Povídky z druhé kapsy

by Karel Čapek

soubor 24 povídek Karla Čapka. Vycházely na pokračování od ledna do září 1929 v Lidových novinách, ve kterých byl Čapek od roku 1921 redaktorem. V roce 1929 byly vydány i knižně. Volně navazují na Povídky z jedné kapsy (take zde od nas).

1. Ukradený kaktus
2. Povídka starého kriminálníka
3. Zmizení pana Hirsche
4. Čintamani a ptáci
5. Příběh o kasaři a žháři
6. Ukradená vražda
7. Případ s dítětem
8. Grófinka
9. Historie dirigenta Kaliny
10. Smrt barona Gandary
11. Příběh sňatkového podvodníka
12. Balada o Juraji Čupovi
13. Povídka o ztracené noze
14. Závrať
15. Ušní zpověď
16. O lyrickém zloději
17. Soud pana Havleny
18. Jehla
19. Telegram
20. Muž, který nemohl spát
21. Sbírka známek
22. Obyčejná vražda
23. Porotce
24. Poslední věci člověka
Jejich příběh je podáván humornou formou. Hrdina většinou není velký zločinec, ale malý zlodějíček, také kriminalista je obyčejný člověk. V těchto dílech jde především o vystižení různých typů osob. V povídkách se odráží relativismus - není přesně dána pravda, záleží na úhlu pohledu. Čtení tak není pouze humorné, ale i k zamyšlení.

Genres: Czech Literature, Short Stories, Classics, Fiction, Crime

131 pages, Paperback

First published January 1, 1929

About the author

Karel Čapek is one of the the most influential Czech writers of the 20th century. He wrote with intelligence and humour on a wide variety of subjects. His works are known for their interesting and precise descriptions of reality, and Čapek is renowned for his excellent work with the Czech language. His play R.U.R. (Rossum's Universal Robots) first popularized the word "robot".

(Arabic: كارل تشابك) (Hebrew: קארל צ'אפק) (Japanese: 카렐 차페크) (Russian: Карел Чапек)

Reviews

[Fabio · Rating 4 out of 5]

Quello che cerchi è sempre nell'altra tasca
Čapek me l'ha fatta. Il volume gemello, Racconti da una tasca, mi aveva lasciato leggermente insoddisfatto per carenza di ironia. Il mistero è risolto: l'aveva messa tutta nell'altra tasca.

Ancora 24 racconti 24, questa volta concatenati l'uno con l'altro, e talora multipli (nel senso che un racconto può contenere più di una storia). Ancora una volta l'ambito è quello del delitto, del giudizio, della pena; lo sguardo di Čapek è sempre attento alle debolezze dell'animo umano, ma stavolta il tutto è condito con la sua tipica ironia - affilata al punto giusto, per far penetrare più facilmente la sua visione del mondo, e per strappare qualche sorriso amarissimo.

I racconti sono quasi tutti di livello altissimo, per inventiva, capacità di delineare con pochi tratti e grande efficacia i più disparati "tipi" umani, assenza di ogni inutile orpello. Si passa dal ladro collezionista compulsivo di cactus (figura già conosciuta ne L'anno del giardiniere) al delitto di cui si deve cercare in ogni dove la vittima, pur avendo incarcerato il colpevole. Girata la pagina, abbiamo l'onore di incontrare la contessa che si finge spia per attirare l'attenzione dell'amato. Neppure il tempo di intenerirci, e ci viene incontro il signor Havlena, noto inventore di casi giudiziari per conto della stampa; al suo fianco, il ladro dalla spiccata vena poetica, che ruba spinto più dalla fama che dalla fame. Personaggi incarnano, elevati all'ennesima potenza, sentimenti, passioni, pulsioni e desideri dell'uomo comune, ma anche i suoi pregi e difetti, le sue debolezze come i suoi meriti.

Vorrei citare ogni racconto, ma mi limiterò a due brani, paradossalmente tra i meno lievi dell'insieme: sono più che altro un promemoria personale, e rappresentano una certa deviazione dal consueto stile dell'Autore.

