What do you think?
Rate this book
Boss Babiš
Boss Babiš je reportážní kniha o temném světe miliardáře a politika Andreje Babiše. Shrnuje, v čem je oligarcha Babiš nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají. Popisuje nejen jeho skutečný podnikatelský zrod a nemilosrdné praktiky v byznysu, ale přibližuje i jeho roli ve polosvětě kolem kmotrů Františka Mrázka, Tomáše Pitra či Radovana Krejčíře.
Kniha je zčásti postavená na reportážích časopisu Reportér. Přináší však celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, které tvoří zatím nejucelenější obraz oligarchy Babiše.
Kniha je zčásti postavená na reportážích časopisu Reportér. Přináší však celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, které tvoří zatím nejucelenější obraz oligarchy Babiše.
352 pages, Hardcover
First published January 1, 2017
67 people are currently reading
400 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 92 reviews
February 10, 2018
Obraz Babiše jako (všeho)schopného pragmatika, který neváhá udělat nejeden pochybný a zavrženíhodný krok pro dosažení svých osobních cílů. Faul za faulem skrze šedou zónu, kde co není zakázáno/prokázáno, je povoleno, a to vstříc výsledku, který je jediný důležitý... Sorry jako, ale to přeci je každému jasné. Já bych dokonce šel o krok dál a řekl, že když vynecháme babičky okouzlené tím, jak se na ně na náměstí usmál, tak výše zmíněné je sice důvod, proč je pro nemalou část národa neakceptovatelný, ale zároveň je to i důvod, proč ho naopak podstatná část čechoslováčkovského lidu obdivuje. Umí v tom chodit, má výsledky. Jak shrnuje zdroj z jeho okolí „nesporně pracovitý, ale prevít vyjebaný to je“. Babo raď, zda to je poklona či ne.
Na škodu je především Kmenta samotný. Je tu v dvojí poloze; angažované osobní a chladně investigativní. Ta první je přesně to, jak se projevuje na sociálních sítích. Tedy že někdy v rámci všeho toho potřebného bití na poplach uchyluje k závěrům, kdy se nabízí i vícero interpretací. Navíc z těch rozporuplných názorů vyvádí i jiné. Což je v přímém rozporu s (naštěstí drtivě převažující) investigativní novinařinou, tak jak jsme na ní od Kmenty zvyklí z jeho knih, původní MF Dnes či Reportéra. K tomu závěrečný předvolební dopis. Ten (jakkoli s ním souzním) patří na stránky tisku či sociální sítě a nikoli do knihy, která tu s námi bude i po jednom volebním období.
Investigativní pasáže jsou plné rozkrývání známostí co ruku myjí jiným známostem, nastrčených bílých koní apod. Nedělám si však iluze, že by to stejně nechodilo ve všech takovýchto koncernech; ostatně speciálně finální pasáž s rozkrýváním majitelů je oproti některým vypečeným kouskům z doby po zveřejnění Panama Papers ještě slabým odvarem. Nebýt Babišova přestupu z neviditelné role v přítmí do aktivní politické role, tak to zase až tak moc nikoho nezajímá. Až jeho vstupem do politiky a Mafry to na něj začíná vrhat zajímavé světlo. Otázku samozřejmě je, zda mu právě tento krok v budoucnu nezlomí vaz. Doposud všem podobným oligarchům u nás během cca dekády totiž vždy zlomil a i to je důvod, proč většina takovýchto osob zůstává spíše za tou neexponovanou oponou po celou kariéru.
Co mě překvapilo je, že se Kmenta dlouho dlouho vyhýbá Babišově vztahu s Rakickým. Sice i k tomu se dostane, ale s ohledem na to o jak (zřejmě) stěžejní „otcovský“ vztah jde, tak tomu věnuje sotva pár odstavců.
Během finále se pak Kmenta zamýšlí nad tím, na koho Babiš v roli marketingově vypucovaného politika vlastně cílí. A dochází k trefnému názoru „že chytře sází na lidi z generace bez idejí“. Já bych to ze zkušeností ze svého okolí smrskl čistě na „sází na lidi bez idejí a ty klasickou politikou znechucené.“ Čili nesporně zajímavé, tradičně kmentovsky čtivé, ale zároveň pokud sledujete dění (a ne pouze skrze Mafru), tak nic moc nového nezazní, jen se to dává do komplexních souvislostí napříč několika dekádami.
Rozhodně slabší kmentovina, kterou sráží především přílišná aktuálnost oné politické části (Kmentovi sedí spíše odstup od událostí). Ovšem samozřejmě chápu, že právě kvůli ní to v první řadě vzniklo.
Na škodu je především Kmenta samotný. Je tu v dvojí poloze; angažované osobní a chladně investigativní. Ta první je přesně to, jak se projevuje na sociálních sítích. Tedy že někdy v rámci všeho toho potřebného bití na poplach uchyluje k závěrům, kdy se nabízí i vícero interpretací. Navíc z těch rozporuplných názorů vyvádí i jiné. Což je v přímém rozporu s (naštěstí drtivě převažující) investigativní novinařinou, tak jak jsme na ní od Kmenty zvyklí z jeho knih, původní MF Dnes či Reportéra. K tomu závěrečný předvolební dopis. Ten (jakkoli s ním souzním) patří na stránky tisku či sociální sítě a nikoli do knihy, která tu s námi bude i po jednom volebním období.
Investigativní pasáže jsou plné rozkrývání známostí co ruku myjí jiným známostem, nastrčených bílých koní apod. Nedělám si však iluze, že by to stejně nechodilo ve všech takovýchto koncernech; ostatně speciálně finální pasáž s rozkrýváním majitelů je oproti některým vypečeným kouskům z doby po zveřejnění Panama Papers ještě slabým odvarem. Nebýt Babišova přestupu z neviditelné role v přítmí do aktivní politické role, tak to zase až tak moc nikoho nezajímá. Až jeho vstupem do politiky a Mafry to na něj začíná vrhat zajímavé světlo. Otázku samozřejmě je, zda mu právě tento krok v budoucnu nezlomí vaz. Doposud všem podobným oligarchům u nás během cca dekády totiž vždy zlomil a i to je důvod, proč většina takovýchto osob zůstává spíše za tou neexponovanou oponou po celou kariéru.
Co mě překvapilo je, že se Kmenta dlouho dlouho vyhýbá Babišově vztahu s Rakickým. Sice i k tomu se dostane, ale s ohledem na to o jak (zřejmě) stěžejní „otcovský“ vztah jde, tak tomu věnuje sotva pár odstavců.
Během finále se pak Kmenta zamýšlí nad tím, na koho Babiš v roli marketingově vypucovaného politika vlastně cílí. A dochází k trefnému názoru „že chytře sází na lidi z generace bez idejí“. Já bych to ze zkušeností ze svého okolí smrskl čistě na „sází na lidi bez idejí a ty klasickou politikou znechucené.“ Čili nesporně zajímavé, tradičně kmentovsky čtivé, ale zároveň pokud sledujete dění (a ne pouze skrze Mafru), tak nic moc nového nezazní, jen se to dává do komplexních souvislostí napříč několika dekádami.
Rozhodně slabší kmentovina, kterou sráží především přílišná aktuálnost oné politické části (Kmentovi sedí spíše odstup od událostí). Ovšem samozřejmě chápu, že právě kvůli ní to v první řadě vzniklo.
Read
March 10, 2019,,Nesporně pracovitý, ale prevít vyjebaný to je."
Skvělý i strašný zároveň. Skvělý širokým a podrobným záběrem, rešeršemi atd., strašný.. protože Babiš.
Skvělý i strašný zároveň. Skvělý širokým a podrobným záběrem, rešeršemi atd., strašný.. protože Babiš.
October 15, 2017
Normálně nejsem fanouškem čtení knihy "v předstihu", tzn. od konce či od poslední kapitoly, ale v případě této knihy bych chtěla všem doporučit, aby začali právě s ní. Text z kapitoly Koho volit se už před časem objevil na Kmentově facebooku, ale dnes je ještě aktuálnější a pokud do voleb (dnes je neděle 15.10. 2017, tzn. V mínus šest dní) nestihnete z knížky přečíst nic jiného, tak i tohle bohatě stačí.
