Jak už jsem psal u jedničky, Westlake se rozhodl vyzkoušet, jestli by zvládl ještě prorazit, takže si vymyslel nové jméno, novou postavu, napsal tři knihy - a když pak vyšla první kniha, byla všude uváděná jako "Donald Westlake coby Sam Holt". Čili veškerý experiment byl na nic.
Přijde mi, že tuhle knihu už napsal (nebo aspoň dopisoval) až ve chvíli, kdy věděl, že je projekt v kopru. Protože, až na pár Westlakeovských detailů, je to čirá nuda. Jak se snaží, aby nespadl ani do Westlakeovského ani Starkového stylu, zůstal z toho jen nudný whodunit, o který by si Agatha Christie neopřela ani kolo. Přitom začátek je solidní. Hlavní hrdina pozve skupinu svých dobrých přátel na mejdan - a dojde k vraždě. Vrahem je jeden z nich. Což by mohlo vést k depresivním thrilleru i komedii, ale v téhle knize prostě jen hrdina chodí od známého k známému, ptá se ho kde byl, pak za jede jinam... a posledních pěti stránkách mu dojde, kdo to byl, které z postav, které je těžké si zapamatovat, to byla. Nic víc. I v klasických detektivkách staré školy dojde aspoň k druhé vraždě, objevují se nové skutečnosti, motivy, prostě něco zajímavého. Tady je nic - a pak rozuzlení.