Autorka v knize vypráví svůj příběh o tom, jak se nastěhovala ke svým rodičům, aby se mohla starat o svou matku, která trpěla demencí. Snažila se dělat všechno správně, ale musela se vyrovnávat s tím, že její matka se pomalu, ale jistě začala stávat neznámým člověkem. Žena, kterou kdysi milovala, už zmizela, najednou tu místo ní byla dementní osoba, která trápila své okolí záchvaty agrese. Jednoho dne se Martina přistihla, že říká: „Mami, teď už můžeš jít. Prosím, jdi už.“ Martinin příběh není ojedinělý...
Těžký příběh dcery starající se o dementní matku, která se po ztrátě své osobnosti proměnila v prázdnou tělesnou schránku, a stále více nemocného sobeckého otce, jenž odmítá pochopit, že se svět netočí jen kolem něj. Obdivuji autorku, že danou situaci přežila, neutekla a dokázala napsat knihu o tématu, o kterém většina mlčí a dělá, že umírání neexistuje.
Een boek waarin veel mensen die zorgen voor hun zorgbehoevende ouders heel wat zullen herkennen. Een boek dat mensen die werken in de thuiszorg of in een rusthuis zeker zouden moeten lezen omdat de gevoelens van onmacht, wanhoop, boosheid, teleurstelling waarmee de zorgbehoevenden, maar ook hun partners en kinderen worstelen, treffend worden omschreven Een boek ... dat soms heel herkenbaar was
knizka, ze ktery jde na cloveka tisen. pripomnela jsem si chvile, ktery jsem stravila na oddeleni zvlastniho rezimu v domove senioru: stari si radi (nebo radsi?) predstavujeme jako chvile rozjimani, nahledu a klidu, casto je tohle obdobi ale spis neco pripominajiciho nepolevujici krupobiti.
برای کسی آرزوی مرگ کردن امر عادی و پذیرفته شدهای نیست؛ چی برسه که اون شخص یکی از بستگان نزدیک مثلا پدر یا مادر آدم باشه! کتاب کوتاهی بود که درباره موضوع جالب و جدیدی صحبت کرده بود. نویسنده از خاطرات و احساساتی گفته بود که بنظرمن بازگو کردنشون شجاعت میخواد.