Knížka se paradoxně skoro vůbec nevěnuje Čapímu hnízdu, Kmenta se soustředil na jiné aspekty Babišova života a podnikání, ať už jde o původ jeho majetku, osobní vazby či animozity s dalšími hráči na trhu či politiky atd. Po přečtení začnou člověku některé věci dávat větší smysl - třeba vzájemná náklonnost Zeman - Babiš.
Velmi zajímavá je i osobní linka - Babiš totiž výrazně zasáhl do Kmentova života. "Vzal" mu nejen práci (Kmenta sice odešel sám, ale bylo jasné, že to udělá), ale také některé blízké přátele a svým způsobem i důstojnost jeho povolání. Kmenta se na jednom místě knihy zamýšlí nad tím, že si Babiš asi ani neuvědomoval, co jeho vstup do Mafry bude znamenat pro celou českou mediální scénu - já se jen nemůžu zbavit dojmu, že i kdyby to věděl (a pokud by ho to vůbec zajímalo), tak by mu to bylo úplně jedno. Jinak je skvělé, že tam tahle rovina je, protože to z knihy dělá hodně osobní věc a člověk to pak vnímá celé trošku jinak než třeba klasický životopis.
Pokud nemáte načtený časopis Reportér, tak si k hodnocení přihoďte jednu hvězdičku a budete mít plný počet a určitě si tu knížku přečtěte, stojí to za to. Pokud Reportér nějak pravidelněji čtete (my ho mám předplacený od začátku), tak už ledacos budete znát a právě proto to u mě nakonec skončilo na čtyřech hvězdičkách (i když po delším váhání, protože to téma si tu pětku opravdu zaslouží). V každém případě si tuhle knížku přečtěte, ať tak nebo tak - stojí to za to.
Kontext: Koupeno v účelové akci Alza.cz - hezky Andrejovi k svátku.
První věta: "V pondělí 24. června 2013 v 17 hodin a 36 minut napsal podnikatel Andrej Babiš na svůj twitterový účet větu, která nevěstila nic dobrého. "Zítra asi něco koupím," uvedl."
Poslední věta: "Je to vaše volba, vaše rozhodnutí, vaše možnost." (tak trošku paralela k poslední větě Taberyho Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka k Babišovi)
Knížka se paradoxně skoro vůbec nevěnuje Čapímu hnízdu, Kmenta se soustředil na jiné aspekty Babišova života a podnikání, ať už jde o původ jeho majetku, osobní vazby či animozity s dalšími hráči na trhu či politiky atd. Po přečtení začnou člověku některé věci dávat větší smysl - třeba vzájemná náklonnost Zeman - Babiš.
Velmi zajímavá je i osobní linka - Babiš totiž výrazně zasáhl do Kmentova života. "Vzal" mu nejen práci (Kmenta sice odešel sám, ale bylo jasné, že to udělá), ale také některé blízké přátele a svým způsobem i důstojnost jeho povolání. Kmenta se na jednom místě knihy zamýšlí nad tím, že si Babiš asi ani neuvědomoval, co jeho vstup do Mafry bude znamenat pro celou českou mediální scénu - já se jen nemůžu zbavit dojmu, že i kdyby to věděl (a pokud by ho to vůbec zajímalo), tak by mu to bylo úplně jedno. Jinak je skvělé, že tam tahle rovina je, protože to z knihy dělá hodně osobní věc a člověk to pak vnímá celé trošku jinak než třeba klasický životopis.
Pokud nemáte načtený časopis Reportér, tak si k hodnocení přihoďte jednu hvězdičku a budete mít plný počet a určitě si tu knížku přečtěte, stojí to za to. Pokud Reportér nějak pravidelněji čtete (my ho mám předplacený od začátku), tak už ledacos budete znát a právě proto to u mě nakonec skončilo na čtyřech hvězdičkách (i když po delším váhání, protože to téma si tu pětku opravdu zaslouží). V každém případě si tuhle knížku přečtěte, ať tak nebo tak - stojí to za to.
Kontext: Koupeno v účelové akci Alza.cz - hezky Andrejovi k svátku.
První věta: "V pondělí 24. června 2013 v 17 hodin a 36 minut napsal podnikatel Andrej Babiš na svůj twitterový účet větu, která nevěstila nic dobrého. "Zítra asi něco koupím," uvedl."
Poslední věta: "Je to vaše volba, vaše rozhodnutí, vaše možnost." (tak trošku paralela k poslední větě Taberyho Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka k Babišovi)
April 14, 2020
Je to asi tak "hrozné", jak tušíte. Na rozdíl od třeba slavného Klusákova dokumentu Matrix AB se Kmenta snaží hlavně zmapovat Babišovu podnikatelskou a později politickou minulost (i když u něho je oboje provázané). Postupuje dost systematicky a vysvětluje čtenáři, na co všechno přišel. Velmi často se zdá, že má Kmenta hromadu nepřímých důkazů, podle kterých si můžeme tzv. selským rozumem dovodit "jo, takhle to bude". Ale u soudu by to nestačilo.
Kmenta fakta také různě komentuje a dodává jim ten lidský rozměr, kde vidíme, kolik času nad tím strávil a jak to pro něho muselo být těžké, když třeba viděl, jak se před jeho očima mění jeho oblíbené noviny MF Dnes nebo jak lidi skáčou na špek někomu tak bezohlednému. Blbý je, že díky rozklíženosti dnešní doby může Babišův fanoušek jednoduše říct, že si prostě Kmenta domýšlí nebo úplně vymýšlí...
Místy se Boss Babiš čte jako strhující thriller, ale občas, zvlášť v druhé půlce knihy, je důkladné rozkrývání Babišova byznysu dost náročné na čtení. Dostavila se u mě i nuda. Za to ale asi kniha tolik nemůže, jen je někdy těžké se v tom všem zorientovat. Ale možná může Boss Babiš sloužit jako referenční materiál. Možná by také pomohlo, kdyby byly občas přímo v textu fotografie, aby si čtenář mohl dosadit tváře ke jménům (je jich občas opravdu hodně a strohé popisy nestačí).
Celkově však působivá kniha, za kterou stojí obdivuhodná práce. Jo a kdo je teda Babiš? Podle Kmenty (a jeho mravenčí práce) kariérista posedlý byznysem, který zbohatl a vypracoval se díky nemorálním taktikám (kličky v zákoně, nefér konexe s nejvyšší politikou, zneužívání různých fondů...) a který se nejen že paktoval s komunistickou sebrankou před revolucí, ale který i nadále využívá všemožné bývalé STBáky a komunistické pohlaváry dnes ve svém byznysu, například ve své politické straně ANO.
Osm amorálních hovad z deseti.
Kmenta fakta také různě komentuje a dodává jim ten lidský rozměr, kde vidíme, kolik času nad tím strávil a jak to pro něho muselo být těžké, když třeba viděl, jak se před jeho očima mění jeho oblíbené noviny MF Dnes nebo jak lidi skáčou na špek někomu tak bezohlednému. Blbý je, že díky rozklíženosti dnešní doby může Babišův fanoušek jednoduše říct, že si prostě Kmenta domýšlí nebo úplně vymýšlí...
Místy se Boss Babiš čte jako strhující thriller, ale občas, zvlášť v druhé půlce knihy, je důkladné rozkrývání Babišova byznysu dost náročné na čtení. Dostavila se u mě i nuda. Za to ale asi kniha tolik nemůže, jen je někdy těžké se v tom všem zorientovat. Ale možná může Boss Babiš sloužit jako referenční materiál. Možná by také pomohlo, kdyby byly občas přímo v textu fotografie, aby si čtenář mohl dosadit tváře ke jménům (je jich občas opravdu hodně a strohé popisy nestačí).
