What do you think?
Rate this book
Les derniers jours des Romanov
Dans la nuit du 16 au 17 juillet 1918, la famille impériale des Romanov est abattue par les bolcheviks dans le sous-sol de leur résidence-prison d'Ekaterinbourg.Quelques mois - de février (renversement du régime tsariste) à novembre 1917 (prise du pouvoir par Lénine) - auront suffi à la chute de la Russie impériale. Comment le tsar Nicolas II est-il passé du statut d'intouchable à celui d' " ennemi le plus terrible du peuple russe ", selon la formule de Lénine, pour rester dans les consciences, par la suite, comme un martyr ? Quelles furent les véritables raisons de l'arrestation des Romanov et qui a commandité le meurtre ? Comment ont-ils été assassinés ?Luc Mary revient sur cette énigme résolue avec la découverte de 9 corps en 1991 et, en 2007, des restes du tsarévitch Alexei et de la grande duchesse Maria, trouvés dans une forêt des environs d'Ekaterinbourg. Il expose l'enchaînement des faits qui ont conduit à la fin des Romanov - régime à l'agonie, grèves et famines, etc. -, jusqu'à l'exhumation des corps et le travail des généticiens qui a débouché sur l'identification formelle des membres de la famille royale.90 ans après la tuerie d'Ekaterinbourg, le tsar est entré dans la légende. Le tsar et sa famille ont été canonisés par l'Église orthodoxe de Russie en l'an 2000. Son portrait est plus souvent présent dans les foyers russes que celui de Lénine. Son exécution portait-elle en germe le futur régime stalinien ? Luc Mary analyse les fondements de cette fascination, donnant ainsi à son livre une visée politique.
- GenresHistoryNonfiction
264 pages, Paperback
First published January 1, 2008
1 person is currently reading
19 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 3 of 3 reviews
December 26, 2023
Kniha se četla rychle, což je je pozitivum. Jinak mi ale v mysli moc neutkvěla. Přestože má jméno Romanovců přímo v názvu, moc se jimi nezabývá, autor spíše píše o politické situaci v Rusku, pádu monarchie a vzestupu bolševiků z pohledu vlády, Lenina. Ale s ohledem na název se to nevylučuje. Občas to bylo trochu nudné a nedávala jsem tolik pozor. Popis zavraždění znám trochu jinak, než jak je popsán v knize. Moc jsem se vlastně o Romanovcích nedozvěla, píše vlastně jen o Mikulášovi a ostatní členy rodiny zmiňuje jen letmo. Četla jsem lepší knihy o Romanovcích, tato má ale zase jiný pohled.
November 10, 2020
Tohle je paskvil. Nebudu pátrat po tom, jestli je to dílo autora a/nebo překladatele a redaktora.
Autor neudrží myšlenku, plete data, používá matoucí formulace. Je to takový povrchní rádoby historický bulvár.
Nechápu, proč se jmenuje „Poslední dny Romanovců“, když začíná už v roce 1905 (když pominu úvod).
Kdyby nic jiného, měl by udržet rok smrti.
obrazová příloha – Sedmnáctého července 1917 ve 3 h. 15 min. (...) zavraždil cara.
s. 122 v noci z 16. na 17. července 1917 budou všichni vězňové v Jekatěrinburgu zastřeleni
Podle autora byla Anna Andersonová herečka. Vážně?
s. 156, 168, obrazová příloha Anna Andersonová, byla polská herečka
s. 20 Alexandr II. který nastoupil na trůn Romanovců v roce 1855, zdědil říši Mikuláše II. v době krymské války.
Otázkou je, jestli je v originále Mikuláš I. (otec Alexandra II.), nebo jestli autor nepřemýšlel.
s. 33 Rok 1905 začal již navečer 8. února 1904.
