Mnogi ljudi uopće ne znaju što žele. Ne znaju ni što su sposobni i voljni učiniti. Nisu svjesni ni svojih dobrih ni loših osobina, ne znaju koje su njihove osnovne životne vrijednosti. Na pitanje o smislu svoga života odgovaraju mlako ili pak nikako – o tome ne razmišljaju, „za takve stvari zbilja nemaju vremena“. Kao da žive u nekakvom polusnu, kao da o sebi ništa ne znaju. Život im se naprosto – događa.
Ako ste među onima koji ne žele protratiti svoj život, onda je knjiga koju držite u rukama pravi izbor. Ona je pravi udžbenik življenja iz kojeg ćete doznati obilje informacija potrebnih za sretan i ispunjen život. Tekst je moćan i poticajan, a posebno intrigira način i osjećaj kojim Marek Herman opisuje svijet male djece – njegov je koncept simpatična pozivnica u svijet dječje psihe. Zanimljiva je tvrdnja da svaka odrasla osoba u sebi nosi malo dijete, svoga Marsovca, koji o njoj zna sve, kao i da je put do sretnog života upravo umijeće slušanja toga unutarnjega glasa na koji su mnogi od nas već odavno zaboravili.
Vadí mi smajlíky. Hodně vadí. Ať člověk napíše cokoliv a dá za to v knize smajlika, tak je to proste propadák. Pro lidi, který nikdy nečetli nic o výchově, psychologii, komunikaci je to určitě wow. Pro mě již trochu otřepaná moudra. Absence citace mi taky vadila, alespoň náznak by stačil. Takže ano, mé matce bych to doporučila. Pro mě už to nebylo. Ale stále bych ráda řekla, ze každá kniha, kde se řekne, že dítě intenzivně potřebuje bezpečný vztah s rodičem, je proste potřebná.
Po prvých dvoch kapitolách som bola presvedčená, že knihe nedám viac ako 2*. Za prvé, hoci sa kniha tvárila ako psychologická, prišla mi skôr ako motivačná. A nie dobrá motivačná. Po druhé, mám 20 a neboli tam pre mňa žiadne nové informácie, na všetko som už prišla a bolo to také očividné, akoby ma autor učil, že je obloha modrá a tráva zelená. Tretiu a štvrtú kapitolu som preskočila, predsa len učiť sa o výchove detí fakt nepotrebujem. Potom prišla kapitola o Komunikácii a hallelujah, konečne niečo užitočné a zaujímavé. Síce veľa z toho som aj tak vedela, ale aj tak, toto mi aspoň niečo dalo.
Čo mi ale pilo krv celú knihu, boli smajlíky v texte. A že ich tam bolo fakt dosť a strašne ma iritovali, to sa do knihy fakt nehodilo. A štýl písania mi tiež úplne nesadol.
Jednoduše vysvětlené základní potřeby a tužby lidí...ALE, ačkoliv autor zdůvodňuje, proč necituje zdroje, vadí mi, že necituje původce myšlenek, které prezentuje. A pokud je v textu, který populárně-naučným způsobem něco vysvětluje častým znakem smajlík, není to dobře. Je to hrozně špatně.
Dávám 3,5 hvězdy. Obsahově jsem spokojen, nelíbil se mi ale styl psaní, takové hala-bala. Připomínalo mi to vysokoškolské zápisky či skripta. Knížku přesto vřele doporučuji - dobrých knížek o vztazích není nikdy dost.
Ja Ti karle nevim. Tolko ospevovana kniha. Vsade ju odporucaju. A mne proste absolutne nesadol styl pisania. A ani to, ze v knihe nie su referencie (lebo chceme byt dostupni aj nevedcom) tej knihe nepomohlo z mojho pohladu.
Life-changing! Also annoyingly smart! He is a better person than you are and he let's you know about it. Still (very) worthy to read it.
Score: 9/10
“How are we supposed to get this one now?” I see you constant-complainers going at me again.
I do realize that it is available only in Czech and if my decision to write my reviews in English has been a questionable one, now it doesn’t make sense at all, and yet…
This is not me not caring about you though, this is me wanting you to finally do something. I want you to raise your voice and scream at your local publisher to get this book translated to your language (or English), cause it might save your life. So go do something!
