Typ knihy, který si zaslouží druhé vydání všema deseti. Vroucnost editorů a překladatelů k této náročné šichtě, vyštrachat a přeložit zapomenuté francouzské básníky. Poklona a tak. Nejsem zrovna fanoušek termínu "prokletý básník", neb je to takový vágní pojem, co si pod tím představit, že. Medailonky jsou sice pozoruhodné, nicméně prachbídnej bohémskej život není spojujícím prvkem. Důležité jsou texty. Destruktivní záležitost. Trpění, marnivost, prázdnota, samota, úzkost, zoufalství. Docela líbezný motivy, hah. Většina textů je i takových nočních a tajemných. Prevel, Dallasová, Neveu, Giauque. Tohle kvarteto jsem si stoprocentně užíval. Působivá obraznost i nenadálé táhnutí k vázanému verši. Rodanski, Rivière, Duprey, Salabreuil. Pro mě spíš tzv. divočáci. Zachytím se, ale občas na mě ten surrealistický proud působí zkrátka kýčovitě (což není žádné hodnocení, o kvalitě textů se rozhodně nebudu přít, jen jsem moula). Unikátní výbor a luzná grafická stránka. Díky překladatelům. Ukázka (Neveu, s. 84): Obřad
Bělost je moře huňaté moře jež sčítá své živé karyatidy
Marně je chceme překřičet ozvěnu stále odráží mušle snivá lehce zkamenělá
Nyní musíme přejít k akci zabránit větru za každou cenu aby se stočil natáhnout povlečení proti jeho modrým sliznicím zkrotit ho a pak mu zářivým pohledem vytrhnout z dužiny velký krásný porcelánový servis a hodit ho do kopřiv.