To je odvážná myšlenka.
s. 51
Osmadvacátého června 1914. Téhož dne, kdy arcivévoda a následník rakouského trůnu padl za oběť kulkám Srba Principa v Sarajevu, byl spáchán atentát i na Rasputina.
s. 55
Patnáctého července 1914 (28. července podle gregoriánského kalendáře), přesně měsíc po atentátu v Sarajevu, zahájila Vídeň nepřátelské akce proti Bělehradu. O čtyři dny později vyhlásil válku Petrohradu Berlín. Když se Mikuláš o zprávě dozvěděl, večeřel s rodinou v paláci Petěrgof. Viditelně ho to zasáhlo. „Tak přece k tomu došlo...,“ komentoval smutně událost. Také carevna byla silně pohnuta. Protože byla německého původu, měla Alexandra Fjodorovna srdce vedví. Doslova se nemohla zdržet slz. 2
2 Tento den byl pro carevnu na emoce bohatý. Téhož dne se dozvěděla o pokusu o atentát spáchaném jednou prostitutkou na jejího drahého Rasputina.
Není zřejmé, jestli se to vztahuje k 28. červnu, nebo jestli trvalo měsíc, než se dozvěděla o atentátu na Rasputina.
s. 98 Kromě sedmi Romanovců zde bylo celých šestačtyřicet osob (mimo jiné tři kuchaři, deset lokajů, šest komorných, jedna chůva a dokonce dva křepeláci!)
s. 137 Všechno začalo kolem druhé hodiny ranní. (...) Nařídil zajatcům, aby ihned vstali a požádal je, aby se rychle oblékli s tím, že ve městě hrozí vzpoura. (...) Máme-li soudit podle čtyřiceti minut, které strávili v koupelně
s. 138 Jedenáct posledních zajatců v Ipaťjevském domě se ve dvě hodiny ráno shromáždilo ve vestibulu
„Kolem druhé hodiny ranní“ je zjevně široký pojem, protože i po 40 minutách jsou pořád dvě hodiny ráno.
s. 138 Sestup po třiadvaceti 1 stupních schodiště se odehrál za úplné tichosti.
1 Schodiště mělo tolik stupňů, kolik let Mikuláš II. vládl – nebylo to symbolické?!
Ne, nebylo.
s. 152 a její oblíbený růženec, kupodivu zahozený pod divanem
obrazová příloha – V této malé místnůstce Ipaťjevského domu s velkým množstvím stop po střelách objeví týden nato bělogvardějci jen carevnin růženec.
Ten stejný? V té místnosti žádný divan nebyl.
s. 138 Osudová místnost (...) Byla prázdná
s. 154 Dcery cara a Alexandry pak byly v převlečení za bolševiky odvedeny na nádraží (...)
Dcery.
Velkokněžny a jejich matka byly během cesty...
obrazová příloha – Na palubě lodi Štandart
No, už nám chyběl opravdu jen Štandart.
Používá zbytečně moc vykřičníků.
Tečky za popisky u obrázků. Obrazová příloha je nevalné kvality.
s. 10 Sovětského svatu
s. 23 Mikuláše druhého
s. 34 přesy
s. 49 clapec
s. 65 22. Ledna
s. 89 Nejhorší byly bezkonkurenčně muži z 2. praporu
s. 167 20. Století
čárka - s. 87
uvozovky - s. 49, 79
ji/jí - s. 84
Autor neudrží myšlenku, plete data, používá matoucí formulace. Je to takový povrchní rádoby historický bulvár.
Nechápu, proč se jmenuje „Poslední dny Romanovců“, když začíná už v roce 1905 (když pominu úvod).
Kdyby nic jiného, měl by udržet rok smrti.
obrazová příloha – Sedmnáctého července 1917 ve 3 h. 15 min. (...) zavraždil cara.
s. 122 v noci z 16. na 17. července 1917 budou všichni vězňové v Jekatěrinburgu zastřeleni
Podle autora byla Anna Andersonová herečka. Vážně?
s. 156, 168, obrazová příloha Anna Andersonová, byla polská herečka
s. 20 Alexandr II. který nastoupil na trůn Romanovců v roce 1855, zdědil říši Mikuláše II. v době krymské války.
