Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.
Vůbec mi nevyhovoval styl psaní. Kniha obsahuje kvanta řečnických otázek, sekce psaná z pohledu jedné z postav vždy končí nějakým patetickým povzdechem, výpustky se objevují v každém druhém odstavci a snad poprvé jsem v literárním díle viděla citislovce “ehm” použité mimo přímou řeč, což mě z nějakého důvodu úplně dodělalo (str. 125). Postavy mi přišly nemastné, neslané, propracované asi jako zmíněné oblékací papírové panenky. Obzvlášť z vyobrazení paní Podolské jsem byla zklamaná, objevovala se jen zřídka a když už se příběh zabýval její osobou, neustále vzdychala nad osudem svého syna, jakoby role matky byla její jedinou charakterovou vlastností. Ke konci mě kniha bavila o něco více a možná jsem začala pociťovat i trochu soucitu s postavami (které mi bohužel byly po většinu knihy vcelku lhostejné), celkový dojem to ale nezachránilo, takže 2*.
Nečetla jsem anotaci, takže jsem byla vržena bez varování do mého nejméně oblíbeného období 50. let. Ale na tu bídu, do jakého období je kniha zasazena, je to ještě dobrý. Postavy mi moc nepřirostly k srdci a celkově se mi zdá, že kniha nejde moc do hloubky. Ale pro mě možná dobře, protože dostat se hlouběji do padesátek bych asi ani nechtěla.
Už při čtení anotace jsem si živě představovala Martu Gottwaldovou, která chtěla mít stejnou garderobu jako její předchůdkyně Hana Benešová, která salón Hany Podolské také navštěvovala 😊 Každopádně autorce se velmi mistrně povedlo vykreslit jednotlivé postavy a jejich charaktery, zdařile vykresluje kombinace osobních příběhů hlavních postav s historickými událostmi na pozadí. Značně se mi také líbil vzhled do zákulisí módního salonu a zachycení jednotlivých společenských vztahů a třídních rozdílů. Knihu rozhodně můžu doporučit k přečtení.
Nevěděla jsem přesně, co mohu od tohoto románu očekávat, ale anotace zněla lákavě. A tak jsem nakonec skončila u audioknihy. A jsem moc ráda, že jsem se do poslechu pustila, protože mne tato kniha velmi zaujala a líbila se mi. Děj knihy se ve své většině odehrává těsně po druhé světové válce - na konci 40. a v průběhu 50. let v Československu, což je období, které v literatuře nemám příliš načtené. V tomto ohledu kniha nabízí pohled do tísnivé doby, která po válce nepřinesla kýžený oddech po ukončení válečného konfliktu, ale uměla vytvářet v lidech nepříjemné až úzkostné pocity spojené se strachem. Myslím, že tuto atmosféru autorka zachycuje v příběhu velmi solidně, a to skrze postavy, které samy na sobě pociťují změny ve společnosti. Líbilo se mi, jak autorka zachycuje to, jak se každý s tou situací poválečných let vypořádává po svém - ty osudy a povahy tu jsou vskutku rozmanité. V tom mi kniha dala hodně. Líbilo se mi i to zasazení děje do prostředí salonu Hany Podolské, který se stal středobodem této knihy. Paní Podolská mi byla známa podle jména - věděla jsem, že ve své době patřil její salon za velmi vyhledávaný a že to byl (a ještě je) skutečně pojem. Ale detailně jsem vlastně nevěděla nic. Ani to, jak blízce byla po válce na tento salon napojena Marta Gottwaldová, manželka tehdejšího československého prezidenta. Tato kniha mne vlastně nenásilnou formou přiměla si dohledávat bližší informace - k salonu, paní Podolské i k manželům Gottwaldovým. A to mám na knihách ráda, když se díky ním přiučím i něčemu novému, byť se jedná o beletrii a ne naučnou literaturu. Nejsem si jista, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem hvězd. Možná že mne to nezasáhlo tolik, kolik mohlo nebo v kolik jsem doufala. Byť kniha obsahuje řadu jímavých momentů, kdy jsem s postavami soucítila. Nicméně 4 hvězdy rozhodně na místě a knihu určitě mohu doporučit.
Příběh slavného Salonu Hany Podolské v době, kdy byl znárodněn. Sledujeme roky 1947-1968, kdy si po válce lidé mysleli, že už bude líp. Ale přišel komunistický režim a s tím znárodňování. Na osudech lidí ze Salonu můžeme sledovat, jak koho tato doba ovlivnila jak se s ní vypořádali. Tato kniha mě velice zasáhla. Velmi silné životní příběhy hrdinů v pro nás známém prostředí. Pokusy o emigrace, vězení, udavačství. Lidé u moci i obyčejní lidé. Je zde dobře vylíčena právě doba padesátých let, co se u nás dělo. K tomu druhá stránka knihy - móda a šití. Jelikož moje babička byla švadlenou právě v této době, při čtení jsem si vzpomněla na její vyprávění, co komu šila, z jakých materiálů, jak šila do noci a někdy i z ničeho. Od Lucie Hlavinkové jsem četla Apatykáře, který se mi líbil, ale tato kniha mě nadchla.