(And this book is smart enough to predict that you won’t . This book is even smart enough to explain why won’t you do it. And it’s smart enough to be loving enough not to make you feel bad about yourself for not doing it.)
(Explanation of this and…) The ultimate message of this book is that you have been doing things wrong (some at least) and it’s cool that you want to change it, but it will take a while. (The not-so-classy-yet-precise metaphor used in the book refers to your bad habits as a pile of manure on a carriage and to your attempts to change them as a teaspoon unloading it. –> won’t be done in a minute…) So you might as well start to not be that strict on yourself. That would be your first teaspoon. ‘Nay it will be even a regular spoon, if you manage to embrace it. That is to say – I won’t be mad at you if we don’t manage to force the issue so to get this book distributed worldwide. (Disclaimer: I have no commission, I’m no MERCENARY (here I need you to imagine me having that thunderous voice, I don’t have. Something like Gandalf yelling at Bilbo to not take him for some conjuror of cheap tricks.) (https://www.youtube.com/watch?v=lKaw5... if you have to…)
But it is a pity.
(It is a pity because…)
The penultimate message of this book might have been even bigger one than the one mentioned before and it is that you need to find and embrace your inner child. No doubt you heard that before, as it sure is a very-well promoted thought these days (rightfully so too), but what sets this book apart from the rest of the breed, is that it provides very good manual how to find that little rascal of yours (called Martian, as it inevitably has to feel like an alien on this planet where people do things they don’t want to, to impress people they don’t like…you know how that one goes…). Detailed, yet still amusing, manual and so you will probably end up “studying” rather than just enjoying this book. Again, if you want to change your life into happier one, it won’t be neither easy nor fast. I still think that even if you are as lazy as I, just a sheer reading of this book can give you much more than the vast majority of what I have read and/or reviewed.
(It really is something you want to read if you are going to be a parent and you know you are going to make a ton of mistakes. It might help you to make a tiny bit less. That tiny bit might become the difference between your daughter (I have a daughter and you know I’m being too personal in here) looking forward or not looking forward for your arrivals from work. That is a big one!)
(Yes, you guessed it, me being so blasé about you not being able to raise a voice for this book is just another dirty trick of mine…I really want you to do something with this! For your sake!)
Favourite line (now tell me, do you hold a grudge (I mean a real one) against someone? (Also, this is a translation, so if you happen to hate it, don’t blame the book, blame Mirko. He can live with that.)):
“Imagine that you are sitting in an auditorium of a beautiful theater. You are alone, surrounded by nothing but a half-light. You are looking at the light spot on the stage.
Your psyche is at ease and you are smiling.
Suddenly, you hear the sound of the steps. They are coming from behind, somewhere from the corridor, leading towards the wardrobe. Those steps are slowly but surely approaching the stage. They belong to the person who hurt you in the past. Try to imagine that person slowly, hesitantly, entering the light spot and you can see his face clearly. Now try to imagine, that this person is using his eyes to ask you something and “Yes” is the answer you provide him back with your eyes.
That person starts to do something, which makes him utterly happy, he is smiling, and his eyes are sparkling. And you are happy for him and you smile at him. Then you let him go, the sound of his steps is fading away, but you know that he is still happy. Stay sitting in that wonderful theatre for a while and when you feel like, stand up and leave. You can return any time you want.”
(I know…)
Score: 9/10
“How are we supposed to get this one now?” I see you constant-complainers going at me again.
I do realize that it is available only in Czech and if my decision to write my reviews in English has been a questionable one, now it doesn’t make sense at all, and yet…
This is not me not caring about you though, this is me wanting you to finally do something. I want you to raise your voice and scream at your local publisher to get this book translated to your language (or English), cause it might save your life. So go do something!
(And this book is smart enough to predict that you won’t . This book is even smart enough to explain why won’t you do it. And it’s smart enough to be loving enough not to make you feel bad about yourself for not doing it.)
