Všechny kočky jsou šedé

by Miloš Hroch, Karel Veselý

Pohltila pop definitivně melancholie, úzkost a beznaděj? Proč zní dnešní populární hudba tak smutně, kde se v rocku vzalo téma depresí a dá se v současných hitech vůbec zaslechnout nějaká naděje? Bavíme se ještě? Hudební publicisté Karel Veselý a Miloš Hroch nabízejí paralelní dějiny populární hudby posledních čtyřiceti let, v níž žánry ustoupily emocím. Jednotlivé kapitoly ukazují cestu, kterou populární hudba urazila od postpunkového pocitu u Joy Division a The Cure přes rezignaci Nirvany a Radiohead v devadesátých letech až k depresivní zpěvačce Billie Eilish, sebevražedným emorapperům a environmentálnímu žalu.

V knize se setkávají například Adele, Tori Amos, Beatles, Björk, Black Flag, Black Sabbath, Kurt Cobain, The Cure, Billie Eilish, Future, Jay-Z, Joy Division, Lady Gaga, John Lennon, Linkin Park, Manic Street Preachers, Metallica, Joni Mitchellová, Nirvana, Oneohtrix Point Never, Pearl Jam, PJ Harvey, Radiohead, The Smiths nebo Kanye West.

Genres: Nonfiction, Music, Czech Literature

308 pages, Paperback

First published September 30, 2020

Reviews

[Adéla · Rating 5 out of 5]

Od Joy Division a The Cure až k Billie Eilish. Ideální pro lidi, co si myslí, že smutek se prožívá víc než radost. Ideální také pro ty, co zkrátka milují hudbu. Moje historické já oceňuje propojení se společenských kontextem, díky čemuž kniha bude aktuální i za 30 let.

PS: nezapomeňte k tomu poslouchat připravený playlist na Spotify!

[Peter Sit · Rating 5 out of 5]

Jedna z najlepších kníh za poslednú dobu. Asi aj veľmi trafila timing s mojim osobným prežívaňím, keď som sa ocitol na pár mesiacov na PN (vôbec prvý krát v živote na PN) a to zrovna kôli depresii). Knižka mi pripomenula veľa mojich obľúbených interpretov, ktorých som počúval napríklad v období dospievania a presne v súvyslosti s tými skladbami pomenovala pocity, ktoré som vtedy pri počúvaní pociťoval, aj keď som si v tej dobe neprekladal veľa textov akoby som tým skladbám rozumel len cítením a aj bez slov som sa s nimi vedel identifikovať s mojim prežívaním. Veľa skladieb vie pripomenúť presne životné situácie a pocity, ktoré som mal presne vtedy, keď som dané skladby počúval dokola. A kedže je Mark Fisher jeden z mojich najoblúbenejších autorov táto kniha mi bola veľmi blízka aj keď Karel v rozhovoroch skromne hovorí, že štýl písana si vypožičiava práve od nejo alebo Simona Reynoldsa, neni to úplne tak. Karlove aj Milošove písanie má niečo svoje špecifické a kvalita ich textov nezaostáva v ničom za textami, ktoré môžeme nájsť stále na Fisherovom blogu k-punk. Veľmi ma baví prelínanie osobného so spoločenským, lebo áno osobné je politické. Dodáva to textu a jeho teoretickému podkladu väčši ráz, uveriteľnosť, emócie s ktorými sa môžeme idendifikovať. A ešte sa tým autor stáva taktiež “interpretom” ktorý nereferuje len o pocitoch ostatných ale ponúka nám aj paletu tých vlastných ako napr. cloudový raperi. 10/10

[Ondřej Trhoň · Rating 4 out of 5]

Trošku editorsky rozhrkané, nádherná poslední kapitola, chybí mi tam nějaká queer perspektiva víc ale tak šak je to autorský, pěkná věc kupuj coe nemůžu vypnout Franka Oceana

[Ela · Rating 4 out of 5]

