The Grandmother

by Božena Němcová, Frances Gregor (Translator), Karel Hruška (Illustrator)

The Czech author Božena Němcová (1820-1862), born in Vienna, paints an entirely unsentimental portrait of the country habits and customs of Bohemia and the Austro-Hungarian Empire, and depicts the people she encountered during her childhood: teachers, maids, farm workers, millers, foresters, priests, to name but a few. The central character of this story, set in Eastern Bohemia, is a grandmother, full of simple wisdom, goodness and love, who personifies an ideal of maternal care. The Prošek family live in this country idyll but their father’s work means that he is compelled to spend a large part of the year in the imperial city of Vienna. Thus, their grandmother is brought home to look after the children and the property. This is the background against which the author unfolds the most important prose work in Czech literature and creates “one of the best female characters in world literature”.

Genres: Classics, Czech Literature, Fiction, School, Novels, 19th Century, Audiobook

334 pages, Paperback

First published January 1, 1855

About the author

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.

Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala.

V roce 1841 se vdala za Josefa Němce, který pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a rodina se s ním stěhovala.
V roce 1841 se stěhuje do Prahy, zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních u České Třebové a roku 1852 jela za manželem do Uher a přitom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest.
Pozěji se Němcová sblížila s májovci, ale jinak se stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856).

Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě).

Reviews

[Bětka · Rating 4 out of 5]

Víte co? Jsem vážně ráda, že jsem se nenechala ani na základce ani na gymplu do Babičky donutit. Je to totiž knížka, ke které si každý musí dojít sám. A především - dětem ani puberťákům do ruky rozhodně nepatří! Je to krásné, milé, čte se to samo... Příběh Viktorky je mimořádně silný. Hodně mě bavily vesnické zvyky, trochu méně to, že se všichni stále modlili (ale i to chápu). Postavy jsou dost černobílé, ale to na čtenářském zážitku neubírá. Fakt pěkný.

[Michael · Rating 5 out of 5]

Reading Bozena Nemcova’s wonderful book about a grandmother, I was aware how rare it is to find a book that truly celebrates only that which is the best in people. And, I am aware how rare it is that I remember to appreciate all the good that has come my way in life, not least of all from my grandmother, who is no longer here, and my mother, herself now a grandmother of 82.



Cut from the fabric of the author’s own experience of being raised by a grandmother, when her parents’ responsibilities as servants to the nobility took them away from their children at great lengths of time, Nemcova tells the story of a grandmother, who is brought to the home of her eldest daughter to look after her four children and the household. The book chronicles how the ageing lady goes about her daily tasks and chores with her commonsensical and simple values. She soon befriends and wins the respect of the people that make up the small local community – the miller, the gamekeeper, travelling peddlers, and even the Princess and Countess, in whose employ her son-in-law serves. Grandmother takes an interest in other people, their joys and sorrows, and as someone who is seen by all as a truly good and honest person, she humbly influences and intervenes in the lives of these people, when needs arise.



Nemcova opens her book by stating that her (or, the narrator’s) grandmother has passed many years ago, and that the following “sketch” is written in loving memory, even if it is bound to fall short of its subject. Toward the end of the book, there is a sequence in which the grandmother (and the children) sit to have their portraits painted by the young Countess. The grandmother reflects that this is not common practice for ordinary folk, but it is a wonderful thing that she will be able to look at the picture after the children have grown up and see them again frozen in this moment in time, just as they will be able to look at their grandmother’s portrait and remember her, once she is no more. To Nemcova, as to many an author, there is clearly a part of the endeavor of writing that has to do with remembrance, preserving moments, recording.



“The grandmother” is then Nemcova’s loving and moving portrait of her grandmother, preserving her for all posterity to see and appreciate, and it is that rarest of portraits (whether completely faithful to its subject or not) of a truly good person. But the book would probably not have attained the level of reverence that it has in Czech culture, if it was merely a portrait of a beautiful person. Depicting a year in the life of the grandmother, the book simultaneously renders the world around her, and what it means to the grandmother and the people in the community. It is a portrait of a world, a people and a culture. It tells of the many splendors of nature; the flowers picked and used for various purposes, the many kinds of trees, fruits and berries and mushrooms, and how all these natural treasures are part of life, and sustaining life. It is a portrait of the traditions that follow the seasons; Christmas, Easter, Lent, and harvest. And, it is a portrait of the seasons in life; childhood, youth, maturity and marriage, old age. In this one little book, Nemcova achieves to portray the Czech people of Bohemia, as they lived and died at a time, when they had been subjects of the Habsburg dynasty for centuries, and seventy years before they would have a country to call their own.