(Explanation of this and…) The ultimate message of this book is that you have been doing things wrong (some at least) and it’s cool that you want to change it, but it will take a while. (The not-so-classy-yet-precise metaphor used in the book refers to your bad habits as a pile of manure on a carriage and to your attempts to change them as a teaspoon unloading it. –> won’t be done in a minute…) So you might as well start to not be that strict on yourself. That would be your first teaspoon. ‘Nay it will be even a regular spoon, if you manage to embrace it. That is to say – I won’t be mad at you if we don’t manage to force the issue so to get this book distributed worldwide. (Disclaimer: I have no commission, I’m no MERCENARY (here I need you to imagine me having that thunderous voice, I don’t have. Something like Gandalf yelling at Biblo to not take him for some conjuror of cheap tricks.) (https://www.youtube.com/watch?v=lKaw5... if you have to…)
But it is a pity.
(It is a pity because…)
The penultimate message of this book might have been even bigger one than the one mentioned before and it is that you need to find and embrace your inner child. No doubt you heard that before, as it sure is a very-well promoted thought these days (rightfully so too), but what sets this book apart from the rest of the breed, is that it provides very good manual how to find that little rascal of yours (called Martian, as it inevitably has to feel like an alien on this planet where people do things they don’t want to, to impress people they don’t like…you know how that one goes…). Detailed, yet still amusing, manual and so you will probably end up “studying” rather than just enjoying this book. Again, if you want to change your life into happier one, it won’t be neither easy nor fast. I still think that even if you are as lazy as I, just a sheer reading of this book can give you much more than the vast majority of what I have read and/or reviewed.
(It really is something you want to read if you are going to be a parent and you know you are going to make a ton of mistakes. It might help you to make a tiny bit less. That tiny bit might become the difference between your daughter (I have a daughter and you know I’m being too personal in here) looking forward or not looking forward for your arrivals from work. That is a big one!)
(Yes, you guessed it, me being so blasé about you not being able to raise a voice for this book is just another dirty trick of mine…I really want you to do something with this! For your sake!)
Favourite line (now tell me, do you hold a grudge (I mean a real one) against someone? (Also, this is a translation, so if you happen to hate it, don’t blame the book, blame Mirko. He can live with that.)):
“Imagine that you are sitting in an auditorium of a beautiful theater. You are alone, surrounded by nothing but a half-light. You are looking at the light spot on the stage.
Your psyche is at ease and you are smiling.
Suddenly, you hear the sound of the steps. They are coming from behind, somewhere from the corridor, leading towards the wardrobe. Those steps are slowly but surely approaching the stage. They belong to the person who hurt you in the past. Try to imagine that person slowly, hesitantly, entering the light spot and you can see his face clearly. Now try to imagine, that this person is using his eyes to ask you something and “Yes” is the answer you provide him back with your eyes.
That person starts to do something, which makes him utterly happy, he is smiling, and his eyes are sparkling. And you are happy for him and you smile at him. Then you let him go, the sound of his steps is fading away, but you know that he is still happy. Stay sitting in that wonderful theater for a while and when you feel like, stand up and leave. You can return any time you want.”
Další z knih, o kterých jsem toho tolik slyšela, až jsem si je nakonec sehnala a vůbec nelituji.
„Kdyby se třeba pekaři učili řemeslu stejně jako učitelé, tak brzy pomřeme hlady. Na učilišti, kde se učí péct chleba, se totiž dříve nebo později dostanete do okamžiku, kdy vám řeknou. 'Těsto na chleba se dělá takhle a takhle. Přesně tolik mouky, tolik tuku, tolik kvasnic, tohle teď a tohle potom. Jinak z toho budete mít guláš!' Na pedagogické škole ne. Tam se slovně tancuje kolem pedagogických principů a zásad, odvolává se na pedagogický optimismus a přiměřenost, vznáší se mračna obecností, ale v konci skutek utek. Jak mám zvládnout jednoho studentíka ve třídě, který zlobí - ale tak, abych přitom nerušil ostatní? Jak mám vytvořit ze skupiny studentů opravdovou partu? Jde to vůbec? Co je naprosto klíčové pro utváření vztahů mezi lidmi?"
Kniha ale není ani moc pro učitele, spíš pro maminky...
