ONA Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.
ON Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.
Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem, a že láska hory přenáší.
Další skvělé čtení od Kateřiny Petrusové, které smlsnete jako pralinku. Najdete v něm všechno, co na jejích knížkách máte rády: svérázné postavy, skvělé dialogy, nečekané zápletky. Vtip, romantiku i napětí.
U žádné jiné knihy jsem se nepobavila tak, jako u Pekáče buchet, který mě totálně odrovnal! Rozhodně si knihu přečtěte, protože zlepší náladu, pobaví vás a hlavně budete chtít filmové zpracování s Kristýnou Kociánovou (kdo byl na křtu, tak ví). :)):D
Místo 5 hvězdiček bych jich dala asi sto. Kopřiva je k sežrání a tahle kniha není jen sladký příběh. Kurňa, vždyť já byla úplně v šoku!!! Tohle se Katce MOOOC povedlo!
Když odcházel běhat, vyfotil se a dal to na instagram. Super běžecké boty, neméně cool kraťasy, triko s logem agentury a za pasem smotaná síťovka a dvoustovka, aby mohl své milé koupit cukr. „A víno!“ zakřičela jsem za ním z okna. No co, když už, tak už. :D
Katko, promiň, ale knihy hodnotím dle svého svědomí, ne podle toho, že mám ráda jejich autory. Takže tohle moc hezké nebude...
Už to, že jsem tuhle útlou knížku četla sedm dní, naznačuje, že je prostě něco špatně.
Největším negativem pro mě jsou v téhle knize postavy, které mi byly buď jedno, nebo mě rozčilovaly. Chování trenéra Radima možná fungovalo na Kláru, mně ale jeho urážky své svěřenkyně nebyly příjemné. Proplesknout jsem měla chuť i Klářinu kolegyni Míšu "Já ale chtěla, abys mě přemlouvala", stejně tak její protivnou šéfovou, která to u mě definitivně prohrála tím svým "báječným" nápadem na konci (který mi byl docela povědomý, a pak mi došlo, že je to podobné nápadu šéfredaktorky z filmu Sex ve městě 1). Nikdo jiný mi z té spousty jmen nějak neulpěl v paměti.
Klára... vzteklá, nafouklá ženská, který i dle jejích vlastních slov profesní čest (a já dodávám profesionalita a slušné chování) vůbec nic neříkají, jinak si ty její vzteklý, vulgární projevy vůči v podstatě klientovi své zaměstnavatelky nedokážu vysvětlit.
Tohle je věc, která mě u Petrusové mrzí už od třetích Bavettových - přílišná vulgarita hlavních hrdinek. Copak hrdinka nedokáže být zajímavá sama od sebe, musí být vulgární a sprostá, navíc když v daných situacích by bez problémů fungovaly i méně sprosté kletby? Nechápu to. Stránečka nepotřebovala nadávat do hajzlů (nebo si to tedy v tuhle chvíli nevybavuju), tak proč najednou ty hrdinky tak zvulgárněly? Nebo takové byly od začátku, a já si toho začala všímat teprve od Plyšáka?
Kopřiva... milej hošík, na kterého by se určitě dalo hodiny koukat, aleu kterého jsem především vůbec nechápala, co vlastně na té vzteklé Kláře vidí. Možná to bylo tím krátkým rozsahem, kvůli kterému jsou čtenáři nuceni přijmout "prostě to tak je", aniž by ten jejich vztah byl nějak hlouběji propracován.
To je druhá věc, co mě mrzela. Hodně věcí bylo řečeno jen retrospektivně, aniž by měli čtenáři možnost ty situace, které v mnoha případech zněly zajímavě, vidět v danou chvíli. Prostě se jen zpětně dozvěděli, že se to stalo. Na jednu stranu chápu, že na tak krátký rozsah se nějaké budování postav a vzájemných vztahů nemohlo vejít, příběh však působil o to uspěchaněji a plytčeji.
Je mi jasné, že Pejr byl v tomhle nejspíš stejný, ale tam jsem to tak nevnímala, protože to vynahradily sympatické postavy a humor, kdy jsem se prosmála celou knížkou. Tady mi ten humor chyběl.
Navíc jedinou docela sympatickou postavou byl pro mě Miloň. Otázkou je, jestli to nebylo tím, že jsem se o něm vlastně nic nedozvěděla. Autorka však chystá i jeho příběh, takže jsem na něj zvědavá.
Knize se nedá upřít krásná obálka a především zajímavý nápad s recepty (minimálně cheesecake vyzkouším, byť recept není v knize úplný), líbilo se mi i nenásilné propojení s Pejrem i závěrečný zvrat, který jsem tedy opravdu nečekala a který považuju za nejlepší, který autorka prozatím napsala.