If Karel Hynek Mácha’s epic poem, “May,” represents the spirit of the Czech people, perhaps it could be said that Bozena Nemcova’s loving portrait in The Grandmother represents its heart. And, although Nemcova does not explicitly say so, perhaps the most important thing about this book is not the plot or the story, but rather the sustained description of the natural world around the family in the story, and all the customs and traditions that unite a people.

The book was illustrated by Karel Hruska, and his drawings are used here (without permission).

[Jan Ryšavý · Rating 1 out of 5]

Do NOT read it... EVER... Only if you want to be perform the suicide by getting bored to death. I don't even know how I've managed to read through it. Oh I do now. I read it for 5 minutes, then almost fall asleep, hence went to do something less boring (like staring at the wall) for about an hour. I repeated this cycle for many times and that's how I read through it.

It's just a collection of extremely boring and extremely Jesus-friendly stories about how it is awesome to live at the countryside and how everybody enjoys it.

Don't do it... for your own mental health...

[Eva Lavrikova · Rating 4 out of 5]

Babička! To vam je prekvapujúco podarená kniha. Už som ju, pravda, svojho času čítala, ale okrem matných spomienok na šukanie po světnici, odrobinky, čo patria ohníčku a akúsi bláznivú Viktorku mi toho v pamäti veľa nezostalo.
Áno, Babička je romantizujúco realistický román miestami naivný na hranici únosnosti. Áno, postavy sú tam ľúbivé a ľúbené, až to pravda nie je, a ešte aj tie zlé sú len takí neškodní motáci popletení. Ale: postavy sú uveriteľné, majú svoje túžby a žiale a sny a človek si ich, chtiac-nechtiac, v podstate obľúbi. A žije s nimi, ako je rok dlhý.
Čím sa dostávam k najpodstatnejšiemu - komplexnejšiu a čítavejšiu výpoveď o zvyklostiach a pôsobení všednodenných aj sviatočných aby človek pohľadal. Od rána do noci, od jari do zimy, od narodenia po smrť - všetko tu je. Tradície, zvyklosti, pranostiky, povedačky, rozprávania a povesti, všetko umne vpletené do príbehu jednej rodiny a doliny, kde - áno, idealizovaná - babička nad všetkým a nad všetkými drží ochrannú ruku.
Ja som si to užila nad očakávania a celkom ma mrzí, že obdobný román - tak nesmierne celistvý a nečakane nadčasový - nevznikol aj kdesi v slovenskom prostredí (hoci mnohé sa vzťahuje aj na naše reálie). Celkom by som také čítavé memento uvítala.

[Giovanna]

I've always wanted to find this in English, but always found only one copy at a time, usually for about $300. In a 'duh' moment, I checked my local library--ta da! One copy, on its way to me...

Sounds as if it's to Czechs what 'Little Women' is to Americans...

[Tessa · Rating 5 out of 5]

This book was recommended by a Czech friend as "the most famous book of the Czech Republic." I enjoyed it immensely. It's slow moving and took me a very long time to read but I really loved immersing myself in the world and writing. Much of it read like a folktale (particularly the parts about Viktorka), which is one of my favorite things. The writing itself was simply beautiful and I found a lot of wisdom in its pages. This is a book that I am already planning to read again.

[Tady je Lubošovo · Rating 2 out of 5]

Obávám se, že ani jako dospělý jsem nepochopil, proč je tato kniha tak ceněna. Neupírám Boženě Němcové, že uměla psát, ale tohle je opravdu naprosto zbytečná kniha o ničem.

[Linda · Rating 4 out of 5]

This is a delightful book by a late 19th century Bohemian (Czech) writer who focused on the "lower" classes in her country. Grandmother leaves her beloved village to live with her daughter and her children because their father works for the Princess and spends half the year in Vienna. Grandmother is one of those delightful characters in this type of fiction who knows everything and can always be counted on to keep a secret and give good advice. She also models how religious many of the peasants were in that time. It's hard to put into words the charm of this book because the story seems too simple. But it's an excellent look at Bohemian life in the 19th century as changes such as intermarriage (with Germans, Croats, etc.) was becoming more common and Bohemia was becoming more concerned with the lower classes. The prose is smooth and soothing, very fitting to the slower pace of village life at this time.

