What do you think?
Rate this book
Cheek by Jowl: Talks and Essays on How and Why Fantasy Matters
Aqueduct Press is pleased to announce the release of Cheek by Jowl, a collection of talks and essays on how and why fantasy matters, by Ursula K. Le Guin. In these essays, Le Guin argues passionately that the homogenization of our world makes the work of fantasy essential for helping us break through what she calls ''the reality trap.'' Le Guin writes not only of the pleasures of her own childhood reading, but also about what fantasy means for all of us living in the global twenty-first century.
149 pages, Paperback
First published April 30, 2009
29 people are currently reading
731 people want to read
About the author
Ursula K. Le Guin
976 books29.6k followersUrsula K. Le Guin published twenty-two novels, eleven volumes of short stories, four collections of essays, twelve books for children, six volumes of poetry and four of translation, and has received many awards: Hugo, Nebula, National Book Award, PEN-Malamud, etc. Her recent publications include the novel Lavinia, an essay collection, Cheek by Jowl, and The Wild Girls. She lived in Portland, Oregon.
She was known for her treatment of gender (The Left Hand of Darkness, The Matter of Seggri), political systems (The Telling, The Dispossessed) and difference/otherness in any other form. Her interest in non-Western philosophies was reflected in works such as "Solitude" and The Telling but even more interesting are her imagined societies, often mixing traits extracted from her profound knowledge of anthropology acquired from growing up with her father, the famous anthropologist, Alfred Kroeber. The Hainish Cycle reflects the anthropologist's experience of immersing themselves in new strange cultures since most of their main characters and narrators (Le Guin favoured the first-person narration) are envoys from a humanitarian organization, the Ekumen, sent to investigate or ally themselves with the people of a different world and learn their ways.
She was known for her treatment of gender (The Left Hand of Darkness, The Matter of Seggri), political systems (The Telling, The Dispossessed) and difference/otherness in any other form. Her interest in non-Western philosophies was reflected in works such as "Solitude" and The Telling but even more interesting are her imagined societies, often mixing traits extracted from her profound knowledge of anthropology acquired from growing up with her father, the famous anthropologist, Alfred Kroeber. The Hainish Cycle reflects the anthropologist's experience of immersing themselves in new strange cultures since most of their main characters and narrators (Le Guin favoured the first-person narration) are envoys from a humanitarian organization, the Ekumen, sent to investigate or ally themselves with the people of a different world and learn their ways.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 60 reviews
September 6, 2020
Le Guinová byla neskutečná osobnost. Její eseje jsou jen dalším důkazem toho, jak skvělý člověk byla. Má suprový humor, nebojí se kritiky a stojí si za svým. Udělala pro náš moderní svět a chápání fantasy víc, než spousta lidí ví a osobně doufám, že její odkaz přetrvá dlouho po její smrti.
Eseje jsou krátké, ale příjemné nahlédnutí do mysli té, která napsala původní školu pro čaroděje a byla progresivní v době, kdy to nebylo in.
Eseje jsou krátké, ale příjemné nahlédnutí do mysli té, která napsala původní školu pro čaroděje a byla progresivní v době, kdy to nebylo in.
December 6, 2010
Cheek by Jowl is another collection of UKL's thoughts on the importance of fantasy for both children and adults as a bridge spanning the gulf between modern human life and the life of the world, a gap she fears is widening and driving us insane (a not implausible argument, IMO).
I give the collection three stars not because I disagree with her (she's preaching to the choir in my case) but because she revisits themes she's written about before and the essays in this collection didn't have the same impact on me as when I first encountered her opinions in collections like The Language of the Night.
The essays are the usual brilliant defense of fantasy, highly readable, and recommended for your side of the argument next time someone disses you for cracking the covers of The Fellowship of the Ring (The Lord of the Rings, #1).
PS - UKL quotes one of my other favorite authors, Sylvia Townsend Warner, in the essay "Wilderness Within" on fantasy's role in subverting the expected:
PPS - It also makes me more anxious than ever to get a copy of Warner's New Collected Poems: Sylvia Townsend Warner.
PPPS - Actually, I'm revising my rating to four stars: The essays may not have had the same impact on me because of their familiarity but they're still very good and I enjoyed reading them.
PPPPS - Final thought (I promise): While I enjoyed UKL's discussions about particular authors and their works (esp. on why Philip Pullman's The Golden Compass fails), I wish she had opined about Harlan Ellison's "A Boy and His Dog."
I give the collection three stars not because I disagree with her (she's preaching to the choir in my case) but because she revisits themes she's written about before and the essays in this collection didn't have the same impact on me as when I first encountered her opinions in collections like The Language of the Night.
The essays are the usual brilliant defense of fantasy, highly readable, and recommended for your side of the argument next time someone disses you for cracking the covers of The Fellowship of the Ring (The Lord of the Rings, #1).
PS - UKL quotes one of my other favorite authors, Sylvia Townsend Warner, in the essay "Wilderness Within" on fantasy's role in subverting the expected:
The Sleeping Beauty woke:
The spit began to turn,
The woodmen cleared the brake,
The gardener mowed the lawn.
Woe's me! And must one kiss
Revoke the silent house, the birdsong wilderness?" (p. 13)
PPS - It also makes me more anxious than ever to get a copy of Warner's New Collected Poems: Sylvia Townsend Warner.
