Konec nylonového věku

by Josef Škvorecký

VCHOD DO REPREZENTAČNÍHO DOMU …
„Pomýšlíte na specializaci?“
„Chtěl bych asi zůstat u chirurgie,“ ale pomýšlím spíš na Irenu.
„To je dobrý obor. Já dokončuju otolaryngologickou atestaci.“
„Což je pro něj typický – tam se může pořád v něčem šťourat, viď Otto?“ vnesla Alena do konverzace humorný element a upřela na doktora profesionálně zamilovaný pohled. Celá skupinka se zasmála.
„Alenka nemá pochopení pro vědu,“ pravil neméně žertovně doktor Havel. Humory pokračovaly, ale Sam náhle ucítil, že se na něho někdo dívá. Rychle se rozhlédl po sále, neboť dobře věděl, že telepatie existuje. Bílé, černé a růžové skvrny toalet se otáčely v kaleidoskopu a v jejich středu uviděl Irenu, v černých šatech z lesklého taftu, jak jde přímo k němu, úplně jiná – přesně jak je to popsáno v psychologii – než všechny ostatní, krásná jako sametový ocún z černého jezera, a táhne za sebou otráveně vyhlížejícího Roberta.

…Autor se na mnoha místech dopouští hrubého nevkusu (strana 6, 7, 8 – popis Jiřiny v koupelně, str. 9 – popis neznámé dívky v tramvaji, str. 29–32 – popis manželské scény u Hillmanových, přirovnání „utíká jako březí kráva“ na str. 84 …) Vedle jazykové vulgárnosti je patrno, že jde o scény, které jsou velmi choulostivé, spíše pornografické. Vydání knihy nedoporučuji především s ohledem na špatný vliv, který by mohla mít na mládež…
Tak zněl v roce 1957 cenzurní posudek, který vypracovala plnomocnice tehdejší Hlavní správy tiskového dohledu, a kniha pak mohla vyjít až o jedenáct let později.
Navzdory dnešnímu strašlivému nástupu nových mravokárců a cenzorů nepotřebujeme zatím ke čtení Škvoreckého novely zvláštní povolení. To je dobře, jinak bychom nemohli procítit důvěrný pohled na tápavé kroky čerstvě dospělých dívek a mladíků za vnuceného politicko-společenského zlomu. Nový režim zneplatní osvědčené normy, zvrátí osudy rodin, ke kariérám vyzdvihne bezzásadové oportunisty a hlavním měřítkem lidských kvalit paradoxně učiní materialismus. Pod jeho tlakem budou předčasně zhasínat zášlehy nezištného nadšení a krásné skončí na léta pod botou primitivně užitkového.

Genres: Czech Literature, Fiction

199 pages, Hardcover

First published January 1, 1998

About the author

Josef Škvorecký, CM was a Czech writer and publisher who spent much of his life in Canada. Škvorecký was awarded the Neustadt International Prize for Literature in 1980. He and his wife were long-time supporters of Czech dissident writers before the fall of communism in that country. By turns humorous, wise, eloquent and humanistic, Škvorecký's fiction deals with several themes: the horrors of totalitarianism and repression, the expatriate experience, and the miracle of jazz.

Reviews

[Will · Rating 2 out of 5]

"Sam přestal vnímat jejich žvanění. Vždycky ho trochu rozčilovalo. Mluví o tom jako o hotové věci, ačkoliv tomu nikdo nevěří. Nebo snad jenom já tomu nevěřím? Ne, Irena take. Je to jasný, říkává jediná Irenka. Chyba není v bolševismu, ale v nás. My jsme prolezlí marností, já to vím, ale nemůžu si pomoct. Já vím, že komunismus je skvělá vec, pro devětadevadesát procent lidí skvělá, jenže my patříme do toho jednoho procenta, a pro nás to není. A když bylo Ireně někdy smutno a marnost ji držela a ona naříkala, ze ještě nikdy neviděla moře a už neuvidí, ani se nepovídá do Afriky, těšil ji a říkal, jak to měla ráda: Počkej, však komunisti to prohrajou a naše familie bude mít zas prachy a já to zatáhnu. Pojedem tam všichni, i s Robertem, ale Irena tomu nevěřila, neprohrajou, říkala, komunisti určitě vyhrajou, vždycky vyhrávaj a je to správný, že vyhrajou, a on pak začal rozvíjet svou teorii, vymyšlenou zvlášť pro útěchu smutné Irenky, já vím, že vyhrajou, ale až nakonec, dřív budou ještě načas poražený a tohle století bude americký století, a my si svůj život ještě užijem, uvidíš, Ireno. A po nás ať přijde socialistická potopa a bolševismus a je to samozřejmě správný a nutný, že přijde, ale ať přijde až po nás.

To byly ovšem jen útěšné řeči pro Irenu, když měla mizernou náladu. Potom, sám, se tím však někdy opájel vážně. Američani by přece vyhrát mohli. Patrně by opravdu nebylo správné, aby navždycky, dost toho přečetl a Marx má asi pravdu, to je treba uznat, ale tu příští válku by ještě mohli vyhrát Američani a po ní ať se tady dostane k moci třeba sociální demokracie nebo nějaký osvícený liberalismus, ať je prostě sociální spravedlnost v plné slávě, ale otci ať přitom nechají soukromé sanatorium, abychom mohli mít prachy, jezdit po Evropě, vidět Paříž a tak. Prostě tak nějak to zařídit, aby se nad tím Robert, ze své stranické pozice vševědoucího, ušklíbl jako nad reakcní utopií, a jemu aby to dalo možnost zbavit se Bertíka pro jeho hříchy v prověrkové komisi. Aspoň na deset let. Potom by si snad Irena dala říct. Určitě. Deset let by to nevydržela."

[niky_books · Rating 3 out of 5]

Poměrně čtivé, bylo zajímavé sledovat různé příběhy postav, jejichž pohledy knihu tvoří

[Martin · Rating 3 out of 5]

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Tato útlá knížka určitě nepatří mezi nejlepší Škvoreckého díla, ale čte se dobře. Je to takové příjemné oddychové čtení, i když popisuje odcházející svět pásků a luketek v klimatu nastupujícího komunismu po válce, na konci čtyřicátých let. Ale třeba Prima sezóna, kde se také řeší Škvoreckého lásky, ale v mladším věku a v Náchodě, je dle mého názoru lepší.