What do you think?
Rate this book
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tváří v tvář současné Číně. Vzpomínky, dojmy a osobní prožitky zkušeného novináře.
Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.
Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.
432 pages, Hardcover
First published January 1, 2021
54 people are currently reading
375 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 56 reviews
November 1, 2021
Napřed negativa. Pokud občas čtete zahraniční média, prakticky nic z toho, co Etzler o čínské realitě píše, není žádná novinka. Špehování cizinců, systémová korupce, cenzura, zastrašování, mlácení i fyzická likvidace odpůrců režimu, olympiáda jako propagandistické divadlo, kulturní genocida Tibetu, brutální chudoba většiny populace v rádoby komunistické zemi, kde ale de facto vládne neregulovaný kapitalismus, chudé sdírají z kůže a nedají jim ani veřejně hrazenou zdravotní péči - nic z toho není v roce 2021 nějaké závratné odhalení, o kterém by se nikdy předtím nikde nepsalo, a knížka opravdu trpí tím, že zpětně popisuje události z doby před 10-12 lety. Kdybych to četl tehdy, byl bych u vytržení, ale takhle to bylo hlavně opakování už řečeného a známého.
Jako další mínus mi přijde, že knížka nabízí malé nahlédnutí do Etzlerova osobního života, které mě ale nezajímá, a pak jeho hodnotové soudy, se kterýma se sice ztotožňuju, ale bohužel jsou občas dost repetitivní (zmínka o tom, jací jsou komunisti hajzlové, a že před tím samým, co v Číně prožívá, utíkal z Československa, je snad v každé kapitole). Taky mám z textu pocit, že se spěchalo na jeho dokončení, jelikož zejména druhou polovinu okořeňuje v každé kapitole několik gramatických, stylistických i typografických chyb a překlepů.
Pozitiva: Nahlédnutí do práce freelance novináře a fungování zahraniční redakce ČT/CNN bylo zajímavý a poučný. Nic takovýho jsem předtím neměl možnost vidět a jsem rád, že si to teď dovedu (i když samozřejmě stále povrchně) aspoň trochu představit. Taky díky tomu ještě víc oceňuju práci médií a víc si uvědomuju, kolik za ní často stojí osobního nasazení a odříkání jednotlivců, což v Etzlerově případě platí dvojnásob.
Zároveň musím uznat, že i když jsem se z hlediska faktů nedozvěděl o Čínské realitě moc novýho, číst o tom osobně prožitý reportážní příběh má pochopitelně větší sílu než obecně popisný novinový článek někde v Guardianu. Párkrát jsem nad osudy lidí, které Etzler potkal, skoro až brečel.
Ve výsledku tak přes všechny jmenovaný nedostatky nelituju, že jsem si to koupil a přečetl. Psát knížky asi Etzlerova parketa nebude, ale před jeho schopnostma, nasazením, zápalem a zároveň pokorou klobouk dolů.
Jako další mínus mi přijde, že knížka nabízí malé nahlédnutí do Etzlerova osobního života, které mě ale nezajímá, a pak jeho hodnotové soudy, se kterýma se sice ztotožňuju, ale bohužel jsou občas dost repetitivní (zmínka o tom, jací jsou komunisti hajzlové, a že před tím samým, co v Číně prožívá, utíkal z Československa, je snad v každé kapitole). Taky mám z textu pocit, že se spěchalo na jeho dokončení, jelikož zejména druhou polovinu okořeňuje v každé kapitole několik gramatických, stylistických i typografických chyb a překlepů.
Pozitiva: Nahlédnutí do práce freelance novináře a fungování zahraniční redakce ČT/CNN bylo zajímavý a poučný. Nic takovýho jsem předtím neměl možnost vidět a jsem rád, že si to teď dovedu (i když samozřejmě stále povrchně) aspoň trochu představit. Taky díky tomu ještě víc oceňuju práci médií a víc si uvědomuju, kolik za ní často stojí osobního nasazení a odříkání jednotlivců, což v Etzlerově případě platí dvojnásob.
Zároveň musím uznat, že i když jsem se z hlediska faktů nedozvěděl o Čínské realitě moc novýho, číst o tom osobně prožitý reportážní příběh má pochopitelně větší sílu než obecně popisný novinový článek někde v Guardianu. Párkrát jsem nad osudy lidí, které Etzler potkal, skoro až brečel.
Ve výsledku tak přes všechny jmenovaný nedostatky nelituju, že jsem si to koupil a přečetl. Psát knížky asi Etzlerova parketa nebude, ale před jeho schopnostma, nasazením, zápalem a zároveň pokorou klobouk dolů.
November 14, 2021
Jedna z nejzábavnějších knih, co jsem kdy četla.
Etzler působí jako nafoukaný, sebestředný a do sebe zamilovaný ochlasta, ale svědectví z Číny přivezl fantastické a vzácné. Dnes už tam nezávislí novináři v podstatě nemohou působit a většinu toho, co víte o dnešní Číně, víte proto, že Čína chce, abyste to věděli.
Z Číny se stala všehoschopná a totálně děsivá diktatura, které by se i Orwel lekl. Etzlera sem si vzala s sebou na Tawian, kde právě pobývám a o to intenzivněji jsem čtení prožívala, protože je jen otázkou času, kdy Čína tento svobodný, demokratický a nádherný stát obsadí. A zničí.
Snažit se porozumět tomu, co Čína je, je kruciální, protože zabránit roztahování Číny po celé planetě je náš příští velký úkol. A Etzler k tomu porozumění přispěl.
Etzler působí jako nafoukaný, sebestředný a do sebe zamilovaný ochlasta, ale svědectví z Číny přivezl fantastické a vzácné. Dnes už tam nezávislí novináři v podstatě nemohou působit a většinu toho, co víte o dnešní Číně, víte proto, že Čína chce, abyste to věděli.
Z Číny se stala všehoschopná a totálně děsivá diktatura, které by se i Orwel lekl. Etzlera sem si vzala s sebou na Tawian, kde právě pobývám a o to intenzivněji jsem čtení prožívala, protože je jen otázkou času, kdy Čína tento svobodný, demokratický a nádherný stát obsadí. A zničí.
Snažit se porozumět tomu, co Čína je, je kruciální, protože zabránit roztahování Číny po celé planetě je náš příští velký úkol. A Etzler k tomu porozumění přispěl.