PPPS - Actually, I'm revising my rating to four stars: The essays may not have had the same impact on me because of their familiarity but they're still very good and I enjoyed reading them.
PPPPS - Final thought (I promise): While I enjoyed UKL's discussions about particular authors and their works (esp. on why Philip Pullman's The Golden Compass fails), I wish she had opined about Harlan Ellison's "A Boy and His Dog."
February 20, 2021
Na pár stránkách tolik skvělých myšlenek a podnětů k přemýšlení.
- Proč je důležité, aby nejen děti četly fantasy
- Proč to nemá fantasy na akademické půdě jednoduchý
- Jaké dopady může mít odmítání fantastiky
- Zvířata v dětské literatuře a náš vzájemný vztah z historického hlediska, na kterém staví potřeba dětí sahat po knihách se zvířaty
A ke všemu následná, podložená argumentace. Z každého jednoho eseje sálá autorčina láska a oddanost k fantastice a v tomto případě k tolikrát zmiňovanému Tolkienovi.
Ale atmosféra některých esejů působila až nepřátelsky. Jako by před jejich psaním někdo pronesl, že číst fantasy je zbytečnost. Někdy to odnesly žánry, někdy zase čtenáři. To podání bylo místy až agresivní a prudké. A po dočtení ve mě tento pocit nad pocity z mnoha krásných a úderných myšlenek, bohužel převládá. Úplně mi nesedlo ani škatulkování.
Ale je dobrý mít názor na názor.
- Proč je důležité, aby nejen děti četly fantasy
- Proč to nemá fantasy na akademické půdě jednoduchý
- Jaké dopady může mít odmítání fantastiky
- Zvířata v dětské literatuře a náš vzájemný vztah z historického hlediska, na kterém staví potřeba dětí sahat po knihách se zvířaty
A ke všemu následná, podložená argumentace. Z každého jednoho eseje sálá autorčina láska a oddanost k fantastice a v tomto případě k tolikrát zmiňovanému Tolkienovi.
Ale atmosféra některých esejů působila až nepřátelsky. Jako by před jejich psaním někdo pronesl, že číst fantasy je zbytečnost. Někdy to odnesly žánry, někdy zase čtenáři. To podání bylo místy až agresivní a prudké. A po dočtení ve mě tento pocit nad pocity z mnoha krásných a úderných myšlenek, bohužel převládá. Úplně mi nesedlo ani škatulkování.
Ale je dobrý mít názor na názor.
May 23, 2011
I love Ursula Le Guin's non-fiction -- her thoughts on writing, her thoughts about the genre. Her prose is generally easy to read, even when she's talking about something people are more likely to consider dusty, and she has a sense of humour that would probably make just about anything delightful. The only problem I have with Cheek By Jowl is more or less that I wish there was more of it. She has things to say about the importance of fantasy, and the way that fantasy is cheapened and used nowadays, and morality in fantasy and children reading fantasy and the timelessness of fantasy. I kind of want to run out and buy every book she discussed in her essays.
But I wish there was more. I came to the end and thought, yes, okay, but she could say more. I guess I might wish it was a volume more like The Wave In The Mind, eclectic and full of surprises, whereas these were all pretty close in theme. Or that it was just longer.
None of it exactly came as a surprise to me, either: I know Le Guin and her thoughts on fantasy reasonably well. Still, she says some important things -- particularly in "Assumptions About Fantasy" -- and she should be listened to, for many reasons. In fact, I know several people whose faces I kind of want to rub in it, just to make it quite clear that they're not the only wonderfully enlightened people in the world. But that's petty.
But I wish there was more. I came to the end and thought, yes, okay, but she could say more. I guess I might wish it was a volume more like The Wave In The Mind, eclectic and full of surprises, whereas these were all pretty close in theme. Or that it was just longer.
None of it exactly came as a surprise to me, either: I know Le Guin and her thoughts on fantasy reasonably well. Still, she says some important things -- particularly in "Assumptions About Fantasy" -- and she should be listened to, for many reasons. In fact, I know several people whose faces I kind of want to rub in it, just to make it quite clear that they're not the only wonderfully enlightened people in the world. But that's petty.
May 6, 2019
Nabízí se pár otázek: Proč tak divný, a hlavně dlouhý český název? Proč je tam ponechán poslední esej, který je jen autorčiným opsáním toho, co řekla jinde, když očividně nebylo smyslem přenést původní anglické vydání a ten poslední esej tak bylo možné dát proč? Proč eseje takové autorky vycházejí v edici, která se jmenuje Pulp Robot?
Pokud ale pominu všechny tyhle otázky, získáváte eseje ženy, která milovala fantasy, měla na ně jasně vyhraněné názory, s nimiž není složité se ztotožnit, pokud sami fantastiku máte rádi. A nemyslím jen fantasy. Ursulin přístup k realismu se mi velmi zamlouval.
Pokud ale pominu všechny tyhle otázky, získáváte eseje ženy, která milovala fantasy, měla na ně jasně vyhraněné názory, s nimiž není složité se ztotožnit, pokud sami fantastiku máte rádi. A nemyslím jen fantasy. Ursulin přístup k realismu se mi velmi zamlouval.