Čítanie knihy Všetky kočky sú šedé bolo pre mňa ako hudobníčku zavretú doma počas pendémie dosť depresívne. Vety, myšlienky a kapitoly autorov boli naozaj ťažkým sústom. Táto kniha ma však prinútila toľko premýšľať a toľko rozoberať aj vlastné emócie a myšlienky ako asi naozaj žiadna pred tým. Čítala som ju pomaly, aby som ju zvládla vstrebávať. Čitateľa sa dotýkala priamo, drsne a vecne. O pocitoch rozprávala otvorene a vôbec nie vágne. Pocity o ktorých umelci už roky hovoria vo svojej hudbe a textoch podrobne vysvetľovala a prepájala ich s historickým kontextom, či verejným dianím. Snažila sa nám vysvetliť prečo populárna hudba za posledných pár rokov tak veľmi zosmutnela, prečo ju začali hrávať v rádiách a prečo sme vlastne zosmutneli my, aj keď si to častokrát neuvedomujeme či nechceme pripusiť.
Dnes je smútok priamejší a otvorenejší, už nie je tajný, neskrýva sa. Psychycké zdravie a terapie nie sú predmetmi hanby, naopak, sú medzi najdiskutovanejšími spoločenskými témami. Rozprávanie o vlastných pocitoch sa nevníma ako slabosť, naopak, stalo sa normou. Umelci o svojich pocitoch hovoria v textoch a ich poslucháči sa tak v svojich myšlienkach necítia sami. Smútok sa stal súčasťou popkultúry. Ako sa v knižke spomína “Pop už nechce nastavovat rúžové brýle. Je k nám dokonale upřímný.” a tiež “hudba muže mít terapeutické účinky pro tvurce i posluchače. Přitom princip spočívá v pouhém sdílení emocí, nastaveném rameni, jimž hudba v tomto smyslu přesne je. Smutné skladby dokážou posluchačum dát nápovědu, jak se vyznat ve vlastních pocitech, artikulovat je a sdílet.”
Táto knižka a celá téma je alarmujúco aktuálna, v hudobnom priemysle obzvlášť. Smútok a úskosť či už z prepracovania, pandémie, ekologickej krízy, či iného sú v dnešnej dobe našou súčasťou, ktorej sa len tak ľahko nezbavíme. Knižka bola dobrou sebareflexiou, veľa vysvetlila, veľa naučila ale tiež nakoniec aj povzbudila. Ostáva veriť, že hudba nás zachráni. ❤️

[Alica · Rating 5 out of 5]

Odporúčam čítať spolu s počúvaním playlistu na Spotify :)

[kristina · Rating 4 out of 5]

tuto knizku som kupila svojmu tatkovi na vianoce, lebo ma velmi silny vztah k hudbe a ja mam nekonecny plan podsuvat mu obsah, ktory v jeho mysli destigmatizuje dusevne zdravie a nezdravie.

za mna super. je vidiet, ze autori si dali zalezat a naozaj obsirne sa im podarilo zdokumentovat to, ako hudba odraza spolocnost (a naopak). ja zboznujem, ked sa miesa popkultura s teoriou a tuto sa to dost dialo - treba preto citat pomaly, lebo roznych referencii je v knizke neurekom. niektore prepojenia mi prisli trochu plytke, ale chapem, ze karel a milos sa toho snazili povedat fakt vela na obmedzenom pocte stran.

pozor, ku knizke je sprievodny spotify plejlist!!!

irelevantne poznamky (za toto autori fakt nemozu):
- font je na prilis modry a hruby a velky, ale casom som si zvykla.
- kedy konecne na czsk prestaneme davat zenskym priezviskam koncovku -ova? tuto bola sice joni mitchellova a taylor swiftova ale zaroven ariana grande a ellie goulding, takze fakt neviem na akej baze to vobec funguje.

[Alica · Rating 5 out of 5]

Výborné čítanie, konečne priestor pre reflektovanie textov piesní ako hlbších literárnych textov. Presne táto tematika bolesti a úzkosti ma fascinovala a ovplyvňova počas dospievania. Mnohé kapely, ktoré som očakávala, tam neboli spomenuté, ale bol to malý priestor. Prepojenia s beletriou, esejami ma vracajú do môjho vysokoškolského štúdia, takže ma táto kniha veľmi potešila.

