časově, místy i dějem), někde se zdržuje, někde jen tak projíždí po povrchu. A je to škoda, protože linka putování odněkud někam dávala předchozím knihám tvar a jistý smysl. Pro zkušenější cestovatele Českem toho zároveň mnoho nového nepřináší, což bohužel platí i pro sledující autorova profilu na sociálních sítích, kde už ty nejlepší historky propálil...
...na druhou stranu čtvrtou hvězdičku přidávám za audioverzi (Alexander Hemala předčítající infoboxy je super nápad) a ilustrace tištěné verze, které jsou moc hezké a velmi mě baví ve (skrytých) detailech.
...na druhou stranu čtvrtou hvězdičku přidávám za audioverzi (Alexander Hemala předčítající infoboxy je super nápad) a ilustrace tištěné verze, které jsou moc hezké a velmi mě baví ve (skrytých) detailech.
March 11, 2022
Trochu jsem se obávala, zda už Ladislav neupadl do autorské monotónnosti a nebude se opakovat stejný model, jako v předchozích knihách. (Líbily se mi, ale úroveň mi přišla klesající.) Ale ono ne. Cestopis po netradičních místech Česka byl skvělý. Našla jsem zde spoustu inspirace, kam se vydat.
A ač někdy zbytečně Zibura tlačí na pilu a snaží se o vtip za každou cenu, podařilo se mu napsat příjemné, velmi optimistické a inspirativní dílko.
A ač někdy zbytečně Zibura tlačí na pilu a snaží se o vtip za každou cenu, podařilo se mu napsat příjemné, velmi optimistické a inspirativní dílko.
July 25, 2023
Jedna z nejlepsich knizek, co jsem kdy cetl. Urcite nejrychlejsi, nepocitam-li Havrana od EA Poea, kde jsem tu basnicku prolistoval. Temer 400 stran humoristicky napsanyho cestopisu, kterej jeste zvysil moji touhu cestovat a zvlast po Cesku. Super, muzu jenom doporucit, zkusim i dalsi dila L.Zibury.
December 18, 2021
Zibura mi přijde mnohem lepší vypravěč než spisovatel, ale tohle bylo hodně dobré. Kromě humorných historek je v knize spousta zeměpisných a dějepisných zajímavostí, rozhodně si četbu užijete. Grafická stránka je už jen takovou třešničkou na dortu.
December 30, 2021
Skvělé čtení jako vždy, donutilo mě to vyhledat si pár míst, o kterých se Láďa zmiňuje. Jednu hvězdičku ubírám proto, že laťka je opravdu vysoko a Prázdniny v Evropě už za mě asi nic moc nepřekoná. :)
April 14, 2022
Skvělý čtení! Je to trošku jiné, než ty předchozí knihy, protože Česko spíše známe, než Nepál, Arménii apod., takže je to plné zajímavostí. Ale fungovalo to, bavilo mě to a dozvěděla jsem se samé nové věci.
December 9, 2023
Boží boží boží - 5*
Moje už druhá knížka od pana Zibury a věřím že určitě ne poslední :)
Co se mi mimořádně líbilo na této knize bylo prostě to Česko, to se nedá zapřít. I když někdy tu naší domovinu nemám úplně nejraději, tak tato kniha mi znovu připomněla, že tu přeci máme mnoho krásného. Taky jsem si překvapivě uvědomila, že už máme po Česku přece jenom poměrně dosti nacestováno, protože jsem většinu míst dobře znala. I tak to bylo ovšem velice příjemné čtení, hrozně mě totiž baví kombinace cestopisu, učebnice dějepisu českých zemí a v neposlední řadě extrovertni setkání s náhodnými lidmi.
Já opravdu nemám co vytknout i kdybych snad chtěla.
Ještě ty úžasné ilustrace, fakt skvělé. Autorův humor mi pravdu sedí a také musím ocenit, že se nám spíše ve druhé polovině knihy začíná vyskytovat více a více takových zamyslenejsich pasážích o všem možném i nemožném, což mě, znovu, velice bavilo.
Moje už druhá knížka od pana Zibury a věřím že určitě ne poslední :)
Co se mi mimořádně líbilo na této knize bylo prostě to Česko, to se nedá zapřít. I když někdy tu naší domovinu nemám úplně nejraději, tak tato kniha mi znovu připomněla, že tu přeci máme mnoho krásného. Taky jsem si překvapivě uvědomila, že už máme po Česku přece jenom poměrně dosti nacestováno, protože jsem většinu míst dobře znala. I tak to bylo ovšem velice příjemné čtení, hrozně mě totiž baví kombinace cestopisu, učebnice dějepisu českých zemí a v neposlední řadě extrovertni setkání s náhodnými lidmi.
