Twórca Koniasza podbija kosmos. Wrażenie przebywania w świadomości maszyny, nigdy jeszcze nie było tak dojmujące.
Wszechświat od dawna już nie należy tylko do ludzi. Krzem kontra węgiel, krew kontra superciekłe płyny, ewolucja jest nieubłagana. Na szczęście dla homo sapiens maszyny walczą również przeciw sobie; sojusze szybko powstają i jeszcze szybciej znikają, a wciąż powstają byty stojące na pograniczu świata.
Tworzyliśmy niezłe zoo, w większości sami weterani niezliczonych bitew, hybrydy techniczne sklecone z części znalezionych w magazynie. Przedstawialiśmy dziwaczną mieszankę istot o różnych stopniach rozwoju i świadomości. Niektórzy byli po prostu głupi, inni okaleczeni a jeszcze inni nadzwyczaj sprytni, ale tak nietypowi i pokręceni, że musiałem się odwracać od ich odmienności. Sztuczne Inteligencje o zaszczepionym posłuszeństwie w ich hardcorowych mózgach. No i oczywiści byli pomiędzy nami łowcy tacy jak ja.
Gdy robot bojowy DB 24, którego główną umiejętnością jest agresywne prowadzenie walki i maksymalizacja siły ognia uzyska samoświadomość piekło może się okazać całkiem miłym miejscem.
Miroslav Žamboch (born 13 January 1972) is a Czech physicist and author whose modern-sensibility-imbued science fiction and fantasy novels and short stories have propelled him to the forefront of early 21st century Eastern European genre writers. A native of the Moravian town of Hranice, Miroslav Žamboch graduated with a degree in physics from the Department of Nuclear Sciences and Physical Engineering of the Czech Technical University in Prague. He has been working at the Institute for Nuclear Studies and, since the mid-1990s, has written ten novels and three collections of short stories. Four of his novels, including the most recent, 2007's Drsný Spasitel (Harsh Savior) have been translated into Polish. Žamboch is also known as an outdoorsman and physical fitness enthusiast, having participated in judo exhibitions, amateur boxing, mountain climbing and downhill cycling.
* * *
Miroslav Žamboch vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze a nyní pracuje v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Již jeho první publikovaná povídka, Zpověď válečníka (1995), sklidila u čtenářů velký ohlas. Koniáše, hrdinu, který jej proslavil a získal mu velké množství příznivců, představil ve sbírce povídek Poslední bere vše (2000). Jeho povídky vycházely pravidelně v časopisech (Ikarie) a vyšly také v několika antologiích, např. Punk Fiction (Mladá fronta 2004) nebo Čas psanců (Triton, Praha 2004). Kromě psaní se Miroslav Žamboch věnuje hodně judu, kulturistice a zvláště pak extrémním sportům. K jeho zájmům patří také vojenská technika a chladné zbraně.
"Vítám vás v našem solárním systému, přestože nejste vítáni. Bude mi potěšením zvýšit vaši entropii." Myslím že tahle věta do značné míry vystihuje celou knihu. Je tu vcelku originální nápad že hlavním hrdinou je bojový stroj jehož umělá inteligence překročila Turingův práh a stala se nezávislou. Dá se říct že do jisté míry uvažuje jako člověk a jeho rozhodnutí jsou ne vždy zcela logická, jeho bojové postupy jsou velice kreativní. Celkově to není vůbec špatná knížka, bavilo mě to, ale bohužel nejsem obdařen technickým vzděláním a chvílemi jsem z toho měl pocit že je to psáno stylem "čím víc odborných výrazů, tím víc sci-fi".
Příběh z pohledu válečného robota, umělé inteligence, je originální a plný dobrých nápadů. Našlo by se tam dokonce pár věcí k zamyšlení. Bohužel mě čtení nebavilo, děj jsem nechápal a ani mě nic nenutilo se o to snažit. Žambocha jsem tam nepoznával, jeho jméno na obálce pouze zvýšilo mé zklamání. Postavy jako by tam žádné nebyly, nemohl jsem se tak do nich vcítit, natož někomu fandit. Naštěstí to nebylo tak dlouhé.
"Maksymalna deceleracja, minus trzy i pół g, potem tylko dwa i siedemdziesiąt pięć setnych, cześć energii moduł obronny przeniósł do tarczy."
Jeśli ktoś słabo wyobraźnią ogarnia już to pierwsze zdanie, to może sobie oszczędzić rozczarowania i zrezygnować z lektury od razu. Ponieważ jest to bez wątpienia powieść nie tylko dla czytelników lubiących walki z użyciem broni wielkokalibrowej i jądrowej, ale też dla takich, którzy nie mają odrazy do zaawansowanej techniki i fizyki, zwłaszcza w kwestiach SI. Bo wyobraźnia musi mieć jakąś pożywkę, jakiekolwiek odniesienie. (...) Całość czyta się bardzo dobrze, głównie dzięki dobrej prozodii opowiadania i humorowi, w którym mieszczą się takie sformułowania, jak "mentalne wzruszenie ramionami".
Nedokázal jsem si představit, co vznikne ze spojení Žamboch\Bartoš, protože Bartoš je pro mne ortodoxí military sci-fi(sta} a Žamboch tíhne spíše k fantasy (i když velmi pěkně experimentuje i v ostatních žánrech). Výsledek je nicméně příjemný a nedokážu rozeznat co je z čí "ruky". Vytknul bych tomu jen to, že 3 kapitoly ze 4 postrádají jakoukoliv snahu o vybudování příběhu, takže pokud si přečtete pouze poslední kapitolu, tak vlastně z pohledu příběhu o nic nepřijdete.
Nie je to zlé, ale v skutočnosti by som tomu mal dať skôr tri hviezdičky, pretože od Žambocha to už je skôr taká dobrá remeselná práca, ale to vzrušenie, keď som knihu od neho čítal prvý krát (myslím, že Seržant) tam už ani náhodou nie je....
Na příbězích o vesmírných lodích, AI, chytrých a hloupých počítačích, a homo sapiens novus něco je. Vesmír! Výbuchy! Víc vesmírných lodí, a hlavně, konec potěšil. Tenké, lehce stravitelné, velmi čitelné, příjemné odpoledne zaručeno.