March 3, 2022
Výborná kniha. Doporučuju každému, koho zajímá současná Čína očima někoho, kdo tam strávil několik let a vzhledem k povaze své práce neměl klapky na očích. Doufám, že časem přibude i další díl.
November 23, 2023
Skvělý čtení, zas úplně odlišný žánr, než běžně čtu. Upřímný, syrový, dobrodružný, poutavý a plný humoru!
September 29, 2021
Podobně jako předchozí Tomášova kniha celkem divoká jízda plná příběhů a historek z Číny, kterých se v češtině mnoho nenajde. Podle množství zmínek o alkoholu v nejrůznějších formách a množství se skoro divím, že se vydání knihy ve zdraví dočkal. Těším se na pokračování.
January 11, 2022
Naprostá paráda. Nejsem si jistá, jestli v letošním roce tuhle knihu něco překoná. Tomáš Etzler osobním způsobem popisuje svoji zkušenost jako zahraniční novinář v Číně. Kniha plná tragických příběhů je díky lehkosti a humoru mnohem stravitelnější. V kontextu blížící se zimní olympiády je velmi zajímavá jedna z posledních kapitol, kde Etzler popisuje svoji zkušenost z olympiády v Pekingu v roce 2008.
PS: Kniha je ještě o to speciálnější, jelikož to byl vánoční dárek od mých rodičů, kteří se do mého vkusu naprosto trefili (a já tak překonala několik měsíců trvající čtecí krizi).
PS: Kniha je ještě o to speciálnější, jelikož to byl vánoční dárek od mých rodičů, kteří se do mého vkusu naprosto trefili (a já tak překonala několik měsíců trvající čtecí krizi).
April 15, 2024
Not great not terrible... Audioknížka načtená samotným autorem je dost zajímavá, ale jinak na tom moc zajímavého nebylo. Čína = bad, tomu všichni rozumíme, pokrytectví, smog a zaostalost jsou všudypřítomné. Ale chybí hlubší postava autora, referuje o Číně novinářsky, rozebírání svého běžného života se nevěnuje, jeho názory nebo minulost rozebíraná není, kromě občasných výkřiků, jak nenávidí komunisty. Čekala jsem víc.
January 3, 2023
Tomáš má neskutečné charisma a čiší to i z příběhů, které popisuje. Vše má spád a je to autentické, člověk chce vědět víc a víc. Moc díky za sepsání těchto vzpomínek a doufám, že přibudou další knihy.
January 24, 2024
Nejlepší náhled pod pokličku autoritářské Říše středu, jaký bych si mohl přát. Extrémně informativní, bez obalu, napínavé, šokující. Jen poslední kapitolu o Pákistánu si pan Etzler mohl nechat na jinou knihu - i když byla také nesmírně zajímavá, s Čínou už neměla nic společného.
September 8, 2022
Obsahovo výborné, ale miestami mi to rozprávanie prišlo ťažkopádne so sklonom k cykleniu a nadbytočnému vysvetľovaniu. K ďalšiemu dielu by bolo fajn zohnať lepšieho editora.
April 18, 2022
"Bezmoc ochromuje. A absolutní bezmoc ochromuje absolutně."
Knížky jsem přečetl jedním dechem a vřele ji doporučuji každému. Nabízí fascinující pohled nejen na realitu života v Číně, ale také pohled do zákulisí práce novináře.
Z míry nespravedlnosti a bizarnosti života obyčejných lidí v komunistickém čínském systému se mi dělalo úzko, ale rozhodně jsem si rozšířil obzory.
Také byl pro mě nesmírně inspirativní "can-do attitude" pana Etzlera, který si dokázal poradit i v extrémně náročných situacích.
Těším se na druhý díl!
Knížky jsem přečetl jedním dechem a vřele ji doporučuji každému. Nabízí fascinující pohled nejen na realitu života v Číně, ale také pohled do zákulisí práce novináře.
Z míry nespravedlnosti a bizarnosti života obyčejných lidí v komunistickém čínském systému se mi dělalo úzko, ale rozhodně jsem si rozšířil obzory.
Také byl pro mě nesmírně inspirativní "can-do attitude" pana Etzlera, který si dokázal poradit i v extrémně náročných situacích.
Těším se na druhý díl!
January 11, 2025
Zcela strhující, děsivé a na vhodných místech i vtipné. Člověk tak nějak tuší, že v Číně to pro Evropana není žádná pohodička, ale vidět to černé na bílém stojí za to.
Jediné, co bych vytkla, je absence časové osy. Občas jsem se ztrácela v chronologii.
Jediné, co bych vytkla, je absence časové osy. Občas jsem se ztrácela v chronologii.
May 3, 2022
Opravdu velmi čtivá kniha. Pan Etzler je nejen skvělý novinář, ale i skvělý spisovatel. Z celé knihy je znát jeho zaujetí a láska k práci, kterou dělá.. Poutavé čtení, které mi přiblížilo práci novináře v terénu. Měl by si ji přečíst každý! Jen škoda, že v knize nebyly fotky.
November 8, 2022
Štyri hviezdy za obsah, plus jedna za úžasnú novinársku prácu v krajine, ktorá všetkými prostriedkami takúto prácu znemožňuje. Strašne dlho mi to trvalo dočítať, bolo tam príliš veľa popisov a detailov ako niekam cestovali a robili reportáž, a menej sústredenia na samotný obsah. Zaslúžilo by to veru lepšieho editora. Každopádne veľmi zaujímavé čítanie.
June 22, 2022
Klady:
1) kniha představuje fascinující a nevšední vhled do života v Číně, od popisů života pastevců na náhorních plošinách širšího Tibetu, až po vysoce politická témata. Potěšilo mne i popisované období, protože jsem Čínu krátce navštívila jako turista v roce 2010;
2) pohled "pod pokličku" novinářského řemesla.
Zápory:
1) nedostatečná redakční práce - nevím, zda si autor nenechal do knihy ze strany nakladatelství více zasahovat, nebo zda byla kniha spíchnutá "narychlo", ale potřebovala drsnějšího a pečlivějšího redaktora. Řada pasáží byla repetitivních, kniha místy působila zbytečně chaoticky a narazila jsem i na řadu překlepů a chyb. Nebála bych se i škrtat, např. neustálé zmínky o pivu/chuti na pivo, které považuji pro vhled do práce novináře v Číně za docela zbytečné.