Já opravdu nemám co vytknout i kdybych snad chtěla.
Ještě ty úžasné ilustrace, fakt skvělé. Autorův humor mi pravdu sedí a také musím ocenit, že se nám spíše ve druhé polovině knihy začíná vyskytovat více a více takových zamyslenejsich pasážích o všem možném i nemožném, což mě, znovu, velice bavilo.
January 12, 2022
Milujem jeho knihy a humor, ale táto sa mi ťažko čítala. Možno som na ňu nemala len rozpoloženie alebo už jeho písanie tak poznám, že má nič neprekvapilo. Neviem. Jazyk a vtip však brutálne vycibrený, spájanie prítomnosti a minulosti, veľa histórie a zaujímavých českých postavičiek. Fakt veľa som sa naučila a hoci má Česko cestovateľský neláka (do takého Gruzínska som išla rok po prečítaní jeho knihy) tak uznávam, že pár veci pekných by som našla (nerátam upratané ceské lesy).
February 13, 2022
Za mě plný počet: bavila jsem se a navíc získala nápady na atypické výletní cíle. :)
February 18, 2022
Bylo to super. Lepší než jsem čekala. Lehký čtení, u kterýho si člověk odpočine a ještě nasbírá spoustu tipů na výlety.
August 18, 2024
Zatím nejslabší kniha
January 7, 2022
Dalsia mila a prijemna kniha 😊 citalo sa to naozaj dobre. Hoci tentokrat to oproti predchadzajucim titulom moze pripominat viac ucebnicu geografie a dejepisu, stale je to podane zabavnym sposobom autorovi vlastnym 😊 key message? Za zaujimavymi miestami, ludmi a zazitkami netreba ist daleko 😉
April 9, 2023
Misty nemistny humor, ale vetsinou se mi spis libil a co se tyce vyletu jsem si neco odnesla, ale taky mi spousta prisla mimo misu. Historicky vsuvky a jiny infa na okraj byly super.
January 10, 2022
Cestování s princem Ládíkem po Česku je lepší, než leckterá psychoterapie. Fascinuje mě, jak se umí na všechno dívat pozitivně, hledat na všem ty lepší stránky. I když při svých cestách překonává nemalé překážky, stále působí jako něco mezi Saturninem a jednorožcem. Taky obdivuju, jak má ve svém věku spoustu věcí jasně srovnaných.
Oproti předchozím knížkám zde dává vedle cestování trochu víc prostoru recesi, ale taky historickým vsuvkám, které dodávají Prázdninám v Česku větší hloubku. Snaží se navíc držet pouze u faktů a nehodnotit, což dává čtenáři prostor, aby si vytvořil názor sám. V předchozích knížkách mi připadalo, že cestuje za příběhy, tentokrát si občas příběhy při cestování tak trochu sám vytváří.
Ve vyprávění se opět krásně ukazuje autorovo umění propojovat (nejen lidi, ale i fakta) a vysvětlovat, přiblížit čtenáři místa i situace (například díky výstižným srovnáním) natolik živě, že má místy pocit, jako by to prožil a procestoval sám. Po přečtení přetrvává dojem, že jsme si snad nemohli vybrat lepší místo na světě, kde se narodit, a taky nadšení pro objevování dalších malebných koutů naší české kotliny.
Oproti předchozím knížkám zde dává vedle cestování trochu víc prostoru recesi, ale taky historickým vsuvkám, které dodávají Prázdninám v Česku větší hloubku. Snaží se navíc držet pouze u faktů a nehodnotit, což dává čtenáři prostor, aby si vytvořil názor sám. V předchozích knížkách mi připadalo, že cestuje za příběhy, tentokrát si občas příběhy při cestování tak trochu sám vytváří.
Ve vyprávění se opět krásně ukazuje autorovo umění propojovat (nejen lidi, ale i fakta) a vysvětlovat, přiblížit čtenáři místa i situace (například díky výstižným srovnáním) natolik živě, že má místy pocit, jako by to prožil a procestoval sám. Po přečtení přetrvává dojem, že jsme si snad nemohli vybrat lepší místo na světě, kde se narodit, a taky nadšení pro objevování dalších malebných koutů naší české kotliny.