Autor značně zjednodušujícím způsobem shrnuje různé psychologické myšlenky a koncepty vztahující se k výchově dětí, ke komunikaci a budování (a udržování) vztahů. Kniha vzhledem ke svému zkratkovitému stylu působí spíše jako skripta, autor se snaží předkládat jednotlivé myšlenky stručně a jasně. Neuvádí ale zdroje, takže rozhodně není vhodná pro kritické čtenáře, kteří by se třeba raději chtěli propracovat dál k původním nezjednodušeným verzím, než jen slepě věřit autorovi a jeho přežvýkané variantě. Vadilo mi taky, že předkládá myšlenky jako nezpochybnitelnou pravdu a nenabízí různé pohledy k porovnání (což bych obzvlášť v oblasti vztahů a výchovy považovala za vhodnější). Oceňuji naopak konkrétní praktické návody, rady a postupy, díky kterým se překládané myšlenky dobře převádí do praxe. Rozhodně doporučuji všem rodičům, kteří mají málo času, ale chtějí aspoň chvíli věnovat zlepšování vztahu (nejen) se svými dětmi.
Knihu doporučovali na školení. Po prvních dvou kapitolách jsem to chtěla zabalit. Způsob, jakým se vymezuje vůči jiným knihám/autorům, protože "já vím, co a jak lidé o psychologii chtějí číst, takže moje kniha je prostě nejlepší" mi vadí u čehokoliv, co napsal kdokoliv. Pak se k tomu připojil ezo nádech a zklamání se ještě zvětšilo. Další kapitoly to trochu zachránily selským rozumem, praktičností a anekdotami. 2,5*
Tak tohle... tohle fakt ne. Smajlíky byly zdaleka nejmenší problém. Existuje více zajímavých článků polemizujících s autorovými postoji a výroky, které to řeknou líp než já (stejně jako autor nejsem psycholog, tak se nebudu odborně vyjadřovat haha), třeba tenhle: https://psychologie.cz/mama-mele-maso....
Než jsem to dočetla, měla jsem naposloucháno z různých podcastů hodně podobně zaměřených témat, takže něco se mi opakovalo a na část už jsem měla jiný názor, nehledě na to, že mi byl poměrně nesympatický sloh jakým je kniha psaná. Nepotřebuju na konci každé kapitoly radu, ať jdu na procházku a na konci každého druhého odstavce smajlíka.
Neskromně tvrdím, že na většinu informací v knize jsem už stihla přijít sama, takže je pro mě kniha spíš sepsání všech myšlenek na jednom místě trochu odbornějším jazykem. Některé myšlenky se opakovaly pořád a pořád dokola, až z toho bolela hlava. Vymývání mozků by se autorovi dařilo dokonale.
Solídna kniha o sebapoznaní, komunikácii, výchove detí a pod. Všetko základné veci, ktoré sme už niekde inde čítali. Z názvu som nečakal taký veľký dôraz na výchovu detí a práce učiteľov s deťmi v škole, ale to je kvôli autorovej histórii. Po veľmi dlhom čase som čítal knihu po česky.
Dobrá kniha. Podstata - byt poctivý sám k sebe, poznať sa a láskyplne zaobchádzať s druhými aj deťmi - to je základ. a pritompre väčšinu ľudí nemožné...
Ale joo, byly tam hezké myšlenky, které člověk tak jako tušil, ale bylo fajn je mít napsané černé na bílém. Hodně věcí se opakovalo, což není na škodu, ale občas už to bylo moc. Styl zajímavý, hodně odrážkovité a občas přelétavé, jakoby si dal autor dohromady poznámky a pak jen doupravil. Fajn pro rodiče a učitele!
Solidna knjiga, posebno korisna za novopečene roditelje. Donosi niz zanimljivih i praktičnih uvida, iako ima i dijelova koji su mi bili prilično monotoni i manje angažirajući.
Unatoč tome, svakako bih je preporučio novim roditeljima, kao i onima s djecom predškolske dobi, jer može ponuditi vrijedne smjernice i potaknuti na razmišljanje o roditeljstvu.
Každý dospelý v sebe nosí malé dieťa. Marťana. Keď chceme osloviť druhého človeka, nadviazať s ním dôverný vzťah či uspokojiť jeho hlad po podnetoch, musíme najprv osloviť to malé dieťa v každom z nás. Počúvať vnútorný hlas, ktorý v zhone bežných dní zapadol prachom. Český pedagóg Marek Herman na tomto obraze vystaval celú knihu. Hovorí v nej o medziľudských vzťahoch, ceste k spokojnému životu aj nadviazaní kontaktu so svetom malých detí. Nielen tých v sebe, ale aj tých skutočných.