Celkově však působivá kniha, za kterou stojí obdivuhodná práce. Jo a kdo je teda Babiš? Podle Kmenty (a jeho mravenčí práce) kariérista posedlý byznysem, který zbohatl a vypracoval se díky nemorálním taktikám (kličky v zákoně, nefér konexe s nejvyšší politikou, zneužívání různých fondů...) a který se nejen že paktoval s komunistickou sebrankou před revolucí, ale který i nadále využívá všemožné bývalé STBáky a komunistické pohlaváry dnes ve svém byznysu, například ve své politické straně ANO.
Osm amorálních hovad z deseti.
February 26, 2018
Nehty jsem si přestala po urputném boji kousat na konci základky. Teď, po dočtení Boss Babiš, je mám znovu ohlodané do masa...
Jaroslav Kmenta sepsal velmi podrobný životopis nepochybně velmi schopného a téměř všehoschopného muže, ze kterého mě mrazilo. Skvěle investigativně zvládnutý text mapuje vznik Agrofertu, až do podoby v jaké jej známe dnes, v tak přehledné formě, jak jen to jde. Ani tak Boss Babiš není lehké čtení, často jsem se přistihla, že bloudím očima po písmenkách a vlastně ani nevnímám a nechápu co čtu.
Ačkoliv bych se označila za člověka, který politiku aktivně sleduje už od střední (a ještě víc od chvíle, kdy můžu volit), hrubě nemile mě překvapilo, jak málo jsem věděla. Ještě nemilejší je fakt, že i předtím pro mě byl Andrej Babiš nevolitelný, teď bych si o něj nejspíš neopřela ani komentář na Facebooku. Což mu ale nemusí vadit, protože já ani zdaleka nejsem volič, na kterého Andrej Babiš cílí.
Dokud bude podstatná část naší společnosti "Bez ideí" volit a nadšeně tlapkat podnikatele/politika/osobu, jenž je schopná zlikvidovat důvěryhodnost jedněch z nejlepších novin v zemi, aniž by se na chvíli zarazila a uvažovala nad svým jednáním - nebo to, v tom horším případě, udělala a dospěla k názoru, že je jí to jedno - jsou knihy jako je Boss Babiš a novináři jako Jaroslav Kmenta ostrůvky naděje a demokracie, které bychom si měli hýčkat.... takže já si jdu předplatit Reportéra :)
Jaroslav Kmenta sepsal velmi podrobný životopis nepochybně velmi schopného a téměř všehoschopného muže, ze kterého mě mrazilo. Skvěle investigativně zvládnutý text mapuje vznik Agrofertu, až do podoby v jaké jej známe dnes, v tak přehledné formě, jak jen to jde. Ani tak Boss Babiš není lehké čtení, často jsem se přistihla, že bloudím očima po písmenkách a vlastně ani nevnímám a nechápu co čtu.
Ačkoliv bych se označila za člověka, který politiku aktivně sleduje už od střední (a ještě víc od chvíle, kdy můžu volit), hrubě nemile mě překvapilo, jak málo jsem věděla. Ještě nemilejší je fakt, že i předtím pro mě byl Andrej Babiš nevolitelný, teď bych si o něj nejspíš neopřela ani komentář na Facebooku. Což mu ale nemusí vadit, protože já ani zdaleka nejsem volič, na kterého Andrej Babiš cílí.
Dokud bude podstatná část naší společnosti "Bez ideí" volit a nadšeně tlapkat podnikatele/politika/osobu, jenž je schopná zlikvidovat důvěryhodnost jedněch z nejlepších novin v zemi, aniž by se na chvíli zarazila a uvažovala nad svým jednáním - nebo to, v tom horším případě, udělala a dospěla k názoru, že je jí to jedno - jsou knihy jako je Boss Babiš a novináři jako Jaroslav Kmenta ostrůvky naděje a demokracie, které bychom si měli hýčkat.... takže já si jdu předplatit Reportéra :)
September 30, 2018
Kniha není veselé čtení, je to dost silné kafe a já osobně jsem si ho musela dávkovat po částech hezky postupně, proto mi taky kniha trvala delší dobu.
Kdyby to šlo, dám za ten doslov šestou hvězdu.
Kdyby to šlo, dám za ten doslov šestou hvězdu.
November 28, 2018
Velmi znepokojující profil Andreje Babiše a velmi kvalitní investigativa Jaroslava Kmenty.
December 2, 2018
Problém této knihy je, že bohužel nepatří k nejčtivějším a ti, kteří by si jí nejvíc potřebovali přečíst, se nejspíš nedostanou ani za první kapitolu. Tahle rozsáhlá investigativní reportáž na téma "Jak Andy k bohatství přišel", totiž ani trochu nešetří jmény byznysmanů, jejich kámošů, kámošů jejich kámošů, sekretářek, estébáků, názvy firem, podfirem, spřátelených a přidružených podniků...
Konkrétních jmenných faktů je tam zkrátka strašně moc. A běžný čtenář, který se nikdy o korupční kauzy z osmdesátých a devadesátých let ani o český chemický průmysl nikdy nezajímal, se v té Babišově pavoučí síti plné jmen a firem, rychle přestane orientovat. Pokud by se někdy dělal dotisk, bylo by fajn, kdyby součástí příloh byla také nějaká grafická mapka vztahů mezi zmiňovanými firmami a jejich jednacími orgány.
Ačkoliv mi v paměti neutkvělo mnoho ze zmiňovaných aktérů Babišovy cesty k penězům a k premiérskému křeslu, člověk si z toho i tak odnese pár zásadních poznatků.
1. Kolem Babiše je pořád několik nedořešených velkých špinavých záležitostí, ať už začátky jeho podnikání, štědrý finanční dar ČSSD od tajemného dárce z Panamy, anebo dosud neobjasněná vražda kmotra Mrázka, toho času Babišova hlavního konkurenta. Pardon, arcinepřítele.
2. Babiš je jako lampa, kolem které se jako můry slétají všichni možní bývalí estébáci, zkorumpované existence, bezskrupulózní zlatokopové, nebo prostě jen obyčejné svině. Babiš byl, je a bude obklopený těmi nejodpudivějšími postavami českého byznysu i veřejného života.
3. Usměvavý strejc, co rozdává koblihy a "jasně že se moc rád kdykoli vyfotí" se svými fanoušky, odvážný obchodník, co se "nebojí mluvit na rovinu" a v rozhovorech rozhořčeně lká nad rozkrádáním státních peněz, je kamufláž, pod kterou se schovává prolhaný, sprostý, zbabělý a ziskuchtivý dědek, který se ve své cestě za bohatstvím a vlivem neštítí ničeho a opovrhuje snad každým kromě sebe samého.
4. Babiš nikdy neodstoupí. Nikdy!
Konkrétních jmenných faktů je tam zkrátka strašně moc. A běžný čtenář, který se nikdy o korupční kauzy z osmdesátých a devadesátých let ani o český chemický průmysl nikdy nezajímal, se v té Babišově pavoučí síti plné jmen a firem, rychle přestane orientovat. Pokud by se někdy dělal dotisk, bylo by fajn, kdyby součástí příloh byla také nějaká grafická mapka vztahů mezi zmiňovanými firmami a jejich jednacími orgány.
Ačkoliv mi v paměti neutkvělo mnoho ze zmiňovaných aktérů Babišovy cesty k penězům a k premiérskému křeslu, člověk si z toho i tak odnese pár zásadních poznatků.
1. Kolem Babiše je pořád několik nedořešených velkých špinavých záležitostí, ať už začátky jeho podnikání, štědrý finanční dar ČSSD od tajemného dárce z Panamy, anebo dosud neobjasněná vražda kmotra Mrázka, toho času Babišova hlavního konkurenta. Pardon, arcinepřítele.
2. Babiš je jako lampa, kolem které se jako můry slétají všichni možní bývalí estébáci, zkorumpované existence, bezskrupulózní zlatokopové, nebo prostě jen obyčejné svině. Babiš byl, je a bude obklopený těmi nejodpudivějšími postavami českého byznysu i veřejného života.