June 26, 2022
Láďa je prostě sympaťák a s ním i všechny jeho knihy. Tahle poslední se mi ale přece jenom zdála o píď vydařenější. V poslední době se množí cestopisy, kde stavebním kamenem celé knihy je humor. Stavíme na humoru = dobrá kniha, no ne? No...ne :) U cestopisu se chci i něco dozvědět. Když se u toho zasměju, tím líp. Do prázdnin v Česku přibyly historické a zajímavostní vsuvky, takže až zase budu na "Schroth", alespoň si u toho připadnu zdravější ;)
Honza mě uvítal jako správný jihočeský hospodář. V bačkorách před pečlivě udržovaným stavením s velkou stodolou, které patří rodině jeho snoubenky. Vzpomněl jsem si na svého dědečka z Moravy. "Stavět musí jen ten, kdo se neumí ženit," říkával.
Výhodou je také to, že navzdory předsudkům o stydlivosti Čechů jsme takhle na potkání národ velmi upřímný. Nikdy se u nás neuchytil zvyk používat prázdné zdvořilostní fráze. Věci říkáme bez obalu. Máme také smysl pro humor a nadsázku a nebojíme se je použít. Stručně řečeno, co Čech, to svébytný způsob komunikace.
Nejlépe zní dřevo ze starých stromů, které mají pravidelné letokruhy. Před použitím musí schnout i desítky let. To je taky důvod, proč opravdu dokonalé nástroje vytvářely jen tradiční houslařské rodiny. První generace houslařů zakládala dřevo, ze kterého mohli mistrovské nástroje vyrábět až jejich synové a vnuci.
Když vybíráte místo pro bydlení, vítězná strategie je nastěhovat se do nejošklivější budovy v ulici. Ohavný dům uvidí z oken všichni ze sousedství vyjma vás. Vy budete sedět uvnitř a kochat se výhledem na vilky kolem.
"Dobrý den, posluchač z Prahy, osmdesátpět let. Já dotaz nemám, ale volám proto, abych panu doktorovi poděkoval, ž emi změnil pohled na svět." Následovala napínavá pauza. "Vloni jsem u něj totiž byl na operaci sítnice."
Rozhlédl jsem se a samou nešikovností převrhl jedné nebohé, vyčerpané cyklistce kolo. "Promiňte, já žiju v Praze, tak jsem bezohlednej," omluvil jsem se. Tuhle frázi jsem na cestě používal vždycky, když se mi něco nepovedlo. Zejména na Moravě se jí lidé smáli nahlas.
Jestli chcete něco v životě dokázat, rovnou to vzdejte. Nikdy nebudete úspěšnější než Kryštof Harant.
Zatímco jsme si povídali, přišla k chatce mé trampské informátorky i její tetička. Opírala se o hůl, ale už zdálky bylo vidět, jak se usmívá. "Vy žijete v zahraničí?" zeptal jsem se. - "Jak jste to poznal?" - "Když u nás potkáte Čecha, co se usmívá, tak obvykle žije v zahraničí, " pokrčil jsem rameny.
"A chcete vysvětlit, jak je to s tím usmíváním? V zahraničí žiju 50 let a troufám s říct, že znám odpověď," prohlásila. "Podle mě se neusmíváme proto, že by nás to naučili někde jinde. Usmíváme se proto, že jsme po dlouhé době zase doma."
Na cestách jsem už dávno zjistil, že nejspolehlivější cesta k trudomyslnosti vede přes nečinnost. Když se člověk neobklopí novými podněty, mozek si je začne hledat sám. A to představuje velké riziko, protože se často zabývá něčím, co se jeho majiteli vůbec nehodí.
"V něčem je Česko podobné Japonsku. Například cizí lidé se tu spolu moc nebaví, jste totiž taky zdvořilý a stydlivý národ. Přesně jako Japonci," rozjímal. - "My tomu říkáme neochota a nevšímavost," podotkl jsem. Takaši se zasmál. - "Kdepak. To je jen stydlivost. Znám to z Japonska."
Honza mě uvítal jako správný jihočeský hospodář. V bačkorách před pečlivě udržovaným stavením s velkou stodolou, které patří rodině jeho snoubenky. Vzpomněl jsem si na svého dědečka z Moravy. "Stavět musí jen ten, kdo se neumí ženit," říkával.