Nerozhodná jsem stran zahrnutí popisu výbuchu Mariottu v Islámábádu - zaujal mne, protože naše rodina znala pana Ždárka, nicméně myslím, že do knihy, která se jinak zabývá čistě Čínou, tato kapitola nepatří a mohla se stát např. součástí dalšího dílu.
2) příliš přítomná osobní rovina / subjektivní soudy - několikrát jsem měla kvůli tomu chuť knihu odložit, což by byla škoda, ale myslím, že pro zpracovávané téma by klidně bylo možné řadu osobních komentářů proškrtat. Nemyslím historky z cest apod., nýbrž zmínky o tom, zda byla Barbara dobrá v posteli, že je pan Etzler moc velké novinářské eso na to absolvovat školení BOZP apod.
Každý, komu jsem tyto výňatky četla, potvrdil, že je autor tak trochu arogantní blbec. Umí být empatický ve velkých věcech jako je utrpení či chudoba, ale v malých vůbec*. Nicméně svoji práci zřejmě dělá dobře a rozhodně s chutí.
Tuto připomínku nevztahuji k závěrečnému osobnímu intermezzu - myslím, že obsahovalo vše důležité a mohlo zcela suplovat ostatní, v knize obsažené poznámky čistě osobního rázu.
* Několik příkladů:
a) již zmíněný údiv autora nad tím, že oproti Americe je třeba v Čechách absolvovat vstupní lékařskou prohlídku a školení BOZP/PO:
Česká televize zde pouze plnila svoji zákonnou povinnost. Věřím, že pravidelná školení BOZP v mnoha společnostech pomáhají předcházet pracovním úrazům a že vstupní lékařské prohlídky mohou vyhmátnout zaměstnance, pro které je nějaká práce ze zdravotního hlediska nevhodná nebo kteří k ní potřebují přizpůsobit podmínky, aniž by svoje citlivé zdravotnické informace museli zaměstnanci poskytovat přímo zaměstnavatelům. Druhá otázka je, zda jsou samotná školení BOZP vykonávaná kvalitně, nicméně zpochybňovat jejich existenci jako důkaz české malosti považuji za pro knihu typickou ukázku autorovy neznalosti a arogance právě v oněch malých věcech.
Mimochodem, je to smutné, ale i konstatování "zjevného" (např. že je třeba volat při požáru, že "hoří") má při takových školeních svůj důvod - stává se, že se zaměstnanec v práci zraní a žaluje zaměstnavatele, že ho řádně nevyškolil a tyto zjevné věci mu neřekl. Výsledkem jsou proto školení, která tyto věci raději také zahrnují.
b) znechucení autora, že v době zemětřesení nechce obyčejný Číňan převézt na místo novináře CNN. Bylo by daleko lepší pouze popsat situaci (z čehož bychom stejnak pochopili, že to autora zarazilo a naštvalo) a nechat každého, ať si na ni udělá každý názor sám. Dokážu pochopit, že běžný Číňan zpracovávaný propagandou nechce ani v době zemětřesení, kdy má problémů nad hlavu, v zemi zaměstnance nenáviděných médií, protože může předpokládat, že toho nějakým způsobem zneužijí. Nevím, zda je tou správnou osobou, na kterou se v tomto případě zlobit.
1) kniha představuje fascinující a nevšední vhled do života v Číně, od popisů života pastevců na náhorních plošinách širšího Tibetu, až po vysoce politická témata. Potěšilo mne i popisované období, protože jsem Čínu krátce navštívila jako turista v roce 2010;
2) pohled "pod pokličku" novinářského řemesla.
Zápory:
1) nedostatečná redakční práce - nevím, zda si autor nenechal do knihy ze strany nakladatelství více zasahovat, nebo zda byla kniha spíchnutá "narychlo", ale potřebovala drsnějšího a pečlivějšího redaktora. Řada pasáží byla repetitivních, kniha místy působila zbytečně chaoticky a narazila jsem i na řadu překlepů a chyb. Nebála bych se i škrtat, např. neustálé zmínky o pivu/chuti na pivo, které považuji pro vhled do práce novináře v Číně za docela zbytečné.
Nerozhodná jsem stran zahrnutí popisu výbuchu Mariottu v Islámábádu - zaujal mne, protože naše rodina znala pana Ždárka, nicméně myslím, že do knihy, která se jinak zabývá čistě Čínou, tato kapitola nepatří a mohla se stát např. součástí dalšího dílu.
2) příliš přítomná osobní rovina / subjektivní soudy - několikrát jsem měla kvůli tomu chuť knihu odložit, což by byla škoda, ale myslím, že pro zpracovávané téma by klidně bylo možné řadu osobních komentářů proškrtat. Nemyslím historky z cest apod., nýbrž zmínky o tom, zda byla Barbara dobrá v posteli, že je pan Etzler moc velké novinářské eso na to absolvovat školení BOZP apod.
Každý, komu jsem tyto výňatky četla, potvrdil, že je autor tak trochu arogantní blbec. Umí být empatický ve velkých věcech jako je utrpení či chudoba, ale v malých vůbec*. Nicméně svoji práci zřejmě dělá dobře a rozhodně s chutí.
Tuto připomínku nevztahuji k závěrečnému osobnímu intermezzu - myslím, že obsahovalo vše důležité a mohlo zcela suplovat ostatní, v knize obsažené poznámky čistě osobního rázu.
* Několik příkladů:
a) již zmíněný údiv autora nad tím, že oproti Americe je třeba v Čechách absolvovat vstupní lékařskou prohlídku a školení BOZP/PO:
Česká televize zde pouze plnila svoji zákonnou povinnost. Věřím, že pravidelná školení BOZP v mnoha společnostech pomáhají předcházet pracovním úrazům a že vstupní lékařské prohlídky mohou vyhmátnout zaměstnance, pro které je nějaká práce ze zdravotního hlediska nevhodná nebo kteří k ní potřebují přizpůsobit podmínky, aniž by svoje citlivé zdravotnické informace museli zaměstnanci poskytovat přímo zaměstnavatelům. Druhá otázka je, zda jsou samotná školení BOZP vykonávaná kvalitně, nicméně zpochybňovat jejich existenci jako důkaz české malosti považuji za pro knihu typickou ukázku autorovy neznalosti a arogance právě v oněch malých věcech.