L'uomo che non poteva dormire

Perciò mi sembra che il sonno sia un'acqua buia e profonda in cui fluisce via tutto ciò di cui nulla sappiamo e di cui non dobbiamo sapere. Questo torbido strano, che decanta in noi,
si getta e scorre in quel lago d'incoscienza senza sponde. La nostra malvagità e la nostra codardia,
tutte le nostre penose colpe quotidiane, le scempiaggini umilianti e i fallimenti, quell'attimo di menzogna e di indifferenza negli occhi delle persone che amiamo, le mancanze reciproche, tutto defluisce placidamente in qualche luogo fuori portata della coscienza. Il sonno è infinitamente misericordioso; rimette i peccati a noi e a quelli che hanno peccato contro di noi.
Vi dirò: ciò che chiamiamo la nostra vita, non è tutto quello che abbiamo vissuto; ne è soltanto una cernita. Ciò che sperimentiamo è troppo, molto più di quello che la nostra ragione è in grado di affrontare. Perciò scegliamo soltanto questo e quello che ci conviene, ne intrecciamo una specie di trama semplificata e chiamiamo vita questa scelta. Ma quanti scarti lasciamo da parte, quante cose strane e terribili trascuriamo, Signore Iddio! se ce ne rendessimo conto! Ma non possiamo vivere che un'unica, semplice vita. Vivere di più supererebbe le nostre forze. Non avremmo l'energia per sostenere la vita se non ne perdessimo a poco a poco la maggior parte per strada.

Le ultime cose dell'uomo

- È difficile da spiegarsi, - si difese timido Skřivánek - ...è un tale dolore...
- Che farebbe gridare come una bestia - osservò Vitásek.
- Sì. E quando si fece intollerabile, la terza notte... posai la browning sul comodino. Un'altra ora,
pensai, e non lo tollererò più. Perché io, perché proprio io devo subire una prova simile? Avevo di continuo la sensazione che con ciò mi venisse fatta una tremenda ingiustizia. Perché io, perché proprio io?
- Avreste dovuto prendere delle pillole, - ruggì il dottore Vitásek - Trigemin, o Veramon, Adalin,
Algokratin, Migradon...
- Le avevo prese, - protestò Skřivánek - ne avevo ingoiate così tante, signore, che... ormai non facevano più alcun effetto. Cioè... quelle pillole addormentavano me, ma non il dolore, capite? Il dolore restava, ma non era più un dolore mio, perché io ero... così stordito che avevo smarrito me stesso. Non avevo più il senso di me, ma quello del dolore; e così cominciai ad avere l'impressione che fosse il dolore di qualcun altro che sentivo... mugolava e gemeva così sommesso; e mi faceva una pena così terribile... mi venne da piangere per la compassione. Sentivo come quel dolore crescesse... gesummio, mi dissi, come fa a sopportarlo! forse dovrei sparargli, per non farlo soffrire così! ma in quel momento mi sgomentai... non si poteva proprio! non so; d'improvviso sentii uno strano rispetto per la sua vita, proprio perché soffriva così smisuratamente. - Il signor Skřivánek si fregò la fronte imbarazzato - Non so come spiegarvelo. Forse era una specie di stupefazione dovuta a quelle pillole, ma era tuttavia chiarissimo... decisamente illuminante. Avevo l'illusione che, chi si lagnava e penava, fosse l'umanità... l'Uomo stesso. E io ero il solo testimone di quel supplizio... come chi di notte vegli presso un letto di dolore. Se non fossi qui, pensavo, questo dolore sarebbe invano; sarebbe stato come una grande impresa di cui nessuno sa nulla. Prima cioè... fin quando il dolore era mio... mi sentivo misero come un verme... così insignificante. Ma ora... che il dolore era cresciuto sopra di me... avvertivo, con stupore addirittura, la grandezza della vita.
Avvertivo che... - il signor Skřivánek era madido di sudore per l'imbarazzo - Non dovete ridere di me. Avvertivo che quel dolore era... un'offerta. Perciò, capite, perciò ogni religione... ha posto il dolore sull'altare del dio. Perciò c'erano offerte cruente... e martiri... e Dio crocifisso. Io compresi che... che... che dal dolore scende sull'Uomo una misteriosa benedizione. Per questo dobbiamo soffrire, perché la vita ne venga consacrata. Nessuna gioia è abbastanza grande e forte... E sentivo che se ne fossi uscito avrei portato con me qualcosa di sacro.
- E l'avete portato? - chiese padre Voves con interesse.
Il signor Skřivánek arrossì di colpo.
- Ma no, - disse in fretta - questo non si sa. Ma da quel momento... c'è in me una certa devozione;
tutto mi sembra più importante... ogni piccolezza, ogni individuo, sapete? Tutto ha un enorme valore. Quando osservo il tramonto mi dico che vale quello smisurato dolore. Oppure la gente, il suo lavoro, la sua vita quotidiana... tutto vale il dolore. E so che è un prezzo terribile e ineffabile - credo anche che non ci siano né mali, né pene; c'è solo il dolore che serve a che... a che la vita abbia questo gran valore.