February 1, 2021
Vášnivá obhajoba sily predstavivosti a krásy imaginatívnej literatúry z pera legendy fantasy Ursuly K. Le Guinovej nielen pre sf&f nadšencov. Prednášky a eseje primárne o tom, prečo čítať fantasy (očividne), ale aj o mnohom inom.
Napríklad o tom, že anglickú literatúru výrazne posunul k fantastike práve Shakespeare, že magický realizmus bol jednou z cestičiek, ktorými sa začalo fantastično vracať do literatúry, o Tolkienovi, Potterovi, ale aj Trumpovi či Andersenových rozprávkach.
A ak ju budete mať v rukách, určite si prečítajte, čo dokáže s takou rozprávkou o Šípkovej Ruženke (v eseji Klidné místo uvnitř). To je presne tá krása predstavivosti, o ktorej píše. Vynikajúce.
Napríklad o tom, že anglickú literatúru výrazne posunul k fantastike práve Shakespeare, že magický realizmus bol jednou z cestičiek, ktorými sa začalo fantastično vracať do literatúry, o Tolkienovi, Potterovi, ale aj Trumpovi či Andersenových rozprávkach.
A ak ju budete mať v rukách, určite si prečítajte, čo dokáže s takou rozprávkou o Šípkovej Ruženke (v eseji Klidné místo uvnitř). To je presne tá krása predstavivosti, o ktorej píše. Vynikajúce.
December 15, 2021
Ursula me parece muy brillante como persona ❤️
October 4, 2009
Wait? What? Me giving another five star rating to a book by Ursula K. Le Guin? You're all surprised, aren't you?
If you have the slightest interest in fantasy or Young Adult literature, don't let my vaunted fannishness get in the way of reading this book. It's a masterpiece of cogent analysis, of wise observation, of deep and abiding love and respect for the classic works of what Le Guin insists on calling Kiddilit. She touches on some of my own favorites here, including works by Kipling, Tolkien, Anna Sewell and Felix Salten.
She also discourses in an entirely satisfactory fashion about the evolution of the Earthsea Cycle.
It's a wonderful book, made more wonderful by the authorial voice. A few quotes:
"The Jungle Books contain stories that one may read happily at ten and understand with a hard jolt at forty-five."
"But careless reading of carefully written fantasy will not only miss nuance, it will miss the whole nature and quality of the work."
If you have the slightest interest in fantasy or Young Adult literature, don't let my vaunted fannishness get in the way of reading this book. It's a masterpiece of cogent analysis, of wise observation, of deep and abiding love and respect for the classic works of what Le Guin insists on calling Kiddilit. She touches on some of my own favorites here, including works by Kipling, Tolkien, Anna Sewell and Felix Salten.
She also discourses in an entirely satisfactory fashion about the evolution of the Earthsea Cycle.
It's a wonderful book, made more wonderful by the authorial voice. A few quotes:
"The Jungle Books contain stories that one may read happily at ten and understand with a hard jolt at forty-five."
"But careless reading of carefully written fantasy will not only miss nuance, it will miss the whole nature and quality of the work."
April 5, 2020
Viac či menej zaujímavé eseje, v ktorých ma zaujali tri veci:
1. Dozvedel som sa, ako vznikal Čaroděj Zeměmoří
2. Autor srnčeka Bambiho napísal aj softporno Josefína Mutzenbacherová
3. Existuje aj dospelácka verzia Šípkovej Ruženky, kde sa do zakliateho kráľovstva podarí prebojovať mladému dedinčanovi. Roky tam potom chodí jesť, driemať a zneužívať spiace dvoranky.
July 31, 2009
I really liked this little book of essays. Ursula Le Guin has put together some speeches that she has given to libraries on the topics of fantasy and animals in literature. For fantasy, she points out that Harry Potter is hardly a unique story and that critics tend to despise fantasy when in fact they haven't been educated in its tropes. As a fantasy fan, I found her insights funny and dead-on. "Why not review Pride and Prejudice as a Western if you're going to review a fantasy like contemporary literature?" she asks. She defends the genre and maintains that we could all stand to get a bit more in touch with our sense of wonder. Again, music to my ears.
I considered selecting this work for book group, but her longest piece (on animals and literature) delves for a bit too long into older works of children's literature in a comprehensive overview of animals in fiction for me to be entirely easy with that choice. I was afraid that her lengthy lit review might bore some people.
But this book made me excited about the things I like to read, and took me back to when I read "Black Beauty" for the first time. I thought it was wonderful.
I considered selecting this work for book group, but her longest piece (on animals and literature) delves for a bit too long into older works of children's literature in a comprehensive overview of animals in fiction for me to be entirely easy with that choice. I was afraid that her lengthy lit review might bore some people.
But this book made me excited about the things I like to read, and took me back to when I read "Black Beauty" for the first time. I thought it was wonderful.
July 29, 2025
It's always a gift to return to Le Guin. Her every sentence is sharp. I admire her above so many other theorists because she makes a clear and concerted effort to be understandable to her audience; the hyper-specific language that so many theorists and critics seem to rely upon is utterly absent here, and the work is no less precise for its loss. One of the few things in life that has ever made me desire children is the way Le Guin writes about them. With a depth of respect and honour that she reserves only for certain adults. With an honesty and power that I think only a mother could call upon.