Mimochodem, je to smutné, ale i konstatování "zjevného" (např. že je třeba volat při požáru, že "hoří") má při takových školeních svůj důvod - stává se, že se zaměstnanec v práci zraní a žaluje zaměstnavatele, že ho řádně nevyškolil a tyto zjevné věci mu neřekl. Výsledkem jsou proto školení, která tyto věci raději také zahrnují.
b) znechucení autora, že v době zemětřesení nechce obyčejný Číňan převézt na místo novináře CNN. Bylo by daleko lepší pouze popsat situaci (z čehož bychom stejnak pochopili, že to autora zarazilo a naštvalo) a nechat každého, ať si na ni udělá každý názor sám. Dokážu pochopit, že běžný Číňan zpracovávaný propagandou nechce ani v době zemětřesení, kdy má problémů nad hlavu, v zemi zaměstnance nenáviděných médií, protože může předpokládat, že toho nějakým způsobem zneužijí. Nevím, zda je tou správnou osobou, na kterou se v tomto případě zlobit.
January 7, 2023
Musím říct, že i když hodnotím knížku velmi kladně, Novinářem v Číně bylo pro mě trochu rozporuplné čtení. Na jedné straně mi osobnost autora, která přetéká z každé stránky knihy, velmi nesedí a asi bychom v reálu kamarádi nebyli, i když paradoxně sdílíme docela dost hodnot. Na straně druhé není pochyb, že Etzler je velmi dobrý vypravěč a samozřejmě má k tomu neskutečně působivý materiál.
Podtitul knihy je trošičku melodramatický a úplně neodráží to, co jsem si o obsahu knihy myslela. Etzler tím nechce úplně říct, že pracovat v Číně je pro novináře čisté šílenství. Naopak často opakuje v knize, že Čína společně s Ruskem a válečnými zónami jsou pro seriózní novináře největší výzvy. Dle toho, co jsem z knížky vyčetla, se ten podtitul týká spíše jeho osobního života a odchodu ze CNN, což v knize zmiňuje několikrát, vždy s lítostí. Ale tohle mi asi prodal nejméně. Nepochopila jsem úplně jeho postoj, kdy dookola opakoval, že nastoupit do ČT byla chyba. Hlavně pokud mu i průkazka novináře ČT v mnoha situacích docela ulehčila existenci. Na tohle mi tam chyběli argumenty, navíc ještě ke všemu odchod vysvětloval tím, že chtěl víc klidu, větší stabilitu a konečně založit rodinu a nic z toho by v CNN dle vlastních slov ještě dlouho neměl.
Co se týče zážitků z práce novináře, z natáčení reportáží, z celého procesu od nacházení témat, přes navazování kontaktů až po postprodukci, všechno z toho bylo pro mě nové a rozhodně zajímavé. Jak už jsem psala, Etzler funguje velmi dobře jako vypravěč a několikrát mě doslova pár větami dokázal málem rozbrečet. Na začátku jsem si myslela, že zpracoval mnohem větší časový úsek, jedná se ale jen o asi tři roky práce v Číně. Vyskytuje se tu pro reportéry tak typické skákání v čase, které mi na začátku trochu vadilo. V kapitole o olympiádě (předposlední v knize) jsem ale pochopila, proč tomu tak bylo. Během pasáže, kde čeští papaláši chválí Čínu a Etzler si klepe na čelo, že se všichni nechali obelhat pozlátkem olympiády, jsem pochopila, že jsem potřebovala poznat všechny jeho zážitky a s tím spojené pocity abych stejně jako on mohla být znechucená až nasraná z toho, jak jsou ti ostatní slepí vůči skutečnému životu v Číně. Rovněž jsem si říkala jak můžou být tak hloupí, že si s Etzlerem ani pořádně o životě v Číně nepromluví, když mají tak skvělou příležitost poznat to z první ruky.
Spojení reportážní literatury a cosi jako memoáru na mě rozhodně zafungovalo a vždy, když jsem vzala knížku do ruky mě čtení kompletně pohltilo. Etzlerovo vyprávění je faktické a trošku syrové, rozhodně si nebere servítky. Celkově to není žádný poetický text, i když se hezky dokáže rozplývat nad krásou Himálají nebo citlivě popisuje smrt desítek tisíc dětí a bolest jejich rodičů. Stejně jako mluvenou češtinu potřebuje myslím učesat i svůj písemný projev, ale obsah nějaké ty malé nedostatky bohatě vyvažuje.
Ze závěru mám pocit, že se chystá další kniha a já jsem teda už teď zvědavá.
Podtitul knihy je trošičku melodramatický a úplně neodráží to, co jsem si o obsahu knihy myslela. Etzler tím nechce úplně říct, že pracovat v Číně je pro novináře čisté šílenství. Naopak často opakuje v knize, že Čína společně s Ruskem a válečnými zónami jsou pro seriózní novináře největší výzvy. Dle toho, co jsem z knížky vyčetla, se ten podtitul týká spíše jeho osobního života a odchodu ze CNN, což v knize zmiňuje několikrát, vždy s lítostí. Ale tohle mi asi prodal nejméně. Nepochopila jsem úplně jeho postoj, kdy dookola opakoval, že nastoupit do ČT byla chyba. Hlavně pokud mu i průkazka novináře ČT v mnoha situacích docela ulehčila existenci. Na tohle mi tam chyběli argumenty, navíc ještě ke všemu odchod vysvětloval tím, že chtěl víc klidu, větší stabilitu a konečně založit rodinu a nic z toho by v CNN dle vlastních slov ještě dlouho neměl.
Co se týče zážitků z práce novináře, z natáčení reportáží, z celého procesu od nacházení témat, přes navazování kontaktů až po postprodukci, všechno z toho bylo pro mě nové a rozhodně zajímavé. Jak už jsem psala, Etzler funguje velmi dobře jako vypravěč a několikrát mě doslova pár větami dokázal málem rozbrečet. Na začátku jsem si myslela, že zpracoval mnohem větší časový úsek, jedná se ale jen o asi tři roky práce v Číně. Vyskytuje se tu pro reportéry tak typické skákání v čase, které mi na začátku trochu vadilo. V kapitole o olympiádě (předposlední v knize) jsem ale pochopila, proč tomu tak bylo. Během pasáže, kde čeští papaláši chválí Čínu a Etzler si klepe na čelo, že se všichni nechali obelhat pozlátkem olympiády, jsem pochopila, že jsem potřebovala poznat všechny jeho zážitky a s tím spojené pocity abych stejně jako on mohla být znechucená až nasraná z toho, jak jsou ti ostatní slepí vůči skutečnému životu v Číně. Rovněž jsem si říkala jak můžou být tak hloupí, že si s Etzlerem ani pořádně o životě v Číně nepromluví, když mají tak skvělou příležitost poznat to z první ruky.