[ibaryba · Rating 4 out of 5]

Toto nie je tak úplne objektívny názor, lebo eseje o tom, ako pre väčšinu ľudí zdanlivo nedôležité veci ako dizajn či hudba ovplyvňujú spoločenské dianie a naopak, ako ho odrážajú, sú jednoducho moja srdcovka. Navyše zbožňujem aj Institut úzkosti, pre ktorý pôvodne eseje vznikali, a oceňujem, že kým boli vytvorené pôvodne pre podcast, fungujú aj v knižnej podobe. Hudba úzkosti je zaujímavý prierez dejinami hudby, a všeobecnejší koncept mapovania úzkosti a depresie navyše prepája s feministickými či ekologickými témami. Neprekvapivo bolo najslabšia kapitola práve o najsúčasnejšej hudbe, v ktorej bolo dosť cítiť mieru neporozumenia a tak trochu aj pocitu nadradenosti autora, ale tieto medzigeneračné rozdiely sa zrejme, pochopiteľne, nestierajú úplne ľahko. Jo a spolu s týmto dávam jednu hviezdičku dole aj za ten odporne svietivo modrý (!!!) font, ktorým je vysádzaný komplet celý text knihy na žiarivo bielom (!!!) papieri - lebo na prvej strane sa mi to zdalo pekné, ale na desiatej som si musela kvapnúť kvapky do očí. Čo je blbé, lebo inak som mala fakt chuť (a, ehm, aj vôľu) to zhltnúť celé naraz

[Tereza Prochazka · Rating 5 out of 5]

dlouho jsem ji odkládala, protože jsem se bála, že bude ohledně hudby moc geeky. jsem ale nadšená! kniha sleduje historii hudby, která byla pro autora relevantní už od mládí, zasazuje ji do historického a socioekonomického měřítka a zároveň se zaobírá tématy jako je feminismus, ekologie, duševní zdraví nebo BLM. jsem opravdu mile překvapena a oceňuji i stejnojmenný playlist na spotify, díky kterému jsem se mohla vrátit ke svým oblíbenostem z let, kdy jsem poslouchala hudbu od nevidím do nevidím a sdílela to na last.fm

[Antonín Sander · Rating 5 out of 5]

Touto knížkou dostanete nejen přehled melancholické moderní hudby, náměty na poslech interpretů, o kterých jste třeba ještě neslyšeli, ale především i kulturní a společensko-politické pozadí. Publikace se hodně zabývá tematikou hudebních textů a dává je do souvislosti s aktuálním děním, vysvětluje motivace umělců a pravděpodobné příčiny jejich melancholií. Vše je napsáno velmi čtivě a pokud mě něco mrzí, tak jedině to, že rozsah nebyl ještě větší - od autorů bych si přečetl i dvakrát delší pojednání a věřím, že znalostí by na něj měli dost.

Pokud vás baví hudba, sociologie, psychologie a politika, neváhejte a vrhněte se do četby.

[Galina · Rating 5 out of 5]

Krásná kniha plná úzkosti ve všech jejích podobách. 🤍 Musela jsem si čtení dávkovat, ja to bylo chvílemi intenzivní.
Příjemný bonus: Číst šlo v doprovodu stejnojmenného playlistu na Spotify.

[David Grossmann · Rating 5 out of 5]

Na tuhle knížku jsem se dlouho těšil. Vychází totiž z podcastu, který se mi moc líbil. Karel Veselý a Miloš Hroch přečetli stovky článků a knih, aby vám vysvětlili, v jakém kontextu vznikaly songy, které jste měli rádi jako teenageři. Nakonec ale ty nejsilnější kapitoly jsou pro mne o hudbě, kterou jsem téměř vůbec neznal. “Pocit beze jména” popisuje proměnu ženského popu za posledních 50 let. “Ontologie nejistoty” vás zase provede krizemi posledních dvou dekád a jejich odrazu v popu. Takhle skvěle o popkultuře v Česku píše jen málokdo. Za mě jen škoda, že se nevešla kapitola o domácí popmusic.

[Katie Fialová · Rating 4 out of 5]

Kniha je síce trochu chaotická, akoby myšlienky z hláv autorov plynuli na papier bez nejakej ďalšej úpravy, ale číta sa rýchlo a je zaujímavá.
Reálne mi vadili asi iba prípony -ová za zahraničnými menami.

Spoiler: JE TAM FRANK OCEAN!!! <33333

[Shotgun · Rating 4 out of 5]

Som zranený no na tu bolesť neni medkit
Maximálne vypíšu Prozac ti na predpis
Depresie stres, depresie stres
Môžem jebať prášky a medikamenty
Stále není liek na to, čím trpíme, vieš
Keď si bez viny, tak hoď prvý kameň ty
Spomienky sú sedimenty
Upchávajú mi jak cholesterol cievy a hudba je ventil..