I was struck (in this collection more than others I've read, though this is always present in her writing) by grave respect and attention that Le Guin pays to other artists and writers with whom she is in conversation. Living or dead, she gives honour to the authors from whom she has learned, praise to the authors who are skillful at their craft, and the sharpest, most dry and devastating criticism for people who have failed to tell a true story. I came to this book seeking wisdom for my own writing, and I found it, but I walk away focused more on style than content. There is a clear-sighted forcefulness to the things Le Guin writes that she knows, and an honest humility to the things she writes that she knows she does not know. I return to her for how her sentences are built, as well as for what they say.
I was struck (in this collection more than others I've read, though this is always present in her writing) by grave respect and attention that Le Guin pays to other artists and writers with whom she is in conversation. Living or dead, she gives honour to the authors from whom she has learned, praise to the authors who are skillful at their craft, and the sharpest, most dry and devastating criticism for people who have failed to tell a true story. I came to this book seeking wisdom for my own writing, and I found it, but I walk away focused more on style than content. There is a clear-sighted forcefulness to the things Le Guin writes that she knows, and an honest humility to the things she writes that she knows she does not know. I return to her for how her sentences are built, as well as for what they say.
October 20, 2021
3,5 ⭐️
Obdivuji myšlenky, které autorka prosazuje, ale některé eseje byly dle mého názoru až moc útočné a průbojné.
Obdivuji myšlenky, které autorka prosazuje, ale některé eseje byly dle mého názoru až moc útočné a průbojné.
June 24, 2020
Hodně to se mnou souznělo. Četla jsem po večerech, doporučuji :)
July 23, 2025
now i know and it was fun!
August 21, 2014
Interesting but repetitive essays on the value and place of fantasy, young adult, and animal literature. I'm now interested in reading a biography or autobiography of Le Guin.
Of note are the three false assumptions of fantasy literature:
1. The characters are white
2. They live sort of in the middle ages
3. They're fighting in a battle between good and evil
The title and longest essay, "Cheek by Jowl: Animals in Children's Literature," I think should be used by the environmental movement to remind people of our long history evolving with and being a part of the natural world and how weird it is that we now live among just ourselves and our "artifacts."
The opening to "The Critics, the Monsters, and the Fantasists":
"There was a while when people kept telling me, you must read this wonderful book about a school for wizards, it's so original, there's never been anything like it! The first time this happened, I confess I though they were telling me to read my own A Wizard of Earthsea, which involves a school for wizards, and has been in print since 1969."
Of note are the three false assumptions of fantasy literature:
1. The characters are white
2. They live sort of in the middle ages
3. They're fighting in a battle between good and evil
The title and longest essay, "Cheek by Jowl: Animals in Children's Literature," I think should be used by the environmental movement to remind people of our long history evolving with and being a part of the natural world and how weird it is that we now live among just ourselves and our "artifacts."
The opening to "The Critics, the Monsters, and the Fantasists":
"There was a while when people kept telling me, you must read this wonderful book about a school for wizards, it's so original, there's never been anything like it! The first time this happened, I confess I though they were telling me to read my own A Wizard of Earthsea, which involves a school for wizards, and has been in print since 1969."
January 2, 2020
Zajímavý a zajímavoucný, mnoho námětů k úvaze od autorky, která o všem ví o tolik víc, než já. Ale kamarádi s Uršulou (nebo alespoň touhle specifickou knihou) nebudeme. Z nezanedbatelné části knihy jsem měl totiž dojem, že jde jen o takové kritizování/fňukání principů, které se autorce nelíbí:
- kritika
- moderní (nejen) americká společnost
- dospělí (oproti nimž děti jsou super)
- machismus
- lidi, co nečtou fantasy
což, i především k nezřídkému zobecňování a škatulkování (např. kritik = člověk neuznávající fantasy), mi úplně nevoní. Stejně tak to, že se témata v podstatě točí v kruzích, což je ovlivněno i samotnou volbou esejů do knihy.
Takže jak říkám, zajímavé, k zamyšlení, ale kdovíjak sympatické to není.
- kritika
- moderní (nejen) americká společnost
- dospělí (oproti nimž děti jsou super)
- machismus
- lidi, co nečtou fantasy
což, i především k nezřídkému zobecňování a škatulkování (např. kritik = člověk neuznávající fantasy), mi úplně nevoní. Stejně tak to, že se témata v podstatě točí v kruzích, což je ovlivněno i samotnou volbou esejů do knihy.
Takže jak říkám, zajímavé, k zamyšlení, ale kdovíjak sympatické to není.
August 6, 2022
Ak máte radi sci-fi a fantasy (a v podstate ak aj nie), tak toto si určite prečítajte. Výborné eseje, v ktorých si Le Guin nedáva servítku na ústa a gracióznym štýlom vysvetľuje, v čom je fantasy úžasná literatúra a ako súvisí s dnešným svetom.
February 27, 2017
While reading this, I felt I was on the backstage tour of her fantasy novels, which always makes me think of things happening in my night's dream. This book shows what the author thinks in her daytime, but also suggests that her real insights come during nighttime and be shown in her stories themselves.
August 18, 2021
V knize bylo spousta myšlenek, které byly naprosto fantastické a plně jsem s nimi souhlasila. Autorka je opravdu velkým milovníkem fantasy, to je cítit z každé stránky.
Na druhou stranu jsem tam občas cítila až nenávist k lidem, co fantastice na chuť úplně nepřišli a z toho jsem radost neměla.
