Podbrdské ženy

by Jana Poncarová

Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století.
Příběh začíná krátce po první světové válce. Mírek vyrůstá bez matky, která umírá po porodu jeho nejmladší sestry. To ovlivní jeho vztah k ženám. Když si do hospodářství přivádí Emilku zvyklou na láskyplný domov, mladá žena netuší, že na ni čeká hlavně samota a opuštění. Zatímco Mírek odjíždí pracovat do Prahy, Emilka se musí postarat o celý statek, o svého syna a tchána. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Přichází druhá světová válka a po ní osvobození, Emilce svítá naděje, plánuje otevření vlastní cukrárny, jenže v jejím těle bují nádor. Ještě stihne porodit své druhé dítě – dceru Janu – a koncem padesátých let umírá na rakovinu prsu. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Jana vyrůstá jen se svým otcem. Je často sama a zakouší, jaké to je, když chybí máma. Když se vdá, ani ona nenajde v rodinném životě štěstí. Poranění předávaná z generace na generaci přechází na její dceru Johanku, která se rozhodne vykročit z místa a osvobodit nejen sebe, ale i další ženy ve svém rodě. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?

Genres: Historical Fiction, Audiobook, Czech Literature

448 pages, Hardcover

First published October 28, 2018

Reviews

[Naďa Moyzesová · Rating 5 out of 5]

Rodinná sága Podbrdské ženy je nesmírně povedená prvotina Jany Poncarové, zasazená, jak už název napovídá, do podhůří Brd, na statek, do doby od první světové války, přes druhou, k socialismu a spolu s ním kolektivizací, sovětskou okupaci a dál. Příběh několika generací žen, Emilky (tato postava byla inspirovaná osudem autorčiny babičky), Jany a Johanky, odehrávající se na jednom místě, jejichž nešťastné jakoby přikované životy protíná syn, manžel, otec, tchán... místy hodně bezohledný Mírek, je napsaný krásnou češtinou. Tak barvitě, že jsem modro kopců, vůni lesů, prach cest nebo zlost statku i samotu hospody na kopci, cítila na dosah a viděla živě. Je to smutné čtení, hodně, a také drsné, a svým způsobem beznadějné, protože podbrdské ženy přijaly jho, které skoro nemůžou unést a táhne je k zemi, ale nechtějí ho odložit. Je o hledání rovnováhy mezi morálkou, odpovědností, oddaností až k sebeobětování a splnění si své vnitřní touhy. Není to román pro ženy, ale román o ženách. Lehce emancipační. Silný, pravdivý a jeden z nejlepších, který jsem kdy četla.

[Tereza · Rating 5 out of 5]

Nádherná, smutná, znepokojivá, skvěle vypointovaná knížka, kdy jsem si užila každou stránku z těch skoro 500. Člověka mrazí, když si uvědomí, že donedávna mohly ženy na vesnicích o nějaké seberealizaci jen snít, že ve vztazích platívalo Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají - a pak už následovalo jen rození dětí, těžká dřina každý den, časté ponižování, potlačení jakýchkoli snů. Do toho vnější okolnosti, jak válka, okupace...

Jana Poncarová píše nesmírně čtivě, přesvědčivě a ani na tak značném rozsahu jsem nenašla jediné hluché místo.

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Je to zajímavé o téhle autorce a knize jsem toho moc neslyšela. Vyšla koncem roku 2018 a myslím si, že je to škoda. Je to s podivem, protože její styl psaní se hodně podobá tomu od Mornštajnové a tedy kolik je u ní pokřiku. Tahle kniha se mi líbila. Zaznamenává život několika generací od první světové války až do devadesátek? Asi tak?
Příběh podbrdských žen. Příběh jednoho rodu. Je to zajímavé sledovat, jak si ženy nesou v jedné lince a muži v druhé, i když to původně neměli v úmyslu. Vše je dramatické, pohnuté, plné smrti, opakování, tvrdé dřiny. Tahle kniha ve vás zanechá hlubokou stopu. Je nutno ji vnímat jako celek.