— Začal jsem citací z mé oblíbené písničky slovenského rappera Pil C-ho, protože ten do našich krajin přinesl novou podobu rapu, kdy interpreti vyměnili kokain a trávu za prozac a xanax. Ale tahle kniha není jen o new skool rapperech ale začíná někde u Nirvany a ještě dříve.
— Tato kniha je sice o depresivní hudbě, bez ohledu na žánry a dobu vzniku. Autoři se věnují i okolnostem, díky kterým se do populárn�� kultury tato temná nota dostala. Od politiky, přes nezaměstnanost po životní prostředí je spousta faktorů, které způsobují úzkosti mladých lidí v západní společnosti.
— Pokud hledáte knihu, která na vás zaplaví kompletními diskografiemi a přesnými informacemi o hudebních interpretech, tak jste na špatné stopě. Tahle kniha je spíše takový sociologický nebo psychiatrický pohled na hudbu, popkulturu a chování mladé populace obecně.
— Dobré na této knize je, že mladým posluchačům mohou přiblížit kapely z devadesátek jako je již zmiňovaná Nirvana ale i třeba The Cure nebo Manic Street Preachers a naopak posluchačům těchto kapel a starší generaci zase přiblíží Billie Eilish nebo nové rappery jako je Kaney West, Lil Peep, Frank Ocean nebo Odd Future. Každopádně, pokud se trochu zajímáte o kulturu a hudbu obzvláště a nejste hard core fanoušek nějakého konkrétního hudebního žánru, tak by vás tahle kniha mohla zaujmout. Plusem je i pěkná grafická úprava od Martina Peciny.

[Matej Hudáček · Rating 4 out of 5]

Autorské kombo Veselý & Hroch (pun intended, ale vlastne typografia na chrbte ma predbehla) dokáže písať o muzike zábavne, dojemne a úchvatne zároveň, predstavujem si ich ako nenútených, cool dramaturgov a redaktorov nezávisláckej bohémskej rozhlasovej stanice. A celá knižka sa v tomto duchu dá prečítať za 3-4 hodinky len preto, aby ste si následne zapli 20-hodinový plejlist a kochali sa v piesňach spôsobom, o ktorom ste pred prečítaním netušili, že ho budete prežívať.

No dosť eufórie. Autori umne viažu jednotlivé línie hudobnej melanchólie do neveľmi súvisiacich kapitol, ktoré je však každú radosť čítať. Pochmúrnosť v rockových subkultúrach, trpkosť tvorby žien v hudobnom priemysle, prechod od mačizmu v černošskom hiphope k emorepu, previazanosť piatich štádií smútku v popových náladách voči globálnej finančnej kríze. A ešte trocha viac.

Zakaždým dostanem veľkolepú porciu textárskych úryvkov, historky z nahrávaní či koncertov, politicko-sociálny kontext a tucty nových piesní, ktorými si môžem doplniť obzory.

Posledná kapitola ma sklamala, išla ohromne do environmentálnych a politických tém a tej hudby tam bolo primálo - a navyše riadne obskúrnej. Ako keď posledná séria obľúbeného sitkomu či drámy vymení tvorcov a fanúšik si nabudúce seriál vychutná s tým, že pred koncom to radšej celé vypne. Ale to predtým, to za prečítanie stojí, a najmä za vypočutie.

Verdikt: neobvyklá zbierka esejí o emócii v súčasnej muzike říznutá zábavným hudobným dejepisom a pozoruhodnou exkurziou do (prevažne severoamerického) hudobného priemyslu + s hudbou v ušiach sa číta ľahšie.

[Zuzana Trtolová · Rating 4 out of 5]

Kniha Všechny kočky jsou šedé mapuje prejavy a pôvod pocitov úzkosti a smútku v hudbe od 2. polovice 20. storočia do súčasnosti.
Písanie o hudbe (ako o každom umení) je vždy do istej miery subjektívna záležitosť. Neviem sa však ubrániť pocitu, že o niektorých interpretoch sa dalo rozpísať viac, možno viac sledovať ich vývoj- mnohí nezastali na mieste a príde mi trochu škoda keď ako fanúšik viem o ich počinoch, ktoré sem podľa mňa patria a nie sú spomenuté (ale hold, to je opäť subjektívny názor). Všeobecne je téma úzkosti-aj keď len v "populárnej"-hudbe tak veľké sústo, že napriek časovému ohraničeniu jej celkový formát trochu nepostačuje. Tým chcem povedať, že podrobnejšie rozpísané žánre, subžánre a hlbšie skúmanie interpretov by boli skvelým materiálom aj na viac kníh a určite by si svojich čitateľov našli:)
Veľmi som si jej čítanie však užila a viem, že mnoho myšlienok aj zdrojov z nej so mnou ostane ešte dlhý čas.
Must read pre všetkých hudobných nerdov.

