Veerle je normální dívka, která sní o tom, že se stane veterinářkou. Pokud je však její sen obyčejný, o nočních můrách to neplatí. V těch ji pronásledují podivné bytosti a konec je vždy stejný. Rozervané hrdlo. A pak se jednoho dne probudí a přímo u sebe v pokoji najde podivnou bytost s kočičími rysy dravé šelmy… Tugger má vše na háku. Od života už dávno nic nečeká. Tedy možná ještě zábavu, sex a klid. Jinak hodlá být tou nejlepší osinou v zadku pro kohokoliv, kdo by po něm chtěl nějakou odpovědnost nebo nedejbože empatii. Jenže teď se musí postarat o jednu ráznou dívku. Protože jeho přátele někdo vraždí a právě Veerle může být odpovědí i řešením. Dokáže ale Veerle přijmout existenci heathwaitských koček? Tvorů, kteří žijí nepoznaní mezi námi a mezi nimiž zuří krvavý boj o runové kameny slibující život i smrt? Pokud chce zachránit své blízké i sebe samu, bude muset. Nejprve ale možná Tuggera zaškrtí, protože ten zmetek si o to koleduje. A jestli si myslí, že co se škádlívá, to se rádo mívá, tak se šeredně plete!
Česká fantasy Zlatá značí osud má nádhernou obálku a velmi slibný námět. 💫 Ve výsledku to ale nebylo čtení pro mě. 🙈 Hlavní postavy mě moc neoslovily a spousta dialogů jakbysmet. Nemůžu ale knize upřít to, že se poměrně dobře četla a několik akcí bylo po napínavé stránce dost povedených. 👌🏼 Kniha mi trochu připomínala Město duší, takže pokud máte rádi podobné příběhy, i Zlatá značí osud by se vám mohla líbit. 📖
Stačilo mi 50 stran, abych zjistila, že bude lepší, když přestanu dokud to jde. Z tohohle bych měla akorát tak čtecí krizi. Pokud bych měla zmínit jednu pozitivní věc, tak to bude obálka. Ta mě totiž zaujala, a díky ní jsem po knize sáhla. Jinak bych to asi ani nechtěla číst. Co se na těch pár stranách stalo? K hlavní postavě přišel kočkodlak?, a řekl ji, že musí jít s ním, protože po ní někdo jde. Neřekne ji proč, neřekne ji kam, neřekne ji kdo je. Prostě ji neřekne absolutně vůbec nic. A ona jde! Ona prostě jde. Jde s ním do hlubokého lesa, skočí do nějaký jámy a prostě dobrý! Přitom měla minimálně jednu příležitost zdrhnout! Jakože reálně nějaký pud sebezáchovy? Nic? A když už je v tom doupěti mezi dalšími těmi tvory, o kterých nevíme vůbec nic, stejně jako o světě, tak mu tam napálí facku! Uprostřed jejich doupěte, když vůbec netuší s kým má tu čest...No comment. Spíš by se to mělo jmenovat něco jako: Jak se jako hlavní postava nechat zabít. Ono to ale nakonec je ještě vtipnější! Ani oni totiž nevědí, co tam dělá! :D :D Nikdo neví vůbec nic, což mě přináší na myšlenku, zda to ví autorka knihy? No snad jo. Já to ale zjišťovat nechci. Dialogy mezi hlavní postavou a tím kočkodlakem jsou strašný. Člověku se u toho protáčí oči od začátku do konce, protože to je jako když sledujete třináctiletý puberťáky, se kterými to tříská, až to bolí. A v tomhle vás autorka topí jako sedmnáctileté kotě! Že vám tenhle obrat přijde divný? No to nejste samy! Tohle se tu totiž objevuje taky. Nevím, jestli jsem ten smysl nepochopila nebo ho nikdy nenajdu. Bohužel mi tento počin opět dokázal to, že knihy z Wattpadu by tam také měly zůstat (možná tohle prohlášení pár lidí naštve, ale já s tím doteď mám vždy jen tu špatnou zkušenost).
Říct, že jsem dočetla naštvaná, zklamaná a zmatená, by bylo podle mě málo. A možná to mě štve na celé téhle knize nejvíc. ZZO zní z anotace (tady se anotace v podstatě rovná celému příběhu) zajímavě a fajt, že je o česká kniha, mě nadchl ještě více. To co mě příliš nenadchlo bylo zpracování, i když podle mě autorka umí psát (některé pasáže byly opravdu zajímavé a povídka v Všechny barvy duhy se mi poměrně také líbila).