[Veronika Sebechlebská · Rating 5 out of 5]

Sú spisovatelia, čo vedia neskutočne dobre písať o ľuďoch, sú i takí, čo vedia úžasne písať o ľudstve, ale len málokto dokáže písať o človeku tak dobre ako Čapek.

[Anne · Rating 5 out of 5]

Nevím, čím to je, ale tyto povídky se mi líbily více, než ty z Jedné kapsy. Moc jsem si je užila a pobavila se téměř u každé. Obdivuji Čapkův styl psaní, jak perfektně, trefně, uvěřitelně, živě a poutavě dokáže vyprávět příběhy. U těchto jsem si opravdu připadala jako bych byla součástí sešlosti zmíněných pánů a poslouchala jejich příběhy a vyprávění. Dokonce zde byla i kupa námětů k zamyšlení, což jsem ani nečekala. Rozhodně se k nim v budoucnu vrátím a mám chuť si tato povídková díla pořídit do své knihovny.

5* a vřele je všem doporučuji. Spíše asi starším čtenářům. Mám pocit, že kdybych si je četla v 15 nebo 20 letech, asi by na mě neudělaly takový dojem jako dnes...

Poznámka: nejvíce mě asi pobavila povídka s papouškem (Soud pana Havleny) a k zamyšlení mě nejvíce přivedly povídky Muž, který nemohl spát a Poslední věci člověka.

[Ksenia Bliznets · Rating 5 out of 5]

"Оповідання з другої кишені" нічим не гірші за "Оповідання з однієї кишені". Історії також детективні, але в дечому описані тут детективні випадки навіть ще дивніші. Є тут злочин, який планувався, але реалізувати його не вдалося, а також злочин, який ніби й відбувся, а потім сліди його зникли. Деякі з історій дуже кумедні, як-от про рідкісний килим чи шлюбного афериста, деякі трохи сумні, наприклад, як історія про викрадені марки. Та загалом класні оповідання. Я знову переконалася, що люблю гарну коротку прозу. Чекатиму на переклади інших творів Карела Чапека, не так уже й багато їх видано українською, а, на мою думку, вони варті того.

[Štěpán · Rating 5 out of 5]

Čapek baví, poučuje, dojímá, udivuje, hladí na duši, vzbuzuje smích i otevírá oči.

[Milan Maxa]

Obecně se tvrdí, že "druhá kapsa" je humornější a poklidná, ale v kontrastu s první sbírkou se dle mého Čapek zaměřuje na tíživější témata, mnohdy perspektivou filozofa, jako je smrt, odpuštění, bolest a pravda. Nechybí však profánní, satirická rovina, která pomáhá dotvořit komplexní obraz postrádající patos.

[V · Rating 5 out of 5]

Když znáte trochu Čapkovo dílo a jeho biografii, jeho (světo)názory a (filosofické) myšlenky, neubráníte se tomu, že je v každé povídce, v každé větě, kterou napsal, tak nějak spatřujete. A Povídky z jedné i druhé kapsy jsou toho důkazem. Na těchto se mi líbila jejich provázanost mezi sebou, tu jsem u Povídek z jedné kapsy nezpozorovala, ale možná se pletu, možná byla i tam. Každopádně to musela být hodně velká sešlost pánů, kteří ty povídky vyprávěli. To už by se dneska vůbec nemohlo konat, teď v časech korony. :-D A taky tam s nimi neseděla žádná ženská, což samozřejmě může vypovídat i o stavu ve dvacátých letech, ale nemyslím si rozhodně, že by byl Čapek k ženám nějak přezíravý, spíš naopak mi připadá, že je měl v úctě, stejně jako všechny jiné lidi. Jeho povídky se mohou zdát úsměvné a někdy "pro děti", ale poskytují docela přesný obraz společnosti/charakterů.

