What do you think?
Rate this book
Gustáv Husák
První ucelený životopis posledního komunistického prezidenta
Gustáv Husák – přesvědčený komunista, vězeň i muž přitahovaný mocí
Kniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu rodiny Gustáva Husáka.
Jméno Gustáva Husáka (1913–1991) je nejsilněji spojeno s obdobím normalizace 70. a 80. let, kdy přicházela na svět generace „Husákových dětí“. Nová Husákova biografie z pera historika Michala Macháčka sleduje dlouhou kariéru posledního prezidenta komunistického Československa od samých počátků, zaměřuje se na Husákův původ a rodinné zázemí, mládí, studia a vstup do Komunistické strany Československa, jeho působení za války a za Slovenského národního povstání, v poválečné politice, jeho odsouzení v procesu se slovenskými „buržoazními nacionalisty“, úspěšně završené úsilí o rehabilitaci a postupný návrat na mocenské výsluní. Stranou nezůstává ani Husákův osobní život, i zde přináší kniha nová zjištění. Symbol zatuhlosti a stagnace normalizační doby tak v Macháčkově knize vystupuje jako osobnost mnohovrstevnatější, než jak bývá obvykle vnímána. Kniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu rodiny Gustáva Husáka. Je první ucelenou husákovskou monografií v české historiografické produkci.
Gustáv Husák – přesvědčený komunista, vězeň i muž přitahovaný mocí
Kniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu rodiny Gustáva Husáka.
Jméno Gustáva Husáka (1913–1991) je nejsilněji spojeno s obdobím normalizace 70. a 80. let, kdy přicházela na svět generace „Husákových dětí“. Nová Husákova biografie z pera historika Michala Macháčka sleduje dlouhou kariéru posledního prezidenta komunistického Československa od samých počátků, zaměřuje se na Husákův původ a rodinné zázemí, mládí, studia a vstup do Komunistické strany Československa, jeho působení za války a za Slovenského národního povstání, v poválečné politice, jeho odsouzení v procesu se slovenskými „buržoazními nacionalisty“, úspěšně završené úsilí o rehabilitaci a postupný návrat na mocenské výsluní. Stranou nezůstává ani Husákův osobní život, i zde přináší kniha nová zjištění. Symbol zatuhlosti a stagnace normalizační doby tak v Macháčkově knize vystupuje jako osobnost mnohovrstevnatější, než jak bývá obvykle vnímána. Kniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu rodiny Gustáva Husáka. Je první ucelenou husákovskou monografií v české historiografické produkci.
632 pages, Hardcover
Published November 20, 2017
9 people are currently reading
81 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 10 of 10 reviews
March 26, 2019
Krásna kniha. Priznám sa, že prvá polovica ma dosť nudila, vyrastanie, SNP, dokonca aj basa. Ale potom sa začal Gusto štrikovať do veľkej politiky a to už bolo konečne disko, že som to fúkol za tri dni.
Mám ho ešte radšej, ako som mal, je to vskutku tragická postava so všetkým, čo k tomu patrí.
Mám ho ešte radšej, ako som mal, je to vskutku tragická postava so všetkým, čo k tomu patrí.
February 11, 2018
Na konci sa vraj v kráľovských záhradách pražského hradu prechádzal sám, opustený, v spoločnosti svojho vlčiaka, ktorého mu darovala pohraničná stráž. Gustáv Husák, politik zo Slovenska, ktorý bol v minulom storočí najdlhšie pri moci. Príbeh v podstate epický z ilegálnej strany, cez povstanie, k moci, do väzenia na 10 rokov a potom v tom istom režime na jeho čelo. Nečudo, že biografia, ktorá o ňom vyšla v ČR sa číta dobre a stojí za prečítanie. Kričí mi z toho jedna vec. Akokoľvek sa snažil, akokoľvek sa dral k moci a bol úspešný, nakoniec sa mu to celé pominulo pod rukami a dnes si naňho pozitívne spomenie veľmi málo ľudí.
Čítanie sa mi veľmi spájalo s Havlom od Žantovského, ktorému sa predsa len na rozdieľ od tohto autora podarilo preniknúť viac pod kožu subjektu. Prirodzene, keďže Žantovský s Havlom dlho spolupracoval. Dobrá dvojica kníh na čítanie o druhej polovici česko-slovenského 20. storočia.