[Terézia Frecerová · Rating 3 out of 5]

Ako zhrnutie pop scény od 70. rokov po súčasnosť je kniha fajn napísaná, bohužiaľ, nič hlbšie ako fakty som sa nedozvedela - chýbali mi nejaké hlbšie súvislosti a vyznieva trochu ako referát. Rozumiem, že texty boli pôvodne písané do podcastovej formy, a asi tak aj mohli zostať. Ako najlepšia a najprepracovanejšia sa mi javila posledná kapitola o environmentálnom žiali. K téme samotnej mám celkom ambivalentný vzťah: nemyslím si, že by bol pop stále smutnejší - smutný sa javí preto, lebo texty vychádzajú z duší mladých hviezd, ktoré sú zrovna vo veku, kedy sa celý svet javí ako tragický a chýba im nadhľad a čas dospieť - niektorí stihnú zomrieť ešte skôr, než to pochopia. Sociálne siete toto obdobie "tragédstva" mladých ľudí (nemyslím tým reálne úzkosti) amplifikujú a postaviť tézu len na tomto období života umelcov a umelkýň mi prišlo neúplné. Zároveň chápem, že kniha mnohým ľuďom dokáže pomôcť, keď sa zrovna nachádzajú na spodnej vlne životnej sínusoidy

[Jenich · Rating 3 out of 5]

Obdivuji znalosti a přehled autorů. Psychologicko sociologické rozbory sice nejsou úplně můj šálek, ale alespoň jsem si rozšířil obzory. Kniha "Hudba ohně" (od K. Veselého o rapu) mě bavila o poznání více. Tady je rapu věnována jen jedna kapitola, kde rozebírá kňourání Kanye Westa, Drakea atd. Zlatej boombap a gangsta rap :).
Nejlepší je asi první polovina knihy, a byť to neposlouchám, s chutí jsem si přečetl o Joy Division, Nirvaně, The Cure. Tehdy mi ten smutek v hudbě přišel uvěřitelnější. V dnešní době mi připadá už jen jako útok na rekordy prodejnosti.
Osobně bych ocenil trochu civilnější psaní. Nadužívání cizích slov mě občas i rozesmálo a ke konci mě už vyloženě iritovaly zmínky typu "tohle moudro" napsal pan X.Y. ve své eseji "Esej Z", protože se vyskytují skoro na každé stránce. Nicméně k tomuto tématu si v češtině zřejmě nic lepšího nepřečtete.

[Agnes · Rating 5 out of 5]

Původní podcast Černé slunce (pro Institut úzkosti) od Karla jsem poslouchala na repeat (je to boží zas jiným způsobem, ♥Karlův hlas♥) a bylo to jako zjevení. Hudba pro mě vždycky byla spíš soundtrack a to, že ji někdo vzal a dal do dobových souvislostí, které se propisují až do současnosti, mě dostalo.
Jinak samozřejmě depka, depka, depka, ale v mnoha ohledech úlevné, jako popovídat si v hospodě s kamarádem/kamarádkou, které jste dlouho neviděli a kteří vám rozumí (you are not alone) a věřím, že spoustě lidí takový člověk třeba i chybí.
Díky i za poslední přidanou kapitolu.

(Autor Veselý Hroch na hřbetu nepřestává být zdrojem infantilního potěšení.)
P.S. Z té Taylor Swiftové fakt bolí oči.
P.P.S. Jako návazné čtení doporučuju K-punk: Výběr z textů od Marka Fishera.

