Hruškadóttir: "Islandská" novela

by Jana Šrámková

Najít přátelství, prostředí k životu, zbavit se strachu a na prahu dospělosti se „adoptovat“ do fungující rodiny. Dá se v oceánu smutku šlapat voda? Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit? Debut Jany Šrámkové vypráví příběh osudové lásky zahrnující víc než jen vztah muže a ženy. Slova jako milovat nebo láska k tomu ale nepotřebuje. Zvláštní autorská cudnost, mistrná technika náznaků a přesných detailů dělají z téhle „islandské“ novely podivuhodné čtení.

Genres: Czech Literature, Fiction, Contemporary

112 pages, Paperback

First published January 1, 2008

About the author

There are more authors of this name on goodreads.
Narozena r. 1982 ve Vysokém Mýtě. Vystudovala Evangelikální teologický seminář a tvůrčí psaní a redakční práci na Literární akademii Josefa Škvoreckého, kde později vyučovala. Je doktorandkou scénické tvorby na DAMU. Významně na sebe upozornila svou prvotinou, novelou Hruškadóttir, za kterou získala Cenu Jiřího Ortena (2009). Její druhá próza se jmenuje Zázemí. Mezitím jí v Raketě vyšla knížka pro děti Putování žabáka Filemona o cestě tří plyšových přátel Podkrkonoším do továrny na hračky, kde žabák doufá najít svůj skutečný domov.

Reviews

[Anja · Rating 4 out of 5]

I love when books are short, but they leave you speachless. It was exactly like this with this book. Author had an idea, she packed it in a short, but very beautiful way and showed it to us.

[alzbet · Rating 4 out of 5]

veronika je takova “right where you left me” od taylor

[Alenka Strukelj · Rating 4 out of 5]

Kljub temu, da gre za romaneskni prvenec mlade pisateljice, je v romanu čutiti izredno sposobnost pripovedovanja in literarno zrelost avtorice. Napisan je v izredno liričnem in subtilnem jeziku, kot bi Jana Šrámková tudi sama že v svojem življenju doživela kakšno podobno izkušnjo. Veronikina občutja so razdelana do najmanjših podrobnosti in pisateljica s kirurško natančnostjo zareže ravno tam, kjer najbolj boli. Šrámková ima ogromen talent za sestavljanje besed v kompleksno strukturo in šele ko bralec odloži knjigo ugotovi, kako zapletena je. Vendar tega avtorici ne zamerimo. Hruškadóttir ni samo vizualno čista sonata besed in stavkov in zgodba o zrelosti, ki prihaja skozi bolečo izkušnjo, ampak tudi edinstvena terapevtska priložnost za vse tiste, ki so nenadoma izgubili nekoga pomembnega.

Več na Literarna lekarnat

[Hana Mertová · Rating 3 out of 5]

Některé motivy (letní jablka, jména holčiček) byly trochu křečovité v úporné snaze podpořit myšlenku příběhu, ale jako celek to nebylo špatné.

[TheVampireBookworm · Rating 4 out of 5]

Tak tohle se celkem povedlo. Na málo stránkách vykreslený příběh, který se pomalu otevíral, ale nechal čtenáře tápat, byl zajímavě vystavěný, protože nelineárnost narativu zaručovala, že se vše dozvíme jen v náznacích a po kouskách a že určitě někde čeká nějaká "darda", která se už ale beztak stala.
Lidé milující díla pitvající interní život postav si tady určitě budou libovat. Lidé nemající v lásce květnatý jazyk ale zapláčou, protože knížka se v mnoha ohledech jevila jako cvičení z kurzu tvůrčího psaní aneb "jak dlouho dokážeš chodit okolo horké kaše." Já neříkám, že to je nutně mínus, ale znám spoustu lidí, kteří by u takovýchto dílek vytekli.
Každopádně "fresh" autorům se musí fandit, protože stojaté vody české literatury potřebují pořádně pročeřit.

[Amálie · Rating 3 out of 5]

Křehký příběh. Nejvíc mě zaujala autorčina schopnost vtáhnout mě do svého světa, který předtím vytvořila. Jen na mě někdy byly některé věty fakt moc, ta jemná linka vyprávění se tam zašmodrchala a celý to bylo na chvíli křečovitý. Škoda, i tak je to ale na léto úplně ideální čtení. A pár fotek stránek a výpisků v deníku mám, což je stejně nejzásadnější.

[Iva Kokinopulosová · Rating 4 out of 5]

Hruškadóttir je taková malá/velká próza. Malá rozsahem (110 stran), ale za to s velkým vnitřním nábojem. Moc se mi líbil styl autorky.

