Druhý díl Legie. Jiné a pořád dobré čtení do postele a ke stolu, když se chcete vyhnout konverzaci (byť s Amandou na obálce mají všichni kolem nutkání s vámi tu konverzaci naopak zahajovat. Riziko ženských na knižní obálce.).
Oproti prvnímu dílu, kdy kapitán Moravec a jeho Melody Bojs konečně vypadli z té radioaktivní hroudy, bych očekávala, že si operativci zjistí aspoň nějaké základní informace o okolním vesmíru. Řekněme tak na úrovni dětského slabikáře, pro začátek, aby při nejbližší příležitosti přinejmenším tušili, jak funguje okolní svět, který se chystají obrátit naruby. Co prošlo během Operace Thümmel, která nebyla ničím jiným než zpackaným, byť velkolepým útěkem z vězení, to mi tady už začíná sakra chybět.
Co se mi naopak velice zamlouvalo, byly zvraty. Sál Strahovské knihovny uprostřed En-rukova paláce, samotný zjev profesorky Danky Krasińsky, o jejím přístupu nemluvě - to byl hájlajt jak Lysá. Gerasimovo divošské, téměř zvířecí, pudy hnané rozhodnutí si užít v místním bordelu jsem zpočátku považovala za docela ujetý a rozhodně krok bokem, dokud Gerasimova mirska neukázala, co se stane neplatícím hostům. Samotná Amanda pak - přestože možná měla být hlavním chodem večeře - se tak sice zredukovala na třešničku na dortu, ale hej, i pecku můžete použít jako zbraň, když ji někomu nacpete náležitě hluboko do krku. Aga je v porovnání s touhle trojicí upozaděná a jaksi zešedivěla do tuctovosti, ale to jen kvůli tomu, že dobré dvě třetiny knihy vůbec není v ději přítomna. Protože jakmile se vrátí, je to opět ta nenaložená, věčně vrčící a vyhrožující chana. Divím se, že Frantu dávno nepřetáhla něčím těžkým po hlavě, skar neskar (jo, je to idiot).
Zkrátka ženské v téhle knížce převálcovaly komplet celé mužské osazenstvo. Každá jednotlivě byla schopná si je natřít na chleba, ale ve společnosti ostatních jsou dokonalé. Kapitán Bouchač a lord Mrdák vedle nich připomínají nedomrlá mláďata (chana Aga), nezvedené mládence (profesorka Krasińsky), idioti z balíkova (mirska - skutečně doufám, že se s ní ještě někdy potkám, protože takhle odvážná a schopná emzačka má jednoznačně mé sympatie) a přítěž, která by sama nepřežila ani návštěvu zoo (Amanda).
Což je ostatně obecný rys autorčina rukopisu. Tohle není první text, který mám od Sněgoňové na stole, a jsem ráda, že ani u Amandy se neodchýlila od svého kurzu normálních, logicky uvažujících a silných ženských postav. Můžete namítat, že třeba taková po krvi hladovějící rusalka nebo skarem svázaná chana se místy nechovají dvakrát logicky, ale je třeba se na ně dívat logikou jejich světa, ne našeho.
Abych se vrátila k téhle knížce: pokračuje v krasojízdě prvního dílu. Dobrá polovina byla lenivější, ukecaná a chodící, díky níž se asi nejvíc prokázalo, jací blbečci jsou chlapi. Ne, fakt, jen idiot si neuvědomí navzdory varování doslova všech (skoro) přátel a spojenců, že na světě, kde je člověk pouze v postavení otroka a otrok bez pána se rovná volně pohozené zboží, které si může přivlastnit doslova kdokoliv, že by asi nebylo nejrozumnější jen tak nakráčet do baru nebo do bordelu, jako byste byli doma v Horní Dolní. Beru, že takhle jsou nastavené postavy už od prvního dílu (lehce natvrdlí samci s vidinou vlastní moci, která je ale zoufale bezmocná tváří v tvář skutečné realitě) a tedy nezbývá než si povzdechnout a akceptovat, že takhle jsou ty postavy zkrátka nastavené. Ani nemusím moc pátrat v paměti a našla bych pár předobrazů ve vlastním okolí, byť ne tak nadržených jako Gerasim nebo technicky zdatných jako Vodička (zato Frantové jsou k dispozici v různých rozměrech).
Jakmile se děj přesune do paláce, děj se pořádně rozběhne. Z plánu „dovnitř a ven“ se stane plán „nebo oklikou“ se vší parádou. Sradničky, hlášky, létající kusy těl a vnitřností, cákance tělních tekutin, text má všeho dostatek a máločeho nadbytek. Vtipné momenty převažují nad těmi zbytečnými a třeba Frantova pomsta v podobě zválených a znečištěných ložních přikrývek En-rukovic manželské postele mi zněla velice sympaticky. Velkolepý útěk, korunovaný jízdou na bodlinatém mamutovi, Amandina vlastní záhada a síla, s níž je schopná čelit jakémukoliv nebezpečí, jsou podané jen tak mimochodem, jako přirozenost její existence, což je další nesporný bod k dobru. Těším se na nevyhnutelné střety uvnitř Kraksny, až se budou jednotliví její obyvatelé víc poznávat. Vodička sice je dostatečně starý na to, aby pochopil, že desetiletý pobyt mezi zvířaty a emzáky měl nejspíš neblahý vliv na socializaci mladičké dívky (skoro mi to ani nejde si představit, uvažovat o ní v těchto intencích), zatímco zbytek bandy si stěží vidí na špičku nosu, ale ve společnosti profesorky a chany bych se o Amandu nebála. Spíš o zbytek osazenstva.
Ovšem pokud si kluci co nejdřív nezjistí, co jsou zač ti šnečí chlíváci, tak u mne rozhodně skončili jako inteligentní bytosti. Protože co vyváděli v tomhle díle Legie, mne jen utvrzuje v prostém souhlasu s chana Agou.