Avšak nic z toho negativa v podobě otravných postav, nudného příběhu, který mě nijak neupoutal a který jsem už někde ve čtvrtině chtěla vzdát, a zbytečné vulgarity nevyváží.
Pekáč buchet je tak pro mě jen nudná, uspěchaná romanťárna, které chybí vtip, na jaký jsem u Petrusové zvyklá, a kterou podruhé nejspíš neotevřu.
Pekáč buchet je (pro mě) zatím nejlepší kniha od Kateřiny Petrusové. Nepostrádá příjemný a milý humor, skvělé postavy, které si záhy oblíbíte, pěkný příběh a nečekaný konec, který vám rozhodně nebude stačit.
Vřele knihu doporučuji těm z vás, kteří hledáte něco pěkného k odpočinku a pobavení. K podzimnímu čtení najdete těžko něco lepšího :-)
Ani nevíte, jak mi tahle tenoučká knížečka dokázala spravit chuť! Už delší dobu tak trochu bojuji se čtecím blokem, avšak jakmile se mi do rukou dostal Pekáč buchet, tak jsem ho měla přečtený během tří dnů. V průběhu čtení jsem dostávala pravidelné výbuchy smíchu, a když pak do pokoje přišla sestra a ptala se mě:"Je ta knížka dobrá?", tak jsem jí odpověděla:"Slyšela jsi sama, ne?" Opravdu úžasné dílko od české autorky!
Skvělé postavy jsou Katčinou specialitou :) Jako vždy jsem si její knížku neskutečně užila, odpočinula jsem si u ní a zasmála se tak, že mi to prodlouží život o pěkných pár let :) A to je přesně to, co u tohoto žánru hledám :) Celá recenze k dispozici zde http://books-postcards-geocaches.blog...
Katka Petrusová zažívala obrovský knižní boom ještě před pár lety, ale po posledním kousku, kterým je Pekáč buchet, najednou začalo být ticho po pěšině. Sice ještě před dvěma lety slibovala pokračování Pekáče, ale jaksi k tomu zatím nedošlo a kdo ví, jestli vůbec dojde.
Čtení téhle knihy jsem dlouho odkládala, protože jsem z ní měla rozporuplné pocity. Už S hlavou v pejru mě zase tolik neodrovnala a já si říkala, že tohle možná nebude pro mě. Nakonec jsem se do ní pustila a řeknu vám, že ačkoliv šlo o tenounkou knížku, četla jsem ji tři dny, protože mě tolik prostě nechytila.
Plusem knihy jsou rozhodně recepty na začátku každé kapitoly. Přiznám se ovšem, že jsem je přeskakovala, nijak výrazně mě nezaujaly a nevím, jestli se podle nich někdy rozhodnu něco uvařit. Ale je to fajn zvláštnost. Mínusem knihy je překvapivě hlavně její vazba, kdy mi v jedné části čtení při otočení stránky zůstaly tak tři v ruce a pak jich vypadlo víc. A to prostě nechcete…
A teď konečně k samotnému příběhu a postavám. Tak nějak totiž nevím, co si o tom všem mám myslet. Tohle je kniha, na kterou musíte mít tu správnou náladu. Když budete naladěni romanticky, bude vás neskutečně bavit, když budete naladěni logicky, přijde vám často přehnaná a padlá na hlavu. Já ji četla tři dny, takže se to u mě jaksi zmixovalo.
Hlavní hrdinka je sympaťačka s láskou k jídlu, o které ovšem doteď nevím, kolik jí vlastně je let a nepamatuju si, jestli jsem o tom vůbec četla. Za to vím, že objekt hrdinčina zájmu je evidentně mladší zajíček, ale nevím, o kolik vlastně. Každopádně je to v průběhu knihy několikrát zmíněno, jelikož si hrdinka samo sebou není úplně vztahem a budoucností jistá, což se jí nedivím.
Jindy bych nad tím mávla rukou, ale tady mi to bylo tolikrát předhozeno před nos, že mě to začalo vytáčet a já si tak nemohla užívat jakous takous fajn romanci. Celkově na mě kniha působila hrozně uspěchaně, plno věcí se událo jen vyprávěním, bez pořádných dialogů, prostě jako zmínka a šup, hotovo. Chyběla mi tam gradace příběhu, důvod, proč se teda dali dohromady. A o konci mi ani nemluvte. Ten mě částečně naštval a částečně jsem z něj byla mimo.
Pekáč buchet není špatná kniha, ale rozhodně se toho dalo ze zápletky vymáčknout daleko víc. Gastrosexuálce bych fandila kdykoliv, protože sama ráda vařím, peču a také se pak mořím ve fitku, abych spálila nějaké ty kalorie. Jsem ideální cílovka a přesto jsem z té knihy doteď rozpačitá. A to je vážně škoda.