3. Usměvavý strejc, co rozdává koblihy a "jasně že se moc rád kdykoli vyfotí" se svými fanoušky, odvážný obchodník, co se "nebojí mluvit na rovinu" a v rozhovorech rozhořčeně lká nad rozkrádáním státních peněz, je kamufláž, pod kterou se schovává prolhaný, sprostý, zbabělý a ziskuchtivý dědek, který se ve své cestě za bohatstvím a vlivem neštítí ničeho a opovrhuje snad každým kromě sebe samého.
4. Babiš nikdy neodstoupí. Nikdy!
December 2, 2017
Není to krásná literatura, je to neskutečná hrůza. Spoustu toho člověk ví z medií (samozřejmě ne z Babišových), ale tady to pan Kmenta zpracoval opravdu výtečně a do hloubky. Korupčníci z ostatních stran vypadají jako nedomrdlí amatéři. P.S. Voliči ANO by na knihu měli mít slevu.
February 9, 2019
Zajímavý příběh naše premiréra. Aneb jak říká můj kamarád "Proč to čteš? Tohle sebemrskačství nechápu."
Doufám, že se budeme schopni z historie poučit.
Doufám, že se budeme schopni z historie poučit.
January 29, 2023
“… V té chvíli mě zamrazilo. Uvědomil jsem si, že někteří lidé z této generace Babiše opravdu milují. On je totiž jedním z nich. Je to generace, která vyrostla a zestárla v době komunismu. … Babiš chytře sází na lidi bez ideí. Ví, že tato masa stále ještě rozhoduje, kdo tu bude vládnout. Je to velká skupina lidí, která hladí po hlavě své vůdce jen pro to, že na to byla zvyklá s komunismu. Věřím, že takoví nejsou všichni. Znám jich spoustu. Mají svůj rozum s rozhodně o nich nemohu říct, že by to byla ztracená generace.
Jen se domnívám, že mezi touto skupinou lidí jsou voliči, o kterých politologové říkají, že si dnes už zase nejsou schopní připustit, že demokracie a svoboda jsou tou nejcennější hodnotou našeho života. Babiš má takové lidi z celého srdce rád. Vyhovuje mu, že mu jsou schopni tolerovat drobné i velké rozkrádání společného (tehdy socialistického) majetku a přehlížet amorálnost - a někdy i nezákonnost jednání - svých elit. …”
Kmenta je velmi inteligentní člověk na svém místě a svou práci dělá skvěle. Při čtení servíruje fakta a neuchyluje se ke zbytečným emocím. Dává do souvislosti jednotlivé zprávy, propojuje kauzy a sestavuje tak kompletní obrázek Andreje Babiše - kmotra, který ovládl Česko.
Jen se domnívám, že mezi touto skupinou lidí jsou voliči, o kterých politologové říkají, že si dnes už zase nejsou schopní připustit, že demokracie a svoboda jsou tou nejcennější hodnotou našeho života. Babiš má takové lidi z celého srdce rád. Vyhovuje mu, že mu jsou schopni tolerovat drobné i velké rozkrádání společného (tehdy socialistického) majetku a přehlížet amorálnost - a někdy i nezákonnost jednání - svých elit. …”
Kmenta je velmi inteligentní člověk na svém místě a svou práci dělá skvěle. Při čtení servíruje fakta a neuchyluje se ke zbytečným emocím. Dává do souvislosti jednotlivé zprávy, propojuje kauzy a sestavuje tak kompletní obrázek Andreje Babiše - kmotra, který ovládl Česko.
October 7, 2022
Jánevim. Kmenty si celkem vážím, knížka byla zajímavá v ohledu zdrojů Babišova majetku a v oblasti, kde popisoval osobní setkání s ním, ale ke konci jsem se téměř nudila a dočítala na sílu. To není kritika autora, spíš nejsem ideální cílovka. "Návod na volby" na konci je naopak docela užitečný a osvěžující.
February 18, 2022
Mám z toho depku, jako z každý knihy od Kmenty. Svět je zlý a nespravedlivý místo a když už s tím nejde nic dělat, tak díky lidem, co na to upozorňujou!
April 21, 2021
Pokud si někdo nemyslí, že Bureš je bezpáteřní zmrd, tuto knihu si asi nepřečte. A přesto by právě takový člověk měl. Překvapivě čtivá sonda do života a postupů nejbohatšího Čecha, rekapitulace české hlouposti.
January 6, 2018
Ti, kteří tuto knihu již přečetli, se o ní obvykle vyjadřují ve smyslu, že stav věcí současných je ještě mnohem horší, než se původně obávali. Nezbývá než se k nim přidat. Bohužel ti, kteří by tuto knihu, nebo alespoň některý z článků, na které se odkazuje, měli číst především, tak asi nikdy neučiní. Ale měli by.
O čem, respektive o kom kniha pojednává, je asi patrné již z názvu a přebalu. Takže je nasnadě spíš otázka, dá-li se něco takového "dokumentárního" vůbec číst, respektive se do toho s gustem začíst. Za mě, ač jsem se "nerománového", ne zrovna krátkého, a v mém případě ještě navíc audio-textu (s délkou 10:03 perfektně načteného Petrem Kubešem), zprvu také obával, se to četlo, resp. poslouchalo, jedním dechem. Politiku totiž tak trochu sleduji a většinu v knize zmiňovaných kauz alespoň částečně pamatuji, takže jsem věděl, o čem je řeč. Bez toho by asi podstatná část textu nebyla až tak „osobně“ poutává, nicméně autor podstatu každé z popisovaných kauz vždy nejprve shrne a připomene, aby byl text srozumitelný i ne-pamětníkům.
A jaké že to jsou kauzy? No skoro všechny zásadní porevoluční kauzy, které u nás proběhli - v těch všech měl více či méně prsty Boss Babiš. Jednotlivé kapitoly postupně, částečně chronologicky, ale spíše tematicky, mapují, jak Babiš tajně ze zahraničních účtů s penězi nasyslenými ještě za totáče financoval ČSSD už když pod vedením Miloše Zemana prvně vládla, jak následně zcela ovládal Stanislava Grosse, jak prvně loboval u tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky, jak ovlivňoval i většinu ostatních vlád, jak přes své kontakty nejen z bývalé STB získával od policie tajné kompromitující materiály na kde koho a šikovně jich zneužíval k dosažení svých cílů, jak s ostatními mafiány soupeřil o moc a majetek, jak spolupracoval s dalšími gaunery celosvětového formátu atd. Jsou zde i komentované přepisy odposlechů, sice ne původně jeho, ale např. z korupce následně usvědčené ředitelky ČKA, jejichž služeb na snižování či výmaz svých dluhů vůči státu hojně využíval. Nechybí ani podrobný popis toho, jak přišel k některým firmám, aniž by za ně musel platit tolik, co původně měl. A prostor je věnován i jeho nejznámějším kauzám, jako jsou korunové dluhopisy, ovlivňování novinářů či čapí hnízdo, které ovšem ve světle toho ostatního už tak nějak ztrácí na zajímavosti. V závěru pak nechybí ani úvaha nad tím, kdo vlastně někoho takového může volit.
Kniha vyšla těsně před parlamentními volbami 2017. Autorem je zkušený novinář Jaroslav Kmenta, který o řadě z těchto i jiných kauzu psal již dříve a některé jeho články byly dokonce impulzem k výměně vedení v různých politických stranách, vládních postech i k pádu některých našich dřívějších vlád. Kmenta je mimochodem také autorem knihy o kmotru Mrázkovi (svého času jedním z Babišových největších rivalů), a série knih o Radovanu Krejčířovi, jež byly po drobné dramatizaci také zfilmovány.
