V Dussu přituhuje a nejen kvůli přívalům sněhu a mrazu. Ve vánici se skrývá smrt a nejspíš i něco mnohem horšího. V zasněžených horách se ztrácí bojovníci a něco temného vraždí v ulicích. Ostřílený válečník Cuchenan a jeho společník bard Minangar musí znovu spojit své síly a vypořádat se s temnotou, které dosud nemuseli čelit.
Nový příběh ze světa Písně oceli nabízí dobrodružství, akci, humor i vášeň v duchu nejlepších příběhů meče a magie.
Tak nevím, jestli byl dobrý nápad tohle číst tak brzy. Teď budu muset čekat do listopadu na další díl a to se mi zrovna nelíbí.
Po celou dobu jsem si říkala, jak je kniha pomalá, vypráví různá dobrodružství hlavních hrdinů a je spíše složená jakoby z povídek. Což mi ani v nejmenším nevadilo. Působilo to na mě docela pohádkově a hodně jsem oceňovala, že nejde o nějakou megalomanskou fantasy, co slibuje epický příběh a podobně. Ne, že by tu samozřejmě žádné bitky nebyly, nebo příslib něčeho velkého a temného.
Působí to spíš tak uvolněně a pohodově. Doplněno je to spoustou humoru, nejednou jsem se nasmála nad některými omyly či pošťuchováním mezi přáteli. V podstatě se celou dobu až tak nic zásadního nedělo, dokud nepřišly poslední stránky a vše se nezměnilo.
Závěr byl pro mě zklamáním jen z jediného důvodu a to, že nemám po ruce další díl, jelikož bych se do něj ihned pustila. To, co se tam stalo a zůstalo tak otevřeno, mi teď rozhodně nedá spát. Jak jsem totiž už během čtení zjistila, sice se tu dají najít dobré konce, ale nic není jisté a ne každý může mít takové štěstí.
Bylo to výborné. Po celou dobu jsem se bavila, i když jsem si občas připadala, že v tom množství stránek se vůbec nehýbu. Ale nelituji ani jedné. Jazykově výborné, popisné tak akorát, čtivé, vtipné, akční, poutavé. S čím jsem bojovala, tak akorát s formou slova 'drakobijce'... Nejraději bych to ale sjela znovu a hned. Jak už bylo mnohokrát naznačeno, je to takový český Zaklínač, ale pro mě stokrát lepší a zajímavější.
Tahle kniha rozhodně netrpí syndromem druhého dílu, naopak se mi zdála lepší než jednička. Hezky to potemnělo, jednotlivé příběhy se začaly propojovat a věci do sebe krásně zapadly. Z vypravěčského hlediska to bylo skvělé a já si to v audio podobě náramně užila - těšila jsem se na každou další chvilku, kdy budu moct poslouchat. Příběhově se mi líbila spousta drobností a u řady situací jsem se jen spokojeně culila. (Jen tedy ta Minangarova zamilovanost tam za mě být nemusela a ničemu by to nevadilo.) Těším se na finální díl.
Píseň severu hraje trochu na vážnější notu než první díl, což vůbec není na obtíž, protože kniha působí víc promyšleně. Zároveň se autorce daří propojit vodítka z prvního dílů a celkově už ten povídkový styl dostává mnohem epičtější podtón.
No ale i když přituhne, zachovává si série svůj typický humor :)
Wow efekt a nadšení z prvního dílu se zde sice nekoná, ale to bude asi tím, že jsem se na pokračování strašně moc těšil. Druhý díl velmi příjemně rozvíjí příběh našich známých postav a známého světa. Knihu jsem zase přečetl jedním dechem a opět mě bavily dialogy. A co říct závěrem? Chci další pokračování!!!
Prakticky není co vytknout. Bolí mě z toho čtení srdce a nejsem si jist, jestli chci od příštího dílu ulevit, nebo dorazit. Celé to v první knize začínalo jako laciná legrácka, ale druhá už to je daleko vážnější. Pomaličku přituhuje a co předtím bylo předmětem občasných povzdechů, žertíků a vzájemného pošťuchování, se teď stává skutečností, ze které není úniku. A jestli bude závěr série ještě dál eskalovat, a že to tak zatím vypadá, tak to už bude hyperhusté.
Byl to tedy pořádný špalík, ovšem špalík plný skvělého čtení :-) Staří známí hrdinové, nová dobrodružství, záludný nepřítel, emoce i překvapení, to všechno v tomto příběhu najdete :-) A vzhledem ke konci doufám v další díl :-)
Michaela Merglová se překonala. To, jak moc se mi líbil první díl, není žádným tajemstvím, přeci jenom jsem na to napsal docela dlouhou pozivitní recenzi. Tato kniha na mě ale tak zapůsobila, až mi přišlo, jako by byla psána přímo pro mě. Až tak moc se mi trefila do vkusu.