----------Reakce po dočtení knihy--------- Kniha měla rozhodně větší potenciál, ale jaksi jej nevyužila... škoda.
Z první třetiny jsem byla nadšená, ve druhé dostal příběh trhliny a ve třetí už dostal úplně na prdel. Nechápu, jak se může stát, že z chytře napsaného příběhu vyplyne takový kýč, že příznivci telenovel, soap oper a sešitkových romancí určitě tiše vrní blahem. Ne, vážně, styl psaní mi byl hodně sympatický, dostatek sarkasmu, dostatečné natěšení hned z kraje. Kdyby to šlo, asi bych dala 2,5/5, protože tam něco velmi dobrého bylo, jenže to všechno postupně sláblo, až dopadlo na dno a v době, kdy došlo i na poslední z kýčů, které jsem si dokázala představit, se z knihy stalo nestravitelné peklíčko, i když stále plné zajímavých hlášek. Pokud nemáte problém s lacinými kýči a netrpíte mentální cukrovkou, bude tahle kniha pro vás to pravé. Já se opět stáhnu co nejdál od romancí :D
Kateřino, Kateřino, cos to, ´sím tě, napsala? Som O H R O M E N Á!
Som milo prekvapená z tejto autorky a som nesmierne rada, že sa mi do rúk dostala jej tvorba. Lebo keby nie, bola by som mimoriadne ochudobnená.
Bolo to vtipné, romantické, hravé, iskrivé, šteklivé, veselé. Ako som knižku otvorila, už som ju z rúk nepustila. Nedalo sa. Proste sa ne-da-lo. Kateřina píše pútavo, ľahko, dynamicky a neskutočne dobre sa to číta. Sadol mi jej humor. Kláru som milovala od prvej chvíle, od jej prvého receptu, od jej prvého trapasu... zvyšok recenzie nájdete tu: http://kokina1.blogspot.sk/2017/03/pe...
http://malousesvetknih.blogspot.cz/20... Až budu mít někdy zase špatnou náladu, rozhodně vím po čem sáhnout. Příběh byl neuvěřitelně vtipný a celkově téma spojené s různými recepty nemělo chybu. Nedávám plný počet hvězdiček, jelikož jsem měla sem tam problémy se začíst a také jsem chvílemi byla mimo během čtení. Buď to jsem ve své verzi měla překlepy nebo opravdu bylo pár pasáží zmatených a to samé by se dalo říci o posloupnosti dní a činností v nich prováděných.
Moje první setkání s tvorbou Kateřiny Petrusové dopadlo na výbornou. Celou dobu čtení jsem se náramně bavila, užívala si barvité češtiny a děje, který knize rozhodně nechyběl. Konec byl trošku překvapivý, ale do příběhu mi seděl a správě jej okořenil.
Jen jednu podstatnou chybu jsem na knize našla a to, že mi při prvním čtení vypadla jedna stránka, blbé lepené stránky :(. (A to se ke knihám nechovám jako hulvát ani podle Destrukčního deníku nebo tak.)
Upřímně - asi je to její nejslabší kniha. Trochu toho humoru to postrádalo (ačkoli když už se tam objevila vtipná scéna, chechtala jsem se jak vyšinutá) a na konci mě Kopřiva děsně sral, ale furt to je Petrusová, že.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale rozhodně je nejslabší od Kateřiny Petrusové. Ten konec. Nevím, co na to říct. Knížku jsem četla tak před týdnem a pořád nevím, co si o ní myslet. Bylo to dobré čtení, zasmála jsem se, jenže něco mi v knize nesedlo.
Nemůžu této knize nedat 5 hvězdiček. Naprostá bomba. Na začátku jsem si říkala, že dám 4 protože mi nesedl styl psaní, ale na konci už to bylo ok ;) RECENZE-http://hpandgw.blog.cz/1501/recenze-j...
Sakra! Kdyby se ten konec dal do poloviny knihy a trochu víc se to rozebralo > kniha by pak byla i delší a já bych dala 5 hvězdiček! Užila jsem si další jednohubku!
Proc nudne knihy maj 600 a vice stran a neco tak bozskeho, vtipneho a dokonaleho jich ma tak malo? Hrisne malo? Noooo, vyridim si to s hluchavkou :) srabskou koprivou :D :D
k tahle kniha mi za dva dny asi 15x vzbudila dítě. Uspávání muselo probíhat bez čtení, jelikož natřásající se hrudník mému kojenému potomkovi nevyhovoval… Celkově mi kniha způsobila i problém v tom, že si má rodina klepala na čelo proč se tak blbě žulím a každou chvilku si dělám poznámky stránek… Budila jsem dojem cvoka.