Knihu rozhodně doporučuji k četbě všem - jak příznivcům tak i odpůrcům titulního "bosse". Příznivci to mohou brát třeba jako doklad o tom, jak moc (a hlavně čeho všeho) je schopný jejich "hrdina", což by se mu zřejmě ne všechno až tolik vyčítalo a naopak by část z toho třeba mohla být i inspirací pro některé "dravější" podnikatele, kdyby se ovšem před pár lety neprodral až do čela ministerstva financí a nyní i celého státu s hesly jako "zastavíme okrádání státu a korupci", pod nimiž však pouze zmnohonásobil šikanu a zavedl šmírování své konkurence, přičemž sám si toho "přihrává" čím dál víc pod rouškou zákonů, které si teď už bez dalších problémů vytváří na míru jak se mu zrovna zlíbí. Jeho odpůrci se pak, jak jsem již zmiňoval v úvodu, přesvědčí, že ač si mysleli, že toho vědí již nyní až dost, tak jde jen o malou špičku obrovského ledovce a zároveň si tak doplní zásobník o argumenty pro případné verbální přestřelky s "těmi druhými".
O čem, respektive o kom kniha pojednává, je asi patrné již z názvu a přebalu. Takže je nasnadě spíš otázka, dá-li se něco takového "dokumentárního" vůbec číst, respektive se do toho s gustem začíst. Za mě, ač jsem se "nerománového", ne zrovna krátkého, a v mém případě ještě navíc audio-textu (s délkou 10:03 perfektně načteného Petrem Kubešem), zprvu také obával, se to četlo, resp. poslouchalo, jedním dechem. Politiku totiž tak trochu sleduji a většinu v knize zmiňovaných kauz alespoň částečně pamatuji, takže jsem věděl, o čem je řeč. Bez toho by asi podstatná část textu nebyla až tak „osobně“ poutává, nicméně autor podstatu každé z popisovaných kauz vždy nejprve shrne a připomene, aby byl text srozumitelný i ne-pamětníkům.
A jaké že to jsou kauzy? No skoro všechny zásadní porevoluční kauzy, které u nás proběhli - v těch všech měl více či méně prsty Boss Babiš. Jednotlivé kapitoly postupně, částečně chronologicky, ale spíše tematicky, mapují, jak Babiš tajně ze zahraničních účtů s penězi nasyslenými ještě za totáče financoval ČSSD už když pod vedením Miloše Zemana prvně vládla, jak následně zcela ovládal Stanislava Grosse, jak prvně loboval u tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky, jak ovlivňoval i většinu ostatních vlád, jak přes své kontakty nejen z bývalé STB získával od policie tajné kompromitující materiály na kde koho a šikovně jich zneužíval k dosažení svých cílů, jak s ostatními mafiány soupeřil o moc a majetek, jak spolupracoval s dalšími gaunery celosvětového formátu atd. Jsou zde i komentované přepisy odposlechů, sice ne původně jeho, ale např. z korupce následně usvědčené ředitelky ČKA, jejichž služeb na snižování či výmaz svých dluhů vůči státu hojně využíval. Nechybí ani podrobný popis toho, jak přišel k některým firmám, aniž by za ně musel platit tolik, co původně měl. A prostor je věnován i jeho nejznámějším kauzám, jako jsou korunové dluhopisy, ovlivňování novinářů či čapí hnízdo, které ovšem ve světle toho ostatního už tak nějak ztrácí na zajímavosti. V závěru pak nechybí ani úvaha nad tím, kdo vlastně někoho takového může volit.
Kniha vyšla těsně před parlamentními volbami 2017. Autorem je zkušený novinář Jaroslav Kmenta, který o řadě z těchto i jiných kauzu psal již dříve a některé jeho články byly dokonce impulzem k výměně vedení v různých politických stranách, vládních postech i k pádu některých našich dřívějších vlád. Kmenta je mimochodem také autorem knihy o kmotru Mrázkovi (svého času jedním z Babišových největších rivalů), a série knih o Radovanu Krejčířovi, jež byly po drobné dramatizaci také zfilmovány.
Knihu rozhodně doporučuji k četbě všem - jak příznivcům tak i odpůrcům titulního "bosse". Příznivci to mohou brát třeba jako doklad o tom, jak moc (a hlavně čeho všeho) je schopný jejich "hrdina", což by se mu zřejmě ne všechno až tolik vyčítalo a naopak by část z toho třeba mohla být i inspirací pro některé "dravější" podnikatele, kdyby se ovšem před pár lety neprodral až do čela ministerstva financí a nyní i celého státu s hesly jako "zastavíme okrádání státu a korupci", pod nimiž však pouze zmnohonásobil šikanu a zavedl šmírování své konkurence, přičemž sám si toho "přihrává" čím dál víc pod rouškou zákonů, které si teď už bez dalších problémů vytváří na míru jak se mu zrovna zlíbí. Jeho odpůrci se pak, jak jsem již zmiňoval v úvodu, přesvědčí, že ač si mysleli, že toho vědí již nyní až dost, tak jde jen o malou špičku obrovského ledovce a zároveň si tak doplní zásobník o argumenty pro případné verbální přestřelky s "těmi druhými".
December 19, 2017
Kmenta tu shrnuje co ví o Babišově historii budování Agrofertu a ANO. Pro mě to bylo čtivé shrnutí jednotlivých kauz – tajného sponzoringu ČSSD v devadesátých letech, privatizace Unipetrolu, akvizice Lovochemie a Kosteleckých uzenin, korunových dluhopisů Agrofertu a dotací Čapího hnízda. Na žádnou sice není dost důkazů o nelegálním postupu, ale kdyby měl Andrej nějaké svědomí, usínalo by se mu tuze špatně.
Co si o něm myslíte?
Nesporně pracovitý, ale prevít vyjebaný to je.
Co si o něm myslíte?
Nesporně pracovitý, ale prevít vyjebaný to je.
October 25, 2017
Fascinující čtení, které vážně není o Čapáku. Je to příběh všehoschopného a bezskrupulózního podnikatele, který najednou chce ochránit svůj (a možná i někoho jiného) byznys. Příběh člověka, který ovlivňoval politiky pro své vlastní obchodní zájmy už od počátku svého podnikání. A příběh nového českého premiéra
Z posledních 40 stránek mi doslova běhal mráz po zádech...
Z posledních 40 stránek mi doslova běhal mráz po zádech...
November 9, 2017
5 hvězd za informační obsah, práce co za tím je, důležitosti pro pochopení politiky v české kotlině, fenoménu AB a dalších postav co tahají za nitky. 3 hvězdy pak za samotnou formu, ta mi nesedla, což je jen osobní dojem.
Read
January 25, 2018nemám žádné hezké označení pro tohohle pána.
August 6, 2018
Trochu osvěta do politky - o čem je, čeho je schopná, kdo v ní je. Překvapilo mě to. Část 246 byla největším šokem. Co s tím? Volte, ale nezapomeňte také sledovat, co vaše volená strana dělá (dodržuje vůbec co slíbila? Prostě trocha kritického myšlení).
September 27, 2018
Kniha, která změní pohled na politiku obecně.
September 1, 2019
In my opinion, Boss Babis is pretty on point & thought provoking. Thank you Mr Kmenta for an insight into the history of our current PM.
July 8, 2023
Rozhodně doporučuji pokud se chcete aspoň trochu zorientovat v České politice
January 16, 2025
Bolestné čtení o bezpáteřním oligarchovi, který je stále nazýván jen populistou, přitom je to nejen oportunistický kalkulátor s informacemi za vidinou zvýšení příjmu a přístupu k moci.
Pár posledních slov Kmenty:
"Volte toho, komu věříte, kdo vám bude naslouchat a u koho máte větší jistotu, že to není populista a extrémista a zametač vlastních hříchů a problémů."
Pár posledních slov Kmenty:
"Volte toho, komu věříte, kdo vám bude naslouchat a u koho máte větší jistotu, že to není populista a extrémista a zametač vlastních hříchů a problémů."
November 29, 2017
Dobře že tuhle knížku Kmenta napsal; byť v ní není žádné extra odhalení, je dobré vidět všechny ty Babišovy kauzy a prasárny přehledně a v souvislostech.