Výhodou je také to, že navzdory předsudkům o stydlivosti Čechů jsme takhle na potkání národ velmi upřímný. Nikdy se u nás neuchytil zvyk používat prázdné zdvořilostní fráze. Věci říkáme bez obalu. Máme také smysl pro humor a nadsázku a nebojíme se je použít. Stručně řečeno, co Čech, to svébytný způsob komunikace.
Nejlépe zní dřevo ze starých stromů, které mají pravidelné letokruhy. Před použitím musí schnout i desítky let. To je taky důvod, proč opravdu dokonalé nástroje vytvářely jen tradiční houslařské rodiny. První generace houslařů zakládala dřevo, ze kterého mohli mistrovské nástroje vyrábět až jejich synové a vnuci.
Když vybíráte místo pro bydlení, vítězná strategie je nastěhovat se do nejošklivější budovy v ulici. Ohavný dům uvidí z oken všichni ze sousedství vyjma vás. Vy budete sedět uvnitř a kochat se výhledem na vilky kolem.
"Dobrý den, posluchač z Prahy, osmdesátpět let. Já dotaz nemám, ale volám proto, abych panu doktorovi poděkoval, ž emi změnil pohled na svět." Následovala napínavá pauza. "Vloni jsem u něj totiž byl na operaci sítnice."
Rozhlédl jsem se a samou nešikovností převrhl jedné nebohé, vyčerpané cyklistce kolo. "Promiňte, já žiju v Praze, tak jsem bezohlednej," omluvil jsem se. Tuhle frázi jsem na cestě používal vždycky, když se mi něco nepovedlo. Zejména na Moravě se jí lidé smáli nahlas.
Jestli chcete něco v životě dokázat, rovnou to vzdejte. Nikdy nebudete úspěšnější než Kryštof Harant.
Zatímco jsme si povídali, přišla k chatce mé trampské informátorky i její tetička. Opírala se o hůl, ale už zdálky bylo vidět, jak se usmívá. "Vy žijete v zahraničí?" zeptal jsem se. - "Jak jste to poznal?" - "Když u nás potkáte Čecha, co se usmívá, tak obvykle žije v zahraničí, " pokrčil jsem rameny.
"A chcete vysvětlit, jak je to s tím usmíváním? V zahraničí žiju 50 let a troufám s říct, že znám odpověď," prohlásila. "Podle mě se neusmíváme proto, že by nás to naučili někde jinde. Usmíváme se proto, že jsme po dlouhé době zase doma."
Na cestách jsem už dávno zjistil, že nejspolehlivější cesta k trudomyslnosti vede přes nečinnost. Když se člověk neobklopí novými podněty, mozek si je začne hledat sám. A to představuje velké riziko, protože se často zabývá něčím, co se jeho majiteli vůbec nehodí.
"V něčem je Česko podobné Japonsku. Například cizí lidé se tu spolu moc nebaví, jste totiž taky zdvořilý a stydlivý národ. Přesně jako Japonci," rozjímal. - "My tomu říkáme neochota a nevšímavost," podotkl jsem. Takaši se zasmál. - "Kdepak. To je jen stydlivost. Znám to z Japonska."
July 20, 2022
ENGLISH BELOW
Třebaže jsem se narodil v Česku, žiju dlouhodobě v zahraničí, kde mám záliby, přátelé, lásku, a živobytí. Postupně jsem k Česku ztrácel vztah-sejde z očí, sejde z mysli. Ziburovo vyprávění však přineslo znovuzrození lásky a hluboce zakořeněného vztahu k mé vlasti. I proto se čtení této knihy stalo konějšivě nostalgickým zážitkem.
Ladislav Zibura provede čtenáře napříč Českem. Ale spíše než o klasický cestopis zahrnující výčet pamětihodností se jedná o nádhernou cestu plnou humoru, historických informací, unikátních míst, nečekaných poznání. Ladislav se dobrovolně ponoří do jakéhokoliv dobrodružství a knize tak neschází dávka nečekaného. Jeho investigativní schopností jsou zárukou fascinujících setkání s osobnostmi známými, absolutně neznámými a zapomenutými. Právě příběhy lidí, pokládání správných otázek, naslouchání a pozorování mohou proměnit nudný cestovatelský zážitek v sondu do historie, kultury, zvyků, společnosti...