Kniha je zmesou psychologických teórií, odkazov na Erica Berneho, ale aj vlastných názorov. Občas môže byť mätúce, kedy ešte Herman vychádza z odborných tvrdení a kedy už z vlastných pozorovaní. Rozhodne to však nie je americká motivačná literatúra s jednou myšlienkou rozvitou na sto stranách. Práve naopak. Je to myšlienkovo hutná kniha.
Poskytuje odpovede na dôležité otázky, ako: čo je dôvodom pre všetko snaženie človeka, ako si budujeme vlastnú hodnotu, aké strašiaky nosíme v hlave alebo ako môže smerovať nízka úroveň sebapoznania k nízkej sebaúcte. Pre zvedavého človeka nemôže byť nezaujímavé tie odpovede v Hermanových slovách hľadať.
Herman je zároveň známym fanúšikom rodiny a túto črtu takisto pretavil do knihy. Nenechal si preto ujsť príležitosť poukázať na nástrahy technologickej doby, ktorá presúva zábavu vrátane kín, hudby či športu mimo rodinu. Demonštrovať presun zábavy z aktívnej formy na pasívnu, pri ktorej namiesto spievania hudbu počúvame a namiesto rodinného rozprávania sledujeme televíziu. A tiež opísať náhradné svety golfových turnajov či prenosov futbalových zápasov, do ktorých ľudia utekajú a neraz v nich svojim tímom fandia viac ako svojim deťom.
Kniha ma nútila zatvárať ju a utekať k vlastným myšlienkam. A toto bolo asi aj jej cieľom. "Nechávame svoje životy v zlom zmysle slova iba tak plynúť. Prekĺzavajú nám pomedzi prsty. Myšlienky, pocity a skúsenosti pretekajú našim vedomím, prichádzajú, odchádzajú, a my ich spravidla v rýchlom životnom tempe nechávame bez povšimnutia. Nechávame všetko bežať len tak, bez toho aby sme dokázali zastaviť a pomenovať a uchopiť to, čo je pre nás dôležité. Urobiť zo svojich neuvedomovaných schém uvedomované."
2.5* Z knižky mám trochu zmiešané pocity, ale celkovo ju hodnotím pozitívne - páčila sa mi. Musím však hneď dodať, čo sa tu v hodnoteniach spomína často a mňa to tiež iritovalo: 1/ citácie - autor na začiatku dôvodí, prečo ich nepoužíva, ale podľa mňa tam proste patria. Minimálne poznámka pod čiarou, z ktorej knihy autor v danom kontexte čerpal, by bola na mieste a užitočná 2/ smajlíky v texte mi osobne nesadli. Asi som stará štylistická škola, ale emócie sa v texte vyvolávajú slovami, nie smajlíkmi. 3/ štýl písania mi nesadol. Celkovo aj so smajlíkmi mi príde knižka ako články, čo sa šíria po Facebooku - nejasný zdroj, na rýchlu konzumáciu. Najviac sa mi páčilo, ako autor popisuje a reaguje na psychiku detí. Ale zase, bohužiaľ, chýbajúce citácie v mojich očiach znižujú hodnotu tohto textu. V každom prípade pre mňa zaujímavé čítanie, určite doporučujem (napriek pripomienkam) ak pracujete na sebepoznaní a/alebo máte deti.
Pre mňa 5 *, odborných kníh na dané téma som prečítala viac než dosť, takže mi tie citácie, vôbec nechýbajú. A úprimne povedané, po celodennej šichte s deťmi mi ori tej káve, tí smájlici celkom dobre padnú. Ono veľke myšlienky a objavy sú fajn, príjemným spestrením dennej rutiny, dobre sa o nich píše aj číta, ale život je práve o tých maličkostiach. Práve tých päť minút, čo po tretí krát meškáme, lebo sme riešili obliekanie. Maličkosti ako 2 cm, keď sa špinavé prádlo nehodí do koša na prádlo ale na koš, vedľ koša, za košom, vtedy nás tie úplne maličkosti vedia dostať. Život aj výchova je práve o takýchto maličkostiach, ktoré sa nám občas vymknú z rúk. Maloktorí z nás zlyhajú vo vzťahoch kvôli veľkej veci, ale skôr sú to maličkosti a "blbosti" kvôli ktorým sa pohádame, čo nás frustruje a vyčerpáva. Kniha práve motivuje urobiť si poriadok v tých maličkostiach, ktoré potom robia ten veľký rozdiel. Pre mňa sedcovka a odporúčam vrelo
Kniha velmi jednoduše a srozumitelně popisuje základy v oblasti sebepoznání, výchovy dětí a komunikace. Zvlášť oceňuji sekci o sebepoznání, kde je spousta otázek k sebereflexi a “návodů”, jak se do sebe ponořit, a vyjasnit si odpovědi na základní otázky svého života. Jako otec zvlášť oceňuji sekci o výchově dětí.