[knizni radost · Rating 1 out of 5]

Nikdy víc, to už si radši pustím film.
Tak zdlouuuuhaaaaveeee popisy, miliony jmen a skoro žádný zvrat. Fakt ne.

[Monika Seidlová · Rating 4 out of 5]

3,5*

Jazykově je to náročnější, dějově mi to nepřijde tak zajímavé, postava babičky mě občas vytáčela, ale líbilo se mi vykreslení vztahů a života na venkově. Navíc ten konec je jedna smutná událost za druhou, a to já ráda... skoro i slzička ukápla.

[Jean Haberman · Rating 4 out of 5]

My Czech friend gave this book to me and told me it was a classic in Czech literature. Nemcova wrote this book in 1855. It was inspired by her own childhood in a small Bohemian town where she lived with her parents, siblings, and maternal grandmother.

All the events and characters in this book revolved around the central character of Grandmother. It gave a real sense of time and place in what is now the Czech Republic. Grandmother was highly revered by her grandchildren and neighbors. She followed her religious beliefs and taught them to her grandchildren. She had many words of wisdom (e.g. "With children one must again be a child.")

I loved reading about the Czech countryside, legends, food, and beliefs over a hundred years ago. A comforting read.

[Pavlína · Rating 1 out of 5]

Tak tohle byla katastrofa imo.
Nechápu, proč je to tak ceněné nebo proč se tím lidi tolik zabývají. Strašná blbost (čtěte horším sprostým slovem)
Když jsem se o tom bavila s mamkou, jak mě ta kniha nebaví a nezajímá tak mi řekla, že to chápe, že ani ona když byla malá tak ji to nebavilo a nezajímalo, ale že to museli prostě všichni číst a že je to prostě jen o staré bábě, která všem dělala služku.
Což je třeba mega pravda a mamka úplně přesně vystihla tenhle kentus.
Děkuji pěkně za zkažené čtyři hodiny mého života (délka audioknihy)
Ještě bych chtěla dodat, že smrt babči mi připomíná jeden citát z Hvězdy nám nepřály, pokud si ho trochu upravíme: “Babička umírala, jako když člověk usíná. Pomalu a pak najednou docela.”
Jo a to vůbec nezmiňuju náboženské kecy, které zabraly minimálně polovinu knihy. Věřte si čemu chcete ale necpěte to ostatním. Díky.

[Réka · Rating 3 out of 5]

I had to read this book for my Czech literature class.
It was actually really sweet and I loved the whole simple life and closeness to nature vibe...but this is not what I'd usually read so I struggled a little to get through it.
Overall it's worth to read once and I'm glad my teacher made me pick it up.

[Nikol Jircikova · Rating 4 out of 5]

Myslím, že jde o typ četby určený starším ženám, jakožto ještě mládě bezpochyby nevidím některá moudra skrytá mezi řádky.
Určitě krásná a oddechová literatura, jen pro nás roztěkané občas zdlouhavá a zpočátku opravdu útrpně dlouhé kapitoly.
Ale kdo jsem, abych si stěžovala. :) Pohladilo to na duši.

[Antje Schrupp · Rating 4 out of 5]

https://youtu.be/uUbkXAkNTs8

[vojta · Rating 2 out of 5]

bez viktorky by to stalo za hovno

[Katka Neumannová · Rating 4 out of 5]

4.5
toto je poklad! 💛

[Hugo Kuhl]

inu, pes pošel a ovce zkapaly, tak už to na světě chodí .. also nechapu jak nekdo udelal knihu z te hry granny

[Adéla Badošková · Rating 3 out of 5]

celkem nuda, Viktorčina backstory byl rozhodně highlight celé knížky pro mě, ale konec mě rozbrečel, so at least I felt something

[Lynne Cantwell · Rating 3 out of 5]