Spojení reportážní literatury a cosi jako memoáru na mě rozhodně zafungovalo a vždy, když jsem vzala knížku do ruky mě čtení kompletně pohltilo. Etzlerovo vyprávění je faktické a trošku syrové, rozhodně si nebere servítky. Celkově to není žádný poetický text, i když se hezky dokáže rozplývat nad krásou Himálají nebo citlivě popisuje smrt desítek tisíc dětí a bolest jejich rodičů. Stejně jako mluvenou češtinu potřebuje myslím učesat i svůj písemný projev, ale obsah nějaké ty malé nedostatky bohatě vyvažuje.
Ze závěru mám pocit, že se chystá další kniha a já jsem teda už teď zvědavá.
November 5, 2025
Kniha českého reportéra o jeho pôsobení v Číne. Áno, pracuje hlavne pre CNN, ale zároveň aj pre ČT a niekedy aj pre iné televízie. Získal aj niekoľko novinárskych nominacií a ocenení. Zaujímavé, že si vybral práve túto komunistickú krajinu s donášačmi, neskutočnou byrokraciou, znečistením, políciou a obrovskými rozdielmi medzi mestami i vidiekom, medzi jednotlivými oblasťami. Prirovnáva ju dokonca až k vojnovej zóne (s ktorými má nespočetné skúsenosti). Skočil hrr do nového vzťahu a presťahoval sa do mesta, ktoré má nonstop smog a totálne znečistené ovzdušie, nie sú tam koncerty a výstavy, či kde nemá možnosť liezť po horách. Hovorí najmä o ľudských osudoch; nielen o Tibeťanoch, či olympijonikoch a ich potemkinovskej dedine, či výcviku mladých gymnastov, ale aj o obyčajných roľníkoch či robotníkov postihnutých brutálnym znečistením, korupciou a chudobou. Oproti tomu dáva do kontrastu prudko sa rozvíjajúce mestá, stavby i diaľnice - ktoré napredujú práve vďaka enomnému množstvu ľudských zdrojov. Toto hlavne ženie čínsku ekonomiku vpred. Že majú k dispozícii masy, ktoré naženú do roboty 24/7, nech to stojí, ale rýchlo. Bol korešpondentom v Himalájach pri vynesení olympijskej pochodne, hľadal a hovoril s ľuďmi žijúcimi v rakovinovej dedine, kde boli totálne pokryté povrchy uhoľným prachom dokonca aj v skrinkách v bytoch, točil následky ničivého zemetrasenia a hlavne hovoril o zrútených školách, kde zahynulo množstvo detí (a to pri politike jedného dieťaťa bolo pre rodiny devastačné). Pri stavbe škôl sa šetrilo na stavebných materiáloch, komunistickí papaláši si svoje z daných peňazí samozrejme uliali (nakúpili autá, byty, či otvorili si vlastné obchody, nech im zarábajú) a po zemetrasení a následných protestoch a volaniach po vyšetrovaní sa to ututlalo. Smútiacich rodičov prenasleduje polícia, zabraňuje im dokonca aj prísť na miesto kvôli pietnej spomienke po rokoch… To nevymyslíš, to je čistý totalitný štát. A aby toho nebolo málo, dostane sa aj k presídľovaniu Tibeťanov do sídlisk, pôvodne sebestační pastieri tam v osamotených satelitoch len tak žalostne prežívajú bez práce, bez sľúbených vymožeností ako vodovod a pod.. A pomaly sa takto ničí ich kultúra, jazyk, dejiny…
Autor má akreditáciu zahraničného novinára, ale aj tak mu zabavujú natočený materiál, občas ho zatknú a vypočúvajú. Žije v permanentnej pohotovosti. Naučil sa to skrývať, tají identitu svojich spolupracovníkov a ide ďalej. Reportuje o severokórejských utečencoch, o protestoch a demonštráciách tibetských mníchov, ale aj o dravých podnikateľoch, či šikovných architektoch.
Menej spomína svoj osobný život, viac to, čo popíjal, kedy a s kým. Úprimne, nepozerám TV, takže mi je jeho tvár pomerne neznáma, Áno, v niektorých častiach sa opakuje, ale knihu som nečítala na jedno posedenie, takže mi to nevadilo. A určite sa pozriem aj na ďalšie pokračovanie, bolo to zaujímavé, kam sa chlapec z Ostravy dostal.
Autor má akreditáciu zahraničného novinára, ale aj tak mu zabavujú natočený materiál, občas ho zatknú a vypočúvajú. Žije v permanentnej pohotovosti. Naučil sa to skrývať, tají identitu svojich spolupracovníkov a ide ďalej. Reportuje o severokórejských utečencoch, o protestoch a demonštráciách tibetských mníchov, ale aj o dravých podnikateľoch, či šikovných architektoch.
Menej spomína svoj osobný život, viac to, čo popíjal, kedy a s kým. Úprimne, nepozerám TV, takže mi je jeho tvár pomerne neznáma, Áno, v niektorých častiach sa opakuje, ale knihu som nečítala na jedno posedenie, takže mi to nevadilo. A určite sa pozriem aj na ďalšie pokračovanie, bolo to zaujímavé, kam sa chlapec z Ostravy dostal.
March 4, 2023
Pokud jste už někdy narazili na rozhovory, reportáže nebo texty od Tomáše Etzlera, výsledek vás nemůže překvapit. Je drsně upřímný, a to k sobě samému, i tématům, na které se zaměřuje. Je stoprocentně oddaný své práci a výsledky tomu odpovídají. A komunismus (i s ním spojené režimy) nesnáší tak moc, že na něj nadává, kde chodí. Tato knížka rozhodně není výjimkou.
