Autor ve své nové knize popisuje jevy typické pro současnou ruskou společnost a politickou sféru a dokládá je na nedávných událostech. Vysvětluje, proč je prakticky nemožné, aby v Rusku fungovala demokracie, z jakého důvodu v této zemi dochází k policejním represím nebo odkud pramení expanzivní ruská mentalita. Všechny své teze opírá o reálná fakta z minulosti. Při analýze stavu nynějšího státu se tak autor vrací především k sovětské éře, v níž má současné Rusko kořeny. Kromě konkrétních událostí čerpá i z knih či filmů, z vyjádření odborníků a v neposlední řadě z vlastních zkušeností, jež nasbíral za 22 let života v Sovětském svazu. --- Je beznadějné doufat ve změnu Ruska k lepšímu, když to lepší budeme chápat jako přibližování se euroatlantické demokracii. Snažil jsem se v této knize vysvětlit, proč si myslím, že na to již nemá Rusko „Lidi“. Může si za to samo, ale během záchvatů imperiální horečky, kterým podléhají kremelští vůdci a s nimi značná část obyvatelstva, vždy hrozí, že to odnesou nevinní v jiných částech světa. Včetně nás v Česku. Mnozí, kteří v to nevěřili, se snad přesvědčili, že to tak je, po odhalení kauzy Vrbětice.
Veľmi som sa na to tešil, možno preto ma to tak sklamalo. Chcel som analýzu moderného Ruska, z čoho vyrástlo a prečo, ako hovorí autor, nemôže byť iné. Na konci to aj náznakom povedal, ale inak ide vlastne o zbierku epizodických príbehov z Ruska/Sajuzu za posledných sto rokov, najmä potom druhej polovice dvadsiateho storočia.
Niežeby boli zlé alebo zbytočné, to nie, mňa vyložene bavili a dotvorili mi obraz (nejaký mám), ale myslím, že na kniha tohto typu by všetko uvedené spracovať koncepcnejšie, ak nie rovno aj hlbšie. Ale ak ste milovník žánru "ako vyzeral každodenný Sajuz v roku 1972", tak vyložene odporúčam, autorova "oral history" je v tomto zmysle cenná.
Výborná kniha. Měla bych nějaké výtky formálního charakteru (sem tam překlep nebo divně formulovaná věta), ale obsah na jedničku. Uvítala bych víc zdrojů některých tvrzení, ale není to odborná literatura a s takovou je třeba k tomu přistupovat.
Jedna hvězdička navíc za to, že jde (bohužel) o aktuální téma. Zajímavé jsou autorovy osobní zkušenosti a vzpomínky. O Rusku, Sovětském Svazu nebo totalitarismu existují mnohem lepší studie a eseje. Publicistika vhodná pro noviny naráží v knize na své limity.
Nejen pokud vás zajímá současné Rusko, říkáte si proč se tam děje, co se tam v poslední době děje, je tohle povinná četba. A strašně dobře napsaná knížka. 10/10 s hvězdičkou
Jak popsat čtení této knihy? Jedním slovem mrazivé. Není to úplně literatura faktu, jedná se o komentář, trochu žurnalistiky a vzpomínky autora na Sovětský svaz, které spolu tvoří obrázek Ruska za posledních cca 100let. Autor odpovídá na otázku 'Proč je Rusko takové jaké je a nemůže být jiné?' trochu svojsky, snaží se to podpořit dějinami, ve kterých můžete sledovat, že i když se měnil režim nebo lidi, styl vedení této říše byl a pořád zůstává stejný a stejně se jedná i s obyčejným člověkem, nezáleží, jestli se mu říká občan nebo nevolník. Že v Rusku demokracie nikdy neexistovala a aktuálně pořád neexistuje. Že tak velká země se vlastně jinak, než Vůdcem, který prosazuje svoje zájmy silou, vést možná ani nedá. Kniha končí v roce 2021 a doslov k druhému vydání končí v lednu 2022 kdy ještě nevypukla válka na Ukrajině. Už tam se ale vyjadřuje trefně k tomu, co možná bude. Že i kritici Putina jsou už unavení, protože vědí, že jsi udělá co chce, že uvrhne i celý svět do války, a oni s tím nic moc neudělají. Což se částečně stalo. Putin také žije myšlenkou, že RF (nebo vlastně SSSR) je neporazitelná země a všichni se Ruska bojí. Co však popisuje autor je to, jak se bojí Ruska i vlastní občané. Že i když jste sympatizant novodobého Vůdce, i tak nechcete mít opletačky s policií, protože se může stát, že v tom lepším případě skončíte v novodobém lágru, v tom horším vás už nikdy nikdo neuvidí. Jak jsem už napsala, nejedná se úplně o literaturu faktu a ani to tak neberu. Možná jsem čekala větší průzkum mysle řadového ruského občana, ale i když jsem dostala něco jiného, i tak mě to zajímalo, i tak jsem nemohla přestat číst, i když mě ty hrůzy, popsané v knize, ta nespravedlnost, ta bezmoc, vytáčely čím dál tím víc. Oceňuji, že jsem mohla nahlédnout do myšlení člověka, který zažil i totalitní režim i demokracii u nás. Protože pokud by se jednalo o komentář třeba nějakého zahraničního novináře, nemělo by to takové osobní vyznění. Zygar třeba napsal o Putinovém režimu a je to kvalitní žurnalistika, ale Mitrofanov do tématu dostáva mnohem hlubší emoce. Obrázek Ruska tak není jen výčet faktů, po přečtení máte ještě navíc podobné pocity jako autor. A já cítím, že o trochu líp rozumím tomu, proč je Putin u moci a proč mu všechno tak hladce prochází u jeho obyvatel.