Na druhou stranu jsem tam občas cítila až nenávist k lidem, co fantastice na chuť úplně nepřišli a z toho jsem radost neměla.
July 1, 2020
3,5*
April 23, 2021
Skvělý nakladatelský počin. Díky autorce konečně vím, proč jsem jako náctiletá četla fantasy a jak se pozná ta dobrá. Díky podrobné eseji o zvířatech v dětské literatuře pro mě čtení s dětmi dostává nečekaný rozměr. https://milyctenarskydenicku.blogspot...
May 10, 2024
Le Guin has some great insights into the relationship between children and animals, and she is right about why we should read fantasy - while everything in our world has already been discovered, fantastic fiction is the last place where we can interact with an inexplicable “Other” (69). But I kept being put off by her condescending tone (e.g. 52) or unnecessary dehumanization of her critics (56).
I think the author is kicking in an open door and creating a straw man argument - targeting “modernists” here, “scientists” there, or “critics” (presumably excluding herself) - but at the time these texts were written, speculative fiction was and still is as popular as ever. I also think Le Guin blurs the line between fairy tales and modern fantasy to the detriment of her analysis (133-4, 167-9). When Bettelheim dissects ancient fairy tale archetypes to uncover psychological signposts, he is explaining their origin in prehistoric times - no one is saying that all modern fantasy needs to be interpreted this way, or that it should be discarded if it can’t.
Moreover Le Guin contradicts herself when she criticizes academics who demand realism from fantasy (52-70), yet later disparages stories that don’t hold up to “scientifically observed animal behavior” (116-117). She also self-admittedly scorns people who claim to know what children want to read (166) after having spent an essay describing just that. I think this is gatekeeping.
File under: Dark Mountain Project, i.e. You’re not wrong, but…you’re being kind of a dick about it.
I think the author is kicking in an open door and creating a straw man argument - targeting “modernists” here, “scientists” there, or “critics” (presumably excluding herself) - but at the time these texts were written, speculative fiction was and still is as popular as ever. I also think Le Guin blurs the line between fairy tales and modern fantasy to the detriment of her analysis (133-4, 167-9). When Bettelheim dissects ancient fairy tale archetypes to uncover psychological signposts, he is explaining their origin in prehistoric times - no one is saying that all modern fantasy needs to be interpreted this way, or that it should be discarded if it can’t.
Moreover Le Guin contradicts herself when she criticizes academics who demand realism from fantasy (52-70), yet later disparages stories that don’t hold up to “scientifically observed animal behavior” (116-117). She also self-admittedly scorns people who claim to know what children want to read (166) after having spent an essay describing just that. I think this is gatekeeping.
File under: Dark Mountain Project, i.e. You’re not wrong, but…you’re being kind of a dick about it.
July 11, 2013
Another unmissable miscellany of wisdom from Ursula K. Le Guin, shorter and less magisterial than
The Language of the Night
, but worth the purchase price for the eponymous essay alone. I realized midway through that piece, on literary animals and how we relate to them, that after two decades of reading her words I trust UKL more than anyone else I've never met — and more than most of the people I have. She's kind, astute, passionate about giving voice to the silent and overlooked, and unwilling to compromise. As I appear to have highlighted a good quarter of the book, all I can do is recommend it heartily and leave you with some truth, Le Guin-style:
And, just because:
(Me, too.)
Reading is a passionate act. If you read a story not just with your head, but with your body and feelings and soul, the way you dance or listen to music, then it becomes your story. And it can mean infinitely more than any message. It can offer beauty. It can take you through pain. It can signify freedom. And it can mean something different every time you reread it.
And, just because:
I for one would like to be told explicitly just how a mouse could milk a goat.
(Me, too.)
October 14, 2009
I really like these Ursula K. Le Guin essay books I've been reading lately. This one is about why we so desperately need fantasy stories in our lives. She's so intelligent and lively. All her essays are a joy to read. I agree with her about almost everything. (Except I don't like Dickens and she obviously does.) I'm sad because almost all the UKL books ever written I've read now. I hope she's busy writing more. =)
January 4, 2020
Kvuli tehle knize mi na seznamu k presteni zase pribyly dalsi knizky.. Se z toho zblaznim.
Ale jinak super eseje hodne zamysleni.
Ale jinak super eseje hodne zamysleni.
March 16, 2020
Reseña publicada originalmente en www.mexicolector.com
Hace unas cuantas semanas hicimos un podcast en el que hablamos del porqué es importante el género de fantasía. Pero antes de poder grabarlo decidí hacer un poco de investigación. Y me topé por casualidad con un artículo que hacía referencia a un libro de Ursula K Le Guing llamada Cheek by Jowl (cuya mejor traducción sería "Codo a Codo". Esta es una recopilación de ensayos de Ursula en el que explora varios elementos del género de fantasía, así que decidí darle una oportunidad, leído en menos de un día, las historias y puntos de vista de Ursula fluyeron rápidamente con opiniones que ya tenía y además de aprender un poco más del género de fantasía.
Pero ¿Qué recopila este libro? En esta recopilación de pláticas y ensayos en el por qué la fantasía importa de Ursula K. Le Guin. En estos ensayos, la autora argumenta apasionantemente que la homogenización de nuestro mundo convierte los trabajos de fantasía en algo esencial para ayudarnos a romper lo que ella llama "trampa de la realidad". Le Guin no solo de los placeres de su propia infancia al leer fantasía, también acerca de lo que la fantasía significa para todos nosotros al vivir en un siglo veintiuno totalmente globalizado.
