What do you think?
Rate this book
10 000 kilometrů pěšky
10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou
Téměř třicetiletý prodavač a příležitostný cestovatel se rozhodne pěšky přejít Jižní Ameriku. Jak to může dopadnout? Vzdoruje jazykové bariéře, drogám v kolumbijských ulicích a všudypřítomné chudobě. Vydává se do nitra kontinentu, aby poznal nový svět i sám sebe.
V Kolumbii se setkává s neuvěřitelně srdečnými lidmi a naprostým minimem překupníků. Dostává se do Ekvádoru, který mu pokládá do cesty všechny překážky ze svého arzenálu. Dokáže se popasovat s nelidským vedrem v horách či lijáky uprostřed deštných pralesů? Opravdu se zatoulá do jediné české hospody na kontinentu a okoření si putování pekelnou kocovinou? Proč se v Peru málem ožení a následně sám vyběhne menší šestitisícovku?
Zkrátka nemá na cestách ani chvíli klid. A to ještě netuší, co ho čeká na hranici s Bolívií…
V Kolumbii se setkává s neuvěřitelně srdečnými lidmi a naprostým minimem překupníků. Dostává se do Ekvádoru, který mu pokládá do cesty všechny překážky ze svého arzenálu. Dokáže se popasovat s nelidským vedrem v horách či lijáky uprostřed deštných pralesů? Opravdu se zatoulá do jediné české hospody na kontinentu a okoření si putování pekelnou kocovinou? Proč se v Peru málem ožení a následně sám vyběhne menší šestitisícovku?
Zkrátka nemá na cestách ani chvíli klid. A to ještě netuší, co ho čeká na hranici s Bolívií…
- GenresNonfiction
336 pages, Hardcover
Published February 22, 2021
10 people are currently reading
38 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 10 of 10 reviews
August 5, 2021
Cestopis pro ty, kteří ke sprostému slovu nesáhnou jen výjimečně, mají rádi fekální humor (i fekální příhody) a mají pocit, že pravidla se na ně nevztahují. Kniha je neuhlazená, surová, nic nepředstírá, před čtenářem je brutálně otevřená. Cílem je přejít Jižní Ameriku od severu na jih, co se postaví do cesty je spíše na osudu, než autorovu plánování. Ostatně na začátku si stanoví 10 000 kilometrů a návštěvu Machu Picchu, ani jednoho se v této knize nedočkáme. Bez vysvětlení totiž končí v polovině na hranicích bouřící se Bolívie. A takový je i styl psaní – něco se nakousne a nedopovídá, dobrá příhoda se bez gradace shrne do jednoho odstavce, ale setkání s nějakým člověkem/skupinou/rodinou může zabrat i několik stránek. Sem tam se v infoboxu objeví seznámení s místní zajímavostí, ale ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Spíš se dočkáte stránek a stránek o tom, co vše a s kým autor vypil, snědl a kde a jak vylučoval (to už sám...). A taky opakovaného nahlédnutí do autorovy alkoholicko-bezdomovecké minulosti.
Takto, rozhodně to není špatná kniha. Jenže cestopisů vychází dost a dost a člověk tak hledá nějaký přesah. Ziburu člověk může číst kvůli jeho sebeironii, zábavné práci s jazykem, v posledních knihách i pro místní zajímavosti. Poláček zase dokáže ze stopování udělat svým léta pilovaným novinářským jazykem opravdové dobrodružství. A nedávné Čínou nahoru i dolů je spíše o tom, s kým ne/cestovat, než jen o čínských zajímavostech. V 10 000 kilometrech podobně můžeme najít snahu ukázat, že lidé jsou dobří všude (snad až na ten Ekvádor, že :), pravidelně se příběhem prolínají venezuelští uprchlíci a kromě pěší cesty se autor přibližně jednou za 1000 kilometrů vrhne na dobývání jihoamerických vrcholů, jako je Huascarán, Coropuna nebo Cotopaxi. Jenže stejně jako u zbytku knihy to není nijak cílené – mírně rozvedený a přepsaný deník doplněný obstojným množstvím fotek (za ně knize rozhodně plus)... To není špatné, ale nestačí to...
Takto, rozhodně to není špatná kniha. Jenže cestopisů vychází dost a dost a člověk tak hledá nějaký přesah. Ziburu člověk může číst kvůli jeho sebeironii, zábavné práci s jazykem, v posledních knihách i pro místní zajímavosti. Poláček zase dokáže ze stopování udělat svým léta pilovaným novinářským jazykem opravdové dobrodružství. A nedávné Čínou nahoru i dolů je spíše o tom, s kým ne/cestovat, než jen o čínských zajímavostech. V 10 000 kilometrech podobně můžeme najít snahu ukázat, že lidé jsou dobří všude (snad až na ten Ekvádor, že :), pravidelně se příběhem prolínají venezuelští uprchlíci a kromě pěší cesty se autor přibližně jednou za 1000 kilometrů vrhne na dobývání jihoamerických vrcholů, jako je Huascarán, Coropuna nebo Cotopaxi. Jenže stejně jako u zbytku knihy to není nijak cílené – mírně rozvedený a přepsaný deník doplněný obstojným množstvím fotek (za ně knize rozhodně plus)... To není špatné, ale nestačí to...