Křehký, poetický, komorní příběh introvertní dívky Veroniky, která se na čas stala součástí soudržné rodiny své nejlepší kamarádky. Veronika nejen o tyto chvíle, na které postupně vzpomíná, později přišla.
Nechci více prozrazovat, použila bych slova z anotace: "Dá se v oceánu smutku šlapat voda? Existuje dno a stojí za to se od něj odrazit?"

Velmi originální je i název, který má své opodstatnění. Jestli máte náladu na prózu křehkou jako motýlí křídla, přečtěte si Hruškadóttir. Já můžu doporučit.🦋

"Když se smí bez pohlavků, bez zvýšeného hlasu, dokonce i bez zmučených pohledů ztýraných matek rozlévat skleničky a bryndat po ubruse, není se už na světě čeho bát."

"Na otázku, jak se mám, odpovídám vážně nerada. Především proto, že bych to sama ráda věděla, ale jen málokdy v tom mám jasno."

"Jen chodit, koukat do nebe, třídit myšlenky, vymetat pavučiny a zbavovat se dojmů a pocitů jako zkažených potravin, co nestíhám zpracovat ani přes tu jejich strašidelně dlouhou trvanlivost."

"Káva dávno vypitá. Znaly jsme se od narození, od stvoření světa, snad ještě dřív, z dob, kdy svět jako měňavka krystalizoval uzamčen ve Slově."

"Ten nádherně útulný pocit, že mi nemá co utéct. Že na všechno dojde řada. Přijde čas. Stane se v onen den. Že až to bude, tak to bude."

[Klára · Rating 5 out of 5]

čistá a do výšin vynášeníhodná úvahová, ale přesto pořád velmi konkrétní kniha.
přesnost a určitá jednoduchost popisů drobných a z povrchu duše často smazávaných pocitů dodávají příběhu neuvěřitelnou autentičnost.

ztotožnění je slovo, co mě napadá.

samotná zápletka působí hezky lidsky a přirozeně emočně zamotaně. autorka nevyzrazuje vše, text si zachovává svá tajemství - stejně jako každý člověk/život.

ve mně osobně to celé probudilo návaly inspirace do vlastní tvorby, síla slov je tady velká, velká, velká.

moje recenze může působit spíš jako rozbor textu než vlastní kritika, ale pocity jsou u každé knihy subjektivní, dá se proto lákat na styl psaní. ne?

je to hezké a melancholické. přečtěte si to. howgh.

[Tereza Eliášová · Rating 5 out of 5]

Hruškadóttir je krásný křehký příběh, který mě bavil hlavně tím, jak opravdový a skutečný byl. Jana Šrámková píše bez jakýchkoli příkras, úplně obyčejně, a to je na téhle novelce to nejlepší. Na nic si nehraje. Je to prosté vyprávění o jedné tragédii a několika lidských osudech. Nečekejte žádná dramata, na těch pár stránkách pro ně ani není prostor a je to dobře. Čekala jsem od téhle knížky hodně a ani trošku mě nezklamala.

[Kris · Rating 4 out of 5]

Vím, že na prvotinu tohoto typu to bylo skvělé. Na skvělosti to nabíralo hlavně postupně. Neseděly mi vlastně drobnosti... asi se nechám rozhodit málem. Asi by mi ani nevadilo, být to dvakrát delší, ale však dobrý spisovatel ví, kdy přestat ((:
víc za mě na http://asitozkousnu.tumblr.com/post/1...

[Bosorka · Rating 3 out of 5]

Autorka bezesporu umí vládnout slovem, přesto mě kniha moc neoslovila a ač je tak kratičká, pohrávala jsem si i s myšlenkou ji odložit. Připadá mi odtažitá a zvláštně studená, ač téma by svádělo k větším emocím. Nenadchlo.

[Katerina · Rating 5 out of 5]

Samozřejmě mě jako milovníka Islandu zaujala tahle knížka už jenom názvem. Autorka zde úžasně vylíčila psychiku postav, použila barvitý a docela básnický jazyk. Prostě pěkná tenká knížka na jedno pochmurné zimní odpoledne.

[Eliska · Rating 4 out of 5]

Malá knížka o velkých věcech. O citech a pocitech dospívající ženy, o lásce a přátelství, o věcech v životě důležitých, o ztrátách a vlastně i o kráse přírody. To vše psáno krásným jazykem, v náznacích a tak nějak klidně.

[Marcela · Rating 4 out of 5]

Citlivé, poetické, moc se mi líbil příběh. Nevím proč, ale pořád jsem čekala, že sklouzne k nějakému hroznému vztahovému klišé. Naštěstí se tak nestalo. Hruškadóttir je vážně čtenářský zážitek.

[Michal · Rating 4 out of 5]

Kdybych byl žena, dal bych 5. Jelikož jsem pouze muž, dávám 4. Ale doporučuji.

