Na Rudou žeň si připravuju další studium. Původně jsem měl v plánu od Chase pouze jednu knihu, ale přiznám se, nějak mě to strhlo a ve finále jsem přečetl pět a další si objednal. Možná je to tím, jak jsem se nedávno prokousával Nesboem, takže mě potěšilo něco, co se četlo v podstatě samo a ještě jsem se u toho bavil. Jasně, hraje tady roli nostalgie, jasně, starší knize nenastavuju laťku tak vysoko, a ano, jasně, spousta motivů je jen nakousnutá a dál nerozvíjená a v mládí mi ti přišlo mnohem dramatičtější… ale i tak to bylo lepší, než jsem čekal a neuráželo to mou inteligenci.
James Hadley Chase byl anglán, který využil ostrovní poptávku po americké literatuře a začal psát příběhy američtější než Socha svobody. S údernými názvy, gangstery, amorálností, sadismem, a americkými slangovými výrazy opsanými ze slovníku. Jeho obvyklým tématem byl buď muž podezřelý z vraždy, kterou nespáchal… nebo muž, podezřelý z vraždy, kterou spáchal. Já se při čtení soustředil na ty pozitivnější díla (ty s vrahy v hlavní roli mě moc nebavily ani při prvním čtení, bylo to moc jasně nalajnované), a překvapivě byly pestřejší, než jsem očekával.
Zlaté rybičky jsou klasickým případem „muž v maléru“. Tady hrdina nepodlehne pokušení zase tak moc, takže má ještě šanci na záchranu. Vlastně se jen blbě ožení, žena ho donutí k přestěhování do luxusní čtvrti, zadluží se… a když se mu to povede vyřešit, ukáže se, že žena kromě toho kradla v luxusním obchodě. A vyděrač z obchoďáku chce za důkazy o její krádeži peníze.
Než ho někdo zabije.
Pokud hrdina rychle nezjistí, kdo vraždu doopravdy spáchal, hrozí nebezpečí, že skončí na elektrickém křesle. Naštěstí má po ruce úplatného policistu, který má taky máslo na hlavě. Zdá se, že co manželka, to kleptomanka. A co manžel, to potencionální vrah.
Je to psané v něčem, co bych nazval „anglický styl“. Čili lehký a svižný, který sice s hrdinou mává, ale nějak se do toho nezabředává, má nadhled a vlastně hrdina je stále aktivní a řeší problémy. Do toho je docela zajímavé využití prostředí, kde si všichni vidí do talíře a pokud se hrdinovi rozpadá manželství, okamžitě mu všichni vyjadřují upřímnou soustrast. Není ani špatné odhalení pachatele, kdy sice autor provede to, co čekáte… ale ne úplně tak, jak to čekáte. Což mi přijde, že se objevuje i v dalších románech, ale pořád je to fajn.
Kniha má velmi uspokojivé tempo, správně mírný počet stránek (což člověk ocení hlavně v době dnešní rozkecanosti) a dost funguje i navozování napětí. Zajímavé je i to, že tady vlastně ani nedojde k završení případu, k zatčení pachatele, k ničemu, co člověk čeká. Prostě se vyřeší hrdinovy problémy a to stačí.
Rozhodně to bylo nápaditější a zábavnější, než jsem čekal... a byl to taky důvod, proč jsem sáhl po dalších knihách.