August 15, 2022
Docela mě mrzí, že jsem si za 12 knihu tohoto roku, čímž jsem splnila svůj skromný cíl, vybrala právě toto.
Kdybych hodnotila pouze cestopis, jak je to napsaný a jak se to čte. Tak by kniha dopadla dobře.
Bohužel. U takovýchto knih mi musí pasovat I charakter autora, což se bohužel nestalo. Neberte me špatně, humor často přes čáru mi nevadí. Užijí si ho a pobavim se.
Více mi vadilo, jak autor zcela postrádá objektivitu. On ví všechno nejlépe, místní rady neposlouchá, K horám nemá respekt, okolí je nudné, stěžuje si na to jaké to je špatně v Česku čímž vám opravdu potvrzuje, že je Čech. Občas mě vytocili nějaké jeho komenty směrem k ženám, svým kamarádům často řeknu že je to nevhodné, tady jsem autorovi nic říci nemohla.
Ke konci už jsem se ke knize vracela jen nerada, protože pořád číst to, jak se autor prizabiji či opiji (a moc sám si to uvědomuje a pokaždé to asi v knize 50x napíše že je vul a že by se měl polepšit, tak se tak nikdy nestane a vy tak každých deset stran něco takového čtěte a je to repetitivni) mě už prostě nebavilo.
Kdybych to nemusela hodnotit tak to nedělám hvězda je za to že je to dobré napsaný a líbili se mi fotky. Bohužel dalším dílem pokračovat nebudu. Na to nemám nervy.
Kdybych hodnotila pouze cestopis, jak je to napsaný a jak se to čte. Tak by kniha dopadla dobře.
Bohužel. U takovýchto knih mi musí pasovat I charakter autora, což se bohužel nestalo. Neberte me špatně, humor často přes čáru mi nevadí. Užijí si ho a pobavim se.
Více mi vadilo, jak autor zcela postrádá objektivitu. On ví všechno nejlépe, místní rady neposlouchá, K horám nemá respekt, okolí je nudné, stěžuje si na to jaké to je špatně v Česku čímž vám opravdu potvrzuje, že je Čech. Občas mě vytocili nějaké jeho komenty směrem k ženám, svým kamarádům často řeknu že je to nevhodné, tady jsem autorovi nic říci nemohla.
Ke konci už jsem se ke knize vracela jen nerada, protože pořád číst to, jak se autor prizabiji či opiji (a moc sám si to uvědomuje a pokaždé to asi v knize 50x napíše že je vul a že by se měl polepšit, tak se tak nikdy nestane a vy tak každých deset stran něco takového čtěte a je to repetitivni) mě už prostě nebavilo.
Kdybych to nemusela hodnotit tak to nedělám hvězda je za to že je to dobré napsaný a líbili se mi fotky. Bohužel dalším dílem pokračovat nebudu. Na to nemám nervy.
June 17, 2025
Panebože, to se nedá číst (nedočetla jsem na 50%).
Knihu jsem dostala zadarmo, jinak bych ji nečetla, cestopisy pro mě nejsou vyhledávaným žánrem. A pokud jsou všechny takové tak ani nebudou.
Autor je arogantní kretén, který si myslí, že ví všechno nejlíp - líp než místní, líp než všichni zákonodárci světa, líp než kdokoli jiný. Otevřeně opovrhuje každým, kdo se rozhodne cestovat jinak než po svých, kdy nemá co jíst, kde pořádně spát a neustále smrdí a rozpadá se mu oblečení a turistická výbava.
Ve vícero pasážích je také cítit absolutní despekt k přírodě a opravdu mě dostalo vychvalování koky pro ty samé vlastnosti, pro které lidi šňupou kokain spolu s tvrzením, že je neprávem označována za drogu, i když to droga vůbec není.
Ok, drogové zákony na celém světe asi psali neschopní lidi, protože autor ví všechno líp.
Knihu jsem dostala zadarmo, jinak bych ji nečetla, cestopisy pro mě nejsou vyhledávaným žánrem. A pokud jsou všechny takové tak ani nebudou.