Čítanie sa mi veľmi spájalo s Havlom od Žantovského, ktorému sa predsa len na rozdieľ od tohto autora podarilo preniknúť viac pod kožu subjektu. Prirodzene, keďže Žantovský s Havlom dlho spolupracoval. Dobrá dvojica kníh na čítanie o druhej polovici česko-slovenského 20. storočia.
March 4, 2023
Týpek veľmi miniskúlne vyrešeršoval, avšak veľa toho nezanalyzoval.
Ak by Husákov život nebol tak zaujímavý bola by to neskutočná bolesť. Číta sa to ako wikipédia. Je tam každý jeden detail bez ohľadu na jeho historicú dôležitosť. A čo je horšie autor ani nepovie, ktoré — podľa neho ako niekoho s expertízou— sú tie dôležité. Všetko si musí spraviť čitateľ sám za seba — je to bez naratívu a nejakého jasného scholarly investment. Aspoň hocikto, kto chce niečo malé s prvkom argumentu sám o Husákovi napísať (čo bol aj môj prípad), nemusí chodiť do všetkých archívov. Za to tie tri bodíky.
Ak by Husákov život nebol tak zaujímavý bola by to neskutočná bolesť. Číta sa to ako wikipédia. Je tam každý jeden detail bez ohľadu na jeho historicú dôležitosť. A čo je horšie autor ani nepovie, ktoré — podľa neho ako niekoho s expertízou— sú tie dôležité. Všetko si musí spraviť čitateľ sám za seba — je to bez naratívu a nejakého jasného scholarly investment. Aspoň hocikto, kto chce niečo malé s prvkom argumentu sám o Husákovi napísať (čo bol aj môj prípad), nemusí chodiť do všetkých archívov. Za to tie tri bodíky.
December 5, 2018
Tohle bude bolet, ale musí to být.
Husákova biografie byla něco, na co jsme já, a jistě i drtivá většina lidí, kteří se o československý komunismus zajímají, čekali velmi dlouhou dobu. Přestože v plejádě komunistických vůdců je spousta postav hodných studia, včetně dvou blockbusterů v osobách Klementa Gottwalda a Ludvíka Svobody, chtě nechtě musí generace 1970+ cítit k Husákovi nějakou osobnější vazbu. Ať už lehce pozitivní, protože to prostě bylo dětství, nebo negativní, protože ten režim zničil, či alespoň ztížil život nejednomu z nás.
Macháčkově práci jsem velmi fandil, šel totiž přesně proti všem stereotypům a floskulím, že mladí lidé, co za minulého režimu stihli tak maximálně vychodit školku (on je ročník 86), nemůžou tento režim popsat lépe, než jakýkoliv vybraný dělník z Poldovky. O drtivé většině dějinných událostí píšou lidé, kteří je nezažili, proč tedy ne o Husákovi? Navíc téměř 30 let od pádu režimu je už dostatečně dlouhá doba na tolik potřebný nadhled. Očekával jsem práci, která se na Husákův život podívá neutrálníma očima (jak jen to půjde), vyvrátí či potvrdí fakta a mýty, a možná bych i snesl lehké finální rozhřešení ve stylu romantických vzpomínek na ponurost a morální bláto, ve kterých jsme žili, ale přežili.
Vývoj mojí četby se ale ubíral jiným směrem. Co u autora kvituji je fakt, že nepodlehl nepřímému tlaku na detailní rozebrání let 69-89, když ta ve skutečnosti tvořila jen zlomek Husákovy kariéry. Část knihy od jeho narození do konce druhé světové války považuji za velmi kvalitní a přínosnou. Ovšem už kolem roku 1946 začínalo být jasné, že kniha bude spíš klouzat po povrchu a kořeny zapustí jen tu a tam. S ubíhajícími lety se tento zážitek horšil a horšil. Z knihy jsem si například neodnesl absolutně žádnou hlubší poznámku o Husákově názorovém veletoči v roce 1968. Ano, z textu vyplývá, že byl zřejmě typickým převlékačem kabátů a hrál to na všechny strany, aby pak zakotvil u těch, kde měl nejlepší vyhlídky na úspěch a další kariéru. Autor ale tento fakt přešel ve finále prostým konstatováním. Celé období 1969 – 1989 je pak charakterizováno deskriptivními pasážemi, kde se sice dozvíme mnohé o životě a politice Gustáva Husáka, ale překvapivě nic moc o podstatě režimu a Husákově vlivu na něj. Téměř ani stopa o vypořádávání se s disidenty, protesty, nic. Z celého normalizačního období vyplývá jediné – Husák si ze začátku myslel, že Sověty přesvědčí, jakýkoliv krok tímto směrem ale narážel na odpor SSSR a „zdravého jádra“ (Biľak, Indra), a tak to skončilo apatií a udržovacím módem. Ovšem v roce 1977 byl Husák na vrcholu moci a pochybuji, že Charta a vše, co s pak příštích deset let odehrávalo, šlo mimo něj. Pár vět o tom, že se „bál, že to popudí Sověty“ fakt není přínos, který bych od této publikace čekal.
