Tohle není soubor esejů. Není to vyznaní lásky. Není to ani praktický návod. Je to všechno dohromady. Neboť knížka o jízdě na kole ve městě si zasluhuje rozlet i přístup čerstvý jako svěží vítr v zádech. Tady nejde o kilometry, ale nové horizonty. V týmu se potkalo dvanáct osobností z nejrůznějších oborů. Zabývají se literaturou, výtvarným uměním, sociologii, filmem, architekturou, módou i molekulární biologii. Kolo pro ně znamená radost, svobodu a vášeň. Cestují na něm do práce, čistí si hlavu nebo je pro ně jízda v městském frmolu i za jeho hranicemi vždycky novým dobrodružstvím. Ze sedla objevují netušené pohledy do krajiny, která nás obklopuje. A dokážou o tom psát se stejnou energií, s jakou zdolávají dlažební kostky, tahle ulice do kopce i kolony popojíždějících aut. Tohle je kniha postřehů a netušených souvislostí. A také zkušenosti draze zaplacených sedřenými dlaněmi a natlučenými kostmi. Editorem knihy je spisovatel Ondřej Buddeus (1984), držitel Magnesie Litery za dětskou knihu Hlava v hlavě a Ceny Jiřího Ortena. Do svého cyklistického týmu přizval literární historiky Jana Wiendla a Marketu Holanovou, literární kritičku Evu Klíčovou, teoretika architektury Adama Štěcha, socioložku Lucii Trlifajovou, molekulární bioložku Magdalenu Herovou, výtvarné kritiky Jana H. Vitvara a Petra Volfa, filmařku Adelu Vitvar Kudlovou, módní návrhářku Annu Vacovou a novináře Ondřeje Šebestíka.
“Jízda na kole zabírá čas, který bych mohl věnovat především svým nejbližším. Co s tím dělat?.. - ujede-li jeden na kole řekněme pět tisíc kilometrů ročne průmernou rychlostí dvacet kilometrů za hodinu, vychádzí to na dvě stě padesát hodin strávených v sedle. To je více jak deset plných dnů strávených mimo domov. Je to hodně nebo málo? .. Rozsouzení této večné otázky odkazuji do jiných sfér, ale přesto žiji v rozechvélé naději, že “jet na kole” v tom nejširším slova smyslu znamená být blíže sám sobě, a tudiž být následně otevřenějsí, silnější a plnohodnotnější pro své nejbližší… Zkrátka - jet vstříc celosti, odpovědnosti a svobodě.” (Jan Wiendl)
Tak jenom kvůli téhle knížce bych chtěla bydlet v Praze či jiném větším městě a jezdit po něm na kole. Kdo jezdí na kole, tak musí naprosto souznít s myšlenkami autorů. Kdo nejezdí, tak by ho to mohlo aspoň na kolo nalákat. Kolo je svoboda.
Niektoré obrazy trochu na prvú (Nepsana pravidla mestské cyklistiky), niektoré velmi praha-centricke, ale v celku vlastne rozvetvený doják. Stačí požičať z knihovny a ušetrené penízky odložiť na sedlo s výrezom. Holky to chtej taky.