Otázkou je, jestli je v originále Mikuláš I. (otec Alexandra II.), nebo jestli autor nepřemýšlel.
s. 33 Rok 1905 začal již navečer 8. února 1904.
To je odvážná myšlenka.
s. 51
Osmadvacátého června 1914. Téhož dne, kdy arcivévoda a následník rakouského trůnu padl za oběť kulkám Srba Principa v Sarajevu, byl spáchán atentát i na Rasputina.
s. 55
Patnáctého července 1914 (28. července podle gregoriánského kalendáře), přesně měsíc po atentátu v Sarajevu, zahájila Vídeň nepřátelské akce proti Bělehradu. O čtyři dny později vyhlásil válku Petrohradu Berlín. Když se Mikuláš o zprávě dozvěděl, večeřel s rodinou v paláci Petěrgof. Viditelně ho to zasáhlo. „Tak přece k tomu došlo...,“ komentoval smutně událost. Také carevna byla silně pohnuta. Protože byla německého původu, měla Alexandra Fjodorovna srdce vedví. Doslova se nemohla zdržet slz. 2
2 Tento den byl pro carevnu na emoce bohatý. Téhož dne se dozvěděla o pokusu o atentát spáchaném jednou prostitutkou na jejího drahého Rasputina.
Není zřejmé, jestli se to vztahuje k 28. červnu, nebo jestli trvalo měsíc, než se dozvěděla o atentátu na Rasputina.
s. 98 Kromě sedmi Romanovců zde bylo celých šestačtyřicet osob (mimo jiné tři kuchaři, deset lokajů, šest komorných, jedna chůva a dokonce dva křepeláci!)
s. 137 Všechno začalo kolem druhé hodiny ranní. (...) Nařídil zajatcům, aby ihned vstali a požádal je, aby se rychle oblékli s tím, že ve městě hrozí vzpoura. (...) Máme-li soudit podle čtyřiceti minut, které strávili v koupelně
s. 138 Jedenáct posledních zajatců v Ipaťjevském domě se ve dvě hodiny ráno shromáždilo ve vestibulu
„Kolem druhé hodiny ranní“ je zjevně široký pojem, protože i po 40 minutách jsou pořád dvě hodiny ráno.
s. 138 Sestup po třiadvaceti 1 stupních schodiště se odehrál za úplné tichosti.
1 Schodiště mělo tolik stupňů, kolik let Mikuláš II. vládl – nebylo to symbolické?!
Ne, nebylo.
s. 152 a její oblíbený růženec, kupodivu zahozený pod divanem
obrazová příloha – V této malé místnůstce Ipaťjevského domu s velkým množstvím stop po střelách objeví týden nato bělogvardějci jen carevnin růženec.
Ten stejný? V té místnosti žádný divan nebyl.
s. 138 Osudová místnost (...) Byla prázdná
s. 154 Dcery cara a Alexandry pak byly v převlečení za bolševiky odvedeny na nádraží (...)
Dcery.
Velkokněžny a jejich matka byly během cesty...
obrazová příloha – Na palubě lodi Štandart
No, už nám chyběl opravdu jen Štandart.
Používá zbytečně moc vykřičníků.
Tečky za popisky u obrázků. Obrazová příloha je nevalné kvality.
s. 10 Sovětského svatu
s. 23 Mikuláše druhého
s. 34 přesy
s. 49 clapec
s. 65 22. Ledna
s. 89 Nejhorší byly bezkonkurenčně muži z 2. praporu
s. 167 20. Století
čárka - s. 87
uvozovky - s. 49, 79
ji/jí - s. 84
January 6, 2020
Un livre que j'ai beaucoup aimé. On y apprends plein de choses sur la chute du tsarisme et sur la révolution russe. J'ai trouvé le tout très intéressant, même si parfois un peu lourd et redondant dans les faits. Je conseille de le lire en plusieurs fois. Malgré cela, un livre historique passionnant qui nous narre les derniers instant de la famille Romanov ainsi que, bien plus tard, la découverte de leurs corps.
Displaying 1 - 3 of 3 reviews