Ve finále jsem vlastně listoval druhou polovinou knihy tam a zpět a hledal nějakou kritickou myšlenku. Ne ve smyslu kritiky jako takové, ale pokusu o zhodnocení nebo alespoň popis Husákova jednání směrem k občanům Československa, jeho vlivu na každodennost. Nedočkal jsem se. Macháček v této druhé, zásadní části, naprosto selhal. Proč? Stockholmský syndrom považuji za krajně nepravděpodobný. Spíše se domnívám, že se tak moc snažil vyhnout kontroverzi a obvinění z klasického mileniálovského náhledu na československou historii, až svoji práci dotlačil na druhý konec. Tedy do absolutní vyprázdněnosti, která by mohla sloužit jako dobrý deníkový záznam, ale je naprosto nepoužitelná pro kritické zhodnocení dané postavy. Až naprosto neskutečně pak po tolika stranách bezbarevného popisu působí jedna ze závěrečných kapitol, kde autor na pěti stranách zkoumá, jestli se tedy Husák stihl nebo nestihl na smrtelné posteli vyzpovídat, se zjevně lehkým píchnutím do katolické církve, která v obrazu knihy na poslední chvíli loví duše.
K těmto velkým problémům se pak v průběhu celé četby přidá řada menších. Třeba ostentativní snaha autora přejmenovat pražské jaro na československé jaro. Duch Husákovy federalizace ale Macháčkovi do pera prostoupil jen částečně, neboť to měl na každé straně jinak. Co jistě ocenili jiní, ale mě zvedalo ze židle, bylo také všudypřítomné rovnítko mezi politikou SSSR a USA, resp. táborů těchto velmocí v průběhu studené války. Macháčkova představa o odpolitizované historiografii se možná líbí na Hradě, ale pokud nastupující badatelé přestanou tyto věci rozlišovat, vstoupíme na velice nebezpečnou půdu.
Přes to přese všechno je Macháčkova práce extensivní a rozhodně nevznikla s prstem v nose. Chápu i to, že ruské archivy stále nevydaly všechna svá tajemství a na odhalení dalších částí naší historie si budeme muset ještě chvíli počkat. Za sebe mohu konstatovat, slovníkem StB, která jeho a jeho soudruhy držela u moci, že Husáka máme „zpracovaného“ tak do roku 1968. Na zbytek si, přes možná autorovu upřímnou snahu, budeme muset ještě počkat.
Zcela jistě budu někým obviněn, že jsem knihu buď nepochopil, nebo na ní nahlížím přísným polistopadovým narativem. Možná ano. Za mnou ale stojí stovky a tisíce lidí, kterým Husákův režim životy buď zničil, ztížil, nebo jim je „jen“ přesunul mimo vlast. Osoby politicky i lidsky diskriminované, zastřelené na hranicích a v neposlední řadě zavřené v politických procesech, kterým se Husák tak moc chtěl vyhnout, jelikož byl sám jejich obětí. Proč to neudělal, jak se to mohlo stát, co za tím vším bylo… to se právě v této knize nedozvíte.
Husákova biografie byla něco, na co jsme já, a jistě i drtivá většina lidí, kteří se o československý komunismus zajímají, čekali velmi dlouhou dobu. Přestože v plejádě komunistických vůdců je spousta postav hodných studia, včetně dvou blockbusterů v osobách Klementa Gottwalda a Ludvíka Svobody, chtě nechtě musí generace 1970+ cítit k Husákovi nějakou osobnější vazbu. Ať už lehce pozitivní, protože to prostě bylo dětství, nebo negativní, protože ten režim zničil, či alespoň ztížil život nejednomu z nás.