[lanius_minor · Rating 3 out of 5]

Na to, že se jedná o prvotinu, to nebylo špatné. Jenže to jaksi nestačilo, aby to bylo opravdu dobré. Četlo se to rychle, ale přiznám se, že za půlkou už jsem místy přeskakovala a klouzala po příběhu, který mě vlastně ničím neobohatil. Nejspíš proto, že už mám načteno dost podobných knih. Jako by se s rodinnými ságami z pohledu žen roztrhl pytel. Emilka si jako jediná dokázala udržet mou pozornost, i tak jsem se ale nedokázala ubránit srovnávání, a třeba Advent Jarmily Glazarové považuju mnohem působivější. Jana a Johanka už dostaly jen zlomek prostoru, vyprávění o nich bylo děravé jako cedník, skoky v čase se podřizovaly dějinným zvratům víc než vývoji postav, a jejich osudy vyznívaly prostě průměrně. Jsem kritická. Z hodnocení a reakcí jiných čtenářek je znát, že si kniha svou cílovou skupinu našla. Já do ní nepatřím. Nakonec s přihlédnutím k té prvotině tři hvězdičky.

[Katerina · Rating 5 out of 5]

První kniha v roce 2019 a myslím, že lepší jsem si vybrat nemohla. Přesně můj šálek kávy. Tohle byl život mé prababičky i babičky, válka, chudoba, starost o hospodářství, které jim nakonec stejně vzali. Chleba s tvarohem a bílá káva ... Krásná kniha. Děkuji za ni.

[Adriena Hovězáková · Rating 5 out of 5]

⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️
Kniha, která by se měla směle zařazovat mezi knihy paní Mornštajnové, Körnerové nebo Karin Lednickou.
☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️
Podbrdské ženy je příběhem tří generací žen z jednoho rodu. Od konce první světové války po konec socialismu, sledujeme osudy obyčejných žen z malé vísky u Žďáru. Společně je propojují těžké životní úděly, jak tehdejší doby, tak genderové.
☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️
Jen nerada čtu o ženě coby levné pracovní síle. Osud Emilky jsem probrečela. Je v knize nejmarkantnější, oproti dalším dvěma, ke kterým jsem si vztah nevytvořila, bohužel nedostaly moc prostoru, hodně už se přeskakovalo v čase dopředu, jinak by kniha měla asi 800 stran. Což by mně nevadilo. Je to vlastně moje jediná výtka k této knize, že byla posledních 150 stran urychlená.
☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️☘️
Pokud jste si zamilovali Heřmánkové údolí, je kniha určitě pro vás. Pokud máte rádi životní osudy žen na pozadí válečném, tak také. Paní Poncarové vyjde za týden nová kniha Cyklistka - osud poslední baronky. Já mám knihu předobjednanou a moc se těším. Vypravěčský styl je úžasný. 🍀

[Teta Pajusa · Rating 3 out of 5]

Opět příběhy žen na pozadí skutečných historických událostí. Příběh samotný je dobrý, nevrlý tchán, upracované ženy, hospodářství nadevše a okolnosti, které nakonec jedince zákonitě semelou ať už jde o nevěru, nemoc nebo vstup do JZD.

Jazykově se mi kniha zdála nevyzrálá. Za některé obraty už jsem si chtěla dělat čárky, jejich opakování bylo nápadné až úsměvné (každý šlehal pohledem, ukrajoval si chleba, chodil zatuchlým průjezdem nebo se mu do tváří vmáčkly ďolíčky!). Popisné pasáže byly strohé, což jindy vítám, ale zde se mi nepodařilo si pořádně představit prostředí, v němž se postavy pohybovaly.

Přečteno, ale neutkví.