Co mně ale na ní vlastně přijde nejzajímavější není příběh samotného Andreje, takoví se najdou vždycky a všude. Na mě asi nejsilněji působí téma, které se nepřiznaně vine celou knížkou od začátku až do konce, tedy tragická pozice regulátora trhu (státu), který ani po těch 28 letech nedokázal celý ten systém nastavit tak, aby v něm podobní predátoři nemohli tak snadno fungovat. A z toho plynoucí sdělení, že abyste v rámci průmyslového sektoru jakkoliv přežili, nestačí jen čestně podnikat, ale potřebujete mít velmi, velmi ostré lokty
Inu "business should be like nautral selection, right"?
Co mně ale na ní vlastně přijde nejzajímavější není příběh samotného Andreje, takoví se najdou vždycky a všude. Na mě asi nejsilněji působí téma, které se nepřiznaně vine celou knížkou od začátku až do konce, tedy tragická pozice regulátora trhu (státu), který ani po těch 28 letech nedokázal celý ten systém nastavit tak, aby v něm podobní predátoři nemohli tak snadno fungovat. A z toho plynoucí sdělení, že abyste v rámci průmyslového sektoru jakkoliv přežili, nestačí jen čestně podnikat, ale potřebujete mít velmi, velmi ostré lokty
Inu "business should be like nautral selection, right"?
December 13, 2018
Ta książka uświadomiła mi, jak bardzo lubię literaturę faktu - książki pisane przez dziennikarzy śledczych. Autor, Jaroslav Kmenta to czołowy dziennikarz śledczy, który głównie zajmuje się powiązaniami polityków z zorganizowaną przestępczością. W tej książce postanowił prześwietlić na wylot kontrowersyjną postać Andreja Babisa, aktualnego premiera Czech, któremu dzisiaj (22.11.2018) grozi odwołanie z powodu afery korupcyjnej. Od kilku dni w parlamencie czeskim toczy się debata na temat odwołania Babisa z funkcji premiera, a dziś ma się odbyć głosowanie o wotum nieufności. Jestem ciekaw czy Babis się utrzyma na stanowisku premiera. O aferze, z powodu której Babisowi grozi odwołanie pisze już autor w swojej książce, gdyż afera trwa już ponad dwa lata. W między czasie odbyły się wybory, w których Babis wraz ze swoją partią poprawił swój wynik z pozycji ministra finansów, wicepremiera awansował na pozycje premiera. Także korupcyjne afery jak na razie nie zagrażały karierze Babisa, który dziś w jednej osobie jest premierem Czech oraz najbogatszym Czechem. Można powiedzieć, że osiągnął wszystko. Zdobył władzę, a jeszcze wcześniej dorobił się majątku wartego kilka miliardów dolarów.
Wstęp do książki jest dość długi. Autor opisuje sytuację, która miała miejsce w 2013 roku kiedy Babis stawiał jeszcze pierwsze kroki w polityce. Postanowił kupić czołowe prywatne gazety oraz stacje radiowe, które mogłyby być dla niego niewygodne. Stopniowo po przejęciu prywatnych mediów przez Babisa zespoły redakcyjne opuścili dziennikarze, lub też zmuszeni zostali do opuszczenia dziennikarze, którzy mogliby być niewygodni dla Babisa. Są różne sposoby przejmowania kontroli nad mediami przez populistycznych polityków. Przykład czeski jest dość ciekawy. Kmenta właśnie sporo miejsca w książce poświęca wolności słowa. Bardzo mnie zaciekawiły jego spostrzeżenia.
Równie ciekawa jest jednak historia Andreja Baisa i tego jak dorobił się miliardowego majątku.
Może zamiast rozwodzić się, wypunktuję najważniejsze fakty dotyczące Andreja Babisa.
Andrej Babis jako syn dyplomaty część dzieciństwa spędza w Szwajcarii.
Po studiach w Bratysławie w 1985 wyjeżdża na placówkę do Maroka, gdzie odpowiedzialny jest za import fosfatów, ważnego surowca do produkcji nawozów sztucznych.
Babis wraca do Czechosłowacji po rewolucji aksamitnej w 1991, działa jako przedstawiciel handlowy handlując nawozami sztucznymi na rynku Czechosłowackim.
W 1994 dochodzi do rozpadu Czechosłowacji. Babis odpowiedzialny jest za założenie oddziału swojej spółki w Pradze. W ten sposób rejestruje spółkę Agrofert, która jest jeszcze w 100% własnością skarbu państwa Słowacji.
Kilka miesięcy po założeniu Agrofertu Babis w tajemniczy sposób dokapitalizowuje Agrofert i szwajcarska spółka, którą kontroluje przejmuje kontrolny pakiet Agrofertu. Dochodzi do sporu w sądzie. Babis wygrywa.
Spółki dzięki którym w latach 90tych Babis finansował przejęcie Agrofertu oraz kampanie polityczne socjaldemokratów zostały założone Szwajcarii i Panamie już w latach 80tych.
Babis dzięki informacjom, które ma od polityków sukcesywnie skupuje udziały w różnych spółkach z branży chemicznej oraz spożywczej. Pierwsze ważne przejęcie dotyczyło zakładów Lovochem.
Przez „przypadek” w ręce Babisa trafia spółka chemiczna, która produkuje znany materiał wybuchowy sentex. Państwo ze względów strategicznych odkupuje fabrykę sentexu od Babisa za sumę znacznie większą, niż ta za która Babis zapłacił.
Na początku lat 2000 Babis stopniowo buduje swoje imperium Agrofert. Jednego roku kupował nawet średnio jedną spółkę dziennie. W efekcie zdominował całą branże spożywczą.
Podczas prywatyzacji konglomeratu Unipetrol Babis popada w konflikt ze swoim strategicznym partnerem PKN Orlen. Dochodzi do arbitrażu. Babis wygrywa arbitraż z Orlenem i przejmuje część chemicznego konglomeratu Unipetrol.
W 2011 Babis postanawia wstąpić do polityki zakłada partie ANO 2011. Skrót ano oznacza Asocjacja Niezadowolonych Obywateli.
Przed wyborami w 2013 Babis kupuje dwie czołowe gazety Lidove Noviny, MF Dnes oraz radio Impuls, które są znane z wnikliwych śledztw oraz wysokiej jakości dziennikarstwa śledczego.
Po wyborach w 2013 Babis zostaje ministrem finansów oraz wicepremierem. Jego partia osiąga w wyborach drugie miejsce.
Będąc już na stanowisku ministra finansów wychodzi na jaw afera tak zwanych obligacji jednoronowych. Będąc już ministrem finansów Babis wykorzystuje lukę w prawie podatkowym, jego firma emituje obligacje warte miliardy koron czeski o nominale jednej korony. Odsetki z emitowanych obligacji są zwolnione z podatku, ze względu na „zaokrąglanie w dół” do zera, które stosuje się kiedy dla odsetek wynoszących kilka halerzy.
Ze względu na aferę obligacji jednokoronowych dochodzi do upadku rządu. Babis wycofuje się z koalicji, ale aktywnie prowadzi kampanię, gdyż ma dojść do wcześniejszych wyborów.
Afera przysparza jeszcze większej popularności Babisowi, na jesień 2017 wygrywa wybory i zostaje premierem mniejszościowego rządu. Rząd miliardera wspierają nawet komuniści.
Babis będąc premierem boryka się z aferą tak zwanego „Bocianiego Gniazda”. To luksusowy hotel z basenem, którego budowa została dofinansowana przez fundusz unijny przeznaczony dla małych i średnich przedsiębiorstw, mimo, że Agrofert i kapitał za którym stoi Babis jest wart wiele miliardów.
Babis broni się w czeskim parlamencie tłumacząc się, że „Bocianie Gniazdo” jest własnością jego dzieci, oskarża wszystkich, iż próbują wplątać jego rodzinę i jego chorego syna w intrygę polityczną.
Syn Babisa, Andrej Junior, który formalnie był jednym z właścicieli „Bocianiego Gniazda” znika w tajemniczych okolicznościach. W 2017 wysyła tajemniczy mail gdzie prosi o pomoc, gdyż jest wbrew własnej woli przetrzymywany na Krymie okupowanym przez Rosjan.
