Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.
Vzdávam to na strane 126. Druhá hviezdička je za snahu, ale nejde to. Postavy sú hlúpe a neživé, nasilu spravené charakterovo pokrivene, ale nedáva to ako celok zmysel... Sex len preto aby tam bol a problémy s fyzikou resp. reálnosťou scén...
Nedá sa a mrzí ma to, lebo potenciál tam podľa mňa je.
Tanec papírových draků nás zavede do prostředí tajných policejních operací. Útvar, který nás příběhem provází, je tajnější než tajný. Vlastně se o něm dozvíte jen pokud jste zájmová osoba, tedy cíl, či kandidát. A nebyla by to řádná tajná organizace, kdyby neměla své jméno a z něj vycházející akronym. Policejní Sledovací a Zásahový Útvar - PSZÚ je malá skupina operativců sídlící v Praze, v Brně a v Plzni.
Petr Bržovský pro svou knihu nezvolil osudy pražské ani brněnské skupiny, nýbrž skupiny plzeňské, jejímž velitelem je Jakub Kolínský s přezdívkou Mrtvola. Plzeňská skupina je roztodivná banda kriminálníků. Vlastně celá PSZÚ je jako výběr z Mírova či jakékoliv jiné věznice. Sériový vrah, žhář, pedofil, sadistka a tr… hříčka přírody.
Jednoduše můžeme říci, že celý příběh je o tom, že někdo někam dojde, něco se pokazí, někdo přijde o život, někdo vyhraje a to je vše. Je to tak prosté? Nikoliv.
Je pravdou, že jsme od prvních řádků ponořeni do akce, ale nečekal jsem ani nic jiného. Jenže tato akce se ve skutečnosti odehrává jen kousíček před koncem. Následuje skok v čase a jsme na samém začátku, kdy Mrtvola poznává uhlazeného, elegantního kuřáka doutníků Doktora, který mu dá nabídku, jež se neodmítá. Ano, tou nabídkou je vražda na "zakázku". A tak se Mrtvola stává velitelem týmu bojujícím proti bezpráví.
Už od začátku tušíte - no dobře je vám otevřeně řečeno - že se zde objeví prvky mystiky, ale většinu příběhu budou naši hrdinové bojovat proti vietnamským pašerákům, teroristům a podobně vybrané společnosti. A to až do chvíle, kdy je plzeňský útvar zmasakrován, stejně jako ten brněnský, i pražská centrála. Zde právě přichází na řadu prastaří „Probuzení“. Vypadají jako lidé, ale ovládají telekinezi, převelice rychle regenerují, jsou neuvěřitelně rychlí a hlavně - po smrti se umí převtělit. Proč zmasakrovali PSZÚ, když žili po celou dobu v poklidu se smrtelným lidstvem?
Kniha jako taková je psaná obecnou češtinou okořeněnou směsicí peprných vulgarismů. Jenže tady to funguje a zvolený jazyk především dává smysl. Nic ve zlém, ale kolik znáte lidí mluvících spisovnou češtinou? A kolik z nich je u policie? Samotný děj a jeho linky se mohou zdát poněkud překombinované, ale i když se jedná o akční počtenou, není vůbec na škodu čtenáře trošičku namáhat a zajistit si pozornost. Hlavní hrdinové jsou směsicí všeho, na čem jsem vyrůstal. Všichni terminátoři, kutilové, cestovatelé, švédové, texasani… Představte si to nejlepší z kinematografie 80. a 90. let. Přesně to najde v knize Tanec papírových draků. A proč vlastně tanec papírových draků? To musíte zjistit sami. Stoupej výš, k nebesům, nezapomeneme…
Nekorektní humor, frenetická akce, výborné hlášky snad na každé stránce, spousta zbraní, spousta výbuchů, a o jeden p*nis víc, než si myslíte. To je přesně Tanec papírových draků.
Tahle kniha není určena pro dnešní sněhové vločky, ale pro nás, kteří jsme zažili doby, kdy byl svět ještě v pořádku.
K tejto knihe som sa dostala úplnou náhodou. Nie je to štýl kníh, ktoré bežne čítam, ale predsavzatie skúšať nové veci stále pokračuje. Anotácia ma svojim spôsobom zaujala a sľubovala poriadne bláznivé a akčné čítanie. A presne to som aj dostala. Tak nejak mi to pripomínalo tie akčné blockbustery, pri ktorých vypnete, vôbec nemyslíte a len si užívate tú šialenú akciu pred vami. No a tak som sa cítila aj pri čítaní tejto knihy. Dlho som rozmýšľala nad tým ako ju ohodnotiť, koľko hviezdičiek dať. Nakoniec som sa rozhodla pre 3*, ale také tie dobré 3*.
Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.