Je rozhodně zajímavé dozvídat se podrobnosti o zákulisí novinářské práce přímo v Pekingu, na všech možných výjezdech do různých koutů Číny i okolních zemí. Je o to zajímavější, pokud kniha zabrouzdává do témat ne tolik medializovaných a propíraných. Na venkov mezi chudinu, mezi černé (doslova) uhelné doly, do nedokončených vesnic sestěhovávaných nomádů. Podrobné a zasvěcené pohledy do Číny, která je nám v mnoha tématech kulturně vzdálená, jsou vždy vítané.
Jen mi přijde, že knize chybí nějaké silnější zarámování. Jde primárně o deník novináře? Nebo snahu poodkrýt závoj práce v Číně? Sepsat ta nejzajímavější témata, na která autor během své práce narazil? Začátek je velmi osobní a upřímný. Většina knihy je ale spíše profesní a vyloženě jde po tehdy zpracovávaných tématech. Sem tam se ale objevují různá zamyšlení, rozhovory, doplnění... Nic není špatné, to rozhodně ne. Bez jasného směřování to ale geniality např. knihy Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna nedosahuje. Čemuž nepomáhá ani to, že kniha končí bez nějakého uzavření. Jde tušit, že bude navazovat druhý díl, ale v úvodu ani závěru to není zmíněné. Najednou prostě po plnohodnotné kapitole přijde "intermezzo" a drobná návnada na to, že bude ještě hůř. Přijdu si však trochu oklamán, čekal jsem to vše v jednom balení.
Knihu jsem sice poslouchal v audioverzi, tu tištěnou jsem si ale kdysi pořídil jako podporu autorovi (pěkně první vydání i s podpisem). Když jsem proto ze zájmu souběžně s poslechem i listoval, překvapila mě absence doplňujících fotografií (s výjimkou graficky upravených úvodů kapitol). Což je v případě textu zaměřeného hlavně na práci pro televizi, tedy činnosti s výstupy skoro výsostně vizuálními, jako by mu něco chybělo.
Je rozhodně zajímavé dozvídat se podrobnosti o zákulisí novinářské práce přímo v Pekingu, na všech možných výjezdech do různých koutů Číny i okolních zemí. Je o to zajímavější, pokud kniha zabrouzdává do témat ne tolik medializovaných a propíraných. Na venkov mezi chudinu, mezi černé (doslova) uhelné doly, do nedokončených vesnic sestěhovávaných nomádů. Podrobné a zasvěcené pohledy do Číny, která je nám v mnoha tématech kulturně vzdálená, jsou vždy vítané.
Jen mi přijde, že knize chybí nějaké silnější zarámování. Jde primárně o deník novináře? Nebo snahu poodkrýt závoj práce v Číně? Sepsat ta nejzajímavější témata, na která autor během své práce narazil? Začátek je velmi osobní a upřímný. Většina knihy je ale spíše profesní a vyloženě jde po tehdy zpracovávaných tématech. Sem tam se ale objevují různá zamyšlení, rozhovory, doplnění... Nic není špatné, to rozhodně ne. Bez jasného směřování to ale geniality např. knihy Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna nedosahuje. Čemuž nepomáhá ani to, že kniha končí bez nějakého uzavření. Jde tušit, že bude navazovat druhý díl, ale v úvodu ani závěru to není zmíněné. Najednou prostě po plnohodnotné kapitole přijde "intermezzo" a drobná návnada na to, že bude ještě hůř. Přijdu si však trochu oklamán, čekal jsem to vše v jednom balení.
Knihu jsem sice poslouchal v audioverzi, tu tištěnou jsem si ale kdysi pořídil jako podporu autorovi (pěkně první vydání i s podpisem). Když jsem proto ze zájmu souběžně s poslechem i listoval, překvapila mě absence doplňujících fotografií (s výjimkou graficky upravených úvodů kapitol). Což je v případě textu zaměřeného hlavně na práci pro televizi, tedy činnosti s výstupy skoro výsostně vizuálními, jako by mu něco chybělo.
November 14, 2021
Velké knižní zklamání. Ač pan Etzler má neuvěřitelné množství zkušeností, zážitků a profesních úspěchů, jeho druhá kniha “Novinářem v Číně” je spíše osobním žalozpěvem na osobní nespokojenost než přiblížení tak unikátní zkušenosti, jako je práce novináře v Číně.
Kniha je velmi neucelená, autor odkazuje na události, které popisuje zcela náhodně, kdy nevíte jestli ještě přijdou nebo už popsány byly. Události (většího či menšího významu, které autor v Číně zažil, by byly samy o sobě nosné, ale jsou doslova ušlapány hodnotícími soudy autora (ano, chápeme, že čínští policisté/komunisté jsou hajzlové od první kapitoly), zcela nepodstatnými detaily (tři strany popisu cesty autem, který není absolutně o ničem) a poznámkami o autorově vztahu k alkoholu.
Zmíněna repetetivnost byla opravdu zarážející, obzvláště, když každý mikropříběh v rámci každé kapitoly se neobešel bez detailního popisu, jak autor sháněl alkohol, případně jak by danou situaci nezvládl, kdyby si nedal několik piv a následně neodpadl.
Vše výše uvedené zcela zastiňuje události, které autor zažil. O Číně jako celku, o jednotlivých provinciích, kultuře nebo lidech se nic nového nedozvíte. O pivu snow, kořalce, pohrdání Čínou, vychvalování nadřízených v cnn, pohrdání českou malostí a cenách, které autor získal, si přečtěte naopak zevrubně a opakovaně.
Zklamání. Reálie Činy jsou i tak zajímavé, ale než číst jednu kapitolu teto knihy, vždy bude lepší volba si pustit jakýkoliv cestopis Lukáše Codra na YouTube. O Číně se dozvíte více, a nikdo se tam neopijí do němoty s čínskými komunisty.
Kniha je velmi neucelená, autor odkazuje na události, které popisuje zcela náhodně, kdy nevíte jestli ještě přijdou nebo už popsány byly. Události (většího či menšího významu, které autor v Číně zažil, by byly samy o sobě nosné, ale jsou doslova ušlapány hodnotícími soudy autora (ano, chápeme, že čínští policisté/komunisté jsou hajzlové od první kapitoly), zcela nepodstatnými detaily (tři strany popisu cesty autem, který není absolutně o ničem) a poznámkami o autorově vztahu k alkoholu.
Zmíněna repetetivnost byla opravdu zarážející, obzvláště, když každý mikropříběh v rámci každé kapitoly se neobešel bez detailního popisu, jak autor sháněl alkohol, případně jak by danou situaci nezvládl, kdyby si nedal několik piv a následně neodpadl.