Je dobré vidět, když si autor uvědomuje své kvality a staví na nich. I v Písni severu nás tedy čekají neskutečně zábavné dialogy, zajímavě propracované postavy s tolika vrstvami, že by se i Shrek vůči nim musel stydět, a spousta různorodého dobrodružství. O to lepší je ale vidět, když se autor ve svých kvalitách posouvá dál. Oproti prvnímu dílu zde byly jednotlivé kapitoly zaměřeny spíše na jednotlivé postavy a jejich rozvoj. Díky tomu dostávají postavy mnohem větší hloubku a člověku o to spíš přirostou k srdci. Dozvídáme se tedy mnohem víc o Mordycově tragické minulosti, vídíme, jak se Cuchenan bardovým vlivem chtě nechtě mění, a nechtějte, abych začal o chemii mezi Gaíou a Minangarem, jelikož ta je na jedničku s hvězdičkou.
Další z věcí, co se mi oproti prvnímu dílu na tomto pokračování neskutečně líbila, bylo, jak každá kapitola měla svůj vlastní originální námět, který často přesahoval až i do jiných žánrů. Jednou čteme o skoro až antických třech úkolech pro hrdinu, poté o vyšetřování maloměstské vraždy a hned na to zase o každodenním životě našich postav. Stejně tak byla hravá i forma psaní, kdy se Michaela nebála jít do vetkaného retrospektivního vyprávění nebo střídání pohledů několika postav během jednoho příběhu. Každá kapitola tak působila svěže a originálně.
Speciální pochvalu si zde zaslouží také romantická sublinka, která se nám tady začíná rozehrávat. Jsem velikým fanouškem tohoto tématu ve fantasy literatuře a takhle dobře odvedenou práci jsem už dlouho nečetl. Zároveň s postavami jsem cítil snad všechny emoce od naděje, radosti až přes pochyby, smutek a bezradnost. Jsem velice zvědavý, kam se to bude dále ubírat, jelikož s tím, v jakém stavu se to nachází nyní, nejsem spokojený a potřebuji více.
Bohužel jak je již podle hodnocení zřejmé, kniha není kompletně bez vad na kráse. Nejhorší jsou asi překlepy, kterých je zde snad více, jak v prvním díle. Kniha by si opět zasloužila strávit ještě pár měsíců na editorově stole, aby se všechny tyhle chyby vychytaly. Zároveň mi přišlo, že hodně věcí se zde událo jenom pro to, aby se posunul příběh dál nebo něco do sebe zapadlo tak, jak mělo. Na můj vkus mnoho náhod a mnoho přemisťování se po velkých vzdálenostech za malý kus času. Tohle je ale spíš jenom takový můj osobní názor, který asi ne každý může sdílet.
Toto jsou ovšem jenom drobné vady na kráse a nic to nemění na faktu, že Píseň severu jsem si naprosto zamiloval, stejně jako celou sérii. Michaela Merglová se velice rychle stává mojí oblíbenou osobností na poli české fantastiky a už se nemůžu dočkat, až přijde s dalším pokračování.
Podobne ako prvá kniha, aj táto pokračuje v tradícii a ide o poviedkový román. Takže niekoľko kratších príbehov so samostatnými zápletkami, ktoré nielen na konci spojí nejaký ten leitmotív. Pretože tentoraz na seba príbehy väčšmi nadväzovali. A teda nielen tým, že sa týkali Cuchenana a Minangara a niekoľkých ďalších postáv. Hoci aj základné duo bojovník a bard by stačilo. Lebo je to duo nielen dynamické, ale aj značne nefungujúce, no pritom úžasne vyvážené. Lebo sa tí dvaja tak dobre dopĺňajú. Ich humor, chémia, prekáračky – to všetko dodáva ich trampotám ten správny šmrnc.
Takže som sa s nimi túlala zákutiami nielen Dussu (ktorý som pravidelne premenovávala na Druss, lebo je to skrátka legenda), kde je všetko iné a pritom známe. Je pravda, že vo svojej podstate to ostáva verné tradícii meča a mágie. Kde máme hrdinov, ktorí bojujú svoje malé i veľké bitky, väčšinou s mečom v ruke (alebo s lutnou či iným hudobným nástrojom). Ale to vôbec nebaví. Lebo to funguje. Vďaka postavám, ktoré tomu dávajú ten správny šmrnc a tú správnu iskru. A musím uznať, že tentoraz im to fungovalo ešte lepšie ako v prvej knihe. Lebo je to ako sledovať fungovanie dobre naolejovaného mechanizmu. Jasné, že som priadla blahom.