Sekce o komunikaci byla už jen takovým přídavkem. Letem světem shrnuto to podstatné, stálo by za to jít více do hloubky.
Oceňuji klesající tendenci psaní smajlíků v průběhu knihy :-)
All-in-all mě Marťan zaujal. Pravděpodobně patřím i do cílové skupiny, pro které je tato kniha určena. Líbil se mi i Hermanův styl psaní - pokorný a jednoduchý. Chápu ale, že někomu tento styl vyhovovat nemusí.
Pokud nejste z oboru psychologie a zajímají vás mechanismy za oblastmi sebepoznání, výchovy malých dětí a komunikace, kniha Najdi svého Marťana je pro vás dobrým začátkem.
No... autor je tělocvikář a lobbista za hazard a kouření, který se pozicuje do role dětského psychologa, či psychoanalytika...
Pokud nebude existovat žádná jiná kniha o vychově dětí nebo už nebudete vědět co tam (do čtečky) dát, tak tam dejte Hermana. Beru to jako zajímavý vhled do toho, jak člověk vnímá a jak se cca vyvíjí, ale neberu to, raději, jako literaturu, dle které bychom se měli řídit. Autor nechce psát "věděckou" práci a to je škoda. Resp. možná by ani na to neměl dostatek podkladů. Marťan je velice podnětný styl pohledu na svět, avšak nepochází od autora.
S tím souvisí i tolikkrát zde zmiňovaný formát knihy. Čtení je ztěžováno jakýmsi halabala odrážkovým systémem s nejasnou hierarchií. Jako bychom vzali poznámky z nějakého semináře a pak je ještě jednou opoznámkovali. Co se asi stalo - Najděte si svého marťana jsou v podstate stručně spoznámkované 2-3 knihy, plus něco z autorovy empirie.
Zkuste raději Piageta, Montessori, Gueguenovou, či Nováčkovou&Nevolnou.
Mno. Nenadchlo mě to, a to z několika důvodů. 1) Nesedl mi styl psaní. Vůbec. Většina knížky je psaná stylem zápisků z přednášek nebo skript - odrážkové seznamy, často s mezinadpisy, které vůbec nevystihují navazující odstavec. 2) Nesedly mi některé autorovy názory prosakující textem. 3) Mám po krk neustále opakovaných a podle mě absolutně zastaralých konceptů jako kastrační úzkost. Já závidím kdekomu kdeco, ale místopřísežně prohlašuju, že tu podivnou visící věc mezi nohama jsem klukům nikdy nezáviděla, potažmo první myšlenky na tohle téma mě mohly napadnout tak v pubertě. Do té doby to bylo "kdo by tam proboha takovýhle překážející kousek vůbec chtěl mít, kdyby si mohl vybrat?"
Dvě hvězdičky za dvě myšlenky - že bychom děti měli co nejvíc hladit a naslouchat jim, a že vyčítání je jed každého vztahu. Ale všeobecné nadšení doopravdy nechápu.
Podobne ako veľa iných som si prečítal zopár rozhovorov s Marekom Hermanom, zaujali ma jeho nekonvenčné názory, čo ma viedlo ku knihe (vychádza opakovane v reedíciách). Kniha prezentuje hlavne dve Hermanove témy: dôležitosť výchovy do 6 rokov (prioritná je rola matky, otec je vraj nahraditeľný babičkou) a slobodu v rozhodovaní. Paradoxne viac ako na Marťanov (čo je myšlienka požičaná od Erica Berneho) Herman spomína Medvedíka Pú. Okrem toho teda aj na Fromma, Svobodu, Šimoneka, R. Rogersa, Capponi... Kniha je žiaľ divne štruktúrovaná, akoby vytlačená pracovná verzia rovno z Wordu, repetitívna a kresbičky Martina Šrubaře ju nijako nevylepšujú. Dobrá štvrtina ak nie tretina útlej knižky zbytočne zabŕda do self-help literatúry. Komunikáciu pre dospelých a mentalitu víťazov tak striedajú detské rozprávkové archetypy, falická fáza, zvnútornenie a Oidipovsky komplex. Škoda.