A teď ještě dva úryvky:
Z povídky Obyčejná vražda
Sto třicet mrtvých vedle sebe, to už je slušná řada, i když je narovnáš jako šindele – Podle té řady jsi chodil, kouřil cigarety a řval na mančaft, tak dělejte, dělejte, ať už je to pryč! Copak jsi neviděl tolik mrtvých, tolik mrtvých – Ano, to je to, řekl jsem si, viděl jsem tolik mrtvých, ale neviděl jsem jednoho jediného Mrtvého; neklekl jsem k němu, abych se mu podíval do tváře a dotkl se jeho vlasů. Mrtvý je strašně tichý; musíš být s ním sám… a ani nedýchat… abys mu rozuměl. Jeden každý z těch sto třiceti by se namáhal, aby ti řekl: Pane lajtnant, oni mě zabili; podívejte se na mé ruce, vždyť jsou to ruce člověka! – Ale my všichni jsme se odvraceli od těch mrtvých; když jsme měli dělat válku, nemohli jsme poslouchat padlé.

Z povídky Poslední věci člověka
Ale od té doby… je ve mně taková úcta; všechno mně připadá důležitější… každá maličkost i každý člověk, víte? Všechno má ohromnou cenu. Když se dívám na západ slunce, říkám si, že to stojí za tu nesmírnou bolest. Anebo lidi, jejich práce, jejich obyčejný život… všechno má cenu bolesti. A já vím, že to je strašná a nevýslovná cena – A já věřím, že není žádné zlo ani žádný trest; je jenom bolest, která slouží tomu, aby… aby život měl tu velikou cenu –“ Pan Skřivánek se zarazil, nevěda jak dál. „Vy jste ke mně tak hodní,“ vyhrkl a dojatě se vysmrkal, aby si zakryl planoucí tvář.

[Zuzana Srbová · Rating 5 out of 5]

Dobre čítavá knižka. Išlo to samo, niektoré poviedky až príliš :) ... Veľmi sa mi páčil autorov jazyk, bol briskný, úderný, vtipný. Nad jednotlivými príbehmi sa dobre premýšľa o rôznych vážnych témach ako svedomie, hriech, utrpenie a v neposlednom rade i smrť. Niekedy mi vadilo, že poviedky sú až príliš krátke a chcela by som o osude postáv, alebo o záhade vedieť viac. Ale čo už, aj o tom je Čapkovo poviedkárske umenie.

[Monika Skopalová · Rating 4 out of 5]

Trochu jsem se téhle knížky bála, protože na povídky moc nejsem, ale byla jsem příjemně překvapena. Četla se velmi dobře a několikrát jsem se i nahlas zasmála. Některé povídky byly trochu slabší, za to ta jedna hvězdička dolů, ale jinak si nemůžu na nic stěžovat.

[Магдалена · Rating 3 out of 5]

Иако она што ме привлече да почнам да ја читам книгава е фактот дека се работи за детективски приказни, она што ми го задржа вниманието беше специфичната смисла за хумор, а тоа не е нешто што може секому да му се допадне.
Од „детективски“ аспект, расказите и не ми беа баш загадочни, можеби затоа што ми беа премногу кратки, со недоволно детали за „злосторствата“, но, нејсе, тоа може и не беше единствената цел на авторот.
Во секој случај, беа ова лесни четива за овие жешки летни денови, да не мора дополнително да се препотувам со „одмотување“ на заплети.
Би сакала да ги прочитам и „расказите од првиот џеб“.

[Iveta Skutková · Rating 4 out of 5]

Stejně super, jako první díl, vlastně mám pocit, že se mi tyhle povídky líbily snad ještě trochu víc a byly tak nějak uspořádanější. Nicméně Čapek píše fakt skvěle a poutavě a do každého případu, byť je to sebevětší blbost, vloží něco poučného, což sice u kriminálních případů asi není tak těžké, ale ono to umí tak dobře po svém, jak by to snad nikdo jiný nedokázala. Už se nemůžu dočkat na jeho další knížky, naštěstí už jsem se stihla zásobit, takže se do nich snad vrhnu co nejdřív.

[Barawe · Rating 4 out of 5]

O něco lepší než byla ta první. Bohužel, po přečtení mi stále splývá vše v jednolitou, nezřetelnou masu. Talent se nezapře, bohatý slovník i určitě hodně vysoká úroveň porozumění češtině...jen mi to prostě nesedlo.