Con gran entusiasmo Ursula nos lleva a conocer varios elementos conocidos en el mundo de la fantasía. Y ahora estoy más interesado en leer una biografía de Ursula.
Notablemente este libro nos enseña tres de los falsos supuestos en el mundo de la literatura fantástica:
1. Los personajes son blancos
2. Viven en una especie de edad media
3. Están luchando en una batalla del bien contra el mal
En otras secciones escuchamos de todas las variantes de libros con animales que hablan, que para bien o para mal, son parte de la literatura de fantasía. Desde los animales que viven en sociedades tal y cual se encuentran en la naturaleza, hasta los mundos en que los animales viven en sociedades totalmente paralelas al mundo humano.
Hay otros dos puntos que quiero rescatar del libro, la introducción en la que dice:
Hubo un tiempo en la que la gente no dejaba de decirme, deberías leer este maravilloso libro sobre una escuela de hechiceros, es muy original ¡Jamás ha existido algo igual! La primera vez que pasó, debo confesar que creía que se referían a que leyera mi propia novela "A Wizard of Earthsea", que trata de una escuela de hechiceros y ha estado en impresión desde 1969.
Por último, una de las cosas que más me atraparon, el cómo habla de sus personajes que no son solo una persona buena luchando contra una mala. Sus libros están enfocados de tal manera que sus personajes toman malas decisiones y la trama gira alrededor de corregir estas decisiones (como una persona real), característico de su serie de Earthsea y que ahora más que nunca quiero leer.
Hace unas cuantas semanas hicimos un podcast en el que hablamos del porqué es importante el género de fantasía. Pero antes de poder grabarlo decidí hacer un poco de investigación. Y me topé por casualidad con un artículo que hacía referencia a un libro de Ursula K Le Guing llamada Cheek by Jowl (cuya mejor traducción sería "Codo a Codo". Esta es una recopilación de ensayos de Ursula en el que explora varios elementos del género de fantasía, así que decidí darle una oportunidad, leído en menos de un día, las historias y puntos de vista de Ursula fluyeron rápidamente con opiniones que ya tenía y además de aprender un poco más del género de fantasía.
Pero ¿Qué recopila este libro? En esta recopilación de pláticas y ensayos en el por qué la fantasía importa de Ursula K. Le Guin. En estos ensayos, la autora argumenta apasionantemente que la homogenización de nuestro mundo convierte los trabajos de fantasía en algo esencial para ayudarnos a romper lo que ella llama "trampa de la realidad". Le Guin no solo de los placeres de su propia infancia al leer fantasía, también acerca de lo que la fantasía significa para todos nosotros al vivir en un siglo veintiuno totalmente globalizado.
Con gran entusiasmo Ursula nos lleva a conocer varios elementos conocidos en el mundo de la fantasía. Y ahora estoy más interesado en leer una biografía de Ursula.
Notablemente este libro nos enseña tres de los falsos supuestos en el mundo de la literatura fantástica:
1. Los personajes son blancos
2. Viven en una especie de edad media
3. Están luchando en una batalla del bien contra el mal
En otras secciones escuchamos de todas las variantes de libros con animales que hablan, que para bien o para mal, son parte de la literatura de fantasía. Desde los animales que viven en sociedades tal y cual se encuentran en la naturaleza, hasta los mundos en que los animales viven en sociedades totalmente paralelas al mundo humano.
Hay otros dos puntos que quiero rescatar del libro, la introducción en la que dice:
Hubo un tiempo en la que la gente no dejaba de decirme, deberías leer este maravilloso libro sobre una escuela de hechiceros, es muy original ¡Jamás ha existido algo igual! La primera vez que pasó, debo confesar que creía que se referían a que leyera mi propia novela "A Wizard of Earthsea", que trata de una escuela de hechiceros y ha estado en impresión desde 1969.
Por último, una de las cosas que más me atraparon, el cómo habla de sus personajes que no son solo una persona buena luchando contra una mala. Sus libros están enfocados de tal manera que sus personajes toman malas decisiones y la trama gira alrededor de corregir estas decisiones (como una persona real), característico de su serie de Earthsea y que ahora más que nunca quiero leer.
October 28, 2022
Tuhle knihu se zářivě žlutou obálkou bych doporučila - nebo rovnou (ne)násilně vrazila do ruky? - úplně všem! Těm, kteří fantasy čtou, těm co ji nečtou nebo zavrhují. Těm co ji píšou, i těm, kteří knihy běžně nečtou, ale fantastické světy milují třeba ve filmech, seriálech nebo hrách. Protože fantasy je něco, co tu bylo už dřív, než se všemu začaly dávat nálepky a škatulkovat do žánrů. Ursula K. Le Guinová pro mě byla dlouhá léta absolutně neznámou osobou a já nechápu, jak se to mohlo stát?!
Na necelých 200 stranách se tu ukrývá několik přepsaných přednášek a esejů této americké autorky, která - jak se dozvíme v knize - byla vlastně první, která přivedla téma "čarodějnické školy" do světa fantastiky. Je neuvěřitelné, že o Harry Potterovi dnes slyšel úplně každý, ale Čaroděj Zeměmoří nějak "zapadl" a ztratil se v propadlišti fantasy literatury minulého století (alespoň já mám ten pocit).