[Jana Černá · Rating 2 out of 5]

Fakt jsem se snažila, protože se jednalo o špatně sehnatelný vánoční dárek, proto jsem se dostala až přes první třetinu. Bohužel v knížce nenajdete nic víc, než co je v anotaci, jasné to začne být asi od strany 60. Autorka nemá špatný styl, ale na to, abych si přečetla příběh, jehož stěžejní body jsem si přečetla během půl minuty, při čemž zbývající čtyři stovky stran jsou balast okolo, mám moc málo času.

[Marta · Rating 3 out of 5]

Uh. Stalo se mi to stejné, jako u Šikmého kostela. Obrovská očekávání, a pak trochu zklamání. Ne že by to byla špatná kniha, to vůbec ne. Ale už teď vím, že nebude z těch, které si podrobně vybavím i po letech.

[Wicaedien · Rating 5 out of 5]

Autorka se vyjadřuje místy trochu teatrálně, ale rozhodně si z knihy něco odnáším.

[Tereza Vejvodová · Rating 4 out of 5]

4,5*/5*

[ThePascal71 · Rating 5 out of 5]

“Neohlédla jsem se, ale stály za mnou. Máma. Babička. Prababička. A potom desítky žen. “Jsou tam,” řekla jsem. “Můžete se o ně opřít? Co cítíte?” “Ne, opřít se o ně nemůžu,” polkla jsem, “ale ony se opírají o mě.”⁣

[Jana P. · Rating 3 out of 5]

Od Jany Poncarové jsem již poslouchala Eugenii, kterou jsem poslouchala jako audio a která se mi moc líbila. Chtěla jsem tudíž zkusit i něco dalšího, tak jsem si vybrala Podbrdské ženy a opět v audio podobě. A nakonec hodnotím průměrně.
Plusem pro mne bylo prostředí, v němž se kniha odehrává. Příběh odehrávající v podhůří Brd jsem dosud nečetla/neposlouchala, tak to pro mne bylo příjemné seznámení se s pro mne novým místem, za což jsem ráda. Vždy se ráda dívám do map a studuju si, kde se právě pohybujeme. Věřím tomu, že v řadě příběhů místo, kde se děj odehrává, má svůj určitý vliv na příběh - a tady se to docela projevuje.
Autorka tu hezky zobrazuje určitou osamělost, odlehlost, která se tu podepisuje na postavách. Postavy samotné pak nezažívají zrovna lehké časy, hlavně tedy ženské postavy, na něž je to dějově dost často zaměřené. Místy je to poněkud deprimující koloběh života, stále se cyklicky vracející s každou novou generací žen, jako by ten kruh nešel zlomit. Jako by každou ženu v rodině, kterou tu sledujeme, nečekalo nic jiného, než jen zmar, těžkosti, útrapy.
Byly chvíle, kdy se mi pomyslně v kapse otevírala kudla, když jsem viděla, jak je s ženami zacházeno, mužská nadřazenost plná agrese tu sálala v některých místech dost silně. A ženy neměly zastání a byly osudem tak zmožené, že už neměly sílu se bránit. To je něco, co špatně snáším i v reálu, takže číst /potažmo slyšet) to v příběhu byla docela síla. To na mne dost zapůsobilo.
Trochu mne od vyššího hodnocení odrazuje určitá nesouměrnost v tom, kolik prostoru je věnováno kterým ženám. Asi bych za sebe možná ocenila, kdyby se všem "hlavním ženám", věnovalo přibližně stejně prostoru. Zatímco u jedné se dozvíte dost do detailů, u jiných mi to přišlo trochu zkratkovití. I když věřím, že paní autorka pro to měla své důvody... nevím, asi jsem je nenašla.
Závěr knihy mi pak přišel hodně zrychlený, uspěchaný, skoro se mi až chce říct spíchnutý horkou jehlou. Což mi přišlo trochu na škodu, zvlášť když si člověk vezme, jak detailně se děj popisuje dříve.
Nakonec tedy hodnotím třemi hvězdami. Není to vysloveně špatná kniha, nicméně určité výhrady mám a také již třeba zmíněná Eugenie mne zaujala více.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Příběh tří žen – třech generací. Začínáme je sledovat po první světové válce a postupně se seznamujeme se ženami v jedné rodině, jejich nelehký život, samotu i nemoc. Dokáže se zatím poslední z nich osvobodit od rodinné smůly, která je provází?