Macháčkově práci jsem velmi fandil, šel totiž přesně proti všem stereotypům a floskulím, že mladí lidé, co za minulého režimu stihli tak maximálně vychodit školku (on je ročník 86), nemůžou tento režim popsat lépe, než jakýkoliv vybraný dělník z Poldovky. O drtivé většině dějinných událostí píšou lidé, kteří je nezažili, proč tedy ne o Husákovi? Navíc téměř 30 let od pádu režimu je už dostatečně dlouhá doba na tolik potřebný nadhled. Očekával jsem práci, která se na Husákův život podívá neutrálníma očima (jak jen to půjde), vyvrátí či potvrdí fakta a mýty, a možná bych i snesl lehké finální rozhřešení ve stylu romantických vzpomínek na ponurost a morální bláto, ve kterých jsme žili, ale přežili.
Vývoj mojí četby se ale ubíral jiným směrem. Co u autora kvituji je fakt, že nepodlehl nepřímému tlaku na detailní rozebrání let 69-89, když ta ve skutečnosti tvořila jen zlomek Husákovy kariéry. Část knihy od jeho narození do konce druhé světové války považuji za velmi kvalitní a přínosnou. Ovšem už kolem roku 1946 začínalo být jasné, že kniha bude spíš klouzat po povrchu a kořeny zapustí jen tu a tam. S ubíhajícími lety se tento zážitek horšil a horšil. Z knihy jsem si například neodnesl absolutně žádnou hlubší poznámku o Husákově názorovém veletoči v roce 1968. Ano, z textu vyplývá, že byl zřejmě typickým převlékačem kabátů a hrál to na všechny strany, aby pak zakotvil u těch, kde měl nejlepší vyhlídky na úspěch a další kariéru. Autor ale tento fakt přešel ve finále prostým konstatováním. Celé období 1969 – 1989 je pak charakterizováno deskriptivními pasážemi, kde se sice dozvíme mnohé o životě a politice Gustáva Husáka, ale překvapivě nic moc o podstatě režimu a Husákově vlivu na něj. Téměř ani stopa o vypořádávání se s disidenty, protesty, nic. Z celého normalizačního období vyplývá jediné – Husák si ze začátku myslel, že Sověty přesvědčí, jakýkoliv krok tímto směrem ale narážel na odpor SSSR a „zdravého jádra“ (Biľak, Indra), a tak to skončilo apatií a udržovacím módem. Ovšem v roce 1977 byl Husák na vrcholu moci a pochybuji, že Charta a vše, co s pak příštích deset let odehrávalo, šlo mimo něj. Pár vět o tom, že se „bál, že to popudí Sověty“ fakt není přínos, který bych od této publikace čekal.
Ve finále jsem vlastně listoval druhou polovinou knihy tam a zpět a hledal nějakou kritickou myšlenku. Ne ve smyslu kritiky jako takové, ale pokusu o zhodnocení nebo alespoň popis Husákova jednání směrem k občanům Československa, jeho vlivu na každodennost. Nedočkal jsem se. Macháček v této druhé, zásadní části, naprosto selhal. Proč? Stockholmský syndrom považuji za krajně nepravděpodobný. Spíše se domnívám, že se tak moc snažil vyhnout kontroverzi a obvinění z klasického mileniálovského náhledu na československou historii, až svoji práci dotlačil na druhý konec. Tedy do absolutní vyprázdněnosti, která by mohla sloužit jako dobrý deníkový záznam, ale je naprosto nepoužitelná pro kritické zhodnocení dané postavy. Až naprosto neskutečně pak po tolika stranách bezbarevného popisu působí jedna ze závěrečných kapitol, kde autor na pěti stranách zkoumá, jestli se tedy Husák stihl nebo nestihl na smrtelné posteli vyzpovídat, se zjevně lehkým píchnutím do katolické církve, která v obrazu knihy na poslední chvíli loví duše.
K těmto velkým problémům se pak v průběhu celé četby přidá řada menších. Třeba ostentativní snaha autora přejmenovat pražské jaro na československé jaro. Duch Husákovy federalizace ale Macháčkovi do pera prostoupil jen částečně, neboť to měl na každé straně jinak. Co jistě ocenili jiní, ale mě zvedalo ze židle, bylo také všudypřítomné rovnítko mezi politikou SSSR a USA, resp. táborů těchto velmocí v průběhu studené války. Macháčkova představa o odpolitizované historiografii se možná líbí na Hradě, ale pokud nastupující badatelé přestanou tyto věci rozlišovat, vstoupíme na velice nebezpečnou půdu.
