Moje šílené století I

by Ivan Klíma

Genres: Biography

526 pages, Hardcover

First published January 1, 2010

About the author

Ivan Klíma (born 14 September 1931, Prague, born as Ivan Kauders) is a Czech novelist and playwright. He has received the Magnesia Litera Award and the Franz Kafka Prize, among other honors.

Klíma's early childhood in Prague was happy and uneventful, but this all changed with the German invasion of Czechoslovakia in 1938, after the Munich Agreement. He had been unaware that both his parents had Jewish ancestry; neither were observant Jews, but this was immaterial to the Germans.
In November 1941, first his father Vilém Klíma, and then in December, he and his mother and brother were ordered to leave for the concentration camp at Theriesenstadt (Terezín), where he was to remain until liberation by the Russian Liberation Army in May, 1945. Both he and his parents survived incarceration—a miracle at that time—Terezín was a holding camp for Jews from central and southern Europe, and was regularly cleared of its overcrowded population by transports to "the East", death camps such as Auschwitz.
Klíma has written graphically of this period in articles in the UK literary magazine, Granta, particularly A Childhood in Terezin. It was while living in these extreme conditions that he says he first experienced “the liberating power that writing can give”, after reading a school essay to his class. He was also in the midst of a story-telling community, pressed together under remarkable circumstances where death was ever-present. Children were quartered with their mothers, where he was exposed to a rich verbal culture of song and anecdote.
This remarkable and unusual background was not the end of the Klíma's introduction to the great historical forces that shaped mid-century Europe. With liberation came the rise of the Czech Communist regime, and the replacement of Nazi tyranny with proxy Soviet control of the inter-war Czech democratic experiment. Klima became a member of the Communist Party of Czechoslovakia.[4] Later, his childhood hopes of fairy tale triumphs of good over evil became an adult awareness that it was often “not the forces of good and evil that do battle with each other, but merely two different evils, in competition for the control of the world”.
The early show trials and murders of those who opposed the new regime had already begun, and Klíma's father was again imprisoned, this time by his own countrymen. It is this dark background that is the crucible out of which Klíma's written material was shaped: the knowledge of the depths of human cruelty, along with a private need for personal integrity, the struggle of the individual to keep whatever personal values the totalitarian regimes he lived under were attempting to obliterate.
For his writing abilities, Ivan Klíma was awarded Franz Kafka Prize in 2002 as a second recipient. His two-volume memoir Moje šílené století ("My Crazy Century") won the Czech literary prize, the Magnesia Litera, in the non-fiction category in 2010.

Biography from http://en.wikipedia.org/wiki/Ivan_Kl%...

Reviews

[Rene Stein · Rating 4 out of 5]

Skvělá kniha pamětí pro lidi, kteří nečtou paměti. Tato kniha není plná veselých historek, ani dojemných popisů dětství a jinošství nebo bolestínského stěžování na nepřízeň osudu a vnějších životních okolností, i když na takové reptání by měl Ivan Klíma určitě právo, ale je nemilosrdným účtováním s vlastními iluzemi o podstatě komunismu, stalinismu, lidově-demokratického zřízení a analýzou společných rysů všech totalitních režimů.

Nejcennější jsou eseje na konci každé kapitoly, které se zaměřují na vztah nacistické/komunistické totality ke vzdělání, k umění, ke společnosti i k intelektuálům. Eseje dokládají, jak jsou intelektuálové manipulovatelní a jak ve jménu komunistického ideálu zatratí realitu "buržoazní demokracie", aby ex cathedra pomáhali nastolit apokalyptický svět (post)stalinismu a měli dobrý pocit z toho, že svým kultivovaným intelektem přispívají k násilné očistě světa barbarskými ruskými hordami. I kultivovaný intelekt má svůj stín, sny o rozkoši z boření a orgasmus z ikonoklasmu.

Kniha se vyrovná vzpomínkám dalšího bývalého komunisty Pavla Kohouta s názvem To byl můj život? Je povzbuzující číst, že lidé, kteří zažili a podporovali nástup komunismu, jsou dnes vůči němu nesmiřitelní a nepodléhají iluzím o nějaké další nekonečně dobré a spravedlivé společnosti, kde vzývaná rovnost je záminkou k rozkradení soukromého majetku předchozích generací a slogan "každému podle jeho potřeb" je brán jako návod pro sociálně citlivou redistribuci sdílené bídy a vzývání holého zadku, co cti netratí a u u politických či kulturních prominentů diktatury proletariátu hlavně ani nehrozí.

