Z pařížského Východního nádraží, Gare de l´Est, vyjíždí 21. srpna 1988 vlak do Prahy a odváží skupinu mladých lidí z Československa, kteří na pozvání spřátelené francouzské komunistické mládeže pobývali týden ve Francii. Ana, jíž je právě ten den osmnáct let, si ale jen vyzvedne pas a do vlaku ke zděšení ostatních nenastoupí. Je rozhodnutá nadělit si k narozeninám svobodu, ačkoliv sama ještě nemá tušení, co všechno ono sladce znějící slovo znamená a jakou cenu za ni bude muset platit. První svobodné kroky ji zavedou na hřbitov Pere-Lachaise, kde dojde k osudovému setkání s tajemnou, krásnou a rozporuplnou ženou, která si nechá říkat Grófka. Grófka Anu pak jako dobrá i zlá víla provází jejím přechodem do dospělosti, její cestou z jedné strany „zdi“ na druhou, jejím hledáním identity. Není ale vílou jedinou. Ostatní Aniny víly jsou ovšem vousaté: majitel baru Bernard, malíř Albert, zodpovědný Eugene a nerozlučná dvojice staříků ze Středomoří, Jacob a Yacoub… ti všichni Anu svým způsobem vedou její iniciací, a z dítěte v nesvobodné rodné zemi, posléze z tápající dívky na území nikoho se stává mladá, sebevědomá žena v zemi svobodné, i když adoptivní. Aninu cestu provází symbolický přerod z jednoho jazyka do druhého, Ana dá Grófce slib mlčení a zůstává dlouho němá, nakonec však i ona může promluvit.
Kdybych se hodně zamyslela, tak bych určitě dovedla najít spoustu pozitivních aspektů této knihy. Jenže bez toho zamyšlení jsem si teď akorát jistá tím, že za pár dnů už ani nebudu vědět, že jsem tenhle kousek četla.
Je to taková umělecká třešnička. V něčem podobná Čekání na Bojanglese. Líbí se vám to, poeticky to plyne, Paříž ochutnáváte všemi smysly, má to národní přesah (protože 89 a svoboda), je to velmi něžné, ale i tak cítíte, jak to po vás klouže a nezanechává hlubší stopu. Jsem prostě jen málo literární snobík, no.
Tak tuhle knihu jsem vůbec nepobrala. Poctivě jsem vydržela do půlky, zbytek jsem rychločetla, abych věděla, jestli se ke konci něco nestane, nebo nezmění styl autorky. Šlo zřejmě o pokus o vytvoření poeticko-magické atmosféry s naprosto neuvěřitelnými postavami a téměř nulovou dějovou linkou, který ale v mém případě zcela ztroskotal.
Styl knížky je stejný jako u knížky: Marie a Magdalény. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, knížka mě zaujala, ale ne příliš bavila. Hezké pasáže díky reáliím z Paříže. Prostě takový průměr. :)
Une verrière sous le ciel, est-ce la verrière de la gare de l'Est , est-ce la verrière de l'atelier d'Albert, est-ce tout simplement là où Ana se devait d'être, elle qui a refusé de rentrer à Prague, qui sur le quai a dit Non et non je ne monterai pas dans le train qui devait la ramener à Prague derrière le rideau de fer..Dire Non quelle prouesse , dire Non le jour de ses 18 ans il fallait oser et Ana l'a fait. Guidée par l'écriture lumineuse de Lenka Hornakova-Civade j'ai suivi Ana avec elle je me suis retrouvée, après avoir beaucoup marché, à arpenter les allées du Père-Lachaise, j'y ai rencontré Grofka, moitié fée-moitié sorcière mais qu'importe je l'ai suivie et ma route s'est trouvée tracée. Bernard, Jacob et Yacoub, le Russe, Albert et Etienne .. Une rencontre de pur hasard qui me laisse ravie. Une écriture de toute beauté sert un texte où les mots claquent et font mouche. Une auteure à découvrir si ce n'est déjà fait.
Na tuhle knížku jsem se hodně těšila poté, co jsem od Lenky Hroňákové-Civade přečetla Marie a Magdalény. Ale Grófka není zdaleka tak dobrá. Je to silný příběh, je to zase osud ženy ve velkých dějinách, příběh lásky, která prochází dějinami, ale nějak mě to nezasáhlo. Určitě stojí za přečtění, ale moc dlouho mi v paměti nezůstalo.
Takové rychlé čtení. Autorka si s jazykem vyhrála, to ano. Je to poetické. Nicméně, že by mě to okouzlilo, asi jsem čekala od toho něco jiného. Jistě to uměleckou hodnotu má. Autorka má talent, ale jakože bych sáhla po její další knize, zatím mi nedala důvod. Nebavilo mě to.