[Dana Filipová · Rating 4 out of 5]

Útlá knížka, která si okamžitě získala mé srdce. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a to mi možná zážitek ještě více umocňovalo - opravdu moc hezky načtené. Próza jakoby tvořená jen z lehkých doteků skutečného světa, kdy se postupně odkrývají další a další slupky a všechno do sebe začíná až osudově zapadat… Úvahy a postřehy hlavní hrdinky mi jsou moc blízké, i to jemné psaní všímající si sebenepatrnějších detailů a skrývaných pocitů. Třeba dotek chladivé tyčky od deštníku (muchomůrky!) na dívčině tváři. Kniha je i o tom, co všechno se dá “neříct” a jak není všechno svaté, co se třpytí. Každý máme uvnitř svá vlastní zranění a pocity opuštěnosti a každý před nimi utíkáme jinak… a jinam…

[Lubomír Tichý · Rating 5 out of 5]

Baže, tohle byla slast. Sousloví a úvětí hřející jak poměr tepelná energie v poměru s energií světelnou, precizně dávkováná retrospektiva a což je hlavní, postavy samotné jsou na novelu převelice rozvedeny a jejich osobitost je neskonalá. Zaujal mě i "Hanelenin" zájem o severskou (především islandskou) kulturu - sám si lebedím v kultuře estonské, takže pro mne takový sympatický závan. Vřelé doporučuji všem. Tichyson)

[kaya · Rating 3 out of 5]

hodně čtivá novela, která vypráví příběh o existenci, a co jí ovlivňuje.

nejvíce se mi líbilo jak je text napsaný ze stránky jazykové. tolik zajímavých metafor, přirovnání a oxymór, neustále zpestřovali četbu.

celkově mně kniha bavila, ale asi také díky tomu, že jsem ji četla podruhé, mě příběh úplně nezatáhl, ale i tak jsem si četbu užila.

navíc mě doopravdy bavilo jak si autorka hrála s různými motivy, ať už hrušky nebo například Islandu.

[Manca · Rating 4 out of 5]

"Morda bom na poti po tej pustinji kar na lepem zagledala hiško. Nekdo bo sedel na pragu in opazoval, kdaj se bo prikazala svetilka z utripajočo rumeno lučjo. Plamen mi bo osvetlil obraz in nekdo me bo uzrl. Zagledal. Prepoznal. In se razveselil. Mogoče pa tudi ne. Vseeno pa bom. Vseeno sem tukaj."

[Anna Wolfová · Rating 3 out of 5]

Na můj vkus byl příběh občas zbytečně kýčovitým ždímačem emocí a s metaforama se to taky nemusí přehánět... celkově to ve mně zanechalo pocit, že čtu blogísek studentky bohemistiky. Tajnou osobní hvězdičku přidávám za evangelický otazník, ten by nemohl být popsán lépe.

[Adam · Rating 5 out of 5]

"Tyhle dva týdny přece nejsou určené především ke studiu. Jsou prázdninami v prázdninách. Divadlem na divadle. Mezerou v prázdnu. Opět si plnými doušky dopřávám dva nejlahodnější požitky. Bezvládné oddávání se plynutí času. Nezúčastněné pozorování."

[Anna Michalčáková · Rating 5 out of 5]

Velmi milá krátká novela. Potěšila mě.

[Katerina Koci · Rating 5 out of 5]

Nádherný jazyk, který jen podtrhuje náznaky složitých mezilidských vztahů a (ne)šťastné lásky bez nutnosti explicitních vyjádření a klišé. Úžasná kniha!

[Michaela Sikulova · Rating 3 out of 5]

Velmi poeticke, zamerene na pocity a myslenky vypravecky. Je to takove “art” cteni. Urcite stoji za precteni.

[Marie · Rating 4 out of 5]

Krásné. Strohé, ale přesné. Téma, zpracování, ani hlavní hrdinka nemusí ledaskomu "sednout", ale kniha si na nic nehraje: berte, nebo nechte být. Za mně dobrý.

[Amálie · Rating 5 out of 5]

Spousta krásných slov

[Zuzana Nedasová · Rating 2 out of 5]

Ze začátku mě to vtáhlo, ale postupně můj zájem upadal. Nedokázala jsem se vžít do většiny popisovaného, vypravěčka nedokázala získat ani moje sympatie, ani pochopení.

[Adela · Rating 5 out of 5]

Sedla mi. Za mě skvělá prvotina. Poetická, křehká, jemná. Krásný jazyk. Vtažení do děje. Hezký popis pocitů. Lehce beznadějná a úzkostná.

[Em · Rating 5 out of 5]

:) mám ťa!

[Anna · Rating 4 out of 5]

Můj nejsilnější dojem z celé knihy byl, že Veronika po všem zůstala sama.