Policja wszczyna śledztwo w sprawie porwania syna premiera Andreja Babisa.
Prezydent Milos Zeman to stary „kumpel” Babisa. Był jednym z liderów socjaldemokratów w latach 90tych gdy Babis finansował tą partie poprzez spółkę w Panamie.
Prezydent Zeman wspiera Babisa na każdym kroku, wykorzystuje swój autorytet aby podważyć każdy nieprzychylny głos który pojawia się na scenie politycznej względem Babisa.
Oto kilka faktów, które pojawiły się w czeskich mediach już po opublikowaniu książki, ale świetnie uzupełniają jej treść.
--------
Dziennikarze śledczy docierają do syna Babisa, który ukrywa się w Szwajcarii. Potwierdza on, że został wbrew własnej woli przewieziony najpierw do Moskwy a potem na Krym przez kierowcę, Rosjanina, który pracuje w koncernie jego ojca, Agrofert. Potwierdza również, że uciekł z Krymu, przez Słowację dotarł do Szwajcarii autobusem.
Syn Babisa ukrywa się w Szwajcarii, bo boi się o własne życie. Potwierdza, iż kilka lat temu podsunięto mu do podpisania wiele dokumentów, również dokumenty odnośnie inwestycji „Bocianie Gniazdo”. Nawet nie wiedział co tak naprawdę podpisywał.
Syn Babisa leczy się psychiatrycznie. W wywiadzie z dziennikarzami śledczymi o swoim leczeniu mówi – na szczęęcie tu w Szwajcarii mam dobrych, zaufanych lekarzy, a zamiast zastrzyków, które mi regularnie robiono na Krymie, dostaję tabletki.
Syn Babisa potwierdził, iż posiada również obywatelstwo szwajcarskie, w Szwajcarii czuje się bezpieczniej. Nie orientuje się w tym, co się dzieje aktualnie w Czechach, mówi, że nie chce też szkodzić swojemu tacie.
22.11.2018 ma odbyć się głosowanie w parlamencie czeskim nad wotum nieufności rządu Babisa.
------
To tyle jeśli chodzi o Babisa. Wspomnę jeszcze to co pisze w zakończeniu autor, bo bardzo ważne jest to co pisze.
W zakończeniu Kmenta cytuje list, który dostał od czytelnika: Panie Kmento, proszę mi poradzić, na kogo mam głosować, na jakich polityków, na jaką partię?
Kmenta odpowiada zakłopotanemu czytelnikowi. Ta odpowiedz bardzo mi się spodobała.
Kierując się wyborem obywatel państwa demokratycznego powinien stosować się zdrowym rozsądkiem:
- dokładnie poznać programy partii, komitetów wyborczych startujących w wyborach
- wykluczyć partie skrajne, z lewej i z prawej strony, które nie reprezentują demokratycznych wartości
- wykluczyć partie, które posiadają silną hierarchie i oparte są na silnym wodzu, który zgromadził wokół siebie ludzi, którzy mu ślepo przyklaskują
- przyjrzeć się danej partii według jakich zasad działa, jak tworzone są struktury partyjne, wyłaniani przywódcy, jak partia radzi sobie z politykami, którzy pogrążyli się w jakieś afery, czy zostają wykluczeni, czy w ramach partii działają zwykłe zdroworozsądkowe mechanizmy, obyczaje demokratyczne, polegające na otwartej dyskusji, debacie, mechanizmach kontrolnych.
Kmenta nie zdradza na kogo głosuje, ale potwierdza, że według niego można jeszcze znaleźć polityków, partię na które według tych kryteriów może z czystym sumieniem brać udział w wyborach.
Bardzo dobra książka. Dzięki niej, a szczególnie temu co przeczytałem w zakończeniu książki lepiej zrozumiałem co tak naprawdę jest ważne w demokracji.
Wstęp do książki jest dość długi. Autor opisuje sytuację, która miała miejsce w 2013 roku kiedy Babis stawiał jeszcze pierwsze kroki w polityce. Postanowił kupić czołowe prywatne gazety oraz stacje radiowe, które mogłyby być dla niego niewygodne. Stopniowo po przejęciu prywatnych mediów przez Babisa zespoły redakcyjne opuścili dziennikarze, lub też zmuszeni zostali do opuszczenia dziennikarze, którzy mogliby być niewygodni dla Babisa. Są różne sposoby przejmowania kontroli nad mediami przez populistycznych polityków. Przykład czeski jest dość ciekawy. Kmenta właśnie sporo miejsca w książce poświęca wolności słowa. Bardzo mnie zaciekawiły jego spostrzeżenia.
Równie ciekawa jest jednak historia Andreja Baisa i tego jak dorobił się miliardowego majątku.
Może zamiast rozwodzić się, wypunktuję najważniejsze fakty dotyczące Andreja Babisa.
Andrej Babis jako syn dyplomaty część dzieciństwa spędza w Szwajcarii.
Po studiach w Bratysławie w 1985 wyjeżdża na placówkę do Maroka, gdzie odpowiedzialny jest za import fosfatów, ważnego surowca do produkcji nawozów sztucznych.
Babis wraca do Czechosłowacji po rewolucji aksamitnej w 1991, działa jako przedstawiciel handlowy handlując nawozami sztucznymi na rynku Czechosłowackim.
W 1994 dochodzi do rozpadu Czechosłowacji. Babis odpowiedzialny jest za założenie oddziału swojej spółki w Pradze. W ten sposób rejestruje spółkę Agrofert, która jest jeszcze w 100% własnością skarbu państwa Słowacji.
Kilka miesięcy po założeniu Agrofertu Babis w tajemniczy sposób dokapitalizowuje Agrofert i szwajcarska spółka, którą kontroluje przejmuje kontrolny pakiet Agrofertu. Dochodzi do sporu w sądzie. Babis wygrywa.
Spółki dzięki którym w latach 90tych Babis finansował przejęcie Agrofertu oraz kampanie polityczne socjaldemokratów zostały założone Szwajcarii i Panamie już w latach 80tych.
Babis dzięki informacjom, które ma od polityków sukcesywnie skupuje udziały w różnych spółkach z branży chemicznej oraz spożywczej. Pierwsze ważne przejęcie dotyczyło zakładów Lovochem.
Przez „przypadek” w ręce Babisa trafia spółka chemiczna, która produkuje znany materiał wybuchowy sentex. Państwo ze względów strategicznych odkupuje fabrykę sentexu od Babisa za sumę znacznie większą, niż ta za która Babis zapłacił.
Na początku lat 2000 Babis stopniowo buduje swoje imperium Agrofert. Jednego roku kupował nawet średnio jedną spółkę dziennie. W efekcie zdominował całą branże spożywczą.
Podczas prywatyzacji konglomeratu Unipetrol Babis popada w konflikt ze swoim strategicznym partnerem PKN Orlen. Dochodzi do arbitrażu. Babis wygrywa arbitraż z Orlenem i przejmuje część chemicznego konglomeratu Unipetrol.
W 2011 Babis postanawia wstąpić do polityki zakłada partie ANO 2011. Skrót ano oznacza Asocjacja Niezadowolonych Obywateli.
Przed wyborami w 2013 Babis kupuje dwie czołowe gazety Lidove Noviny, MF Dnes oraz radio Impuls, które są znane z wnikliwych śledztw oraz wysokiej jakości dziennikarstwa śledczego.
Po wyborach w 2013 Babis zostaje ministrem finansów oraz wicepremierem. Jego partia osiąga w wyborach drugie miejsce.
Będąc już na stanowisku ministra finansów wychodzi na jaw afera tak zwanych obligacji jednoronowych. Będąc już ministrem finansów Babis wykorzystuje lukę w prawie podatkowym, jego firma emituje obligacje warte miliardy koron czeski o nominale jednej korony. Odsetki z emitowanych obligacji są zwolnione z podatku, ze względu na „zaokrąglanie w dół” do zera, które stosuje się kiedy dla odsetek wynoszących kilka halerzy.
