Finds a correspondence between the evolution of stylistic forms in Early Christian art and the social, religious, and historical developments of the period
Un manuale sulla storia dell'arte dall'Arco di Costantino (313) alle icone cristiane del VII-X secolo. Ben strutturato, linguaggio comprensibile e ottimo per comprendere i mutamenti della storia dell'arte, il tema del conciliare l'inconciliabile, il concetto di quadro e cornice, l'avvicinamento a un'arte più signitiva ed il ritorno a quella più mimetica, un continuo allontanarsi e riprendersi, distinguersi e confondersi. Un viaggio che comprende Roma, Ravenna, Costantinopoli e opere provenienti da diversi musei e collezioni del mondo. L'unica pecca del libro è una questione "tecnica", se così possiamo dire: la sezione finale composta dalle pagine in cui sono inserite le tavole è rilegata male, problema che si è riscontrato in tutte le copie dei miei compagni di corso, me compresa. Le pagine si staccano sfogliandole e per il prezzo che ha (38€) e la recentissima ristampa (2018) è a dir poco inammissibile.
Byzantinské umění ve výrobě - založeno na přednáškách z univerzity v Cambridge. Zabývá se změnou stylu v pozdně antckém a raně středověkém umění. Záměr ve změně stylu spojené s potřebou jiné asociace - oficiální umění tak bylo těžké, tvrdé, hranaté. Termín "sub-antique" autor používá pro tendenci vymanění se cizím vlivům a tím také navrácením antické tradice. Kitzinger si pokládá otázku, zda šlo o vyzvednutí periferního umění či inspiraci primitivním uměním.
"Sub-antické" umění mělo politický podtext - suplovalo objednavatelovu tendenci jako nosič zprávy. Toto umění se nezaměřuje na člověka, ale na dramatický narativní celek. Kitzinger zastává teorii formy-funkce. Kolem r.300 změna - přechod od piktogramů do dramatické scenerie - divák je tak vtahován, na to je potřeba opět klasický kánon jako produkt snahy vyrovnat se pohanskému zobrazování (např. sarkofág Junia Bassa). Kitzinger tak rozlišuje tzv. "inner-directed" a "other-directed" style. Dřívě tak masová produkce sarkofágů x nyní více propracované pro bohatší společnost.
Kitzinger rozlišuje také "Theodosijskou renesanci", kdy se císař snaží znovu zavést klasické formy, což paradoxně vyústí v novou identitu křesťanského umění. 3. století se tak vyznačuje abstrakcí a antiklasicismem, zatímco 4. století prožívá regeneraci klasických forem.
This entire review has been hidden because of spoilers.