Vše výše uvedené zcela zastiňuje události, které autor zažil. O Číně jako celku, o jednotlivých provinciích, kultuře nebo lidech se nic nového nedozvíte. O pivu snow, kořalce, pohrdání Čínou, vychvalování nadřízených v cnn, pohrdání českou malostí a cenách, které autor získal, si přečtěte naopak zevrubně a opakovaně.
Zklamání. Reálie Činy jsou i tak zajímavé, ale než číst jednu kapitolu teto knihy, vždy bude lepší volba si pustit jakýkoliv cestopis Lukáše Codra na YouTube. O Číně se dozvíte více, a nikdo se tam neopijí do němoty s čínskými komunisty.
October 10, 2023
Kdo ví, kde budu zítra, kniha rozhovorů Jindřicha Šídla s Tomášem Etzlerem, kterou jsem rozposlouchala hned po Szantově Izrastině, je výrazný propad dolů, a autoři za to ani moc nemůžou - samostatně je to vlastně dost dobrý rozhovor mapující dosti zajímavý život zahraničního reportéra. Jenomže namluvená je trochu hůř, je trochu příliš zaměřená na Tomáše Etzlera a na to, jaký je borec – něco, co se v knize Jakuba Szántó vlastně prakticky nevyskytuje atd. Malé rozdíly, které však výtečnost předchozího poslechu nespravedlivě zvýrazní.
Ještě teda abych nehaněla: Šídlovi i Etzlerovi je perfektně rozumět, v knize nejsou přežblebty apod., ale je z toho cítit, že se tak úplně nerozhodli, jestli má jít o přiznaně čtený text nebo o sehraný, jakoby živý rozhovor. Ani jedno by asi nebylo špatně, ale výrazné změny ve vyznění jednotlivých odstavců z toho dělají poněkud kočkopsí záležitost. A zrovna tak nechci tvrdit, že Etzler ve skutečnosti borec není... už tím, co všechno má za sebou, jak se vlastně několikrát znova vypracoval v různých disciplínách, různých zemích. U něj s IQ 6000 učitelů tělocviku fakt nepochodíte. Nicméně asi jako u namlouvání knihy měl sehrát výraznější roli režisér, u textu samého by se vyplatil důsledný redaktor, který by jej překopal v duchu hesla "show, don't tell".
Ještě teda abych nehaněla: Šídlovi i Etzlerovi je perfektně rozumět, v knize nejsou přežblebty apod., ale je z toho cítit, že se tak úplně nerozhodli, jestli má jít o přiznaně čtený text nebo o sehraný, jakoby živý rozhovor. Ani jedno by asi nebylo špatně, ale výrazné změny ve vyznění jednotlivých odstavců z toho dělají poněkud kočkopsí záležitost. A zrovna tak nechci tvrdit, že Etzler ve skutečnosti borec není... už tím, co všechno má za sebou, jak se vlastně několikrát znova vypracoval v různých disciplínách, různých zemích. U něj s IQ 6000 učitelů tělocviku fakt nepochodíte. Nicméně asi jako u namlouvání knihy měl sehrát výraznější roli režisér, u textu samého by se vyplatil důsledný redaktor, který by jej překopal v duchu hesla "show, don't tell".
May 3, 2024
Během prvních kapitol jsem byla vcelku zhnusená samotným autorem, nebo spíše jsem se s ním silně nedokázala ztotožnit a s pozdviženým obočím jsem kroutila hlavou a říkala si, co to povídá (audioverze) za nesmysly a jestli je vůbec zdravý a normální. Nedokázala jsem ani trochu pochopit, proč činí taková (pro mě) nesmyslná životní rozhodnutí. Nicméně jsem v poslouchání pokračovala a netrvalo to ani tak dlouho a autor si u mě velice rychle vybudoval silný respekt (nikoliv však sympatie, ale to je naprosto v pořádku).
Respekt získal za kreativní řešení různých stresových situací spojených s novinářskou prací v Číně, za zajímavé a nápadité reportáže, množství odváděné práce,..
Kniha mě moc bavila, líbilo se mi její chronologické a také logické uspořádání. Oceňuji uvádění historických kontextů, porovnávání situací v Číně v době jeho působení se současnou dobou. Dále oceňuji i zmiňování vzdáleností mezi čínskými městy, minimálně pro představu a orientaci a posledně také detailní popisy kvality ovzduší a čistoty vod, měst. Že se jedná o zemi, v níž vládne diktatura a svoboda slova neexistuje, zmiňovat není vůbec potřeba a z některých popisů (ne)fungování společnosti mi bylo opravdu nevolno.
Respekt získal za kreativní řešení různých stresových situací spojených s novinářskou prací v Číně, za zajímavé a nápadité reportáže, množství odváděné práce,..
Kniha mě moc bavila, líbilo se mi její chronologické a také logické uspořádání. Oceňuji uvádění historických kontextů, porovnávání situací v Číně v době jeho působení se současnou dobou. Dále oceňuji i zmiňování vzdáleností mezi čínskými městy, minimálně pro představu a orientaci a posledně také detailní popisy kvality ovzduší a čistoty vod, měst. Že se jedná o zemi, v níž vládne diktatura a svoboda slova neexistuje, zmiňovat není vůbec potřeba a z některých popisů (ne)fungování společnosti mi bylo opravdu nevolno.
March 31, 2022
Tuhle knihu by si mel precist kazdy, kdo si stezuje, ze se ma spatne (myslim tim u nas v CR). Hodnotna pro byla predevsim v tom, ze mi poskytnula informace o tom, jak zivot v Cine doopravdy funguje (nebo spis fungovalo). Precist si tuto knihu je lepsi, nez si vytvaret obraz Ciny ze sledovani televiznich novin nebo olympiady.
Vlastne me docela bavil i pribeh Tomase Etzlera. Ze cteni fikce je clovek zvykli, ze to vsechno tak nejak dobre dopadne a ze to vlastne nejak dopadne. Ale tahle kniha pekne popisuje, ze nektere chyby, ktere v zivote udelame, uz se nedaji vzit zpet. Lide, kteri ty chyby udelaji, maji pak tendenci je v necem utapet.