Jak říkám, tajná společnost o humanoidních kočkách a jejich kultuře zní skvěle, ale je tu tolik chvil, kdy příběh trpí spoustou nepotřebných částí a tím, že jde původně o Wattpad příběh. Ať to jsou příhodně se objevující schopnosti nebo to, že o co jde hlavnímu záporákovy (= Iciani) zjistíte NA STRANĚ 219 (58% knihy!!). Příběh je poměrně předvídatelný a podle Twitterového účtu autorky mělo jít o úvod trilogie (pochybuji, že další 2 díly spatří světla knihkupectví).
A to je podle mě největší problém celé knihy. Autorka nenapsala knihu s otevřeně-zavřeným koncem, aby kdyby se náhodou kniha uchytila, mohla napsat 2. díl. Kniha slouží jako 400stránkový úvod k sérii, která nejspíše nikdy nevznikne! A jen kvůli tomu, je aspoň polovina knihy plná filleru (150 stran, kdy Veerle chodí po vile a neví co má dělat a všichni jí jen opakují, že "nějaká důvod v konfliktu s Icianim má, jen zatím nikdo neví jaký" nebo ).
Závěrem? Dobrý nápad, vypracování nic moc.["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>["br"]>
Absolutně jsem netušila, co od této nové knihy čekat. Recenze zatím na tuto knihu moc nevycházejí, slečna autorka mě ale velmi zaujala v podcastu Knižní klub. Je velmi sympatická, a tak jsem se rozhodla dát její knize šanci a podpořit vydání jejich dalších knih koupí výtisku a neudělala jsem chybu. Zaujaly mě především kočky. Muzikál The Cats jsem nikdy neviděla, ale pro kočkomila to byla zkrátka povinnost. Nejdřív jsem měla trochu problém zorientovat se v postavách. Mátly mě popisy postav (mourek, mainský mývalý, bílá kočka..) jednodušší by bylo zorientovat se ve jménech, ale když jsem si jednotlivé popisy přiřadila k daným jménům postav, vše šlo jak po másle a začetla jsem se do tohoto fajn oddechového příběhu. Cením také to, že Veerle není typická teen hrdinka. Je jí 19 jako mě a taky začíná studovat VŠ (hurá, fantasy dobrodružství vás nečeká jen ve sladkých 16). Řeší už dospělejší problémy a je docela od rány a nenechá si všechno líbit (ano consent je všechno :D). Co se týče ostatních postav, jsou sympatické, dobře popsané a nejsou to jen nějaké ploché figury. Tento díl vnímám spíš jako takový úvod do světa heathwayských koček. Doufám, že se dočkáme co nejdřív vydání dalších dílů, jinak mě ten konec zabije. Akutně potřebuji vědět, jak se situace s Veerle bude vyvíjet dál :D
Bohužel nerozumím některým negativním hodnocení, které jsem si zde přečetla. Musím se přiznat, ze mě některá z nich pravděpodobně dlouho odrazovala od četby této knihy. Nakonec jsem se k tomu odhodlala a jsem z knihy naprosto nadšena. Autorka vytvořila velice čtivý příběh a knihu mohu jen doporučit.
Po 70 stranách odkládám. Na knize mě nebaví nic. Divné dialogy, podivné kočky, které jsou někdy sem tam člověk, neumím si jejich podobu představit. Nedokázala jsem se do děje začíst ani vžít.
Dočteno s velkým sebezapřením. S touhle knížkou jsem sváděla boj celý měsíc a upadla díky ní do hrozné čtecí krize. Koncept zní přitom skvěle. Originálně. A fakt, že knížka vyšla české autorce, ještě umocnil mou zvědavost. Už od prvních stran jsem ale věděla, že tohle nebude nic pro mě. Kniha vyšla původně na Wattpadu. A většinový problém Wattpad knih je takový, že se autoři často zaměřují na jednotlivé kapitoly, ale už jako by nevnímali příběh jako celek. Zlatá značí osud není výjimkou. V textu díky tomu narazíte na spoustu nelogičností, stále opakujících se frází („instinktivně ucouvla“) a zápletek, které možná hrají roli v daných dvou kapitolách, v dlouhodobém měřítku ale buďto nedávají smysl, nebo zůstávají nedořešené. Postavy nemají žádnou hloubku a vztahy jsou na tom obdobně. Autorka nedala moc prostoru pro jejich postupný (přirozený) vývoj pomocí dialogů a společných interakcí, proto působí kostrbatě a nevěrohodně (nepomohlo ani to, že se kniha odehrává během pěti dnů). A vážně si hlavní hrdinka v úvodní scéně vyložila vloupání do bytu jako pokus o flirt? Prostě bizár.