Ivan Klíma také pěkně ukazuje, že věřit v komunismus po Leninovi, Stalinovi i Brežněvovi je stejné zvěrstvo jako věřit v nacismus po Osvětimi. Přečetl jsem spoustu zasvěcených úvah, jak se nacismus liší od komunismu, jak je nacismus bytostně cizí evropskému duchu (blabla), ale komunismus je prý dědicem ideálů Francouzské revoluce a jeho ideály posedlým zakladatelům šlo o rozšíření lidské svobody, ale všechny tyto fráze blednou při precizním srovnání podstaty nacistické a komunistické totality, které provedl I. Klíma, a to nejen teoreticky, ale i popisem tragických epizod ze života své rodiny, a k jeho úvahám i životním zkušenostem se chce jen dodat: "Po ovoci poznáte je." A ovoce tisícileté Hitlerovy říše i tábora míru je červivé na stejných místech nejen při pohledu na výsledky uskutečňování ráje na zemi, ale i ve spiscích potrhlých otců zakladatelů.

Kniha časově končí těsně před jarem 1968, takže se těším na druhý díl (který mi Ivan Klíma podepsal).:)

[Alena Bílková · Rating 5 out of 5]

Jedná se o biografii, kterou by ale mnoho čtenářů možná za klasickou biografii neoznačilo, protože zahrnuje daleko více žánrů. Vzpomínky na reálné události z autorova života prokládají filozofické, existenciální, literárně-historické a politologické úvahy a rozbory, díky nimž proniknete nejen do autorova myšlení (dojdete k pochopení, proč podlehl komunistické myšlence), ale uvědomíte si mnohé souvislosti z našich dějin, které vám mohly dosud unikat nebo které jste dosud nahlas nevyslovili, i když jste o nich přemýšleli. Často se mi během čtení zhmotnily nebo zformulovaly vlastní postoje. Někdy i těsně předtím, než byly doslovně vyřčeny na stránkách. V mnohém (i když si uvědomuji, že jde o zcela odlišný žánr a styl) mi Moje šílené století připomíná knihu Pavla Tigrida Průvodce (inteligentní) ženy po vlastním osudu. Obě považuji za skoro nezbytné k pochopení moderních dějin našeho národa.

[Robert Frecer · Rating 4 out of 5]

Výborne napísané, kapitoly tvoria páry - osobné spomienky a úvaha o súvisiacej téme, napr. o práci v prvej redakcii a po nej esej o úlohe intelektuálov v službách totalitných režimov. Dobre to alternuje. Konečne detailný rozbor toho, čo znamenalo byť po vojne presvedčeným komunistom, a ako z tohto presvedčenia postupne schádzalo? Klíma sa však sám cituje a vyzdvihuje svoje demokratické presvedčenie už hlboko v 50tych rokoch, ale k tomu, prečo teda ešte zostával členom strany a prípadne čomu socialistickému stále veril sa dostáva až okolo roku 1968.

Napriek tomu je to dobré čítanie, hlavne pre častú sebairóniu a Klímov prirodzený humanizmus. Teším sa na druhý diel.

[Zany · Rating 3 out of 5]

Hodnotím oba díly dohromady, beru je jako jednu knihou rozdělenou jen kvůli velkému rozsahu. Klímovu tvoru neznám, zkusil jsem aspoň jeho autobiografii. Biografické pasáže nejsou tak úplně špatné, jsou docela čtivé. Zajímavější byly vzpomínky na dětství, dospívání a mladá léta, v pozdějším věku už mě tolik nebraly. Stejně tak mě nebraly filozofické a ideologické pasáže na konci každé kapitoly, ze začátku jsem to s nimi zkusil, ale po pár kapitolách jsem je prostě vynechával.

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Mám rád autobiografie. Ne všechny, ale tahle mi přišla dost upřímná. ale zároveň se Klímovi podařilo na nikoho moc neplivat a neházet špínu, ani na sebe, což je pochopitelné. Přestože v knize převážně psal o tom, že náckové a komouši, ač sám byl 14 let jedním z nich, jsou si rovni, tak není takových knížek nikdy dost. Jo, tahle memoknížka mě dost bavila. Ale ještě to má jeden díl a ten zatím nemám k dispozici.

[Radka · Rating 3 out of 5]

Klímovy vzpomínky jsem přečetla s chutí, zato vložené eseje mi připadaly takřka k neučtení - úvahy o povaze totalitních režimů nejsou nikterak myšlenkově originální a neobsahují žádné zapamatovatelné postřehy - alespoň já si z nich dva roky po dočtení nevybavím nic.

[Lapálie Vehementní · Rating 4 out of 5]

Pozoruhodně sebekritickej pohled na dějiny 20. století. Chvíli osobní, chvíli filosofický. Zasvěcení do společnosti disentu, osobní pohled na komunistickou éru, v rámci kterýho padaj celospolečenský pravdy. Nenuceně vzdělávací četba.

[Lencza · Rating 3 out of 5]

I did really like it... looking forward to the second volume of this autobiography.

[Kristyna Čerbová · Rating 5 out of 5]

Nacisti a komunisti v kostce, velmi dobré kostce