Novela je zajímavým způsobem sepsaná přeživším koncentračního tábora. Nejspíš se i projevil v některých ze svých postav, to ale ví ti, kteří ho mají nastudovaného od hlavy až k patě.
Ze začátku mi přišlo docela obtížné pochopit, v jaké situaci se kdo vlastně nachází. Nicméně po deseti stránkách, pár nahlas řečených otázek, jsem to konečně svým způsobem pochopil. Ta myšlenka díla je pěkná, ale neměl jsem tendenci Brenskemu věřit, že tento “zpáteční” transport se opravdu podaří dotáhnout do zdárného konce.
Byly to pořád výdaje navíc, překážky (chtěl platby i za tehdy mrtvé k transportu, kteří už dávno “leželi” někde v masovém hrobě), které svědčily o tom, co by mohl člověk pro kouska svobody. Nicméně jednou soustíčko okusí a nadále nechce jinak.
Z počátku jsem ani tak moc necítil, že by Kateřina Horovitzová byla hlavní hrdinkou novely, jak je to uvedeno v jejím názvu. Přišla mi vynechána a místy jen tak vložena, aby tam byla. Modlitba byla až úplně na konci, pro příběh takřka bezvýznamná.
Měl jsem i částečně problém určit prostor. Jméno tábora není specifikováno, jen jakési údaje, že leží pár set kilometrů od Hamburku. Čas problém nebyl, byla tam zmíněna operace za osvobození Benita Mussoliniho, ta byla podniknuta v roce 1943.
Autor, jako by dopředu věděl, že jeho “message” nebyla úplně srozumitelná, tak ke konci hodil zbytečné pokračování dějové linky s Brenskem, který o události píše záznam a líčí zvraty.
Jsem za to rád, ztrácel jsem se. Nepochopil jsem, kdo odkud je, proč Italové (a ne všichni byli Italy) šoupnutí kamsi k Varšavě najednou mají americké pasy (třeba je to jen chyba mezi křeslem a knihou, kouknu na začátek).
V té době, když byl zastřelen Rappaport-Lieben mě opravdu zajímalo, kam se to vyvine. Výměna je takto nekompletní, ale jediné, co z toho do té doby vzešlo, byly chválící dopisy do ciziny. Tehdy jsem si začal myslet, že by to dávalo smysl. Chovali se k nim hezky, vytáhli z nich prachy, které měli na svých kontech, a ještě vybrali lidi z ostatních zemí, aby tam poslali dopisy, že vlastně koncentrák je úžasné “letovisko”.
Později přijeli do tábora se zkulturnit, jen jestli by tam zase nebyly sprchy mrk mrk s cyklonem. Nakonec takový zvrat. Jeví se to tak, že tak, jak jsem to popsal, se to nejspíše mohlo stát. Ale ne? Později se tam píše:
“Muži poručíka Schillingera v počtu necelé čety dobíjeli dva sténající, krátkozrakého pana Otu Rauchenberga z Nového Yorku a pana Sally Ravena z Los Angeles, kdysi z Varšavy (jejichž výměnu za generála se zdráhaly příslušné úřady opravdu provést).”
“Literatura se rodí z literatury,” že pane učiteli? Já v tom vidím nedokončenou Kuličku po liposukci ve světě, který zažil Arnošt Lustig, nejspíše na vlastní kůži.
*****************************************************
Mimo všechny připomínky se mi to celkem líbilo, k maturitě si to určitě dám, bude se o tom dobře yappovat.