"Proč číst fantasy..." ale rozhodně není jen o Zeměmoří a čarodějných školách! Nabízí těch myšlenek celou spoustu. Třeba právě podtitul "...odkdy se Američané bojí draků?" je tu rozebírán na několika stránkách a nabízí nám pohled na fantasy literaturu v první polovině 20. století (kdy se na literární scéně objevil Tolkien se svým Hobitem a Středozemí). Imaginativní literatura ušla dlouhou cestu a o své uznání musela v průběhu uplynulého století dost bojovat, protože světe div se, za tu "pravou" literaturu byla považována hlavně ta realistická.
Autorka tu otevírá téma tzv. "zvířecích pomocníků", kteří zastávají své místo hlavně v literatuře dětské, ale i v té fantaskní pro dospívající a dospělé. Zamýšlí se nad tím, proč je fantasy literatura vnímána hlavně jako čtení pro děti a jaký vliv měla na tento žánr v minulosti kritika.
Pod kůži se mi vryla myšlenka: "Fantastická literatura přemosťuje propast mezi dítětem a dospělým...", která vybízí k zamyšlení a jak autorka mezi řádky poukazuje, i ten největší milovník realismu a zavrhovatel fantasy se jako první setkal s fantastickou literaturou - tedy s pohádkou!
Na závěr bych jen řekla, že účelem dle mého není, aby všichni milovali fantasy (nebo realismus, nebo cokoli jiného), ale aby pochopili, co je na daném žánru důležité, proč tu je a jaký je jeho "úkol".
Na necelých 200 stranách se tu ukrývá několik přepsaných přednášek a esejů této americké autorky, která - jak se dozvíme v knize - byla vlastně první, která přivedla téma "čarodějnické školy" do světa fantastiky. Je neuvěřitelné, že o Harry Potterovi dnes slyšel úplně každý, ale Čaroděj Zeměmoří nějak "zapadl" a ztratil se v propadlišti fantasy literatury minulého století (alespoň já mám ten pocit).
"Proč číst fantasy..." ale rozhodně není jen o Zeměmoří a čarodějných školách! Nabízí těch myšlenek celou spoustu. Třeba právě podtitul "...odkdy se Američané bojí draků?" je tu rozebírán na několika stránkách a nabízí nám pohled na fantasy literaturu v první polovině 20. století (kdy se na literární scéně objevil Tolkien se svým Hobitem a Středozemí). Imaginativní literatura ušla dlouhou cestu a o své uznání musela v průběhu uplynulého století dost bojovat, protože světe div se, za tu "pravou" literaturu byla považována hlavně ta realistická.
Autorka tu otevírá téma tzv. "zvířecích pomocníků", kteří zastávají své místo hlavně v literatuře dětské, ale i v té fantaskní pro dospívající a dospělé. Zamýšlí se nad tím, proč je fantasy literatura vnímána hlavně jako čtení pro děti a jaký vliv měla na tento žánr v minulosti kritika.
Pod kůži se mi vryla myšlenka: "Fantastická literatura přemosťuje propast mezi dítětem a dospělým...", která vybízí k zamyšlení a jak autorka mezi řádky poukazuje, i ten největší milovník realismu a zavrhovatel fantasy se jako první setkal s fantastickou literaturou - tedy s pohádkou!
Na závěr bych jen řekla, že účelem dle mého není, aby všichni milovali fantasy (nebo realismus, nebo cokoli jiného), ale aby pochopili, co je na daném žánru důležité, proč tu je a jaký je jeho "úkol".
April 9, 2025
TL; DR: Většinu z vás to asi nebude bavit
Přemýšlím, komu je tahle kniha určená. Pokud jste fanoušky fantastiky, asi víte, proč ji čtete. Pokud nejste, Le Guinová vás nepřesvědčí. Na argumenty, s nimiž přichází, jste si totiž jakožto čtenáři už nejspíš dávno přišli i sami.
Pro mě ale byla tato kniha zajímavá z pohledu někoho, kdo občas zkouší fantasy psát. Byl to poučný vhled do hlavy někoho, kdo na tomto poli dosáhl velkých úspěchů.
(Pobavilo mě třeba vyprávění o tom, jak zapomněla, že jednu postavu ve třetí knize zabila a ve čtvrté už zase žije.)
Le Guinová se hodně vymezuje proti interpretacím příběhů kritiky, proti skrytým paralelám s problémy skutečného světa, proti celé řadě akademických přístupů, které jsem se naučila na vysoké škole. Moje akademická část se rozčiluje, ale spisovatelská vlastně často nesměle souhlasí.
Zároveň Le Guinová hezky vysvětluje, jak špatně dnes většina lidí chápe fantastiku i jak dlouho tento žánr existoval předtím, než dostal nálepku #fantasy. Odyssea, Artušovské legendy, Dracula - jen pár příkladů klasiky, která kdyby vznikla dnes, skončila by v knihkupectví v sekci fantasy.
Líbil se mi citát: “Může se stát, že největším beletristickým dědictvím dvacátého stoletím, od Kafky po Borgese, od Tolkiena k Saramagovi, se ukáže být - no, říkejte si tomu, jak chcete, ale realismus to nebude.”
