Alois Nebel nace del deseo del novelista checo Jaroslav Rudiš de contar la historia de su abuelo ferroviario. Siguiendo las líneas maestras de clásicos checos como Trenes rigurosamente vigilados, Alois Nebel sigue al empleado de una estación de trenes en las postrimerías de la Guerra Fría. Traumatizado por la última guerra, Alois Nebel es víctima de sus alucinaciones, esa niebla espesa, sintomática y recurrente... Cuando se estrella con su soledad, ingresa en un hospital psiquiátrico donde conoce al Mudo, personaje extraño y perturbado, que viene de Polonia para buscar a alguien o algo. Es a él a quien Alois cuenta la historia de su familia. Después de la caída del régimen comunista, Alois deja el hospital psiquiátrico y decide cumplir su sueño de visitar la estación central de Praga. Este vagabundeo será el preludio de un gran cambio en su vida...
En 2012 Tomáš Lunák dirigió la adaptación de Alois Nebel al cine de animación, recibiendo el Premio Europeo a la mejor película de animación y una nominación a mejor película en el Festival de Sitges.
Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci (obor němčina – dějepis). Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a naposledy jako novinář v deníku Právo. Nyní je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG. Prvotina Nebe pod Berlínem (2002) ho proslavila. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do pěti jazyků. Vydal také trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech.
Asi jsem až příliš kritická, když dávám jen dvě hvězdičky, ale musím říct, že tohle pro mne bylo celkem zklamání. Rudiše miluju, je to můj nejoblíbenější autor, ale i přes to mi v knize chybělo něco, nevím, co přesně to bylo, ale postrádala jsem to. Nápad naprosto úžasný, atmosféra skvělá, chvíli jsem z toho měla i husí kůži, kresby (od Jaromír99) perfektní. Bohužel mi to přišlo až příliš chaotické, je možné, že to bylo mou nepozorností nebo jsem až příliš nechápavá, v budoucnu tomu dám určitě ještě šanci a třeba se mi zalíbí více. Každopádně, pokud máte rádi temnější komiksy s napětím a nečekaným zvratem (alternativný konec - Alois; alespoň tedy pro mne to byl zvrat) určitě si jej přečtěte.
Ohodnocení samostatných knih: Bílý potok 4/5 Hlavní nádraží 2/5 Zlaté hory 2/5
na tomhle komixu neni vylozene nic spatneho, krome toho ze je celkem nudny.
nechal jsem si slyset kritiku ze pry moje recenze nemluvi o samotnem deji, talze tohle je knizka o zakuklenem vypravcim ktery ma nejake halucinace a pije pivka, pak jede do prahy a je bezdak a otehotni s hajzlbabou a maji svatbu, zapomnel jsem neco? Odehrava se to idk, treba mezi 70-00 lety...nejak tak
Citite se zmatene? mate pocit ze ten dej nemuze prece byt tak jednoduchy? To protoze dej je zmateny, preskakuje tam a zpatky, je to na hrane rozpadu a i kdyz je to vlastne surovy pohled do jine doby, stejne jenom klouze po povrchu, sotva jsem si neco odnesl, pomalu na cely komiks zapominam a to jsem ho sotva docet.
Je to jako kdyz usinate ale najednou si uvedomite ze uz skoro spite a to vas probere a pak jste nastvani ze jste si to uvedomili. Tak nejak jsem se citil pri cteni tehle knizky, uz jsem se skoro vzil do cernobileho deje komixu, jen abych si uvedomil ze je to vlastne cele nuda a sotva me to zajima.
Tohle je pro husakovy deti aby si poradne lokli radka 12 a rekli: jo synu, to byly casy kdyz jsem se s kamarady hašišáky porval v nadrazce s rusaky, to uz dneska, synu, nezazijes takovou atmosferu, věru věru.
A jeho sigma male zoomer syn (ja) nepatrne zvedne zrak od reels feedu a rekne: jo to je hrozne zajimave tati, meli jsme uz dost small talku na to abych te mohl poprosit o penize na neregulovane peptidy z číny, ktere mi pri nitrozilni aplikaci zvysi jawline muscle mass o pet procent?
Tim se asi snazim rict (,ze jsem mohl posledni dva odstavce smazat.), ze knizka mozna popisuje nejak tu dobu ale nejak se za ni kriticky neohlizi, prijde mi ze pro lidi co obdobi komunismu a prevratu budou jako: tuhle knizku miluju, to byly casy. zatimco ja jen odolavam chuti zalozit knizku pohrebnim listem moji kolaborantske prababicky a odejit delat neco jineho. Nevim nezazil jsem to a nezajima me to move on.
V komentarich mi prosim napiste ze je to krasna recenze a ze jsem moc sikovny recenzent a dejte mi like a follow.
