Oba žijí ve stověžatém městě, každý v jiném století. On v jednadvacátém, ona v šestnáctém. A jedné letní noci se potkají na pražském vrchu Petříně. Když je totiž Všehomír ve správném rozpoložení, dá se skrz oheň cestovat napříč labyrintem času…
Příběh architekta Josefa a bylinkářky Vavřínky vás zavede do prostředí současné a rudolfínské Prahy. Setkáte se v něm se střípky tajemných pražských legend i některými známými postavami našich dějin, které jsou ale představeny v o něco méně známém světle.
„Její jediná naděje na návrat do budoucnosti se rozplynula jako pára v Kellyho křivuli. Stýskalo se jí po kocourovi, po bylinkárně, po celém jednadvacátém století. A taky po Josefovi. Jenže ten se narodí až za víc než čtyři sta let. A to není úplně ideální věkový rozdíl.“
Tereza Janisova is a young Czech writer and the author of the succesful ERILIAN trilogy. In addition to writing, she works as an architect, graphic designer and illustrator. Having graduated from art school, she is now finishing her studies at Czech Technical University’s Faculty of Architecture while she writes her next book.
Tereza Janišová absolvovala výtvarně zaměřené gymnázium a nyní studuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Většinu svého dosavadního života strávila na Hradčanech. Petřín, Nový svět, Pražský hrad a křivolaké uličky Malé Strany byla místa, kde prožila dětství. Právě magie prostředí, na jehož podobě se podepsala staletí, do značné míry ovlivnila její vnímání světa. Psaní se Tereza věnuje od sedmi let, kdy své nejbližší překvapila svou první povídkou Kouzelná zahrada. Od té doby píše povídky a příběhy, nejraději má žánr fantasy a magického realismu. Jejími spisovatelskými favority jsou například Neil Gaiman nebo Oscar Wilde. Terezina knižní prvotina, Erilian - město čarodějů, vyšla v roce 2010. Erilian – Kouzla na obzoru z roku 2012 je pokračováním příběhu. Střípky hvězd nyní trilogii Erilian uzavírají.
Vedle psaní miluje Tereza irský tanec, kočky a cestování, které je pro mladou autorku velkou inspirací.
Nechci dát 3* a celé 4 mi připadají zas moc, takže něco jako 3,5, akorát zaokrouhleně, ano?
Poslouchala jsem audioknihu, která je na jednu stranu technicky dobře vyrobená, má zajímavé a tematicky dobře vybrané znělky mezi kapitolami, na druhou stranu ji čte Bára Hrzánová, která je v projevu natolik osobitá, že ovlivňuje celkové vyznění knihy.
Lvářka je fantasy příběh ve celkovém zařazení starší mládež - young adult, hlavním postavám je 17 až 25 a řeší mladé dospělé problémy. Přitom je celková nálada až pohádková, a do toho nastoupí Hrzánová s bodrým a poťouchlým projevem, za který by se nemusela stydět leckterá kniha pro děti. Jenže to tahle není.
Některé detaily jsou úplně potlačené - např. lidi přijdou o jiné doby, o 400 let, ale nikdo se nepodivuje nad rozdílností mluvy, nezletilá dívka snadno získá doklady a opatrovníka. Jiné jsou zase naopak moc hezky propracované - zaniklá řemesla, hon na čarodějnice, antisemitská nálada v 16. století. Zajímavé je také propojení s historicky doloženými postavami: rabi Löw, magistr Kelly, Rudolf II., i když občas se mi jevilo jako až příliš okaté a neuvěřitelné.
Stejně tak závěrečná zápletka působí uměle vykonstruovaně - chápeme, že musela nastat v rámci akčnosti a napínavosti děje, ale stačilo by, aby se jedna postava nezachovala jako namyšlená kravka, což do té doby ani v náznaku nebyla, a všechno by dopadlo jinak (a až moc snadno, proto prostě na jednu stranu toto řešení chápu).
Mám proto problém Lvářku doporučit. Hrzánová z ní dělá spíš dětskou knihu, přitom se tam ale mluví sprostě, jsou tam dospělácké narážky na sexuální život protagonistů a celkově je zápletkou určena spíš starším. Uvítala bych dospělejší projev vypravěčky a nemusela bych váhat nad hodnocením.
