V údolí mezi dvěma horskými hřebeny se ve věčném rudém přísvitu rozkládá město. Krouží nad ním draci, v parcích hřadují harpyje a v ulicích loví hydry, gryfové a bazilišci.
Na západě se na vrcholku Ještědu k nebi vypíná kdysi slavný hotel, který na východě již třináct let zastiňuje Rudá věž. Tyčí se na úpatí Jizerských hor do výšky půl kilometru, její koruna tone v mracích a její základy se noří do jediného zdroje magie na světě. Za jejími silnými zdmi určuje osud země temný mág. Zdá se, že nic nemůže narušit jeho moc a nikdo se mu nemůže postavit.
Přesto se o to chce pokusit lovec bestií a nájemný strážce Nataniel Skalický. Přijíždí do Liberce s cílem magii jednou provždy zničit a zaplétá se do boje o moc mezi temným mágem a jeho synem Janem Renerem.
No, jak to říci... konečně konec. Nebo jinak. Celá tahle kniha je psána ženou, která chce psát dospělou fantasy pro ženy. Obrovským pozitivem je Liberec, jeho zapracování do děje je povedené. Také se mi líbil princip magie, říkanky... a to je tak vše. Tragické akční scény, naštěstí je jich minimum nebo jsou probrány turborychlostí. Dialogy, kde muži mluví jako ženy a slova jsou děsně, no ani ne papírová, ale vosková. Je tu spousta nelogičností, jasně nalajnovaný děj s předvídatelným koncem, a přítomností a vykreslením sexu to spíš připomíná harlekýnky..a to to má být trilogie :)
Líbil se mi celkově nápad, zasazení děje do Liberce, přiměřené množství hlavních postav a i nějakého toho překvapení jsem se dočkala. Co jsem ovšem nečekala, je množství zobrazovaného sexu, který mi v mnoha případech připadal mírně nadbytečný.
Ke čtení knihy mě přivedla povídka z tohoto světa, která vyšla v antologii Žena s labutí, asi se k ní po letech budu muset vrátit.
Další díly série už ve čtečce mám, ale bezprostředně se do nich pouštět nebudu. Později pravděpodobně ano, ale nevzalo mě to tak, abych hned musela pokračovat.
3,5 hvězdiček. Při čtení této knihy jsem se dobře bavil - což je její největší pozitivum. Celkově jsem ale čekal víc. Co se mi líbilo: - je to příběh hlavně pro ženy, ale nejen pro ně - hlavní hrdinka je nymfomanka, ale bojuje s tím. - naprosto geniální práce s časovými rovinami - ještě geniálnější zakončení každé kapitoly neuvěřitelně silným hookem - říkanky skutečně znějí jako říkanky - směs romance a fantasy (s občasným humorným odlehčením), která funguje dobře, protože romance vytváří napětí tam, kde chybí akce - porcování informací. V žádném okamžiku není čtenář zavalen spoustou nejasných pojmů - originální pojetí magie - vyzrálý autorský styl, pěkné obraty - strhující popis sexu (až na to vraždění miminek, to bylo opravdu eklhaft - a troufnu si tvrdit, že si to paní Francová mohla odpustit) - minimum překlepů, dobrá práce redakce
Co se mi nelíbilo: - patrně to bude znít jako klišé, ale necítil jsem za touto knihu hloubku autorčina světa. Nemyslím si, že by její popsaný svět mohl sám od sebe fungovat, aniž by se do týdne všechno nezhroutilo. - cílem toho, že je děj zasazen v alternativním současném Liberci (který důkladně neznám), patrně je, aby děj působil více uvěřitelně, že se děje teď a tady. To je ale přesně to, co v téhle knize nefunguje. Nedá se ani na chvíli uvěřit, že to je příběh teď a tady - viz níže. - teatralita celého příběhu. Téměř všechny postavy dělají velká, přehnaná (někdy ne zcela logická) gesta, což ještě podtrhuje přepjaté prostředí (věže, svítání, okovy). Člověk má pocit, že sleduje muzikál, ne že čte knihu, která představuje alternativní současnost. Na to, že je to v zásadě komorní příběh jedné rodiny, je to všechno high drama. - občas mužské postavy v knize řeknou něco, co mě vytrhne ze čtení a musím se sám sebe ptát, jestli by to nějaký muž skutečně řekl. U ženských postav jsem totéž nezaznamenal. Nevím, jestli je to problém pojetí mužů ze strany žen (mužskou psychologii ale paní Francová zvládá bravurně), nebo prostě toho, že postavy jednají out of character. - od druhé poloviny knihy se děj zrychluje tím, že mezi scénami jsou větší skoky a čtenář je chvíli dezorientovaný, protože si musí domýšlet, co všechno se stalo off-stage. V zásadě to není špatný postup, ale asi záleží na tom, v jaké míře se použije. Tady mi to přišlo už trochu uchvátané.
Karolina Francová žije v Liberci, a ačkoli město samo nehraje v příběhu tak velkou roli, jak jsem očekával, myslím, že zasazení děje do podještědí a Jizerských hor bylo dobrým nápadem. Vlastně celé pojetí magie je originální a zasazení příběhu do českých reálií dodává celé věci na autentičnosti. Postavy rozhodně nejsou černobílé a každá je něčím originální. Díky flashbackům je více méně vysvětleno vše, co dovedlo hrdiny příběhu tam, kde je čtenář zastihl poprvé a těch tři sta stran díky dějovým zvratům uteče jako voda. Navíc je příběh rozehrán tak, že se člověk prostě nemůže dočkat druhého dílu. Kdo však čeká epické bitvy, šermířské souboje či dračí letecké bitvy bude zklamán.
Purpurová věž nabízí komorní příběh, který staví především na vztazích a interakci několika málo postav v zajímavém a atraktivním prostředí. Jako první díl trilogie to rozhodně není málo a já jsem opravdu zvědav jakým směrem se Karolina Francová a její hrdinové vydají dál.
Popravdě... kdybych ji nedostal, asi bych si ji nekoupil... a nekoupil bych si další díl, protože text měl některé vady, které nevyvážily jeho přednosti. K přednostem: idea libereckého černokněžníka a originálně pojaté magie je excelentní. K záporům: takto pojaté jako rodinné drama to skřípe, jako erotická romance ještě víc. Postavy jsou prostě ploché a obtížně rozlišitelné svou charakteristikou. Hrdinka ředitelka školky vlastně v této funkci vystupuje na začátku, aby se tak mohla seznámit s jedním z hrdinů (a mohla ji rajcovat potřeba s ním šukat), pak to nemá žádnou roli. Dotyčný hrdina nastupuje do školky jako lovec oblud, ale opět, vlastně po zbytek textu žádné neloví. Veselá rozhoďnožka, a to je typické, je povahopisem neodlišitelná od cudné, leč eroticky prokleté, hrdinky. Nejlepší jsou pasáže s arcimágem, ale jakákoliv mezilidská interakce šustí papírem. Podle erotických scén jsem autorce hádal asi dvacet, kupodivu, je jí o generaci víc. Ale zase: číst se to dalo a fanynky si to najde.
Kniha mě nejprve naprosto uchvátila a vtáhla do děje, zaujalo mě zasazení příběhu do Liberce. Nicméně zhruba v polovině knihy jsem zjistila, že kouzlo příběhu je pryč a zbytek knihy jsem se do čtení musela téměř nutit.