Od Gagarinova letu se stali kosmonauti nefalšovanými hrdiny doby, ovšem málokdo domýšlel rizika, která podstupují – dokud se neobjevily zprávy o mimořádných potížích během jejich výprav, což obě velmoci studené války nerady přiznávaly. Tito lidé vstupovali na půdu naprosto neprozkoumanou, stávali se doslova pokusnými králíky. Autor odkrývá chvíle, kdy kosmonautům hrozilo smrtelné nebezpečí, a oni ho ohromným úsilím úsilím a improvizací zvládli, ale i tragédie, kterým se nedalo zabránit.
Narozen 29. 3. 1936 v Janovicích nad Úhlavou. Novinář, scénárista, spisovatel. Zabývá se popularizováním vědy a politikou. Až do května 2001 pracoval v MF Dnes. I nadále spolupracuje s MF DNES a s některými dalšími časopisy, rozhlasem a televizí. 16. července 1969 na Kennedyho kosmodromu na Floridě pozoroval start Apolla 11 k Měsíci. Je členem Klubu autorů literatury faktu (KALF) a Obce spisovatelů.
Kniha jde opravdu velmi do hloubky. Klobouk dolů před tím co všechno dokázal Karel Pacner vyšťourat. Nejen co se týče misí, ale i co se týče života kosmonautů.
Někomu můžou podrobnosti ze života kosmonautů být na překážku. Mě to naopak přišlo zajímavé, jak, kde a v jakých rodinách jednotlivci vyrůstali, a jak se nakonec ke kosmonautice dostali (má dřevorubec šanci stát se kosmonautem? 🙂). Je to vlastně spousta mini-biografií v jedné knize, což je jedno z mých oblíbených témat na čtení.
Překvapilo mě, že i NASA, ne pouze ti drsní Rusové, fungovala (funguje?) podobně jako spousta dnešních IT společností :) "Musíme dodržet deadline. Pár malých chybek holt musíme oželet. Slíbili jsme zákazníkům termín(proslov prezidenta)... pošlete to do produkce!". U raketoplánu se malý bug, na který inženýři "dole" několikrát upozorňovali, může sakra vymstít.
Pro nadšence do kosmonautiky povinné čtení/poslouchání.
Nakonec trochu poezie z knihy:
Letěla raketa, dopadla do bláta. Práce je taková, jaká je výplata. — anonym, Bajkonur
Knihy Karla Pacnera mám rád, ty o kosmonautice jsem četl prakticky všechny a ty se špionážní tématikou rovněž. Kosmonauti na pokraji smrti jsou autorovo první audioknihou, kterou jsem poslouchal. Měl jsem trochu obavy. Jednak má audiokniha d0lku 21 hodin a jednak jsem předpokládal, že autor bude recyklovat příběhy především z ruské kosmonautiky, které jsem četl v jeho jiných knihách. Nakonec byla kniha velmi milým překvapením. Recyklace nebyl nijak velká a objevily se tam příběhy, které jsem neznal. Hlavně z období po roce 2000. Občas autor sklouznul k některým pasážím ze života astronautů/kosmonautů, které mě úplně nezajímaly resp. to že byla nějaká astronautka lesba je informace zajímavá, leč naprosto nepodstatná vzhledem k tématu. Líbil se mi popis letu Apolla 13 nebo katastrofy raketoplánu Challenger, případně novější problémy na ISS či Miru. Váhal jsem mezi 3-4 hvězdičkami, dávám nakonec 4. Pokud jste totiž o mimořádných situacích, které si při dobývání vesmíru objevily, nečetli a zajímají vás, určitě si knihu užijete.
Možná kdybych předtím nečetla Šamárka (Kritické momenty kosmonautiky), tak mě to bavilo víc. Ale jo, můžu i tuto knihu doporučit. Z těch dvou podobných ale spíš hlasuju pro Šamárka.
Občas jsem narazila na nějaké divné slovní spojení, asi chyba korektury (kdyby to byla překladová literatura, tak to pochopím jako špatný překlad, když se mluví o oranžovém džusu, "sklonil jim poklonu", "ocitli se v nebezpečí života"...). Někdy se mi zdálo, že se část odstavce zbytečně opakuje, jako by šlo o slepenec více článků, které se snaží nějak pospojovat do knihy a někdy je potřeba kus zopakovat. Jindy zas zvláštní návraty v čase po delším kusu knihy. Ne, že by to znemožňovalo orientaci, ale párkrát jsem si řekla, že vždyť tohle už říkal...
Jinak ale po faktické stránce obsahuje spoustu informací a kdo ještě tyto informace neznal, bude nadšen. Určitě mě to bavilo víc než Velmistři špionáže, takže zkusím ještě i nějakou další knihu autora.
Knihu bych rozdělil do tří částí. První část o začátcích dobývání vesmíru byla vynikající. Člověk si zopakuje, jak to bylo, tenkrát z odstupem času a bez přikrášlení. Z druhé části si toho moc nepamatuji, přišla mi hodně faktografická ve smyslu, že kosmonaut K studoval školu Š, pak si vzal slečnu S, s kterou.. Většinou nezajímavé informace, ale klobouk dolů za to množství informací. Poslední část opět vynikající, popis havárií raketoplánů, popis (ne) fungování kosmické stanice Mir.
Super knižka, naučila som sa kopec vecí. Vygumovala by som tie pasáže čo vyzerajú z Wikipédie, a tiež tú hromadu čísiel, ktoré sa tažko interpretujú v takom podaní ako sú prezentované.