A story about a famous salon Podolska in a period of time 1948-1971. The owner of this salon was Hana Podolska who's nickname was 'Czech Coco Chanel'. Their customers were film stars of the First Republic, the wives of rich entrepreneurs and country's first ladies a.k.a Marta Gottwald. What I really liked in this book is the look at what life looked like at 50's. We can understand the people's hopes for a brighter future when WW2 finished. As we know, those dreams were basically stolen by the communist regime. Although Mrs Podolska is not one of the main characters due to the fact there is many more of main characters, we still get a glimpse what it was like to loose a fashion empire build up from nothing. To end up from being well known and well respected lady who's business was taken away in normalisation years for her to at least work in the salon as a shopping assistant.
Velice kvalitní oddechovka ze zajímavého prostředí. Osudy švadlen a zaměstnanců salonu u Podolské v průběhu let. Popisuje, jak se měnily poměry ve společnosti a s tím klientela takového salonu (napr. jak se asi silo pro Martu Gottwaldovou). Velice věrohodné popsáno, bavily mě i různé postavy, které odrážely různé názory lidi na tehdejší dobu a jak se s ni i měnily.
Většina příběhu se odehrává po válce a po komunistickém převratu, což mě moc bavilo - někdy mám pocit, ze se mi do rukou dostávaly spis knihy (a filmy) odehrávající se kolem roku 1968 a ze ve vědomostech o tomto období mám trochu díry.
Nebylo to úplně špatné, ale zase ani úplně dobré. Hlavně ze začátku jsem měla pocit, že je to taková ta kniha, která příběh podřídí snaze ukázat z daného období co nejvíc, nejlépe všechno důležité. Takže atraktivní prostředí a poměry v něm nejsou cílem vyprávění, ale jenom jakousi kulisou, na které je vidět, jak jsou obyčejní lidé nejrůznějším způsobem konfrontování s požadavky nové doby. Bohužel negativní na tomhle pojetí je to, že žádná dějová linie nestihne jít do hloubky, vztahy mezi lidmi a jejich příběhy jsou jenom tak načrtnuté, jaksi se dozvíme jenom to hlavní, na víc není prostor. Trochu škoda, asi by mě zajímalo víc o vztazích a osudech hlavních hrdinů...
Mám ráda příběhy z doby komunistické. Vždycky je to takové připomenutí toho, že můžeme být rádi jak to teď funguje. Kniha Lucie Hlavinkové se nevěnuje až tak dopodrobna politické situaci, ale vůbec to nevadí. Z příběhů hrdinů tohoto románu jde bohužel až moc dobře poznat jak děsná doba to byla. Strach z toho, že kdekoliv promluvíte, může se to obrátit proti vám. Kniha se výborně četla.
Četla jsem jako audioknihu, ráda je poslouchám při řízení auta. Geniální interpretace od mistra Isteníka. Příběh mě velmi zaujal a přiměl mě hledat další informace o salonu Podolská. Mělo to spád a děj krásně ubíhal. Doporučuji!
Memento doby, ktorej sa dodnes mnohí stále nedokázali vzdať. Kniha spája historické fakty s fikciou, je napísaná aj nahovorená pútavo, postavy sa vyvíjajú a prispôsobujú alebo naopak vzdorujú vláde pracujúceho ľudu.
O této knize bohužel musím konstatovat, že je to jedna z těch, u kterých brzy zapomenu děj. Ač námět zněl poměrně dobře, dostala jsem průměrný příběh, který ve mně nezanechal žádné hlubší pocity. Musím však podotknout, že to nemusí být tolik chyba samotné knihy, jako spíše toho, že už jsem četla více knih s podobným námětem a tento příběh bohužel nebyl v ničem zas tak netradiční. Rozhodně nemám co vytknout z hlediska historie, avšak ani postavy ani děj mi v hlavě opravdu dlouho neutkví. Za mě je to taková průměrná kniha, kterou sice mohu doporučit, protože nebyla z formálního hlediska špatná, ale zároveň mě ničím neohromila.
Ze startu jsem byla skeptická, zdálo se mi to takové urychlené a myslela jsem si, že ten formát moc prostoru nedává. Zmýlila jsem se. Ta kniha je skvělá. Sice trochu zvažuji její nestrannost, jestli si tak trochu s námi neprohrává a nemanipuluje, ale rozhodla jsem se to neřešit a brát to jako příběh. Příběh skutečných lidí. A cesty jsou spletité a nic není jen černé a bílé. Tu knihu doporučuji. Konečně jsem se pořádně zacetla. Četla jedním dechem.