Subjektivní pohled autora narozeného v SSSR, žijící už drahnou dobu v Čechách. Nikoliv souvislý historický vývoj. Postřehy z doby Putinovy, utahování šroubů, likvidace opozice, násilí a nespravedlnosti. Od aktivních projevů nespokojenosti, přes strach, po pasivitu a lhostejnost. Anabáze dob minulých, car, prezident, generální tajemník. Rus je člověk krutý. Rusko dodneška jako stát inspirovaný Zlatou Hordou a Cingischánem... centralizace, vůdce je bůh a stojí nad zákonem, politika strachu... a bohužel naděje na změnu už buďto utekla jinam nebo byla zabita. Prostě ne úplně veselá knížka pro tuto dobu. Ale jak vlastně pochopit ty hrůzy, co se teď páchají tichým souhlasem většiny Rusů na Ukrajině?
Dokonalá analýza súčasného Ruska, ktorá nenudí, hoci občas budete mať chuť preskakovať odstavce, lebo slabším povahám je z popisov metodík mučenia na zvracanie. Zvyšok je ale ľahkým štýlom písaná, historicky presne ukotvená, aj keď nie chronologicky usporiadaná séria vysvetlení, prečo je Rusko aké je.
Nie je to veselé čítanie, ale dáva veci do kontextu a umožňuje pochopiť zdanlivé nezmysly pre ľudí, ktorí stále veria, že Rusko je európska krajina s európskou kultúrou. Nuž nie je. Brilantnosť tejto analýzy dokresľuje fakt, že posledné slová druhého vydania autor dopísal v januári 2022. A potom sa udialo to, čo logicky vychádza z jeho knihy...
Povinné čítanie pre všetkých samozvaných politických analytikov.
Mrazík se mi velmi líbil, i když některé části byli velmi mrazivé. Druhé vydání je doplněno doslovem měsíc před invazi Ruska na Ukrajinu. Očekávám tak "druhý" díl, který by se za čas mohl na toto období zaměřit. Autor má skvělý vzhled a pamatuje paralely v minulosti. Vyšší hodnocení mi trochu sráží styl, který je takový "novinářsky sloupkařský". Tedy odlehčený, ale zároveň o vážných tématech. Na konci mi to už úplně nesedlo.
Fundovaný vhled do mentality především současného Ruska. Doporučuji ke čtení každému, koho jen trochu zajímá to, co se děje na východ od nás. Knihu bohužel sráží naprosto příšerná stylistika (typicky složitá, dlouhá souvětí). Prošla vůbec jazykovou úpravou (četl jsem e-knihu)? Vinou toho dávám o hvězdičku méně.
Kniha o současném i minulém Rusku nemá ucelenou strukturu, jde spíš o sled kratších či delších kapitol, které na sebe jen někdy navazují. Mitrofanov hodně skáče od tématu k tématu, často se od počátečního příběhu dostane odbočkou někam hodně daleko, ovšem vždy se vrátí zpět a příběh dokončí. Zajímavé jsou i osobní vzpomínky na jeho vlastní vyrůstání v sovětské realitě.
Po dlouhé době jsem se vrátil k něčemu o Rusku. Mojí poslední knihou byla první ze tří knih Rachmaninové "Studenti, láska, Čeka a smrt". Se zármutkem konstatuji, že zatím vše, co jsem o Rusku četl je depresivní a nenacházím naději, že z toho existuje cesta ven. Z Ruska je Severní Korea bez státního plánování a bohužel s obrovskou rozlohou. Lepší to nebude.
Vyborna knizka, vobec mi neprekazala "anekdotickost" roznych pribehov alebo nejaka chybajuca hlbsia analyza - citatel si urobi celkom farebnu predstavu. Jedine, co mi trochu prekazalo bolo velmi obsirne odbiehanie od temy na rozne vedlajsie prihody. Obsahovo je to vynikajuca knizka.
Saša Mitrofanov napsal jazykem, který je mu vlastní, skvělou knihu o povaze ruského národa bez jakýchkoliv příkras. Některé pasáže jsou surové, stejně tak jako byl stalinský režim a množství příběhů, které čtenáři autenticky přiblíží zmar života v Rusku/ SSSR, umožní čtenáři alespoň částečně pochopit jinakost největší světové země.
As might be expected, current affairs in Russia are not really anything new. The sad thing is that the regime indirectly trains its people to behave inhumanely.
Majú Rusi večný komplex menejcennosti pred Západom? Prečo sú takí krutí? Kde je ruská inteligencia? Mitrofanov so švejkovským vtipom a nadhľadom píše o vážnych veciach a historických faktoch. Je zarážajúce, že vládnucej špičke historicky málokedy záležalo na bežných obyvateľoch Ruska. Od stola nariadili masové geografické presuny ľudí z vidieka do miest, systematické vyhladzovanie kulakov a inteligencie, či budovanie priemyslu na holej lúke. Do zahraničia vyvážali komodity za valuty, pričom doma panoval hladomor a kanibalizmus. Rusko nie je to štát, ktorý existuje pre ľudí, ale ľudia, ktorí existujú pre štát.
Anekdotické, miestami možno až trochu bulvárne rozprávanie o histórii a súčasnosti Ruska vo mne napokon zanechalo obraz o tejto krajine, ktorý najlepšie zhrnula práve posledná veta: "Občas se zdá, že Rusko je povoláno jen k tomu, aby ukázalo celému světu, jak se nemá žít a co se nemá dělat."
Mitrofanova mám rád, neskutečně přesně a krásně steučně umí pojmenovat věci kolem sebe. Knížka ale nic moc nového než nového než kompilaci tweetů do uceleného tectu nepřináší. Resp. je to taková Zubovova historie ruska z rychlíku říznutá Mitrofanovými názory a insighty.