Takže asi tolik k tomu…tuto knihu můžete s klidným svědomím přeskočit a vrhnout se rovnou na Čaroděje Zeměmoří. Tím vás asi Le Guinová obohatí víc.
Přemýšlím, komu je tahle kniha určená. Pokud jste fanoušky fantastiky, asi víte, proč ji čtete. Pokud nejste, Le Guinová vás nepřesvědčí. Na argumenty, s nimiž přichází, jste si totiž jakožto čtenáři už nejspíš dávno přišli i sami.
Pro mě ale byla tato kniha zajímavá z pohledu někoho, kdo občas zkouší fantasy psát. Byl to poučný vhled do hlavy někoho, kdo na tomto poli dosáhl velkých úspěchů.
(Pobavilo mě třeba vyprávění o tom, jak zapomněla, že jednu postavu ve třetí knize zabila a ve čtvrté už zase žije.)
Le Guinová se hodně vymezuje proti interpretacím příběhů kritiky, proti skrytým paralelám s problémy skutečného světa, proti celé řadě akademických přístupů, které jsem se naučila na vysoké škole. Moje akademická část se rozčiluje, ale spisovatelská vlastně často nesměle souhlasí.
Zároveň Le Guinová hezky vysvětluje, jak špatně dnes většina lidí chápe fantastiku i jak dlouho tento žánr existoval předtím, než dostal nálepku #fantasy. Odyssea, Artušovské legendy, Dracula - jen pár příkladů klasiky, která kdyby vznikla dnes, skončila by v knihkupectví v sekci fantasy.
Líbil se mi citát: “Může se stát, že největším beletristickým dědictvím dvacátého stoletím, od Kafky po Borgese, od Tolkiena k Saramagovi, se ukáže být - no, říkejte si tomu, jak chcete, ale realismus to nebude.”
Takže asi tolik k tomu…tuto knihu můžete s klidným svědomím přeskočit a vrhnout se rovnou na Čaroděje Zeměmoří. Tím vás asi Le Guinová obohatí víc.
October 23, 2022
Fantasy čtu rád. Na tento žánr by se nemělo koukat přezíravě. Realismus se nad něj povyšuje. Možna až teď mi došlo, kde se bere nadšení z magického realismu (které mu jsem nikdy nepropadl a Sto roků samoty nikdy nedocenil), že by to byli čtenáři, kteří se nedostali k fantasy (ale to už je moje ničím nepodložená domněnka)?. Byť jsem argumenty, o kterých autorka mluví, tak nějak tušil, určitě jsem se je nedokázal formulovat. Asi to úplně nesnese srovnání, ale lze zařadit na poličku k Jak rozumět komiksu či Děti a svět pohádek.
July 15, 2021
3,5 hviezdičky = páčilo sa mi to.
Nie je to o tom, že s Ursulou nesúhlasím, len majorita knihy je esej o zvieratách, ktorá je hodne repetitívna a pritom nepodá viac kontextu – je ako také rýchle preletenie veľa diel na hodine literatúry. Ostatné eseje sú veľmi fajn, ale zdajú sa mi už, pochopiteľne (a aj našťastie), trošku neaktuálne, čo je skvelé, pretože rola fantasy a imaginatívnej literatúry je, zdá sa, vnímaná ako viac dôležitá naprieč vekovými kategóriami. Menej stigmatizovaná. Autorka ale píše, ako vždy, k veci a pútavo.
Ursula, áno, ako podotkli ostatní čitatelia, v esejách má viac ostrý spôsob podania, ktorý môže pôsobiť, že má v sebe až náznak opovrhovania, frustrácie a hnevu. Ja ju rešpektujem a mám zvyk na jej non-fiction, že presne taký nádych má, a viem aj pochopiť prečo ho má, keď si pozriem jej tvorbu a čomu ako autorka čelila, ale rozumiem, že to nemusí vždy pôsobiť najlepšie.
Odporúčam, esej o zvieratách možno len preleťte, inak je to rýchle čítanie.
Nie je to o tom, že s Ursulou nesúhlasím, len majorita knihy je esej o zvieratách, ktorá je hodne repetitívna a pritom nepodá viac kontextu – je ako také rýchle preletenie veľa diel na hodine literatúry. Ostatné eseje sú veľmi fajn, ale zdajú sa mi už, pochopiteľne (a aj našťastie), trošku neaktuálne, čo je skvelé, pretože rola fantasy a imaginatívnej literatúry je, zdá sa, vnímaná ako viac dôležitá naprieč vekovými kategóriami. Menej stigmatizovaná. Autorka ale píše, ako vždy, k veci a pútavo.
Ursula, áno, ako podotkli ostatní čitatelia, v esejách má viac ostrý spôsob podania, ktorý môže pôsobiť, že má v sebe až náznak opovrhovania, frustrácie a hnevu. Ja ju rešpektujem a mám zvyk na jej non-fiction, že presne taký nádych má, a viem aj pochopiť prečo ho má, keď si pozriem jej tvorbu a čomu ako autorka čelila, ale rozumiem, že to nemusí vždy pôsobiť najlepšie.
Odporúčam, esej o zvieratách možno len preleťte, inak je to rýchle čítanie.
Displaying 1 - 30 of 60 reviews