Ze względu na aferę obligacji jednokoronowych dochodzi do upadku rządu. Babis wycofuje się z koalicji, ale aktywnie prowadzi kampanię, gdyż ma dojść do wcześniejszych wyborów.
Afera przysparza jeszcze większej popularności Babisowi, na jesień 2017 wygrywa wybory i zostaje premierem mniejszościowego rządu. Rząd miliardera wspierają nawet komuniści.
Babis będąc premierem boryka się z aferą tak zwanego „Bocianiego Gniazda”. To luksusowy hotel z basenem, którego budowa została dofinansowana przez fundusz unijny przeznaczony dla małych i średnich przedsiębiorstw, mimo, że Agrofert i kapitał za którym stoi Babis jest wart wiele miliardów.
Babis broni się w czeskim parlamencie tłumacząc się, że „Bocianie Gniazdo” jest własnością jego dzieci, oskarża wszystkich, iż próbują wplątać jego rodzinę i jego chorego syna w intrygę polityczną.
Syn Babisa, Andrej Junior, który formalnie był jednym z właścicieli „Bocianiego Gniazda” znika w tajemniczych okolicznościach. W 2017 wysyła tajemniczy mail gdzie prosi o pomoc, gdyż jest wbrew własnej woli przetrzymywany na Krymie okupowanym przez Rosjan.
Policja wszczyna śledztwo w sprawie porwania syna premiera Andreja Babisa.
Prezydent Milos Zeman to stary „kumpel” Babisa. Był jednym z liderów socjaldemokratów w latach 90tych gdy Babis finansował tą partie poprzez spółkę w Panamie.
Prezydent Zeman wspiera Babisa na każdym kroku, wykorzystuje swój autorytet aby podważyć każdy nieprzychylny głos który pojawia się na scenie politycznej względem Babisa.
Oto kilka faktów, które pojawiły się w czeskich mediach już po opublikowaniu książki, ale świetnie uzupełniają jej treść.
--------
Dziennikarze śledczy docierają do syna Babisa, który ukrywa się w Szwajcarii. Potwierdza on, że został wbrew własnej woli przewieziony najpierw do Moskwy a potem na Krym przez kierowcę, Rosjanina, który pracuje w koncernie jego ojca, Agrofert. Potwierdza również, że uciekł z Krymu, przez Słowację dotarł do Szwajcarii autobusem.
Syn Babisa ukrywa się w Szwajcarii, bo boi się o własne życie. Potwierdza, iż kilka lat temu podsunięto mu do podpisania wiele dokumentów, również dokumenty odnośnie inwestycji „Bocianie Gniazdo”. Nawet nie wiedział co tak naprawdę podpisywał.
Syn Babisa leczy się psychiatrycznie. W wywiadzie z dziennikarzami śledczymi o swoim leczeniu mówi – na szczęęcie tu w Szwajcarii mam dobrych, zaufanych lekarzy, a zamiast zastrzyków, które mi regularnie robiono na Krymie, dostaję tabletki.
Syn Babisa potwierdził, iż posiada również obywatelstwo szwajcarskie, w Szwajcarii czuje się bezpieczniej. Nie orientuje się w tym, co się dzieje aktualnie w Czechach, mówi, że nie chce też szkodzić swojemu tacie.
22.11.2018 ma odbyć się głosowanie w parlamencie czeskim nad wotum nieufności rządu Babisa.
------
To tyle jeśli chodzi o Babisa. Wspomnę jeszcze to co pisze w zakończeniu autor, bo bardzo ważne jest to co pisze.
W zakończeniu Kmenta cytuje list, który dostał od czytelnika: Panie Kmento, proszę mi poradzić, na kogo mam głosować, na jakich polityków, na jaką partię?
Kmenta odpowiada zakłopotanemu czytelnikowi. Ta odpowiedz bardzo mi się spodobała.
Kierując się wyborem obywatel państwa demokratycznego powinien stosować się zdrowym rozsądkiem:
- dokładnie poznać programy partii, komitetów wyborczych startujących w wyborach
- wykluczyć partie skrajne, z lewej i z prawej strony, które nie reprezentują demokratycznych wartości
- wykluczyć partie, które posiadają silną hierarchie i oparte są na silnym wodzu, który zgromadził wokół siebie ludzi, którzy mu ślepo przyklaskują
- przyjrzeć się danej partii według jakich zasad działa, jak tworzone są struktury partyjne, wyłaniani przywódcy, jak partia radzi sobie z politykami, którzy pogrążyli się w jakieś afery, czy zostają wykluczeni, czy w ramach partii działają zwykłe zdroworozsądkowe mechanizmy, obyczaje demokratyczne, polegające na otwartej dyskusji, debacie, mechanizmach kontrolnych.
Kmenta nie zdradza na kogo głosuje, ale potwierdza, że według niego można jeszcze znaleźć polityków, partię na które według tych kryteriów może z czystym sumieniem brać udział w wyborach.
Bardzo dobra książka. Dzięki niej, a szczególnie temu co przeczytałem w zakończeniu książki lepiej zrozumiałem co tak naprawdę jest ważne w demokracji.
April 16, 2019
No ještě, že jsem knihu nečetla později, to bych z toho taky mohla porodit....
Musím se přiznat, že dost často jsem úplně nerozuměla pasážím, kde se rozebíraly akcie a ekonomické věci, není to zrovna můj koníček. Ale rozhodně bylo zajímavé sledovat, kam až prsty pana Koblihy sahají a do čeho je možná zapletený. Styl psaní mi vyhovoval, Kmenta píše velice čtivě.
Tuhle knihu povinně do každé rodiny a možná by mi nebylo z naší společnosti tak smutno. Chápu ale, že lidé s nějakým omezeným přístupem k informacím, kteří se nepídí po faktech a vidí jen to líbivé, se nechají snadno lapit.
Musím se přiznat, že dost často jsem úplně nerozuměla pasážím, kde se rozebíraly akcie a ekonomické věci, není to zrovna můj koníček. Ale rozhodně bylo zajímavé sledovat, kam až prsty pana Koblihy sahají a do čeho je možná zapletený. Styl psaní mi vyhovoval, Kmenta píše velice čtivě.
Tuhle knihu povinně do každé rodiny a možná by mi nebylo z naší společnosti tak smutno. Chápu ale, že lidé s nějakým omezeným přístupem k informacím, kteří se nepídí po faktech a vidí jen to líbivé, se nechají snadno lapit.
October 17, 2019
Tuhle knížku můžete číst různě. A na konci našeho premiéra třeba obdivovat, jak skvělý je obchodník, který se bezvadně dokázal pohybovat v šedé zóně mezi byznysem, politikou a naší komunistickou minulostí. Stejně tak vás můžou děsit všechny temné linky, které Kmenta naznačuje (od vraždy Mrázka až po pozici Babiše jako prostředníka někoho mnohem temnějšího než je on sám.) Dojem trochu kazí špatná práce editora (třeba opakující se pasáže a vysvětlivky) a taký trochu Kmentova ješitnost.
February 25, 2018
Za touto knihou musí být mnoho investigativní práce. Děkuji autorovi. Obsah jsem neznala z časopisu Reportér a skoro celou dobu jsem si říkala: ‘skvělý adrenalinově laděný mafiánský román by to byl, jen kdyby to nebyla pravda a nebo alespoň kdyby nešlo o realitu, kterou zrovna žijeme’. Bolestivě aktuální. Chtělo by to ještě na motivy knihy natočit film.
March 2, 2018
Vhodné pro všechny Babišovi voliče. Já jsem si o něm nedělala žádný iluze, ale tohle je fakt síla. Je opravdu mazaný, to se mu musí nechat.
"... Těžko říci, zda někdy bude vytesáno na pamětní ceduli, že se 'Andrej Babiš zasloužil o stát'. S jistotou však lze říci, že se stát zasloužil o Andreje Babiše."
"... Těžko říci, zda někdy bude vytesáno na pamětní ceduli, že se 'Andrej Babiš zasloužil o stát'. S jistotou však lze říci, že se stát zasloužil o Andreje Babiše."
Displaying 1 - 30 of 92 reviews