Tahle úžasná knížka Vás nechá nahlédnout do nelehkých osudů. V současné době si sami připadáme, že je život těžký, ale když čtete, co musely zvládnout hlavní hrdinky v knížce, tak si hned uvědomíme, jak se máme dobře. Nejen, že si prošly druhou světovou válkou a komunistickým režimem, ale hlavně toxickými vztahy s partnerem, s rodinou a celkově mezi lidmi. Knížka na Vás přenese jejich pocity. Já sama jsem při čtení byla smutná i naštvaná a ne jednou se mi chtělo brečet.

Kniha mě při čtení chytla a už nepustila. Zvládla jsem ji na dvakrát, nemohla jsem ji dát z ruky, protože jsem potřebovala vědět, jak to bude dál. Po dočtení doporučuji vrátit se na začátek a přečíst si znovu první kapitolu. Díky tomu vše dohromady absolutně zapadne.

Nerada k sobě přirovnávám různé knihy, ale v tomto případě si to nemohu odpustit. Pokud se Vám líbilo Heřmánkové údolí od H. M. Körnerové, tak rozhodně si přečtěte tuto knížku, věřím, že budete stejně nadšeni, jako já.

[Pakobylka · Rating 5 out of 5]

Musím říct, že hodně dobré a kniha, kterou si budu asi dlouho pamatovat.
Na statku pod vrchem Žďár se od první světové války až do 90. let vystřídalo několik generací, ale ponuré místo nepřineslo spokojenost skoro nikomu, kdo tu žil. Autorka se u každé hrdinky pouští do poměrně rozsáhlého popisu pocitů a vnitřního světa, muži většinou sklouznou do zaměnitelné polohy věčně naštvaného nespokojence.
Je určitě pravda, že život lidí před válkou i v poválečném období, nebyl lehký, a žena ze statku měla celkem jistotu kolotoče dětí, dřiny a nevděku. Na druhou stranu schopnost najít v sobě radost ze života bych tak úplně nevázala na místo, kde člověk žije. Ale možná, že v téhle knize je to spíš o symbolech.

[Michaela Gál · Rating 5 out of 5]

Tahle ta kniha... Ach, co říct 💔 10/10. Janu Poncarovou jsem bohužel (a bohudík 🙏🏻) objevila AŽ díky podcastu O kousek blíž, Kristýny Klímové, který byl úplné pohlazení pro duši. Tak jako snad všechny.
Osudy tří žen v jedné rodové linii, tři příběhy, příběhy, které se nás a našich rodových linií můžou dotýkat a podobat.
Víme přesně, co všechno naše maminky, babičky a prababičky prožily? Kolik ústupků musely v životě udělat, co vytrpět kvůli době?
Několikrát jsme se přistihla jestli znám dětství a dospívání své rodiny a zastyděla se, že asi tak úplně ne...možná je čas to konečně napravit.

[Veru Březinová · Rating 3 out of 5]

Další z dlouhé řady skvělých českých autorek, od které si ráda přečtu i další její knihy. Podbrdské ženy jsem poslouchala jako skvěle namluvenou audioknihu a moc mě bavila. Bohužel ale ne natolik, abych na ní ještě několik dní myslela a za pár dní si asi nevybavím ani o čem byla. Mám moc ráda vyprávění z pohledu několika postav, ještě když se jedná o jednu rodinu, v tomto případě ženskou linii. V tomto případě začínáme u první světové války a pokračujeme až do dnešního světa. Po dočtení jsem se vážně zamyslela nad tím, že se musím babiček zeptat, jak jejich život vypadal, když byly mladší.