EN: Although I was born in Czechia, I am now uprooted, living abroad. Over time, I've been gradually loosing my ties with my homeland-out of sight, out of mind. The narrative of Zibura has, however, brought about a rebirth of love and profoundly rooted relationship towards my motherland. Reading of this book has therefore became a soothingly nostalgic experience.
Ladislav Zibura takes a reader on the journey across the Czech Republic. But unlike a traditional travel book comprising innumerable places of interest, this book is a splendid journey full of wit, niche historical facts, unique places, and unexpected meetings. Ladislav voluntarily dives into any adventure and the book thus doesn't lack a batch of unexpected. His investigative skills guarantee fascinating meeting with people who are famous, people who are unknown, and people who are long forgotten. And when it comes to a fulfilling travelling experience-it is asking, listening, and observing that can substantially enhance our understanding of history, culture, local society and traditions, and genius loci.
Třebaže jsem se narodil v Česku, žiju dlouhodobě v zahraničí, kde mám záliby, přátelé, lásku, a živobytí. Postupně jsem k Česku ztrácel vztah-sejde z očí, sejde z mysli. Ziburovo vyprávění však přineslo znovuzrození lásky a hluboce zakořeněného vztahu k mé vlasti. I proto se čtení této knihy stalo konějšivě nostalgickým zážitkem.
Ladislav Zibura provede čtenáře napříč Českem. Ale spíše než o klasický cestopis zahrnující výčet pamětihodností se jedná o nádhernou cestu plnou humoru, historických informací, unikátních míst, nečekaných poznání. Ladislav se dobrovolně ponoří do jakéhokoliv dobrodružství a knize tak neschází dávka nečekaného. Jeho investigativní schopností jsou zárukou fascinujících setkání s osobnostmi známými, absolutně neznámými a zapomenutými. Právě příběhy lidí, pokládání správných otázek, naslouchání a pozorování mohou proměnit nudný cestovatelský zážitek v sondu do historie, kultury, zvyků, společnosti...
EN: Although I was born in Czechia, I am now uprooted, living abroad. Over time, I've been gradually loosing my ties with my homeland-out of sight, out of mind. The narrative of Zibura has, however, brought about a rebirth of love and profoundly rooted relationship towards my motherland. Reading of this book has therefore became a soothingly nostalgic experience.
Ladislav Zibura takes a reader on the journey across the Czech Republic. But unlike a traditional travel book comprising innumerable places of interest, this book is a splendid journey full of wit, niche historical facts, unique places, and unexpected meetings. Ladislav voluntarily dives into any adventure and the book thus doesn't lack a batch of unexpected. His investigative skills guarantee fascinating meeting with people who are famous, people who are unknown, and people who are long forgotten. And when it comes to a fulfilling travelling experience-it is asking, listening, and observing that can substantially enhance our understanding of history, culture, local society and traditions, and genius loci.
November 30, 2025
Musím žiaľ povedať že tato kniha bol pre mna úplný zásah mimo. Po prečítali cestopisu Petra Popluhara som nadobudla pocit, že tato kniha bude pre mna to práve orechové, a že si ešte k tomu rozsirim aj svoje obzory o miesta v Čechách, ktoré som ešte nenavštívila a mala by som.
V prvom rade mi tato kniha prisla neskutočne nekonecna. Očakávala som, že budem príbehy z ciest autora hltať očami, a zapisovať si popri tom všetky zaujimave miesta, ktoré sa oplatí vidieť, ale jedine, čo som hltala očami boli čísla strán, so zbožným želaním, nech sa už dostanem bližšie k 390.
Príbehy neboli zďaleka ani vtipne, ani zábavne. Vlastne som sa cítila ako v treťom ročníku, keď sme mali na slovenčine ako povinne citanie Z poľovníckej kapsy. Humor bol miestami veľmi suchy a nútený. Autor a jeho vystupovanie počas cesty mi prišiel neskutočne otravný a sebestredny. Viem si predstaviť, že mu nechýbali ponožky v sandáloch.
A opisy z ciest po Česku? Mám dojem, že o Poľsku som sa dozvedela pomaly viac nového ako o Čechách ;-)
Za mna to boli štyri mesiace premahania sa a nútenia sa do čítania tejto knihy, popri ktorej som stihla dokončiť 15 iných.
PS: som jediná, ktorá by viac ocenila fotografie ako kresby v tejto knihe?
