Divadelní hra z roku 1905 je vůbec nejhranější původní českou hrou všech dob. Odehrává se v historickém období před zrušením nevolnictví. Hlavní postavou je mlynář, který je povinen sloužit vrchnosti jako doprovod a svítit jim lucernou, od toho je odvozen název hry.
Ve hře probíhá několik dějových linií: vztah mlynáře a kněžny, vztah mlynářovy schovanky s pohledným vodníkem, intriky zlého správce a ambice místního učitelského pomocníka.
Alois Jirásek se narodil roku 1851 v Hronově u Náchoda. Pocházel ze selského rodu, jeho otec byl původně tkalcem a pak pekařem. Dětství strávil ve Velké Vsi u Broumova. V letech 1863–1867 studoval na německém gymnáziu v Broumově, potom na českém gymnáziu v Hradci Králové. Po maturitě studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Alois Jirásek pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, potom na reálce v Litomyšli a poté v Praze. Spřátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem, Z. Nejedlým. Pracoval jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů.
V roce 1879 se Jirásek oženil. Narodilo se mu postupně šest dcer a jeden syn.
Alois Jirásek byl vynikajícím spisovatelem, ale i dramatikem. Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé. Jedná se hlavně o prózu s historickou tematikou, odrážející významné epochy dějin naší země. Hlavním hrdinou je vždy člověk, který reprezentuje svou dobu. Ze začátku byly jeho práce vydávány v časopisech Osvěta, Květy, Lumír, Zlatá Praha a Zvon. Mnoho jeho děl bylo zpracováno filmově. Ve svých velkolepých dílech ztvárnil svou představu národních dějin a poukázal na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid.
Z období husitství jsou nejznámější jeho romány Mezi proudy, Syn ohnivcův, Proti všem,
Bratrstvo. Z doby pobělohorské si zaslouží jmenovat alespoň Skaláci, Psohlavci, Skály a Temno. Období národního obrození se věnují například romány Na dvoře vévodském, Filosofská historie, F. L. Věk. Psal rovněž literaturu pro mládež – např. Z Čech až na konec světa, Staré pověsti české. Z jeho dramatické tvorby je pak nejznámější Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.
V roce 1920 byl zvolen do Senátu za Československou národně demokratickou stranu.
Alois Jirásek zemřel v březnu 1930 v Praze, pohřben byl pak v Hronově. Je právem považován za zakladatele české historické beletrie. Český národ v něm ztratil jednoho z největších synů. Bylo po něm pojmenováno Jiráskovo náměstí a Jiráskův most. Jeho jméno také nese náš největší festival amatérského divadla – Jiráskův Hronov.
Po téměř čtyřech letech jsem se začetl do další Jiráskovy knihy a tou je drama LUCERNA. Hra má 4 jednání. Svými pohádkovými motivy mi připomněla hru STRAKONICKÝ DUDÁK od J. K. Tyla.
Lucerna vypráví příběh mladé kněžny, kterou musí mlynář doprovodit do lesního zámečku a musí ji přitom svítit lucernou. Líbili se mi vodníci MICHAL a IVAN, paní KLÁSKOVÁ a její průpovídky na manžela. V knize nalezneme humor a pohádkovou atmosféru. Knihu hodnotím na 70 %.
V textu jsem narazil na pravopisné chyby, které se opakovaly (vydání Artur, 2005) a to u postavy MLYNÁŘ. Několikrát bylo místo slovo MLYNÁŘ napsáno MLYNÁR, což by se nemělo stávat, pokud knihu zkontroloval korektor a navíc, když je tato kniha krátká.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
MLYNÁŘ: Kdo zapomene ran, kterými jej ponížili, zůstává bitým psem, a kdo zapomene na své právo, ať je sluhou, ať otrokem!
ZIMA: Noc má svou moc a svý právo, jak se říká, Den je k práci a noc jako neděle k odpočinku. Proto má člověk v noci spát.
„ale té lípy se nevzdám. mňmňmňmň.” „ovšem… knězna nesmí být těžká. já vám jednou nesl přes močál Musilovou Webberovou. znáte Musilovou Webberovou? ona je jak dvě. Musilová, Webberová! a teď to neste.” toť moje hlavní motivace to číst. a nebylo to úplně špatné. zajímavý příběh, to jistě. zatím docela jiné než ostatní dramata, co jsem četla. můžu určo doporučit.
Musím říci, že Lucerně sluší mnohem více hraná podoba - atmosféra Mahenky tomu dodává to kouzlo - zvlášť když si uvědomíte, že před více než sto lety se ve stejných prostorách lidé smáli a snad i dojímali u stejného a přesto jiného příběhu. Přeci jen ta lípa ševelí o naší historii i dnes. Více se mě dotkla asi ta nostalgie, než příběh samotný, ale i o tom to je.
Starý pohádkový příběh, svým způsobem hrůzně aktuální, rozhodně humorný a při troše citu i dojemný. Stačí jen kousek bujaré představivosti a smysl pro dobré konce. Začínám mít ráda Jiráska.
Nebylo to nic světoborného, ale četlo se to velmi dobře a rychle. Příběh má pohádkové prvky jako třeba vodníka nebo lesní panny a za mě je to velmi podceněné dílo ❤️.