Přes to přese všechno je Macháčkova práce extensivní a rozhodně nevznikla s prstem v nose. Chápu i to, že ruské archivy stále nevydaly všechna svá tajemství a na odhalení dalších částí naší historie si budeme muset ještě chvíli počkat. Za sebe mohu konstatovat, slovníkem StB, která jeho a jeho soudruhy držela u moci, že Husáka máme „zpracovaného“ tak do roku 1968. Na zbytek si, přes možná autorovu upřímnou snahu, budeme muset ještě počkat.
Zcela jistě budu někým obviněn, že jsem knihu buď nepochopil, nebo na ní nahlížím přísným polistopadovým narativem. Možná ano. Za mnou ale stojí stovky a tisíce lidí, kterým Husákův režim životy buď zničil, ztížil, nebo jim je „jen“ přesunul mimo vlast. Osoby politicky i lidsky diskriminované, zastřelené na hranicích a v neposlední řadě zavřené v politických procesech, kterým se Husák tak moc chtěl vyhnout, jelikož byl sám jejich obětí. Proč to neudělal, jak se to mohlo stát, co za tím vším bylo… to se právě v této knize nedozvíte.
December 14, 2025
Nejdřív šlo o to, přečíst dobře recenzovanou knihu na výborně nastudované (jakékoli) téma.
Nakonec mě zarazila hloubka osobnosti. Autorovi se přes stále platný tupý antikomunismus i přízemní antislovakismus proniknout bezpochyby podařilo.
Nakonec mě zarazila hloubka osobnosti. Autorovi se přes stále platný tupý antikomunismus i přízemní antislovakismus proniknout bezpochyby podařilo.
October 28, 2018
Poctivá historiografická robota. Napriek 550 stranám som mal na konci pocit, že je to len úvod do témy a chcelo by to ešte 4 diely. Husákov život je kronika Slovenska 20 storočia. Keď dejiny išli prekotne, jeho život bol plný aktivity, keď nastala nehybnosť, znehybnel aj Husák. Pre mňa je kniha obrazom storočia zmätkov v strednej európe po rozpade Rakúsko-Uhorska, kde sa Husák, ktorý nechce byť ničím iným, než politikom, opakovane presviedča o nemožnosti výkonu suverénej štátnej politiky. Opakovane sa usiluje o vrcholnú moc len aby zistil, že jej výkon je maximálme oklieštený, čomu sa však vždy prispôsobí.
December 9, 2018
Dôkladne vyzdrojovaná a čítavá kniha. Zachycuje Husáka v najdôležitejších, ale aj bežných momentoch života. Veľmi komplexný a objektívny pohľad na významnú, ale aj kontroverznú postavu československých dejín. Trochu mi chýbal dôslednejší pohľad na posledné dve desaťročia jeho života, i keď sám autor priznáva, že práve na ne je k dispozícii najmenej literatúry.
Veľmi odporúčané čítanie pre kohokoľvek, kto sa aspoň trochu zaujíma o naše alebo české dejiny.
Veľmi odporúčané čítanie pre kohokoľvek, kto sa aspoň trochu zaujíma o naše alebo české dejiny.
December 10, 2018
Autor se občas až moc chápe GH, nicméně je to dílo poctivé, v mnohém zakladatelské a kritické.
January 29, 2020
Novináři se obvykle řídí zásadou, že složitější obecné děje a události je dobré ilustrovat na příběhu konkrétního člověka. Husákova biografie tímto způsobem velice hezky přibližuje dějiny Československa od třicátých let až do současnosti. Z Husáka, který v obecné paměti zůstal jako symbol normalizace, se najednou stane mnohem komplexnější postava s barvitou historií a škálou proměn, stejně jako se měnila česko-slovenská společnost. Na textu je vidět, že s ním autorem strávil roky života (údajně se mu věnoval 12 let) a i když některé pasáže by možná zasloužily ještě hlubší zkoumání, zejména role Husáka v roce 1968, je otázkou, zdali se vůbec k potřebným pramenům dá v Moskvě dostat. Také období následné normalizace není rozebráno tak podrobně. Tak či tak bych asi nikdy nečekal, že mě kniha o komunistickém kádrovi může takhle pohltit.
January 2, 2021
Rozumný, krátký popis role kterou hrál Husák v dějinách. Scházelo mi porozumění motivacím a transformaci jeho mysli v průběhu života. Obzvláště po roce 68 jsou popsány jen občasné akce a žádné myšlenky.
Displaying 1 - 10 of 10 reviews