V prvom rade mi tato kniha prisla neskutočne nekonecna. Očakávala som, že budem príbehy z ciest autora hltať očami, a zapisovať si popri tom všetky zaujimave miesta, ktoré sa oplatí vidieť, ale jedine, čo som hltala očami boli čísla strán, so zbožným želaním, nech sa už dostanem bližšie k 390.
Príbehy neboli zďaleka ani vtipne, ani zábavne. Vlastne som sa cítila ako v treťom ročníku, keď sme mali na slovenčine ako povinne citanie Z poľovníckej kapsy. Humor bol miestami veľmi suchy a nútený. Autor a jeho vystupovanie počas cesty mi prišiel neskutočne otravný a sebestredny. Viem si predstaviť, že mu nechýbali ponožky v sandáloch.
A opisy z ciest po Česku? Mám dojem, že o Poľsku som sa dozvedela pomaly viac nového ako o Čechách ;-)
Za mna to boli štyri mesiace premahania sa a nútenia sa do čítania tejto knihy, popri ktorej som stihla dokončiť 15 iných.
PS: som jediná, ktorá by viac ocenila fotografie ako kresby v tejto knihe?
January 29, 2023
Tahle Ládíkovo knížka byla od předchozích čtyř v mnoha ohledech odlišná – ne lepší, ne horší, jiná, a stejně suprová. Typický český humor, nadsázka, odlehčený styl a další pro Láďu charakteristické rysy jsou stále přítomny, více než na cestu samotnou se zde však soustředí na konkrétní místa, která jsou doplněna o pasáže plné obecných faktů i zajímavostí. Pro mě to mělo trochu ten efekt, že se kniha moc nedala číst na posezení a trochu jí místy chyběl spád, což tak ovšem občas bývá i při cestování samotném a kniha to dokonale nahrazovala velkou zásobou informací.
Prázdniny v Česku jsou pro mě osobně jiné také v tom, že jsem se zúčastnil Láďovo přednášky v Budějcích, což stejně jako knihu mohu velmi doporučit. Zároveň si myslím, že pro ty, kteří přicházejí od žánru klasických cestopisů, by díky výše zmíněné jinakosti mohla právě tahle knížka být dobrým prvním Láďovo titulem, do kterého se pustit.
Prázdniny v Česku jsou pro mě osobně jiné také v tom, že jsem se zúčastnil Láďovo přednášky v Budějcích, což stejně jako knihu mohu velmi doporučit. Zároveň si myslím, že pro ty, kteří přicházejí od žánru klasických cestopisů, by díky výše zmíněné jinakosti mohla právě tahle knížka být dobrým prvním Láďovo titulem, do kterého se pustit.
April 15, 2024
Zábavná kniha, neskutočne som sa pobavila! Knihu som si požičala z knižnice v rámci akcie “Mystery Books”, takže som nevedela, do čoho idem. Každopádne som bola veľmi príjemne prekvapená. Mám chuť si prečítať aj jeho ostatné knihy. Vyberal príbehy a lokácie prakticky náhodne, a to sa mi veľmi páčilo. Ukázalo mi to ČR z krásneho pohľadu cestovateľa, ktorý má v záujme sa iba poobzerať, nič neočakáva a rád sa necháva prekvapiť lokáciami a ľuďmi, ktorých stretne. Ďalšie silné pozitívum je mapa na začiatku knihy - v spojení s čítaním mi to rovnako ako aj autorovi upevnilo obraz českej krajiny a pomohlo mi to, ako cudzincovi, ktorý v tejto krajine žije, poznať jej krásny vzhľad a natrvalo si ho zapísať do mysle.
November 9, 2021
Já čtu Láďovo (promiňte mi to jihočeské přivlastňování, jenže tady se vyloženě nabízí) knížky hrozně ráda. Člověk si odpočine, zasměje, a dokonce se i něco nového doví. Máte prostřednictvím knihy možnost vstoupit do rozhovoru s těmi nejzajímavějšími lidmi, které v naší zemičce můžete potkat, zajet na místa, která byste na mapě snad ani nenašli a vyzkoušet si všechny neotřelé zážitky, ke kterým byste se třeba nikdy neodhodlali. Já knížku hodnotím veskrze kladně - co mě ale hodně potěšilo, byla skutečnost, že se v knize nachází zmínka o mém nejdražším městě v Čechách, kde jsem strávila prakticky celé své dospívání, Vimperk. No není to nádhera?
Displaying 1 - 30 of 69 reviews