[Týna Dobeš Moučková · Rating 5 out of 5]

Troufám si tvrdit, že tato knížka je to nejlepší, co jsem za poslední roky četla. Úžasné provázání hudebních dějin se společenským a psychologickým kontextem, od stránek se vůbec nešlo odtrhnout. Při posledních dvou kapitolách obzvlášť mrazilo. Do “to read” seznamu by měli povinně zařadit nejen hudební fandové. Tahle knížka má totiž obří přesah do dějin, společenské problematiky a v neposlední řadě také do nitra lidské psychiky a duše. Často vás při čtení totiž napadne, že ve světě na to všechno možná přeci jen nejste tak sami, jak si občas můžete myslet. 11/10

[E L K Y · Rating 5 out of 5]

I talked about this book with so many of my foreign friends and it truly deserves a translation. It goes chapter by chapter on music's connection to the state of mind where one feels hopeless and lost - sometimes on edge between living and the dying. It beautifully connects it to time we live in or the time generations before we lived it, from Joy Division to Billie Eilish and their impact on music and developments and changes in the music industry. Brilliant, brilliant book. You should learn Czech and read it :D

[knihomila · Rating 5 out of 5]

romantické smútky joy division, the cure či nirvány som čítala v eufórii. čím bližšie k súčasnosti sa hudba blížila, tým to bolo horšie. úzkosť stále graduje a je zakončená veľmi nahliehavou kapitolou o ekologickej kríze. našťastie kniha končí v roku 2019 a už nestíha zaznamenať covid a vojnu. dúfam však v pokračovanie napísané s odstupom, lebo zrekapitulovať si smútky spoločnosti mi pomohlo oddeliť kolektívnu úzkosť od tej mojej a tak sa cítim zas o niečo ľahšie a upratanejšie.

[Lenka Bednarova · Rating 5 out of 5]

Naprosto skvělá kniha! Jedna z nejlepších co jsem četla. Vysvětluje vývoj hudby v kontextu proměny společnosti a událostí které měnily její nálady. I když čtenář nezná všechny zmiňované interprety vůbec ničemu to nevadí, naopak. Skvělé texty i témata jednotlivých kapitol. Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem.

[Káťa Mordačová · Rating 5 out of 5]

Ufff.. teda to byla jízda. Je skvělý, když někdo využívá svůj hlas. Obsahuje tolik důležitých témat! Než historie hudby mne to přijde spis jako soubor problémů lidstva které se řeší a které je třeba řešit. Samozřejmě i to jak je pojata hudba je naprosto geniální, množství zpracované literatury je dechberoucí a to jak se to hezky čte je příjemným překvapením. Autorům ohromné díky.

[Robert Frecer · Rating 2 out of 5]

Prepisat wikipedia entries o svojich oblubenych kapelach a pridat “kontext” spomenutim Thatcherovej staci asi na stredoskolsky referat, ale na knizku to asi nie je. Skoda, lebo ta tema ma velmi zaujima, ale nic som sa k nej nedozvedel.

[Marek Bílý · Rating 5 out of 5]

Nevěděl sem že se takhle zábavně dá psát o music.

[Mája · Rating 4 out of 5]

Skvělá kniha, ještě když si ke čtení člověk pouští přiloženej playlist! Ale poslední kapitola mě tak zklamala a asi trochu zkazila radost z celý knížky, takže házím jednu hvězdičku dolů

[Michal Zemaník · Rating 5 out of 5]

Všetky kapitoly a nastolené témy sú výborne spracované a veľmi starostlivo zasadené do širšieho politicko-ekonomicko-sociálneho kontextu, ktorý zároveň dop��ňa osobný kontext rozoberaných interpretov.
Obzvlášť cenná a aktuálna je posledná kapitola o ekologickej kríze, príznačne nazvaná "Naděje bez optimismu."

[Martina Mazuchova · Rating 5 out of 5]

Milujem ju, pre mňa úplný gamechanger. Dejiny úzkostnej hudby zasadené do spoločenského kontextu, kedy pochopíte, prečo Radiohead alebo Nirvana hovorili za svoju generáciu a prečo nemohli napr. Kanye West či Billie Eillish nezožať obrovský úspech vo svojej dobe.

[Branislav Breza · Rating 4 out of 5]

Pohľad na populárnu hudbu z ľavicovej perspektívy, až na poslednú kapitolu o environmentálnych hrozbách, pre mňa veľmi čítavý. Dobré sú odstavce opisujúce fakty, horšie je to úvahami zahraničných filozofov, tam už záleží na čitateľovi, či s nimi bude súhlasiť, rovnako ako s autorovými závermi.