Vlastne me docela bavil i pribeh Tomase Etzlera. Ze cteni fikce je clovek zvykli, ze to vsechno tak nejak dobre dopadne a ze to vlastne nejak dopadne. Ale tahle kniha pekne popisuje, ze nektere chyby, ktere v zivote udelame, uz se nedaji vzit zpet. Lide, kteri ty chyby udelaji, maji pak tendenci je v necem utapet.
October 23, 2021
Druhá Etzlerova kniha se mi dostala do ruky skoro po roce od první. Tentokrát nejde o rozhovor, dočítáme se, jak probíhala první etapa autorova angažmá po odhodu z CNN do pozice zpravodaje České televize v Číně. A byl to tedy slušný nářez, nedělal jsem si nejmenší iluze o čínském režimu, ale i tak jsem nad některými Etzlerovy zážitky z tvrdé reality běžného života z téhle země jen nevěřícně kroutil hlavou, jak je tohle vůbec možné. Hodně zajímavý je i přiblížení, jak v takové zemi vypadá práce reportéra plná adrenalinu, improvizace, lidských příběhů atd.
Těším se na další pokračování.
Těším se na další pokračování.
November 27, 2021
Kniha popisuje nejprve příjezd autora do Číny, kdy byl plný nadšení a očekávání. A následně kontakt s čínskou realitou a konkrétním dopady komunistické vlády na občany i novináře.
Tomáš Etzler popisuje mimo jiné zkušenosti čínského venkova, dění kolem olympiády v Pekingu 2008, násilné i nenásilné přesidlování obyvatel a mnoho dalšího. Také se ale setkává s neuvěřitelnou laskavostí a štědrostí těch nejchudších. Mě samotnou asi nejvíc dostala kapitola věnující se zemětřesení v S'-čchuanu.
Nejde o snadné čtení. Chápu ale autorovo rozpoložení, naštvanost I bezmoc. Mrazivé, drsné, reálné.
Tomáš Etzler popisuje mimo jiné zkušenosti čínského venkova, dění kolem olympiády v Pekingu 2008, násilné i nenásilné přesidlování obyvatel a mnoho dalšího. Také se ale setkává s neuvěřitelnou laskavostí a štědrostí těch nejchudších. Mě samotnou asi nejvíc dostala kapitola věnující se zemětřesení v S'-čchuanu.
Nejde o snadné čtení. Chápu ale autorovo rozpoložení, naštvanost I bezmoc. Mrazivé, drsné, reálné.
March 25, 2023
Naprosto skvěle popsaný příběh. V každé kapitole jsem myslela, že už se jedná o dno, kam komunistická strana Číny zajde, ale vždycky se něco dostalo ještě hlouběji. Ne jednou jsem měla pocit, že čtu předlohu k nějakému komunistickému béčkovému krimifilmu ze 70. let. To, co autor popisoval, bylo často neuvěřitelné, někdy absurdní, často úžasné a někdy nepochopitelné. Doporučuji všem.
Čtení mi zabralo 2x tolik času, než obvykle - popisovaná místa a události jsem si musela googlit, abych to viděla v obrazech, které by knihu doplnily a vylepšili o dalších 100 %.
Čtení mi zabralo 2x tolik času, než obvykle - popisovaná místa a události jsem si musela googlit, abych to viděla v obrazech, které by knihu doplnily a vylepšili o dalších 100 %.
February 13, 2022
V této knize Tomáš Etzler přináší zcela unikátní možnost nahlédnout pod pokličku čínské komunistické mašinérii v zemi, která je tak zkažená, že jediné dobré co v ní zbylo jsou většinou ti nejchudší obyvatelé. Při čtení této 400 stránkové knihy se ve mně mísily pocity znechucení a neustálého překvapení. Je až zarážející kam svět nechal Čínu dojít a s jakou ladností ji vše tolerujeme a tváříme se jakoby nic.
June 22, 2024
Velmi zajímavá kniha - pohled českého novináře se zahraničními zkušenosti ze CNN na Říši středu, navíc ve velmi turbulentním období 2006-2009 (Olympiáda, zemětřesení v Sečuanu, tibetské protesty, severokorejští uprchlíci, znečištění prostředí, světová ekonomická krize). Zajímavé postřehy o novinářské práci, o každodenním životě v komunistické diktatuře, o tamních lidech.
Zaujalo, více tady: https://naskokjinam.blogspot.com/2024...
Zaujalo, více tady: https://naskokjinam.blogspot.com/2024...
December 7, 2021
Knihy novinářů mám obecně ráda, protože autoři jsou vypsaní a nabízí hluboký vhled do dění. Novinářem v Číně to jen potvrzuje. Kniha je poučná, šokující, někdy dost surová, ale ku prospěchu věci. Oceňuji autentičnost, ale jak píší ostatní v recenzích, zmínek o pivu a alkoholu by mohlo být o dost méně. Každopádně se těším na další díl.
March 30, 2022
Tomáš Etzler jako novinář podává informace dobře, průser je, když do toho začne motat osobní život. Pocity, které většinou shrne do jedné věty (většinou stylem 'tyvole, tak tady bych bydlet nechtěl, pomyslel jsem si') působí, jako by ho editor donutil je tam propašovat, a on to udělal asi tak obratně, jako když nepříliš nadané děti v osmé třídě mají psát cvičení na přímou řeč. Popis vztahu s Barbarou jenom ukazuje, jak emočně nedospělý (nebo traumatizovaný a neschopný internalizace svých emocí) je. Rozumím, že editoři pravděpodobně chtěli za každou cenu nějakou osobní linku, ale tady je vyloženě rušivá - vždycky, když na ní dojde, jsem asi stejně nasraná, jako je autor, když popisuje komunistické policisty, a mám chuť jinak zajímavou knížku odhodit a už nikdy se k ní nevrátit. Nebýt těchto osobních odboček, čtenářský zážitek by byl perfektní.
Tomáši, prosím, jděte na terapii.
Tomáši, prosím, jděte na terapii.
January 17, 2025
Zajímavá výpověď "bláznivého" novináře Tomáše Etzlera o životě v Číně. Smekám před Tomášem a jeho nasazením, které do své práce dává. Takový životní styl je opravdu jen pro silné povahy a nelze se divit, že i tak člověk sklouzne časem k alkoholu, nebo vyhoří. Ač to někomu může vadit, mě syrové Etzlerovo vyprávění přirostlo k srdci a celá kniha se mi tak četla dobře.
Displaying 1 - 30 of 56 reviews