The Grandmother (Babicka) - Bozena Nemcova When I was young, my favorite book was Louisa May Alcott's Little Women. Alcott's tale about Meg, Jo, Beth, and Amy went a long way toward forming my ideas about fairness, kindness, and how to get along in life. The Grandmother serves the same purpose in the Czech Republic. Published originally in 1853 -- 15 years before Little Women -- The Grandmother tells the story of an elderly country woman in northeast Bohemia who comes to live with her daughter and her daughter's family on a noblewoman's estate. Mr. Prosek, the son-in-law, works for the noblewoman, you see -- the house is part of his living expense. Grandma is immediately pressed into service as babysitter for the couple's children. But the old lady doesn't mind; in fact, she thrives on teaching the children everything from Christianity to superstitions and folk remedies. Everyone in the neighborhood loves her, of course -- even the noblewoman, who comes to believe that Grandmother is not only the epitome of Czech peasantry, but full of good ideas, to boot.The novel is beloved in the Czech Republic, but I suspect most modern-day Americans would find it tedious. There's no plot, really -- just a series of vignettes following the Prosek family through the course of a year. I found it interesting because of my heritage, and because I was looking for examples of how pagan practices had survived in Bohemia. But there's very little action, and only a little conflict among the characters.
 
The biggest revelation is perhaps the story of Victorka, a madwoman who lives in a cave near the family's home. She went mad after conceiving a child out of wedlock, and the most interesting thing about it is how no one in the village condemns her -- either for becoming pregnant (rather than scolding the girl for her loose morals, the villagers consider the father a demon!) or for her treatment of the baby (which she delivers alone, and then throws in the river). Victorka's story is told with typical Czech practicality, and none of the melodrama that someone like Dickens would likely have employed.If you have an interest in historical accounts of idyllic 19th-century family life, or of old Czech customs, I'd recommend checking out The Grandmother for its place in Czech literature alone. The rest of you should probably give it a pass.

[Malcolm · Rating 3 out of 5]

I see why this utopian novel is the founding piece of Czech literary nationalism. Set in north-eastern Bohemia in the early 19th century, it tells a story of an almost idealised hamlet through an idealised, purified elderly woman (this is the utopian part) who is wise, traditional, of the soil (even though she moved there to be with her daughter), and is universally loved. The novel creates, in the context of Bohemia's place in the Austrian (later Austro-Hungarian) Empire, a sense of love for the place, and tolerance of difference.

I hope, however, that my Czech friends will forgive me when I say that it is quite dull, in that not much happens, but a year goes by – but then is part of its nationalist charm and appeal, its call to tradition, to the old ways of the soil. In this sense it is a classic of 'blood and soil' nationalism, where national membership is the product of being of the place, and of people of the place. The irony of its blood & soil form is that it also smoothes over the class dominance of the outsider-aristocrats (although their serving men bother the local young women, and are for the most part rejected) to make the wise, noble, and beloved.

The great irony of it role as the great Czech nationalist novel is that despite its proclamation of Bohemianness in A German speaking region – the Hradec Králové region is at the eastern end of what became known as Sudetenland – the author's family name may be translated as 'German-woman'.

[Emma · Rating 3 out of 5]

Není to tak špatný, jak se Dářka tvářila. Ale myslim, že člověk by to měl číst, až když je o něco starší a ne na základce.

[Bara · Rating 4 out of 5]

3,5-4*

Na první pohled úsměvně naivní povídání o tom, jak se skoro všichni měli rádi a jak to vcelku dobře dopadlo. Pod povrchem je vylíčení tehdejších vesnických zvyků a přikrášlení vzpomínek autorky.
Jsem ráda, že jsem Babičku přečetla, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla až nyní, protože v dětství nebo pubertě bych jí pravděpodobně náležitě neocenila.
Tuhle knihu si nejvíce užijí ti, kteří jezdí/ly každý rok na chalupu nebo obecně do přírody a na venkov.

[Evija · Rating 5 out of 5]

Šī nav grāmata, kuru var izraut vienā elpas vilcienā. Šī nav grāmata ar noslēpumiem, intrigām, pakaļdzīšanos un spriedzi. Vismaz man tas bija darbs, kas pats lūdzas, lai to lasa lēni, izbaudot katrā teikumā ielikto enerģiju; kur katrs teikums ir mākslas darbs. Ārkārtīgi labestīga, sirsnīga un pozitīvas emocijas raisoša. Vienlaikus tēli tik dzīvi un reāli, ka nevienā mirklī nepaliek garlaicīgi. Bija labi pabūt kopā ar labajiem ļaudīm viņu skaistajā lauku idillē.