[Peťo Teplický · Rating 5 out of 5]

Když já Čapka tuze rád :). Zbierka kriminálnych poviedok, ktoré okrem prekvapujúcich poínt zaujmú aj štúdiom ľudských vlastností, motivácie a hľadania toho, čo je človeku vlastné. Naj poviedky: Ukradený kaktus, Případ s dítětem, Historie dirigenta Kaliny, Závrať, Sbírka známek.

[Vämpiriüs · Rating 1 out of 5]

Povídky z doby před sto lety pro pochopení lidské slabosti a jako ukázka, že to byla úplně jiná doba. Kniha je napsaná dobře, má hlavu i patu. Jen z ní mám smíšené pocity neboť mi prakticky přišla nudná.

[oblakaknihahlavavnich · Rating 4 out of 5]

Skvělé! Moc se mi líbilo, jak se povídky propojují, že jsou součástí jednoho rozhovoru. Čtení jsem si moc užila.

[Mishell · Rating 3 out of 5]

Můžete mně říci, k čemu
slouží takový kojenec?

[Zuzana Go · Rating 5 out of 5]

Bol to úžasný čas s vami. Ďakujem, pán Čapek.

[Keruonedz · Rating 4 out of 5]

""To jste mu neměl dělat," mínil káravě pan Paulus; "vem čert pár dní, ale těch nocí beze spánku je škoda. Spánek, pane, to není jen odpočinek těla; spánek je něco jako očista a odpuštění minulého dne. Spánek je zvláštní milost; a prvních pár minut po dobrém spánku je každá duše čistá a nevinná jako dítě." Já to znám, protože jsem jednou ztratil spánek...A člověk se svíjí v té palčivé posteli a chce si namluvit, krucinál, vždyť už mně po tom nic není! Co bylo, bylo, a basta! - Abyste věděli, není to pravda. Všechno, co bylo, je. Trvá i to, o čem už nevíš...A tak se mi zdá, že spánek je jako temná a hluboká voda. V ní doplouvá všechno, o čem nevíme a nemáme vědět. Ten divný rmut, který se v nás usazuje, se vyplaví a odtéká v tom bezvědomí, které nemá břehů. Naše špatnosti a zbabělosti, všechny ty naše všední a trapné hříchy, naše ponižující voloviny a nezdrary, ta vteřina lži a nelásky v očích těch, které milujeme, to, čím jsme se provinili my, i to, čím se jíní provinili na nás, to všechno tichounce odplývá někam za dosah vědomí...A já vám něco povím. To, čemu říkáme náš život, to není všecko, co jsme prožili; to je jen výběr. Toho, co prožíváme, je příliš mnoho, víc, než nač stačí náš rozum. Proto si jen vybíráme to a ono, co se nám hodí, a jaksi z toho upleteme takový zjednodušený děj; a tomu výrobku říkáme náš život. Ale co odpadků přitom necháváme, co divných a strašných věcí pomíjíme, kristepane, kdyby to si člověk uvědomil! Ale my můžeme žít jen jeden jednoduchý život. Bylo by nad naši sílu prožít víc. Neměli bychom sílu nést život, kdybychom nepoztráceli cestou většinu života." (Karel Čapek, Povídky z druhé kapsy)

[Petra · Rating 5 out of 5]

Myslela som si, že Povídky z druhé kapsy sa mi budú páčiť minimálne tak veľmi ako tie z tej prvej. Ale nie. Páčili sa mi ešte viac.

Čapek ma opäť zaviedol na miesto činu, do súdnej siene, medzi detektívov a zločincov. Rozpráva však hlavne o živote, pravde, svedomí, strachu či smrti. A so slovami sa hrá tak krásne, že je čítanie jeho poviedok vždy pohladením pre dušu.

[Pavel · Rating 5 out of 5]

Povídky jsou z druhé kapsy možná proto, že oproti těm prvním je opačný poměr mezi veselými a vážnými. Jinak řečeno, tahle sbírka je víc odlehčená ale i tak jsou v ní témata k zamyšlení (svědomí, utrpení, smrt...).

[Rene Stein · Rating 3 out of 5]

Ano, na Kindlu se i starší beletrie čte výborně.

[Zuzana · Rating 5 out of 5]

4.5 stars

[SgFlaxy · Rating 4 out of 5]

Ne tak dobré jako z první kapsy, ale dost solidní.

[Eliška ** · Rating 5 out of 5]

4,8⭐️