Musím říci, že knížka se čte skoro sama a navíc jsem se místy i docela hodně bavila. A nasmála. Navíc jako bonus v příběhu bylo i pár překvapení, kdy věci nebyly takové, jaké se zdály a přišlo i pár překvapení. Vlastně i příjemných překvapení. I když ten konec je opravdu takový, že budete rovnou chtít začít číst třetí díl, takže bych doporučila mít ho rovnou připravený. Knížka je opět psaná formou kratších příběhů, které ale na sebe chronologicky a volně navazují. A v této knížce jsou asi více povedené než v té první. I když pár věcí, ve které jsem doufala, se bohužel nakonec nestalo. Jeden příběh je takovou malou detektivkou a ten poslední je psaný zajímavě, kde se prolíná minulost a současnost a některé příběhy z minulosti hlavní postavy znovu dostihnou. Pokud jde o postavy, tak tam jsou všechny moje oblíbené a hrozně se mi líbí, jak Gaía do Minangara šije. Ti dva mě velmi baví. Celkově se mi knížka hodně líbila a moji ji doporučit.
Nenadchne, neurazí. Pro nováčky žánru to může být fajn, pro toho kdo má něco načteno se nic extra nekoná. Podobně jako první díl se kniha skládá z několika epizodek které jsou inspirovány mytologií, legendami atp., jak již někdo poznamenal.
Cuchenan je poměrně nudným patronem a celý příběh alespoň trochu oživuje Minangar...i když ta podobnost s Marigoldem/ Dandelionem je hrozně okatá.
Worlbuilding se v podstatě nekoná...buď jsem ve městě nebo v lese. Žádné detaily. Postavy funkční ale pořád melou a něco řeší....nonstop, pořád. Tohle rozhodně není dramatická, dynamická a alespoň trochu akční Fantasy....chvílema to bylo jak kdybych četl "fantasy Gilmorky"
No a příběh, tím že je rozložen do jednotlivých epizod tak jak kdy...část s obrem byla fajn, u ostatních převládala nuda, ale zase ne taková abych knihu odložil.
Třetí díl dám, abych měl sérii dokončenou a doufám že dojde na nějáké tempo a drama...protože tady se nekoná.
Parádní pokračování prvního dílu Píseň oceli, tentokrát už je mezi hlavními hrdiny cítit ta pravá chemie, kdy za vším tím škádlením jsou to prostě přátelé. Bard a rytíř, každý povahou naprosto jiný, opět zažívají rozmanité dobrodružství, které ne vždy může vyřešit jen meč. Ozve se také magie a zlá i roztomilá kouzelná stvoření.
Má to akci, má to humor, má to lehkost a rychle vám to uteče. Škoda jen, že kniha nevyšla v pevné vazbě, kterou by si zasloužila. Vyšlo také v audioknižní podobě, které se na výbornou ujal jako interpret Jan Meduna.
Lepšíme se, připravujeme si půdu pro finále, které teprve přijde. Pořád je to spíš pohádka než co jiného a dialogy hlavních mužských hrdinů pořád vypadají, jako kdyby oběma bylo 16 a byli poněkud jiného pohlaví, ale nechť. Čte se to pěkně a že v dnešní době někdo v našich luzích píše čistě hrdinskou fantasy, navíc takhle stylizovanou, je stále osvěžující.
Naprosto skvělé. Stejně jako první díl. Opět jsem to slupla za pár dní, nedalo se to odložit. Miluju ten svět, oba hrdiny a všechny postavy i způsob vypravování. Už není pochyb, je to prostě lepší než Zaklínač a asi se to v mém osobním žebříčku bude dělit o první příčku s Honzou Hamouzem a jeho geniální sérií 😍
Druhá kniha s válečníkem Cuchenanem a bardem Minangarem, proti kterým stojí nový nepřítel, který překvapivě sledoval všechny jejich předchozí kroky. Nebývá to vždy zvykem že by pokračování bylo ještě lepší než první díl, ale tady mi to tak připadá. Rád si přečtu třetí díl.
Jednička byla zábavnější, dvojka zas trochu líp napsaná, nebyla tak napěchována nesmysly. Opět průměrná kniha plná povídek s nádechem fantasy. Humor ujde, ale stále na jednu notu.
Kvalita narace zustala na stejne urovni jako predchozi dil. Hudba mezi prechody byla slabsi, mezery opet hure rozeznatelne. Hrdinove sva dobrodruzstvi nachazeji ve vlastnim meste i pri okrajich hranic. Jsou zde jak boje s priserou, tak se zradou. Vice prostoru zde dostala milostna linka, a to nejen hlavnich postav. Pokracuji a vyustuji zde nektere linky z predesleho dilu, zaroven jsou nacaty dalsi, ktere slibuji velke problemy. Obe hlavni postavy prosly nemalym vyvojem, ackoliv jim to nebrani nadale provadet koniny.
Such a cool book. I love the little plot twists and the characters are made greatly. I enjoyed reading this book from the beginning to the end. Though I wouldn't say this part is better than the first one, it is still a lovely book and I recommend it to anyone