Takový milý, hloupoučký příběh o lásce, který pohladí na duši, když je nad tím člověk ochotný moc nepřemýšlet. Nejvíc mě rozhodně bavila část ze současnosti, chemie mezi Josefem a Vavřínkou byla naprosto zlatá. Škoda jenom, že ta část nebyla delší. Obecně celá kniha by klidně mohla být delší, takových sto stránek na pořádné rozvedení příběhu by jí čas od času náramně slušelo. Takhle to bylo místy takové strohé a skokové. Užil jsem si ale zasazení do rudolfínské Prahy a propojení s některými českými legendami a významnými českými postavami. Kolem a kolem takové fajn oddechové počtení, které sice nijak extra nenadchne, ale ani náhodou neurazí.
(a tu hrubku, co se objevila na začátku knihy, budu dělat, že jsem neviděl :^) )
Lvářka je napsána velice lehkým a svižným stylem, díky kterému příběh utíkal. Nicméně mi vadila jedna věc, a to splynutí řeči 16. a 21. století, což mi dojem docela narušovalo. Avšak to nic nemění na tom, že se jedná o krásný příběh bylinkářky Vavřínky a architekta Josefa.
3,5* Pohádkový příběh, který pohladí na duši. Knihu jsem přečetla během jednoho večera a byla okouzlena milou Vavřinkou i Josefem. Rozhodně doporučuji.
Co, nebo kdo je to vlastně Lvářka? To vám zatím prozrazovat nebudu, ale napovím, že nic s „lhářkou“ to společné nemá. Postava Vavřínky je tou nejmilejší osobou, kterou jsem za poslední knižní tituly měl tu čest poznat a oblíbit si ji.
Zasazení děje do šestnáctého a jednadvacátého století je naprosto kouzelné. Po pokusu upálení mladé Vavřínky za čarodějnictví, jak tomu v 16. století říkali, když se někdo pokusil někoho uzdravit léčivými bylinkami, se Vavřínka najednou ocitne v roce 2018 pod Petřínskou rozhlednou, kde ji z ohně vytáhne Josef, naše druhá hlavní postava. Zde je v knize první zmínka o cestování časem skrze oheň. Jediné však, co Josefovi po takovém šokujícím zážitku zůstalo, byly popáleniny na jeho rukou. Josefovo racionální myšlení si nedovolilo připustit, že by se něco takového mohlo doopravdy stát. Cesty osudu opět zafungovaly a Vavřínku a Josefa svedly po čase k sobě.
Jenže co se nestalo. Jednoho kouzelného večera, když se Josef s Vavřínkou procházeli pod Petřínem, Vavřínka se mu samou láskou vypařila přímo pod jeho rukama. Byla zpět v 16. století.
Věřte mi, že bych se nejraději s vámi podělil o všechny ty zvraty, které mě nutily hltat stránku po stránce, ale nechci vám prozrazovat to hlavní – jestli se Josefovi podaří dostat za Vavřínkou, aby ji přivedl zpět. To už se budete muset dočíst sami. Každopádně musím ocenit, že v knize bylo více děje právě v té dřívější době. Ne, že bych současnou Prahu neměl tolik v lásce, ale zasazení do historického kontextu mi při čtení sedělo více. Děkuji autorce této přenádherné knížky za poskytnutí recenzního výtisku. A taky Barboře Kyškové, která se postarala o všechny ty nádherné ilustrace v knížce i o samotnou obálku knihy.
Bylo mi ctí se stát součástí něčeho tak přirozeně krásného, jako byla láska mezi hlavními hrdiny. Děkuji.
Lvářka byla pro mě velmi příjemnou oddechovkou mezi hromadou odborné literatury, díky níž jsem musela v posledních letech snížit procento přečtené beletrie. Romantický příběh v kontextu dvou časových dimenzí (který má navíc mezikulturní rozměr (což mě jako aspirující etnoložku potěšilo :D), potěší především na stejnou notu laděné čtenáře převážně ženského genderu. Rudolfínská doba je oproti klasicky zaběhnutému fantasy inspirovanému středověkem příjemná změna a rovněž se mi líbí jazykové obraty, které autorka používá a které dodávají do děje špetky vtipu. Lvářka není ten typ fantasy současné populární vlny ovlivněné Hrou o trůny, mnohem blíže je spíš pohádkové atmosféře, jíž drobné detaily typu konzumace marihuany Josefem přivádí do více "dospěláckého" prostředí. Autorce se daří poměrně dobře vyhýbat kýči až na hlavní hrdinku Vavřínku, která je vyloženě líbivou postavou mající minimum nepřátel, s přehledem stoupající vzhůru po společenském žebříčku, zažívající nevšední dobrodružství, navíc je opředená lehce alternativní atmosférou a její fyzická stránka splňuje současný ideál krásy včetně charakteristické barvy vlasů pro toto desetiletí. Nicméně vzhledem k atmosféře celého příběhu mi to nevadilo natolik, aby mi to zkazilo jinak velmi příjemný dojem z celé knihy, kterou jsem nakonec zhltla za jeden večer.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Pokud máte v této době chuť zastavit se u nějakého milého romantického příběhu, který je jak pohlazení po duši, Lvářka pro vás může být tou správnou volbou.