Tak to bylo dost ke „stížnostem“, teď Vám o knize něco povím. Příběh je vyprávěný Klárou. Je redaktorka časopisu a píše rubriku o jídle. Ona jídlo miluje. Ráda zkouší a předělává recepty. Miluje sladké a vždy si najde výmluvu proč nějaký ten muffin, sušenku pozřít. Recenze v restauracích dělá s nadšením.
Jednoho dne její kolegyni Míšu, která dělá pro změnu sportovní rubriku, štípne včela a Klárka má za úkol jít udělat domluvený rozhovor místo ní. Zkoukne si na internetu s kým, že to bude mít tu čest. Mladý ledolezec, divné slovo, avšak příhodné pro člověka, který místo po skalách leze po zmrzlých vodopádech. Jmenuje se Kopřiva. Vypracovaný a velice atraktivní blonďák. Mno co naplat, vykroutit se jí z toho nepovedlo, takže jde.
Hned jejich setkání skončí neskutečným trapasem. Kláře se pokazí, vše co může. Na vině je i make-up, který jí nekompromisně nanesla další kolegyně v redakci. Kopřiva však tuto situaci zvládne a rozhovor proběhne v restauraci nad jídlem.
Klára mi byla sympatická, ne že bych taky tak strašně milovala jídlo, ale byla vykreslená jako pohodářka, žádná modelka s komplexy. Její tréninkový program s Radimem a jejich komunikace během cvičení byla prostě perfektní. Dovedu si živě představit, takové situace…
Vložené recepty, na začátku každé kapitoly, ve mně budí touhu nějaké z nich zkusit. Výborný nápad na netradiční spojení příběhu a „kuchařky“.
Víc jak 3/4 jsem byla nadšená a knihy jsem rozhodně nelitovala. Hodnocení doposud bylo rozhodně 100%. Avšak pak autorka provedla něco, co mi „nakrklo“. Ke konci knihy zakombinovala do příběhu jistou událost, co mi celkový dojem velice pozměnila.
Je mi velice líto, že se kniha nenesla v tom perfektním „stavu“ co zpočátku. Takže chtě nechtě hodnocení rozdělím na 3/4 luxusní příběh, vtipy, situace bych označila jako perfektní, nápadité, prostě super.
Zbývající 1/4 bych raději vypustila. Tam mé hodnocení kleslo hodně dolů.
Celkově tedy- Ano, knihu si přečtěte. Protože dle mého názoru stojí za to, projít tu většinu a příjemně se zasmát. A ten konec? Mno zkuste ho brát s nadhledem.
Dosť dlhú chvíľu som rozmýšľala nad vyšším hodnotením, ale napokon ma kniha až tak neuchvátila, aby si ho zaslúžila. Ako ono to nebolo vyslovené zlé alebo nebodaj strašné... len... len mi to prišlo také divnô divné :) Keby som to brala ako "ženský román" tak by bol veľmi slabý. Keby som to brala ako "humoristický román" tak naopak, tam by hviezdil. Nemôžem poprieť, že autorka má fakt čitateľný štýl, ktorý ma bavil, naozaj. Miestami. Potom som si začala všímať, že tých hlášok a postrehov je vtesnaných do textu akosi priveľa (a keď si takéto veci začínam príliš pri čítaní všímať, ruší ma to a pomaly odrádza od dočítania). Akoby za každú cenu chcela byť autorka za vtipnú. Časom mi už liezli na nevy. Nie všetky, pri niektorých som sa fakt schuti zasmiala... ale väčšinou ani nie.
Rozsahovo to bola útla knižočka, svoj účel (či poslanie) však splnila, oddýchla som si pri nej.
Tri body z knihy, ktoré mi uviazli v pamäti: 1. Kopřiva a Oříšková (Kopřiva jednoznačne vedie) 2. makadamky 3. pekáč buchet (ako prirovnanie k tehličkám na bruchu? WTF?)
Osobná poznámka pod čiarou: - vyskúšať niektoré recepty! (najmä makadamky a muffiny)
Pekáč buchet kombinuje humor a romantiku, ale nakonec i drama. Právě ona poslední složka ale bude dělat nejedné čtenářce problém. Pekáč buchet totiž čítá necelých dvě stě stran a na posun od komedie k dramatu tu prostě není prostor. Celé to tak působí zbytečně násilně a uspěchaně. Jako by autorka nevěděla, kam chce vlastně příběh dovést a čím ho završit.
Abych byla upřímná, tak mě tahle knížka nebavila tak jako S hlavou v pejru. Byla super, to jo, ale neměla jsem nutkání ji přečíst, co nejrychleji. Nepochybuju, že si ji přečtu znovu, ale vím jistě, že to nebude hned. =o)
Perfektné! Milujem knižky od tejto autorky, rehotala som sa ako bláznivá. Hlášky, perfektné postavy a dokonca aj napätie. DOKONALÉ! :3 Teším sa na ďalšiu... :D