První dvě kapitoly mi přišly jako milé opakování. Nevadilo mi to, naopak jsem si při čtení uvědomovala, že některé rady/tipy/skutečnosti je dobré si čas od času připomenout. V dalších kapitolách jsem knihu chtěla víc a víc odložit a nejspíš bych to i udělala, kdybych si ji nevybrala jako literaturu ke zkoušce. Mnoho negativního už bylo zmíněno: smajlíci, necitování (možná protože některá jeho tvrzení nemají oporu ve výzkumech...), autor hodně - fakt hodně - opakoval, co už napsal v předešlých kapitolách. Kapitola o pohádkách mi nesedla vůbec, nejvíce rozbor Popelky - například střevíček jako symbol vagíny, svatba (navléknutí prstýnku na prsteníček) jako symbol vyřešení kastrační úzkosti. Kniha je jak velmi jednodušše napsaná, tak zjednodušeně napsaná. Za mě zklamání. Možná jsem málo počítala s tím, že knihu nenapsal psycholog.
Většina informací pro mě nebyla nová, ale určitě to stálo za přečtení. Kniha je chytrá, čtivá a praktická. Jen mě trochu bolí styl psaní, se kterým se nesetkávám bohužel poprvé - takový styl americké populárně naučné literatury.... Vše důležité se v knize stokrát opakuje! Jako by nebyla psaná na souvislé čtení nebo autor nepočítá s tím, že si ji někdo přečte celou... Chvílemi je to vysilující a dehonestující. Ale jak říkám, takových knih jsem zaznamenala v tomto oboru víc... Jinak je to kniha hodná mého doporučení :)
Toto je ten typ knihy, ktoré vám pripomenú dôležité veci v živote. Ako komunikovať, ako vychovávať dieťa, ako sa mu snažiť porozumieť, ako pristupovať k žiakom, či k sebe samému. Veľa veci som si znovu uvedomila, v hlave trochu uparatala a vzala k srdcu. Mínusom je časté opakovanie, rozumiem však prečo to autor robil. Je učiteľ a asi to tak celkovo vyplýva z jeho povolania :) Kniha je určena pre širokú verejnosť, takže je písana jednoduchým štýlom, každá kapitola ma zhrnutie. Za mňa môže byť :)
Kniha, ktorá pekne zhŕňa základné psychologické koncepty - vo vzťahu k sebe, vo výchove detí, v komunikácii. Neprináša prevratné informácie, ale dobre prízvukuje tie možno známe, ale zabudnuté. Oceňujem, že autor píše prakticky a zbytočne sa nevŕta v teórii. Rozhodne som si v nej niečo pre seba našla a dúfam, že to budem vedieť aplikovať. Štýl písania by som však trochu zmenila - miestami som sa v odrážkach už strácala a na smajlíky a repetitívnosť si nepotrpím, ale to sú formálne pripomienky.
Známy psychológ jednoduchou rečou popisuje základné princípy aký vplyv má na psychiku detí naša výchova, to čo denne hovoríme (aj keď si to sami ani neuvedomujeme) a čo robíme, zároveň nám dáva tipy ako pochopiť samých seba a niektoré naše správanie, že to vôbec nie je len naše rozhodnutie, ale často je to nevedomé kopírovanie určitých vzorcov, ktoré sme si ako deti zažili, ktoré sme si ako deti zobrali za svoje a z ktorých sa potom v dospelosti neviem dostať.
Na knihe sa mi páčilo, že autor podáva psychológiu inak ako formou poučiek a definícií a predstava malého marťana vnútri každého z nás, mi bola od začiatku sympatická. Na druhej strane som sa tu ale dozvedela pomerne málo nových informácií a často som mala pocit, že sa autor až zbytočne veľakrát opakuje, čo ma dosť iritovalo. Napriek tomu odporúčam na také to spomalenie a uvedomenie si, čo vlastne svojimi slovami a činmi vyhlasujeme do okolia.