Autor je arogantní kretén, který si myslí, že ví všechno nejlíp - líp než místní, líp než všichni zákonodárci světa, líp než kdokoli jiný. Otevřeně opovrhuje každým, kdo se rozhodne cestovat jinak než po svých, kdy nemá co jíst, kde pořádně spát a neustále smrdí a rozpadá se mu oblečení a turistická výbava.
Ve vícero pasážích je také cítit absolutní despekt k přírodě a opravdu mě dostalo vychvalování koky pro ty samé vlastnosti, pro které lidi šňupou kokain spolu s tvrzením, že je neprávem označována za drogu, i když to droga vůbec není.
Ok, drogové zákony na celém světe asi psali neschopní lidi, protože autor ví všechno líp.
April 15, 2021
Pokud máte rádi cestopisy Ladislava Zibury, tak tento také nesmíte minout! 🌎
Při čtení budete mít pocit, jako když sedíte s autorem někde na kávě a on vám svá dobrodružství vypráví.
Nechybí ani skvělá grafická úprava a fotografie, které knize dodávají ještě větší míru autentičnosti. 👌🏼
Při čtení budete mít pocit, jako když sedíte s autorem někde na kávě a on vám svá dobrodružství vypráví.
Nechybí ani skvělá grafická úprava a fotografie, které knize dodávají ještě větší míru autentičnosti. 👌🏼
August 11, 2022
Kdyby tam bylo méně vyměšování a autor se nechoval jak kretén a ještě na to na just neupozorňoval, bylo by to lepší čtení. Fotky ale hezké.
June 1, 2021
Na knihu jsem se těšil a celkově se mi líbila. Jedná se o cestopis, ve kterém autor jde pěšky Jižní Amerikou. V této knize prochází čtyřmi státy: Kolumbií, Ekvádorem, Peru a Bolívií. Jedná se o autorovu prvotinu. Knihu hodnotím na 80 %.
Zajímavý je život autora. Přiznává se k řadě věcí z minulosti, příliš neplánuje dopředu, řekl bych, že někdy zbytečně hazarduje se životem, je tvrdohlavý a mnohdy neposlouchá rady ostatních a rozhoduje se podle sebe, což sebou přináší rizika. Žije přítomností.
Kniha si na nic nehraje, auror je Moravák z Havířova (kousek od mého města Karviná). Cestopis se čte dobře a odráží autorovu osobnost takový jaký je ve skutečnosti bez všech příkras. Takže občas v knize nalezneme nějaké nadávky, alkohol, humor, tvrdohlavost. Cestopis působí realisticky a nenudil jsem se. Určitě autora obdivuji, že se rozhodl jít pěšky po těchto zemích a vydává se všanc různým dobrodružstvím. Autor se občas zamýšlí nad životem a bylo pozoruhodné, jak jsou lidé pohostinní a dokážou pomoci v státech, které během svých cest navštívil, což je zcela odlišné v Česku. Během svých cest se také sveze autem nebo jinými dopravními prostředky. Zajímavé bylo, že autor má negativní postoj k sociálním sítím (Instagram) a cestuje nejraději sám. Na YouTube jsem viděl také rozhovor s autorem, který byl zajímavý.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná včetně autorových fotografií. Kapitoly jsou krátké, takže stránky utíkají jedna za druhou. Některé pasáže jsou zvýrazněny červenou barvou, což znamená, že se dozvíme více informací z historie. Na některých místech v knize vidíme text v červeném obdélníku, ve kterých se nachází citáty, které nalezneme v textu během jednotlivých kapitol. Líbí se mi také přední a zadní předsádka knihy. Na přední předsádce je zobrazena mapa jihoamerických států včetně trasy, kterou autor putoval. Jeho trasa začíná v Kolumbii a končí na hranici států Peru a Bolívie. Na zadní předsádce je zobrazena fotografie cestovního pasu a deníky, do kterých si psal poznámky ze svých cest. Kniha končí v polovině autorovy cesty, takže budu zvědavý na druhý díl této knihy a další jihoamerické státy, které autor navštívil a další zážitky, které prožil.
Kniha má pěkný přebal.
Zajímavý je život autora. Přiznává se k řadě věcí z minulosti, příliš neplánuje dopředu, řekl bych, že někdy zbytečně hazarduje se životem, je tvrdohlavý a mnohdy neposlouchá rady ostatních a rozhoduje se podle sebe, což sebou přináší rizika. Žije přítomností.