[Martina Trefná · Rating 5 out of 5]

Právě jsem dočetla knihu Podbrdské ženy. Musím říci že je nádherná, přečetla jsem ji jedním dechem . Moje maminka se narodila v jedné z Brdských hájoven a tak jsem si při čtení knihy často vzpomněla na vyprávění babičky a dědečka. Chvílemi jsem se přistihla že jsem do příběhu vtažena natolik, že mi i občas vyhrkly slzy. Což se mi dlouho nestalo. Tato kniha bude na čestném místě v mé knihovně.

[Marcela Kleinbitch · Rating 4 out of 5]

Váhala jsem mezi hodnocením 3/5 nebo 4/5. Ne, že by příběhy tři generací žen žijících v době předválečné až do 21. století nebyly zajímavé, naopak. Jen mám pocit, jako by občas to vypravění klouzalo po povrchu a nezanechalo hlubší dojem. Ale naopak některé pasáže byly skvělé, smutné, dojemné, a vzaly mě za srdce, takže nakonec dávam 4/5.

[Stana · Rating 5 out of 5]

Zatím moje nejoblíbenější přečtená kniha v roce 2020 👌🏼. Mělo to vše a ještě jako prvotina mladé české autorky.

[Linda Šimerová · Rating 5 out of 5]

Depresivní, ale nezdálo se mi, že by měli tak zle muže, jak je zde prezentováno. Nicméně se mi kniha líbila.

[Nika · Rating 4 out of 5]

3,5*

[Marcela Hillayová · Rating 4 out of 5]

Emilka - moje babička, Jana - moje máma, Johana - já.

[Sarka Hamanova · Rating 5 out of 5]

Moc hezká kniha, která mne bavila od začátku do konce. Podobných námětů jsem četla už mnoho - ale nevadilo - hezky vykreslené postavy, které si čtenář zapamatuje, uvěřitelné osudy a pohnutky.

[Maki Boldis · Rating 3 out of 5]

Uff. Začnu tímhle: nečtěte, pokud jste citlivější povahy. Věřte mi, pokud vám to nepředepsal terapeut jako způsob vyrovnání se s rodinou, tak to pro vás není. Kniha je to absolutně brutální — ne množstvím krve nebo násilí jako takového (ačkoliv ho tam zrovna málo není), ale tím, čím se zabývá.
Máte průřez celým 20. stoletím v chudém, zaostalém kraji, machistické vzorce chování v rodině, pošlapané sny, protežování mužů nad ženami natolik, že se vám desetiletá dívka stará o tyranského otce… Sakra málo naděje a pozitivních událostí, a sakra hodně traumat, bolesti, urážek, ponižování a sexismu.

Četla jsem to v rámci četby do školy, a další rok už tam tahle kniha díkybohu nebyla. Nepochybně je výborně napsaná. Autorka píše skvěle, sugestivně, úplně to před sebou vidíte (a navíc sama z prostředí Brd pochází, takže to má z první ruky). Ale v tom je možná problém. Tahle kniha vás rozloží na půl roku dopředu, zvláště pokud se zároveň jedete na daná místa podívat a promluvit si s domorodci.

Chcete něco drsného a hyper realistického? Go for it. Jinak začněte věcmi od Tučkové.

[Milushka · Rating 4 out of 5]

Začátek:
"Neplakej. Máma tě tady nechala? Proto pláčeš?"

Pro mě velmi osobní knížka. Pocházím z místa, kde se děj odehrává. Je to o těžkém životě několika generací žen, napsané velmi emotivně. Z knížky čiší smutno a úzkost. Při čtení jsem si vzpomněla na svou babičku, která prožívala něco podobného.
Nelíbila se mi anotace knihy, která prozradila polovinu děje.

Konec:
"Nebude ti vadit, když z auta zavolám mámě?" podívala jsem se na hodinky. "U nás doma je večer."