Hnacím prvkem knihy je možnost cestování časem, při kterém autorka využila myšlenky, že pro každého z nás je na světě ta druhá polovička, jen občas nás dělí od sebe nejen prostor, ale také čas. Jako druhé časové pásmo, kde se děj odehrával, byla zvolena rudolfínská Praha, která působila opravdu kouzelně a mysticky. V knize také potkáváme důležité osobnosti této doby včetně samotného císaře Rudolfa II.
Tempo knihy je sice pomalejší, ale autorka si vyhrála se samotným textem a dokázala všední věci popsat zajímavým způsobem, který vás prostě musí oslovit. Takovou tou pomyslnou třešničkou na dortu bylo už jen využití tradičních českých jmen, od kterých se v dnešní době z neznámého důvodu upouští.
Nesmím zapomenout také na nádherné černobílé ilustrace, které vznikly tužkou ilustrátorky Barbory Kyškové a výborně podtrhují děj.
Příběh je to dospěle pohádkově líbezný. Postavy jsou neskutečně sympatické a přitom své. Líbí se mi, jak autorka pracuje s charaktery a jejich přirozenou rozmanitostí. Hlavní hrdinka je na první pohled tak trochu naivní a křehká, stejnou měrou je však silná a odvážná. Zpracování židovské tématiky i cestování v čase hodnotím na jedničku s hvězdičkou. Historické postavy jsou uvěřitelné, stejně jako jejich jazyk. Autorka má rychlejší styl vyprávění, v knize nenajdete žádnou omáčku a každá jedna scéna má přesně svůj význam. Neškrtla bych ani písmenko. Několikrát jsem se u příběhu i upřímně zasmála a strana 175 mě doslova rozesmála k slzám. Perun je top strop! Konec napínavý, všechno do sebe zapadne. Pokud hledáte příjemnou a originální oddechovku, která vám rychle uteče, tady určitě neprohloupíte.
Tahle knížka mě konečně vytrhla z letošní neschopnosti se pořádně soustředit na čtení. A ačkoliv se i ve Lvářce setkáváme s lidskou záští, předsudky a jinými hnusy, kterých jsme jako lidi schopni, pořád to byl únik od reality, který jsem teď velmi potřebovala. Parádní příběh z Prahy protkaný magií, legendami, láskou ke kočkám a vůní bylinek. :) Jo a Bára Hrzánová je boží a všemu dodala ještě další rozměr. :)
Nevím, jestli je fér knihu hodnotit, ale když jsem tak zklamaná, že se nepřinutím ji dočíst, asi se to na jednu hvězdu kvalifikuje. Ačkoliv se young adult nevyhýbám, tohle je tak nevyzrálý styl psaní, že ani relativně zajímavá zápletka (alespoň podle anotace) to nezachrání. Velké mínus dávám za jazyk, člověk by očekával, že kniha částečně se odehrávající v 16.století bude mluva postav aspoň částečně přizpůsobená době. Dost pochybuju, že chudá sirota služebná bude používat slovo impotent.
Pro mě zklamání na plné čáře. Dávám to za vinu hlavně mně,jelikož jsem od toho měla opravdu velká očekávání. Ty velká očekávání vzešla z autorčiny prvotiny, kterou jsem zbožňovala jako mladší, hádám, že si budu muset udělat rereading Erilianu, aby jsem si ověřila, že se mi to stále líbí.
Upřímně jsem se při čtení dost nudila. Rozjelo se to až v polovině knihy, což není moc dobrý podle mého názoru.
Body k pozitivu byly krátké kapitoly, některé hlášky postav a autorčin styl psaní pro svou čtivost.
Na Lvářku jsem se neskutečně těšila. Teri Janišová plus rudolfínská Praha je skvělá kombinace. A nezklamala. Jen škoda, že kniha samotná není delší, protože v tom kouzelném světě bych vydržela hodiny a hodiny.
Dávám plný počet hvězdiček a Lvářka bude jedna z knih, které budou top v mém přečtenu za rok 2020. Čtivé, svižné, napínavé, romantické, neotřelé. Krásně jsem si u toho odpočinula a hlavním hrdinům jsem držela pěsti. Za mě tedy palec nahoru.