První vlnu pandemie Česko zvládlo. Jenže pak přišly další… Třicet tisíc obětí, přeplněné nemocnice, zavřené školy, sporná politická rozhodnutí. Ale také hrdinství zdravotníků a naděje na ukončení krize v podobě očkování. Další vlny koronavirové pandemie zasáhly Česko nebývale tvrdě. Vojtěch Gibiš a Michal Kubal v autentické kronice opět propojili data, svědectví klíčových aktérů a informace, které dosud nikde nezazněly. Výsledkem je neopakovatelné svědectví doby – dramatické a drsné jako měsíce, jež popisuje.
Oproti prvnímu dílu je zde daleko méně takové té populárně naučné vaty. Což mi trochu chybělo. Mohli jsme se více dozvědět o původu a vývoji vakcín, monoklonárních (bo jak se píšou) protilátek atp. Takto je to opravdu "jen" kronika doby. Je to zajímavé, poutavé, dlouhé stejně jako samotná pandemie. Nevíte, jestli, stejně jako u covidu, zemřete dříve, než kniha skončí. Ale jinak je fajn. Některé pohledy do niter duší, zákulisní info o rozhodování. Ale třetí díl už nechcu! Mám obavu, že bude a že si ho taky koupim a přečtu, ale nechcu :)
Ve srovnání s prvním dílem mě ten druhý už tolik nebavil. Kniha byla sice psaná podobným stylem, prostřednictvím lidských příběhů a náhledu do zákulisí politiky. Narazil jsem ovšem na vyčerpání z covidu jako tématu, proto jsem knihu nakonec ani nedočetl.