Čo povedať po prečítaní tejto knihy. Začnem asi tým, že to bola teda jedna veľká šialená, divoká jazda. Celé to bolo viac než šialené, tiež tak trochu divné, akčné a išlo to všakovakými bizarnými smermi. Nečakala som nič a dostala som túto bláznivú zmes akcie, krvi, drsného humoru, sexu. Tu je na mieste asi menšie upozornenie. Ak nemusíte drsný až zvrátený humor, neradi čítate o potokoch krvi, lietajúcich končatinách a iných častiach ľudského tela, vadí vám keď postavy rozprávajú tak ako im ústa narástli a nie je teda núdza o štipľavé nadávky či ste radšej keď sex nie je až tak tvrdý, tak sa tejto knihe asi radšej vyhnite. Lebo práve toto všetko v nej nájdete a to požehnane. Ak jej však dáte šancu, zaručene sa pobavíte a užijete si to.
Veľkú časť knihy som netušila, ktorá bije, o čo tam ide a čo sa to tam vlastne deje. Jedna šialenejšia situácia striedala tú druhú. Nepomáhalo tomu ani to, že som sa občas strácala v dejových linkách predtým a teraz. Nevedela som ich nejak moc od seba odlíšiť a vždy keď som si myslela, že už čítam dejovú linku v prítomnosti, som zistila, že som stále bola v tej z minulosti. Keď už som si myslela, že viem o čom v tom celom ide a že mám v tom všetkom jasno, tak sa príbeh zvrtol takým smerom, že som ostala pozerať s otvorenými ústami, lebo takéto niečo som teda ani náhodou nečakala. Ale tlieskam, pretože to bol naozaj dobrý zvrat.
Suma sumárum, čítanie tejto knihy bolo zážitkom, ktorý stál za to a aj keď to niekedy možno až moc tlačilo na pílu, bola to zábavná divočina, to sa tomu nedá uprieť. Bolo to ozaj niečo iného ako som zvyknutá čítať, takže to bolo pre mňa takým oživením tej mojej čitateľskej rutiny a zabehnutých žánrov v nej.
Další představitel či následník ric, pic, bum, té "slavné akční české školy."
To samé co Kulhánek, Kotleta či Kopřiva...jakmile jste četli jednu knihu, četli jste všechny. Jako poslech mě kniha zabavila v práci, ale to by splnilo asi i rádio Blaník.
Příběh...no, použiju podobnou mluvu jako autor...kokotská píčovina.
Postavy...kape jedna za druhou.
Worldbuilding...neexistující.
Akce...ale jo, sem tam jsem se pousmál.
Z nějákého důvodu se autoři snaží dávat do tohoto žánru popkulturní hlášky...bohužel většinou trapné a plytké tak, aby bavily nooby a normies. Jakmile by šlo o sofistikovanější odkazy pro fajnšmekry co mají načteno a nakoukáno, pak by to zase zmiňovaná skupina nepochopila. Víc škody než užitku.
Jedna hvězda navíc za prosté konstatování faktu že do Prahy jsou posílány buzny a do Brna vidláci.
Marné....pokud bych někdy přijal fakt že existuje na našem trhu něco jako všeobjímající bublina "fantastika", pak česká akční škola je jejím úchylným masturbujícím strýčkem.
Do polovice som bojovala...akože URPUTNE 🥴. Prišlo mi to ako čiastkové akcie, síce dobré, ale nijako mi príbeh nenačrtli. Veľmi dlho som netušila "voč kráčí" 🤣. Páčili sa mi hlášky...akože naozaj páčili...také suché, morbídne, divné. A úžasné. Postavy, tak to je kapitola sama o sebe. Parta šialencov v službách "dobra" 😂😂😂. Počty preživších tomu však nenasvedčovali. Akcie je tu požehnane, vlastne neustále. A mŕtvol detto.
Tak a poďme k druhej polovici...masaker. Viac k tomu nemám čo napísať. Kopec krvi, mozgov a lietajúcich končatín. A nadpozemna. To som nečakala. Celkovo bol príbeh viac ako divný...ale mne sa to fakt že páčilo. Táto kniha bola pre mňa oživením, vybočením z konformity. Takže som spokojná a mám pocit, že na TOTO tak skoro nezabudnem 🙈.
Bolo to ok, človek nemá pocit vyhodených peňazí, ale... ... hlavná linka je rozvytá až v poslednej časti knihy a úprimne - radšej by som ju ignoroval, lebo to bolo zlé, hodne zlé ... autor sa vezie na vlne "antiheroes" typovo podobné Kulhánkovi, občas slušné hlášky, ale po nejakej dobe akcia človeka jednoducho prestane baviť a výplne medzi tým je málo a je slabšia.
Čo beriem ako nádej do budúcna je slušný štýl písania, ale čo sa týka príbehu, hĺbky postáv má autor ešte na čom pracovať. Kniha bude darovaná do knižnice, lebo nepredpokladám, že by som to chcel čítať znovu (narozdiel od Nočného Klubu napr).
U téhle knížky jsem úplně nevěděl co čekat, ale je překvapivě dobrá. Tajná "policejní" jednotka co se posléze střetne lidmi co mají nadpřirozené schopnosti. Je to hodně divoká jízda plná akce a skvělých hlášek, tenhle žánr se rozhodně ještě nevyčerpal.
Nový autor a nová odpočinková jednohubka ve stylu ranného Kotlety, možná tam vidím i Hetešu a Sněgoňovou... Prostě za dva večery je to krásně sfouknuté.