Martin je nejdražší člen rodiny. Nikoli nejoblíbenější, prostě hodně stojí. Není divu, že mu z finančního polštáře zbyl jen povlak. Měl zrovna nečekané výdaje, ostatně jako každý měsíc. Už několik let. Ještě že má milujícího přítele a psa. Ačkoli i tak mu bývá úzko. Dělá si to sám? Prochází krizí třetinového věku? Hlavně hledět vpřed. Teda nahoru. Jakože na sever. Jeho předci totiž zřejmě vládli Švédsku. Jo, hlavně mířit vzhůru. A psát si o tom deník.
U moc knih se nesměju nahlas. Vlastně ani u filmů se nesměju nahlas pokud mi společnost nedělá víno. Ale u této knihy jsem se smála. Hned několikrát. Nešlo to zastavit a bylo to super. Svému okolí jsem často po dočtení nějaké části měla tendence přeříkávat, co se tam stalo. Je to krásně ztotožnitelný a prostě oddechový. Léto s Vášou nemůže být špatný léto.
Všechno, co jsem od nového Martina Váši čekala a ještě něco navíc. Zůstane to v rodině je velmi zdařilé pokračování deníkových zápisků na pomezí reality a fikce, které doplňují jedny z nejvtipnějších hlášek, které v české literatuře vůbec lze nalézti. Skvělý fejetonista se v Martinu Vášovi totiž nezapře a to je moc dobře.
4,5/5* Tak tato kniha mi neskutečně sedla. Už dlouho jsem se při čtení takto nenasmála. Od autorova posledního titulu vidím velký posun, díky kterému jsem celý počin přečetla na jeden zátah. Způsob vyprávění i humor mi byl velmi sympatický a ať už Martin Váša v budoucnu vydá cokoliv, může se mnou počítat.
Nasmála jsem se. Smála jsem se nahlas tak moc, až mi někdy utekla slzička. Nevím, zda to bylo skvělým humorem nebo tím, že je to tak moc podobný těm naším třicátnickým životům. Zlepšilo mi to den, týden a i měsíc.
Vtipné, stejně jako předchozí díl. Ačkoliv ten mě bavil mnohem víc. Tady mě trochu otravovala linka “Martinova psaní”, to mě vůbec nebavilo. Tak uvidíme, co si na nás autor připravil v jeho nejnovější knize.
Oproti prvotině se tohle už blíží Rád bych ale nechce se mi a četlo se mi to o dost lépe, ten věkový nadhled (a možná i „vypsanost“) je tam znát. Ale na druhou stranu mě nebavilo to „psaní o psaní“ jakéhosi historického románu.
Můžu říct, že čtení všech Vášových knih najednou úplně nedoporučuju, už jsem „přeVášovaná“ a jak zaznělo i v první knize: „nevykrádat při psaní sám sebe“, možná se to úplně tak nepovedlo, několik myšlenek a vět (a dějových zvratů… v každé knize je vyhazov/ztráta zaměstnání) jsem četla vícekrát, jen prostě v jiných Vášových knihách.
Nicméně je to čtivé, možná kdybych to četla v letech vydání a ne takhle najednou, přišlo by mi to jako celek lepší. Do budoucna si zase pravděpodobně něco od autora přečtu, ale s velkým odstupem.