Kniha si na nic nehraje, auror je Moravák z Havířova (kousek od mého města Karviná). Cestopis se čte dobře a odráží autorovu osobnost takový jaký je ve skutečnosti bez všech příkras. Takže občas v knize nalezneme nějaké nadávky, alkohol, humor, tvrdohlavost. Cestopis působí realisticky a nenudil jsem se. Určitě autora obdivuji, že se rozhodl jít pěšky po těchto zemích a vydává se všanc různým dobrodružstvím. Autor se občas zamýšlí nad životem a bylo pozoruhodné, jak jsou lidé pohostinní a dokážou pomoci v státech, které během svých cest navštívil, což je zcela odlišné v Česku. Během svých cest se také sveze autem nebo jinými dopravními prostředky. Zajímavé bylo, že autor má negativní postoj k sociálním sítím (Instagram) a cestuje nejraději sám. Na YouTube jsem viděl také rozhovor s autorem, který byl zajímavý.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná včetně autorových fotografií. Kapitoly jsou krátké, takže stránky utíkají jedna za druhou. Některé pasáže jsou zvýrazněny červenou barvou, což znamená, že se dozvíme více informací z historie. Na některých místech v knize vidíme text v červeném obdélníku, ve kterých se nachází citáty, které nalezneme v textu během jednotlivých kapitol. Líbí se mi také přední a zadní předsádka knihy. Na přední předsádce je zobrazena mapa jihoamerických států včetně trasy, kterou autor putoval. Jeho trasa začíná v Kolumbii a končí na hranici států Peru a Bolívie. Na zadní předsádce je zobrazena fotografie cestovního pasu a deníky, do kterých si psal poznámky ze svých cest. Kniha končí v polovině autorovy cesty, takže budu zvědavý na druhý díl této knihy a další jihoamerické státy, které autor navštívil a další zážitky, které prožil.
Kniha má pěkný přebal.
September 14, 2021
Tak jo, zaprvé musím upozornit, že jsem ovlivněná, Honza je náš (s manželem) dlouholetý kamarád, a i když se už skoro nevidíme, tak prostě je v našich srdíčkách zakořeněný.
Zadruhé normálně cestopisy nečtu, takže vůbec netuším jak má takový cestopis vypadat. Dokonce jsem slyšela názor, že když podobnou literaturu nečtu nebo není pro mě cílená, tak vlastně můj názor je zbytečný, ale já Vám ho tady stejně napíšu. :D
*
Mně se to líbilo. Honza píše tak jak mu pusa narostla, píše tak jako by vyprávěl kamarádům, takže mně to nepřišlo nijak rušivé a divné, protože jsem si ho úplně představovala, jak nám to vypráví. Na druhou stranu chápu, že jeho osobitý styl někoho může pohoršovat, ale banán.
Řádky odsýpají a mnohem rychleji než kilometry, které musel Honza nachodit, ale bavilo mě to od začátku do konce, i když jsem to četla neskutečně dlouho (mimino). Dneska jsem však zfoukla dvě třetiny knihy a šup, je dočteno.
Takže Honzo, jak jsem slíbila, do vydání druhé knihy jsem to dočetla a moc se těším na druhou část tvého putování.
Zadruhé normálně cestopisy nečtu, takže vůbec netuším jak má takový cestopis vypadat. Dokonce jsem slyšela názor, že když podobnou literaturu nečtu nebo není pro mě cílená, tak vlastně můj názor je zbytečný, ale já Vám ho tady stejně napíšu. :D
*
Mně se to líbilo. Honza píše tak jak mu pusa narostla, píše tak jako by vyprávěl kamarádům, takže mně to nepřišlo nijak rušivé a divné, protože jsem si ho úplně představovala, jak nám to vypráví. Na druhou stranu chápu, že jeho osobitý styl někoho může pohoršovat, ale banán.
Řádky odsýpají a mnohem rychleji než kilometry, které musel Honza nachodit, ale bavilo mě to od začátku do konce, i když jsem to četla neskutečně dlouho (mimino). Dneska jsem však zfoukla dvě třetiny knihy a šup, je dočteno.
Takže Honzo, jak jsem slíbila, do vydání druhé knihy jsem to dočetla a moc se těším na druhou část tvého putování.
July 3, 2022
Autor je dobrodruh, často nesmyslně zbytečně hazarduje, cestuje bez plánu, bez jakékoliv přípravy, díky tomu se často dostává do různých problémů, opakovaně ignoruje dobře míněné rady domorodců.
občas si to uvědomí ale stejně příště podobnou chybu znovu zopakuje opět se vrhá po hlavě do nebezpečí. Takový přístup je mi dost cizí
občas si to uvědomí ale stejně příště podobnou chybu znovu zopakuje opět se vrhá po hlavě do nebezpečí. Takový přístup je mi dost cizí
May 11, 2022
Knížka je dobře napsaná, ale celé vyprávění bohužel sráží obrovské množství chyb a překlepů. Korektor(ka) odvedl(a) velmi mizernou práci.
May 21, 2022
Velmi čtivé a vtipné. Jako svůj první cestopis jsem nemohla zvolit lepší knihu 🙏
Displaying 1 - 10 of 10 reviews