Kombinace dobře napsaného výživného textu se skvělými kresbami - to mne prostě baví. A tady se mi toho dostalo požehnaně. Tento komis (resp. komiksovou trilogii) bych popsala jako příběh balancující na hraně reality, snu, halucinací. To vše zahaleno do hávu určité melancholie, snovosti, zároveň určité živočišnosti a trochu rozervanosti. Možná to může působit nesourodě, ale já to tu viděla a fungovalo to. Jistou pochmurnost, kterou jsem tu též nacházela, podtrhuje fakt, že kresba je černobílá, a pokud byla někde použitá barva, bylo to jen zcela výjimečně. Příběhově i místem se to motá kolem vlaků a nádraží (očividně jde u J. Rudiše o oblíbený motiv) - milovníci tohoto tématu si tu tak přijdou na své. Motiv nádraží, které spojuje lidi coby cestující nejrůznějších typů), tu pak má zajímavé postavení. Protože v příběhu se nám tu setkávají skutečně nejrůznější typy lidí, které dráha nějakým způsobem spojila dohromady. A mně se tohle propojování lidí prostě líbí. Nakonec 4 hvězdy z 5. Od J. Rudiše mám dosud nejradši Grandhotel, který byl o dost hutnější a víc se mne dotkl (na malém prostoru hodně silný příběh). Alois Nebel mi proti Grandhotelu nepřišel tolik hutný - jestli je to na škodu nebo ne, to v tuhle chvíli nevím. Nicméně doporučit mohu. :-)
Es la primera vez que leo una novela gráfica. Me costó entenderla. Por ratos entretenida pero no entendí muy bien la conexión entre dos personajes principales.
Ich hab’s für die Uni gelesen, ansonsten wurde ich nie diese Graphic Novel selbst annehmen.
Die Geschichte ist zu verwirrend, die Erzählung springt von Episode zu Episode. Selbst nachdem ich das Buch fertig gelesen habe, bin ich immer noch nicht sicher, ob ich die Geschichte richtig verstanden habe.
Der Zeichenstil ist sehr stark, viel Kontrast und Schwarz, was gut zu der dunklen Geschichte passt.
Alles in allem eine seltsame Zugfahrt für mich. Ich verstehe, warum es für die Forschung interessant sein kann, aber definitiv nicht für mich.
No lo odié pero realmente no entendí mucho de la secuencia de la historia, se entendía lo que hablaban en el momento individualmente pero cuando pasaban a otra escenario no se entendía la continuacion con lo anterior, parecía que regresaban del pasado y luego hablaban del futuro y no se entendía, me gustaron algunas de las frases que decian asi que tengo muchas anotaciones pero un poco más de la mitad del libro es cuando realmente no lograba entender. Pensé en dar 3 estrellas pero pensandolo bien siento que no entendí todo por completo y tuve que ponerle menos.
Velice zajímavý počin s dobrým příběhem. Líbí se mi nápad na příběh o nádražákovi, kde se mísí minulost s přítomností, protože přece jen je pravda, že vlaková nádraží a tratě byli opravdovými svědky dějin. Co musím knize vytknout je trochu složité orientování se v příběhu a postavách, kdy mi dělalo problém si utříbit dějovou linii během čtení. Dále vývoj postav zde není nějak výrazný, což ale příběhu moc nevadí. Co se týče výtvarné stránky, je to opravdu velmi propracované dílo do detailu a jsem ráda, že si vysloužil i filmové zpracování.
"Na sekundu som zahliadol bezdomovca, ktorý svojou takmer čiernou rukou hladil chorého, možno umierajúceho holuba a opatrne ho posúval do rohu priechodu. Ďalších pár dní sa mi ten obraz vracal. Prekvapil ma ten úplne iný svet pulzujúci okolo nás. Ten svet, v ktorom všetci vieme o jeho potrebách, ale chceme ho prehliadať. Bezdomovcova tvár tak zreteľne prejavovala radosť z toho, že ho niekto potrebuje. A práve to ma zasiahlo. To niečo, čo na sekundu prebehlo medzi ním a mnou."
Čtení této komiksové trilogie jsem si moc užila. Příběh je plný osamělosti, lidskosti a syrovosti. Některé momenty v knize působily trochu zmateně, ale zároveň to k příběhu tak nějak patřilo a fragmentární výjevy tyto pocity ještě víc umocňovaly. Vyzdvihnout bych také chtěla cizí jazyky a železničářský slang. Zasazení autorů do příběhu bylo skvělým zakončením! Kniha v sobě díky ilustracím Jaromíra 99 nese temnou a ponurou atmosféru skvěle podtrhující děj.
Výtvarne a jazykovo veľmi zaujímavé, prostredie železnice príťažlivé, dobový a spoločenský kontext tiež veľmi trefne vykreslený, v príbehu však bolo pre mňa často veľmi ťažké sa orientovať. Nič mi nepomáhalo udržať si prehľad v chronológii a párkrát som mala problém aj s odlíšením niektorých mužských postáv. Určite by však z mojej strany bolo možné sústrediť sa viac.
Me gusta el estilo de dibujo con contrastes en blanco y negro. La historia muy checa por el tema de los trenes me recordaba a Bohumo Hrabal. Un poco enrevesada y me ha hecho un poco lio, pero en fin volveré a darle otra lectura.
Chaotické, nejednoznačné, promotané lehce v čase a malinko v prostoru. A skvělé. Přečteno za poslechu Priessnitz v pošmourný večer, tak to možná přidává.
Well done! Train tracks connect not only Europe, but run also across time as well. Fortunately we have the friendly railroad worker Alois Nebel too keep us company.
Úžasné kresby Jaromíra99, v příběhu jsem se ale ztrácela. Alternativní konec je skvělá perlička. Atmosféru Jeseníků pro mě nicméně lépe vyjadřuje stejnojmenný film. A písničky Priessnitz, samozřejmě.