[sberatelka.knih · Rating 4 out of 5]

První polovina knihy mě opravdu bavila. Obdivovala jsem jazyk, který B. Němcová použila. Mou oblíbenou částí je Viktorčin příběh, i když je tak smutný. Možná proto. Druhá polovina knihy mě už tolik nebavila, ale bylo to možná tím, že jsem neměla moc času na čtení a četla jsem vždy jen pár stránek. Nicméně na mě z knihy působila nesmírná láska k babičce. To bych řekla, že je největší autobiografický prvek Boženy Němcové v tomto díle. Za mě 4 hvězdičky.

[Chrissie]

Praised by Madeleine Albright in her book Prague Winter: A Personal Story of Remembrance and War, 1937-1948. When you read one book, you have to read another......

[Honzi · Rating 4 out of 5]

3,5/5*

Už od dětství jsem se knížce Babička vyhýbal jako čert kříži, a kdybych ji nemusel přečíst do školy, doteď bych se k ní ani nepřiblížil. Ale k mému velkému překvapení to nebylo vůbec špatně napsané. Určitě se pro mě teď řadí mezi ty slušnější díla české klasiky.

[Willinda · Rating 3 out of 5]

Velice se mi líbil popis vesnických zvyků a jsem ráda, že některé z nich znám i osobně. :)

[Michal · Rating 3 out of 5]

Tak mě až studium bohemistiky donutilo si Babičku konečně přečíst, přestože se objevuje v osnovách středních i základních škol (otázku, zda by tam ne/měla být, raději nechám ležet). Nabyl jsem za svůj život dojmu, že jde o takovou tu naprosto základní knížku, kterou četl každý Čech. Ale co jsem se tak teď ptal v mém okolí... no, sami si dejte ruku na srdce, jestli jste ji přelouskali a pokud možno celou xD.
Já teď tedy mohu hrdě prohlásit, že ano. A jsem za to rád. Jasně, četl jsem to s jistou dávkou sebezapření, protože (jo, přiznejme si to) některé pasáže jsou jenom o vyjmenovávání babičciných aktivit na Starém bělidle apod., a to prostě dnešního čtenáře tolik netáhne.
A přesto po dočtení říkám, že se mi to líbilo. Možná je to i tím, že jsem dětství strávil v podstatě za kopcem od Babiččina údolí, takže je to částečně čtení o místech, která důverně znám, ale ta laskavost toho textu (byť to už víc idealizované ani být nemůže) mě zkrátka nenechává jen tak.
V rámci 19. století je to pro mě bez debat ten čtivější český kousek (ehm, že Slávy dcero?). Zvláště když už jste alespoň trochu poučeni o kulturněhistorickém kontextu, ve kterém vznikl, a víte, čeho si všímat.

[Barulii · Rating 3 out of 5]

Pokud bych měla knihu hodnotit z bohemistické perspektivy, tak asi chápu její význam pro obrozeneckou literaturu. Oslava lidových tradic, idealizace venkova, babička jako chodící moudrost a morálka…chtěli jsme ukázat, že Čechy dobrý a Češi také umí. Cizina fuj, ale Rakousko se dá asi.

Pokud bych ale hodnotila knihu ze čtenářského hlediska, tak bych musela hodnocení změnit na max 2/5⭐️. Tohle prostě nestačilo. Celkově je to opravdu dost idealizované (bohemista ve mně to chápe), postavy jsou dost typizované a chybí jim téměř jakýkoliv vývoj kupředu. Hlavně na můj vkus jsou všichni buď přehnaně zásadoví a ctnostní nebo naopak absolutní tragédi. Nic moc mezi tím. Celkově se děj dost opakuje, babička s dětmi jdou na návštěvu, pak návštěva přijde za nimi, stane se nějaká nešťastná věc s mladou láskou a zase znovu od začátku. Kniha prostě nemá skoro žádný spád a čtenáře, kteří se nevyžívají v nekonečných popisných pasážích s minimem přímé řeči, prostě unudí k smrti.

Takže závěrem, pro studenty bohemistiky, asi se tomu nikdo z nás moc nevyhne, ale zase to není nejhorší obrozenecká kniha, co byste mohli číst. Tak good luck!
Z pohledu obyčejného čtenáře knihu ovšem nedoporučuju.